Kit Harrington žije se sochou Jona Sněha a Paul Rudd vyskakoval z jedoucího auta

Hodně herců si nechává suvenýry,
odnesl sis taky něco z natáčení? Ano. Ale nedali mi můj meč,
to mě dost naštvalo... - Cože?
- Fakt. - Měl sis ho vzít.
- Já vím, ale vzal jsem si svou sochu. - Když mluvíš o své soše, ta je velká.
- Je dokonce vyšší než já. - Je velká.
- A co s ní jako chceš dělat? Přesně to jsem si říkal,
když mi to přišlo. Co s tím? - Dej si to na zahradu.


- Jo, možná z toho udělám fontánku nebo nějakou svatyni, tak něco.
Nebo strašáka do záhonku. - Možností je spousta.
- My jsme to řešili, podle mě bys ji měl pohřbít.
Potom to lidi najdou, koupí si tvůj dům, budou předělávat zahradu
a najdou sochu Jona Sněha. - To je odrovná.
- Proboha, zmrznul. A pak si budou říkat: "Vždyť tady žil,
proč zahrabával svoji sochu..." Když jsme u těch odnesených věcí,
kolik kladiv už máš? - Asi tři nebo čtyři.


- Cože? - Neptal jsem se. Prostě jsem je vzal.
- Máš i to nové? Ano, Stormbreaker.
Vždycky si je chci vystavit na krbu, ale moje žena je zase uklízí.
Já je tam zas vystavím... Moje děti mají jednu napodobeninu
jako hračku a nedávno jsem si říkal: "Jo, to bude ta hračka.
Ne, to je opravdový." Jen tak tam leželo na zemi
mezi morčátkama a králíkama. Julianne, taky kradeš?
Myslím na natáčení. Když se tak ptáš...


Mám moc ráda paruky. Miluju je, kdykoli můžu...
To se nedá jen tak odnýst, musíte se zeptat,
protože jsou fakt drahé, ale když můžu odejít s parukou,
vždycky si ji vezmu. Mám je schované v krabici.
Krabice plná vlasů. - Paule, tys v tom ohledu docela vyhrál.
- Mám oblek Ant-Mana. Ale jak jsi to udělal?
Prostě jsi v něm odjel? Zeptal jsem se.
Hodně jsem se ptal. Když jsem je úpěnlivě prosil po dvacáté,
domluvili to, lidi v Marvelu jsou hodný, poslali mi to.


Mám ho vystavený nad schody, když vyjdete nahoru,
je vidět hned za rohem. Mám pocit, že by to moje hosty
mohlo vyděsit a překvapit. Možná bych ho měl přestěhovat. Tam by mohla být tvoje socha,
na odpočívadle. Máš odpočívadlo? Budu ji přemisťovat po domě.
Ano, odpočívadlo mám... - Za snídaňovým barem.
- Vyřešeno.

Paule, tys měl taky
takový typický špatný rande. Ano, měl. Pár jich bylo, ale jedno bylo fakt zlý.
Bylo to dvojité rande, já a můj kamarád jsme si vyšli
se dvěma holkama, už je to dlouho. A ty holky... Docela rychle jsme si všimli,
že je ani jeden moc nezajímáme, tak jsme si řekli,
že se budeme navzájem rozesmívat. Snažili jsme se
překonat navzájem v blbinách.

Na cestě domů jsem řídil
a tehdy jsem míval Jeep, který neměl dveře a střechu a tak. Řídil jsem
a napadlo mě, že by bylo vtipné, kdybych při rozhovoru s tou dívkou,
která seděla na sedadle vedle mě, prostě vystoupil
a běžel podél toho auta. Samozřejmě jsem nejel rychle,
ale i když jedete pomalu... - Nemůžeš jen tak vystoupit.
- ...je to fakt rychlý. A jak mluvila, tak jsem vystoupil z auta
a chtěl běžet, ale na ten asfalt jsem spadnul fakt tvrdě,
kolem hlavy jsem cítil projet pneumatiku, podíval jsem se za tím autem
a to mířilo do stromu.

Zastavili, protože ta holka zezadu
skočila na sedadlo řidiče a zatáhla bezpečnostní brzdu. Měl jsem rozedřené ruce,
roztržené kalhoty... Dokulhal jsem k tomu autu
a oni tam seděli bílí jako stěna. Divili se, co se to stalo,
co jsem to provedl. Domů jsme potom jeli v naprostém tichu. Tvářil ses, že to byla nehoda?


Nebo jsi jim řekl, že ti to přišlo vtipný? To se nedalo vysvětlit.
Žádný: "Myslel jsem, že to bude vtipný." Pamatuju si, že mě fakt bolela noha,
a když jsem přišel domů... Tenkrát jsem nosil čočky,
pouzdro na ně jsem měl v kapse. Doma jsem sundal kalhoty
a měl jsem na noze otlačené "levá" a "pravá" z toho pouzdra. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz