Herecké lekce Toma Cruise

Na tvé práci mě zaujalo, že nejsi jen hlavní hvězdou filmu, nejsi jen herec, na place udáváš tón, přístup k práci, to odhodlání. To všechno pokryješ ty. Být tím leadrem na place, to ses naučil od velikánů, se kterými jsi pracoval, třeba od Newmana? No, já jsem měl vždycky skvělou pracovní morálku. Celý život. Pracoval jsem už jako kluk, vyhazoval sníh, prodával noviny nebo přáníčka, chodil jsem od domu k domu, protože jsem si musel vydělávat.



A bavilo mě pracovat, chtěl jsem mít své peníze. Takže jsem vždycky pracoval tvrdě, ale rozhodně jsem měl velké štěstí, že jsem mohl pracovat se skvělými umělci, od režisérů po herce. Duvall, Hackman, Newman… Už to, že jsem je mohl sledovat při práci… Chodil jsem na natáčení každý den. Měl jsem opravdu štěstí. Slyšel jsem, že tě Paul Newman naučil něco velmi specifického. Ano, to jsme natáčeli Barvu peněz, já tam přišel z natáčení Top Gun.



Barva peněz se natáčela v Chicagu, nevím, jestli s tím máte zkušenosti… Ano, býval jsem tam často. V jiném životě, to mi nebudete věřit, jsem pracoval pro farmaceutickou firmu. A Americká imunologická společnost mívala své výroční schůze v Chicagu. Navíc jsme tam měli kancelář, takže jsem tam byl asi 15krát. V tom případě víš, jaká je tam zima. Schůze farmaceutů samozřejmě není to samé jako natáčení filmu. To se nesnažím překonat, ale je to opravdu chladné město.



To chápu. Já byl tenkrát nezkušený herec. Jel jsem si tam zkoušet kostýmy, ale to bylo v létě. Vybral jsem si koženou bundu a tričko a říkal jsem si, že vlasy mi určitě hezky upraví, aby to vydrželo i uragán. Pak jsme natáčeli v lednu. Pamatuju si, že ve scénáři bylo napsané „venku“. Nezarazilo mě to, kostýmy se mi líbily… Tak jsme natáčeli a musím říct, že byla taková zima, že jsem pořádně nemohl ani mluvit.



Při každé pauze jsem uháněl někam dovnitř. Newman byl v autě a ptal se po mně, tak jsem říkal, že se musím ohřát. Pak tam byla scéna, kdy on sedí v autě a já stojím vedle. Kouknul jsem na něj a on měl teplý kabát, v autě měl topení. Bylo to elektrické topení. A strašně si užíval, že řídí to auto s topením, má kabát a já tam mrznu v tričku. A povídá mi: „Zkoušel jsi kostýmy v létě, co?“ Musel jsem přitakat.



A on jenom: „Dívej se a uč se.“ Nikdy jsem na to nezapomněl. Doslova. Teď si vždycky zjišťuju, kde natáčím. Je to podobné, jako když vybíráte, co budete jíst. Jednou jsem dělal film s Coppolou a rozhodl jsem se, že v té scéně si dám čokoládový dort. Také jsme se sázeli s ostatními herci, tak jsem si říkal, že to v té scéně sním. Nakonec jsme tu scénu točili tři dny.



Bylo to asi na 100 pokusů. A já tam pokaždé jedl čokoládový dort. Prvních pár opakování jsem byl nadšený, bylo to skvělé. - Jo, ale pak je to strašný. - Viď? Po nějaké době už jsem se modlil, abychom byli hotoví. „Bylo to ono?“ Ale točili jsme znovu a znovu. Trvalo to 3 dny, předávkoval jsem se cukrem, bylo mi špatně… Tak to jsou ta poučení, čokoládový dort a počasí s Paulem Newmanem.



Hlavně, že ses poučil. Překlad: jesterka www.videacesky.cz