Pedro Pascal a Baby YodaThe Graham Norton Show

Baby Yoda se vrací! Když natáčíte ty scény, uvědomuješ si, že ti krade slávu? Rozhodně! Na mě zbude jen ta dřina. Často se používá zelené plátno, ale Baby Yoda tam je. Ano, Baby Yoda tam je. Máme dvě různé verze… No nazdar, já řekl Baby Yoda. - Tos neměl říkat?

- To se mi stalo poprvé. Musím jít. Už na tebe čekají lidi od Disneyho. - Jmenuje se Grogu. - Ano, Grogu. - Ale je to Baby Yoda, ne? - Snažím se držet pravidel. Takže v tom seriálu je to Baby Grogu. A jak to teda vypadá? Nepotřebuješ drink? Začíná tu být horko.

Jak se to rozepíná? Jaká byla otázka? Jak to vlastně vypadá? Jsou tam dvě verze. Jednoho ovládají na dálku. Je neskutečně realistický, dali si s tím tolik práce. Díky dálkovému ovládání se dají natáčet širší záběry. Umí hýbat ušima, otočit se a podobně. A strhnout na sebe pozornost. A pak máme jednoho na záběry zblízka.

Ten je zapojený do tolika přístrojů jako v NASA. - Nassau? - Jasně, okres Nassau. Ale je neskutečný. To obočí, ty oči, zuby, ty malinkatý nehtíky. Prostě je celý tam, v reálu. Vážně při natáčení funguje jako parťák. A dělá si z tebe srandu? - Oni jo.

Můžou s ním dělat cokoliv. - Jasně. A vtipkujou? - Jo. - Pak říká: „Kámo, co to děláš?“ Někdy „poslouchá“, jak si povídám sám se sebou. Třeba si říkám: „V týhle scéně ses fakt rozjel…“ On se na mě otočí. Takhle na mě koukne. Když tě na ulici lidé poznají, že jsi Mandalorian, chtějí, abys mluvil jeho hlasem? Jo. Jsou totiž hrozně nadšení. Říkají, že jejich dítě miluje ten seriál.

Někdy pak tomu dítěti volaj, ale prostě mu řeknou: „Hele, Charlie, to je Mandalorian!“ Dítě na mě nechápavě kouká, říká si, kdo to sakra je. Pak rodiče chtějí, abych mluvil hlasem Mandaloriana. - A děláš to? - Ne. Jednou jsem to zkusil, ale znělo to strašně nevhodně.

Je to totiž takový hrdelní, hluboký hlas, hodí se tak do ložnice. Chápete? Pak to zní: „To jsem já…“ A je to strašně úchylný. Zavři oči a poslouchej můj hlas. Prostě to nefunguje. Překlad: jesterka www.videacesky.cz