Graham Šedý

Je to pravda? Mně to přijde nepravděpodobné. Je pravda, že vlastníš kus
od každého suvenýru z Pána prstenů? To je napůl pravda.
Mám pár věcí přímo z natáčení. Mám Prsten, Žihadlo,
jednu mapu z Bilbova obýváku ve Dnu pytle. A teprve nedávno, protože jsem se tam vracel
kvůli Hobitovi, jsem dostal tu knížku, do které Bilbo píše.
Píše tam: "Hobit, cesta tam a zase zpátky"
a já dopisuju: "Pán prstenů." Tak tu červenou knihu mi dali,
což bylo krásné.

-Tu skutečnou? - Jo. Na můj poslední den
v Hobitíně. Bylo to kouzelné. - V Hobitíně. Je to jenom scéna.
- Pro některé. - Poslouchej, je to skutečné místo.
- Ne, to není! - Grahame... Nenič mu jeho sny! Neopovažuj se!
Jeho nohy jsou taky velké. Nech ho snít. Viděl jsem obrázky vás všech
na Monday night, ten svět patří k vašim životům už skoro 14 let,
bylo to emocionální? Nebo jste si to už odbyli? No, už to skončilo, už jsme na Hobitovi
nějakou dobu nepracovali, ale bylo to velice dojemné.


Ty děti spaly celou noc venku. Vy o tom něco víte. Jo, všichni jsme bezdomovci. Tyhle lidi se ještě ani nenarodili,
když jsme začali dělat Pána prstenů. A hraje to v jejich životě velkou roli,
což je moc hezké. A teď se můžou podívat na všech šest filmů
a pouštět je svým dětem. To je to hezké,
vytvořili jsme klasiku. A taky bude trvat skoro den
to celé shlédnout. Mohl by Glum... Pardon, teď provokuju,
ale chci z toho něco vytěžit. Mohl by Glum představit následující část?


Potřebuješ se na to nějak fyzicky připravit? - Ne. - Bezva.
Všechno je napsané na té tabuli dole. Tak pojďme na to.
Glum představuje naši dnešní muziku. "Tak, můj milášku, je čas na hudbu, že ano?"
"Ne, není, sklapni!" "Ale ano, milášku. Miluji tu zpěvačku už dlouho."
"To není pravda, milášku." "Ale je!" "Jak se jmenuje, milášku?"
"Jmenuje se Alison Moyet." Pokud si myslíte, že to byl dobrý výkon,
tak si zamilujete Iana Mckellena ve filmu Hobit: Bitva pěti armád,
který vychází příští pátek, 12. 12. Viděli jsme ten klip.


A u mnoha filmů je titul zavádějící, nikdo třeba nepřelétá nad kukaččím hnízdem, ale v tomhle případě to vážně je
Bitva pěti armád. - Je to obrovské!
- Ano. Viděl jsem ten film, takže s tebou souhlasím. Ale já ty armády nikdy neviděl.
Byl jsem tam jen já s klukama a tvářili jsme se, že bojujeme.
Nevím, odkud se všichni vzali. Všichni jsou z počítače,
ale nevypadají na to. Je to úžasné. - Ale někteří musí být skuteční.
- Jo, ti blízko, ti, kteří opravdu bojují. Ale neptej se mě na to.

Já tomu nerozumím.
To bylo nejlepší, když jsem ten film viděl, že jsem konečně pochopil děj.
Předtím jsem neměl tušení, o co jde. Ani nevím, co se děje v téhle show. Takže jsme to vlastně postavili
pro Pána prstenů, sundali jsme všechny omítky, potom to byla turistická atrakce
a na Hobita to bylo znovu postavené. Tentokrát z trvalých materiálů
a skutečného dřeva, takže to zůstane navždy. Takže od teď se můžete do Hobitína podívat,
navštívit ho jako skutečné místo. - A můžeš tam zůstat?
- Nemůžeš zůstat. Ale předělávají hospodu U Zeleného Draka
na návštěvnickou ubytovnu.

No jasně. A lidi tam přijdou:
"Kde je má ložnice?" "Tudy, pane." "Tady je vaše vířivka." Hobitín. To by byla nádhera.
Lidé budou říkat: "Jedeme na Vánoce do Hobitína." Mně bylo 19, když jsme šli poprvé do Hobitína.
A teď je mi 30. Poslední den jsem mluvil s Petem: "Uvědomuješ si,
že jsem v Hobitíně slavil 19. narozeniny?" Není to šílený?
To ukazuje všechno z jiného úhlu. Moc lidí nemůže říct:
"Slavil jsem narozeniny v Hobitíně." "A mně dělali obřízku v Disneylandu."

Tenkrát nikdo nevěděl, že se to uchytí
a stane se to skutečným místem. Byli jsme v nádherné části Nového Zélandu,
kde byla hora a šťavnatě zelené louky a vypadalo to jako nejkrásnější pohlednice
z Nového Zélandu. Ale já mu řekl: "Aidane, máš pistoli u hlavy
a musíš se rozhodnout pro jednu ze dvou věcí. První, odejdeš z této scény, nikomu nic neřekneš,
prostě půjdeš, dokud nedojdeš k té hoře. A když se zeptají, 'Kde je Aidan, má něco říkat,'
prostě tě vyhodí, protože by to nikdo nevysvětlil. Takže bys tady skončil
a celá tvá kariéra nejspíš taky. Druhá, musíš masturbovat až do vyvrcholení
tady přede všemi, bez vysvětlení, bez obhajoby.

Prostě si musíš jednu z těch věcí vybrat,
máš pistoli u hlavy." A on si vybral b.
Jen proto, že si myslel, že by ho nevyhodili. - Vyhodili by ho.
- Potom by jeho kariéra taky skončila. Za to by tě rozhodně měli vyhodit. Ano, pokud něčemu věřím, tak tomu,
že by tě měli vyhodit za honění na scéně. - Ano.
- Jsem naprosto proti tomu. Orlando, k historkám, jak tě lidé poznávají,
bylo to v nějakém supermarketu? Jo, byl jsem v supermarketu.


Když se mi stalo poprvé, že mě někdo poznal,
bylo to ještě než vyšel Pán prstenů, takže bylo mi možná 23, 22. Procházel jsem obchodem,
hledal těstoviny a byl jsem už na nějaké tiskové konferenci,
takže ten první film už vyšel, omlouvám se, a zezadu ke mně přišla žena, ten film zrovna vyšel,
a zašeptala mi: "Jsi můj elf?" Tak říkám: "Ne, jsem váš zahradní trpaslík
a jenom si kupuju těstoviny." Povzbuzuju děti, aby na sebe byly hodné
a nešikanovaly se, tak by to mělo být. Především, aby nešikanovaly homosexuální
děti nebo zaměstnance školy.

- Takže jsem... budeš pouštět ten klip?
- Ano, zbožňuju ho! Fajn. Takže jsem byl se staršími
dětmi a učiteli, ale venku za oknem byl chumel mladších dětí,
které byly zvědavé. - Tak jsem vytáhl žaluzie a hodil s nimi řeč.
- Bylo to v Bristolu, že? - Ano.
- A je z toho virál. Viral-man. Bylo to všude.
Tohle je Ian ve škole. Pokud se nebudete svědomitě
připravovat na zkoušky... - Víte, co se stane?


- Ne! Co? Neprojdete! Překlad: hAnko a jesterka
www.videacesky.cz