I hvězdy filmového plátna musely někde začít, Mark Ruffalo a David Schwimmer začínali docela obyčejně jako číšníci a barmani. I z těchto obyčejných profesí si ale odnesli skvělé historky. Jak se Mark vyrovnával s opilými hosty? A čím si David zvyšoval spropitné? To se dozvíte v tomto videu Grahamovy show.
Ty jsi dělal barmana. A to mi přijde skvělé! Tobě by ta práce tak šla. Na první pohled je vidět, že bys při nalévání nešetřil. Každému bys nalil pořádně. To máš pravdu, nešetřil bych. Hlavně proto, že by mi to u lidí neprošlo. - Ale tys vymyslel vlastní koktejl. - Ano, byla to Markarita. Člověk by čekal, že to bude odvozené od Ruffalo, a ono ne. Markarita. Ale začínal jsem brzo a nakonec jsem měl každý čtvrtek štamgasty.
Částečně kvůli tomu, že… Omlouvám se, Shaune McPhersone, ať jsi kdekoliv, ale často jsem rozdával drinky zdarma. - To u barmana není dobrá vlastnost. - Ale uměl ses vypořádat s opilci. Jo, to jsem musel řešit často. A někdy nebyli zrovna milí. - To snad ne. - Některé dny to kolem mě byl samej kokot. - To nebudu komentovat.
- Mám pokračovat? - To byl spoiler, nebo o co jde? - Cože? - Počkat, co se děje? Co jsem řekl? - Nic. - Copak to byl spoiler? - Vůbec ne. - Zavolaj mi z Marvelu? - Ne, to ne. - Ale nepotkal jsi tam chlápka, který… - Už to chápu! - Nepotkal jsi opilce… - Nebyl to takovýhle typ podniku. Nepotkal jsi opilce, který chtěl sambucu? - Ano.
- Tak nám o něm pověz. Občas tam přišli fakt otravní lidi a jednou ke konci šichty přišel chlap, kterej byl fakt na káry a byl to příšernej kretén. Říká: „Chci sambucu!“ A já: „Ale no tak. Už máš dost.“ On: „Dej mi sambucu!“ - To se takhle plácnul do kolene? - To mělo být na bar. „Dej mi sambucu.“ Tak jsem teda souhlasil, nalil jsem mu sambucu.
„Zapal to!“ „Nezapálím ti ten drink. To já nedělám. Jestli chceš, zapal si ho, ale…“ „Zapal to!“ „Dobře.“ Tak jsem toho panáka zapálil, on to vzal… Rozlilo se mu to po celém obličeji, kapalo to dolů, všude měl modré plameny. Já se fakt snažil nesmát. On sám sebe strašně profackoval, aby to uhasil, a potom…
„Nalej mi další!“ „No jasně.“ „Mám ti to zapálit?“ „Ano!“ Celé se to opakovalo. Byl to jeden z nejlepších večerů. Je mi docela sympatické, že si dal ještě jednu. Byl úžasný. Odcházel s takovou… Takovou úplně rudou bradkou. To mi připomíná velmi bolestivou vzpomínku. - Tos byl ty?
- Ne. - To by bylo skvělý! - Rozhodně. Ne, když mi bylo 12 nebo 13… Dospíval jsem pomalu, ale tenkrát jsem měl na rtu takový rádoby knírek. Ale jenom tam, jinde jsem porost neměl. Teda kromě hlavy samozřejmě. Prosil jsem tátu… Děti si ze mě utahovaly, co mi to roste pod nosem, tak jsem prosil tátu, abych si to mohl oholit.
A on mi řekl, že na to jsem moc mladý. Tak jsem to vzal do vlastních rukou a půjčil jsem si od sestry Nair. Kdo to neznáte, to je depilační sprej. - U nás máme Imac. - Aha. Tak to jsem si na to dal, ale nechal jsem to tam moc dlouho, takže jsem měl spáleninu… - Jako ten chlápek. - Přesně tak. Jenomže já jsem potom musel do školy a všichni věděli, že jsem se snažil toho zbavit, a jenom čuměli… Omlouvám se, že to trauma vytahuju, ale potřeboval jsem ho sdílet.
Ty jsi dělal barmana. A to mi přijde skvělé! Tobě by ta práce tak šla. Na první pohled je vidět, že bys při nalévání nešetřil. Každému bys nalil pořádně. To máš pravdu, nešetřil bych. Hlavně proto, že by mi to u lidí neprošlo. - Ale tys vymyslel vlastní koktejl. - Ano, byla to Markarita. Člověk by čekal, že to bude odvozené od Ruffalo, a ono ne. Markarita. Ale začínal jsem brzo a nakonec jsem měl každý čtvrtek štamgasty.
Částečně kvůli tomu, že… Omlouvám se, Shaune McPhersone, ať jsi kdekoliv, ale často jsem rozdával drinky zdarma. - To u barmana není dobrá vlastnost. - Ale uměl ses vypořádat s opilci. Jo, to jsem musel řešit často. A někdy nebyli zrovna milí. - To snad ne. - Některé dny to kolem mě byl samej kokot. - To nebudu komentovat.
- Mám pokračovat? - To byl spoiler, nebo o co jde? - Cože? - Počkat, co se děje? Co jsem řekl? - Nic. - Copak to byl spoiler? - Vůbec ne. - Zavolaj mi z Marvelu? - Ne, to ne. - Ale nepotkal jsi tam chlápka, který… - Už to chápu! - Nepotkal jsi opilce… - Nebyl to takovýhle typ podniku. Nepotkal jsi opilce, který chtěl sambucu? - Ano.
- Tak nám o něm pověz. Občas tam přišli fakt otravní lidi a jednou ke konci šichty přišel chlap, kterej byl fakt na káry a byl to příšernej kretén. Říká: „Chci sambucu!“ A já: „Ale no tak. Už máš dost.“ On: „Dej mi sambucu!“ - To se takhle plácnul do kolene? - To mělo být na bar. „Dej mi sambucu.“ Tak jsem teda souhlasil, nalil jsem mu sambucu.
„Zapal to!“ „Nezapálím ti ten drink. To já nedělám. Jestli chceš, zapal si ho, ale…“ „Zapal to!“ „Dobře.“ Tak jsem toho panáka zapálil, on to vzal… Rozlilo se mu to po celém obličeji, kapalo to dolů, všude měl modré plameny. Já se fakt snažil nesmát. On sám sebe strašně profackoval, aby to uhasil, a potom…
„Nalej mi další!“ „No jasně.“ „Mám ti to zapálit?“ „Ano!“ Celé se to opakovalo. Byl to jeden z nejlepších večerů. Je mi docela sympatické, že si dal ještě jednu. Byl úžasný. Odcházel s takovou… Takovou úplně rudou bradkou. To mi připomíná velmi bolestivou vzpomínku. - Tos byl ty?
- Ne. - To by bylo skvělý! - Rozhodně. Ne, když mi bylo 12 nebo 13… Dospíval jsem pomalu, ale tenkrát jsem měl na rtu takový rádoby knírek. Ale jenom tam, jinde jsem porost neměl. Teda kromě hlavy samozřejmě. Prosil jsem tátu… Děti si ze mě utahovaly, co mi to roste pod nosem, tak jsem prosil tátu, abych si to mohl oholit.
A on mi řekl, že na to jsem moc mladý. Tak jsem to vzal do vlastních rukou a půjčil jsem si od sestry Nair. Kdo to neznáte, to je depilační sprej. - U nás máme Imac. - Aha. Tak to jsem si na to dal, ale nechal jsem to tam moc dlouho, takže jsem měl spáleninu… - Jako ten chlápek. - Přesně tak. Jenomže já jsem potom musel do školy a všichni věděli, že jsem se snažil toho zbavit, a jenom čuměli… Omlouvám se, že to trauma vytahuju, ale potřeboval jsem ho sdílet.
jesterkaPublikováno: 6 let
