Zvláštní nábytek a zvláštní děti

- John Boyega si...
- Proč to vždycky říkáš takovým tónem? - Teď se bojím.
- Ne, myslím to dobře... John dostal prašule za Star Wars
a nevím, kam s nimi šel... ale našel úžasný obchod,
kde si koupil zajímavé věci. Byl tak laskav
a přinesl nám ukázat fotky. - Co máš u nohou postele?
- Mám tam lvy. - Sochy lvů.
- Takže jeho postel má strážce. Ale to je nic v porovnání
s těmi ostatními věcmi.

Koupil jsem si je proto, že mám pocit,
že lev je moje duševní zvíře. Cítím to tak, protože jsem z Afriky... - Zkrátka všechno... je lví.
- Proto sis je koupil, chápeme. A proč sis koupil
lampu ze saxofonu? Pro to nebyl žádný zvláštní důvod. Nejspíš v zatemnění mysli... - Je to úžasné.
- Já ti to nechci kritizovat... Byl jsem v Austrálii a jeden chlápek mi řekl,
že viděl saxofon, co má v sobě žárovku...

A něco v mojí hlavě mi řeklo:
"Kup to!" Mimochodem já jsem vyrobila
lampu z tátova klarinetu. Takže víš, jak to funguje.
Já nemám ponětí... Tak máme aspoň něco společného. - Vypadáš jako lev.
- Jsem jako lev... trošku. To bych zvládla... A ty máš lampu
ze saxofonu a já z klarinetu... Goldie, máš ve své lampě
aspoň trošku hezčí žárovku? Tahle je totiž pěkně hnusná, Johne!

Škaredá úsporná... Ale šetří životní prostředí! Možná by sis mohl najít
nějaké hezké stínidlo... - No, takže jsme byli v ložnici,
pak máme saxofon... - V obýváku. - A kde najdeme tohle?
- V chodbě. - Je to starožitnost?
- Ne, koupil jsem to na netu. Je to jen replika sparťanské přilby. - Byla v balení s tím sloupem?


- Ne, ten jsem koupil zvlášť. Umí to krásně zkompletovat! - Má v sobě taky žárovku?
- Ne. Mám prostě rád divné věci.
Říkal jsem ti, že mi je vnitřně 73 let. - Ale teď si představte...
- Dával sis ji někdy na hlavu? Jste u Johna doma a chcete jít na záchod.
Viděli jste lvy a byli nadšení, lampa ze saxofonu je boží,
helma se vám taky líbila... přijdete na záchod, sednete si,
vykonáte potřebu, natáhnete se pro toaleťák... A u Johna doma vám ho podá tenhleten!

Bum! To je úžasné!
Zamiloval jsem se! - Všichni teď žárlíte!
- Hrozně moc! Jen si říkám,
že pro potenciální přítelkyni to musí být docela výstražné znamení. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz

A než půjdeme, stihneme se ještě
podívat do červeného křesla. - Kdo se odvážil? Ahoj.
- Ahoj! - Jak se jmenujete? - Orla. - Orla, krásné.
Hádám, že z Irska. - Ano. - Žijete tam, nebo tady?
- Tady, ale často se tam vracím. To je pěkné.
A copak tu děláte? - Učím na základní škole.
- Na základce? - Ano. - Všechny třídy, nebo jen některé?
- Prvňáčky. - Kolik jim je?

- Pět a šest.
- Neblázníte z toho trochu? - Ne, dělám to ráda.
- Když to říkáte... Sem s historkou.
Bude začínat "bylo nebylo"? - Můžete začít.
- Před pár lety jsme měli hodinu... a na glóbusu jsme si ukazovali země,
o kterých děti ještě neslyšely. Malý chlapeček na jednu ukázal
a ptal se, co je to za zemi. Tak říkám: "To je Papua-Nová Guinea.
Víte, čím je tato země proslulá?" Nikdo nevěděl, tak povídám:
"Ještě pořád tam jedí lidské maso. Víte, jak se říká lidem,
co jedí jiné lidi?"

Přihlásil se jiný chlapec:
"Já vím! Lesbičky!" Skvělá historka, Orlo!
Můžete jít! Bezvadné! Překlad: hAnko
www.videacesky.cz