Ricky Gervais o ironii, smrti a ptakopyscích

Počkej, ještě uděláme jeden segment. Jsme zpět, vážení! A s námi hvězda jevišť i obrazovek. Jevišť? Ano. Hvězda jevišť a obrazovek, Ricky Gervais. Vydal jsi novou show, která se jmenuje SuperNature. Tu jsi začal psát v roce 2018? - Je to tak. - Potom sis musel dát přestávku. Jak dlouho normálně píšeš show? Většinou ji tak 40krát, 50krát zahraju nanečisto, potom vyrazím na turné, třeba 150 štací.



Stihnul jsem to projet nanečisto, na konci roku 2018 začalo turné, ještě jsem hrál v roce 2019, pak se to zastavilo a znovu jsem začal v červenci 2021 - a teď to turné skončilo. - Jaké to bylo… Předpokládám, že jsi dříve u žádného projektu neměl 2 roky pauzu. Co to s tou show udělalo? Měnil jsi nějaké vtipy? Bylo to potřeba? Vždycky se to vyvíjí, ale neměl jsem dojem, že by něco bylo neaktuální.



Pak mi došlo, že když tematizuju hladomor, AIDS, rakovinu, Hitlera… To jsou evergreeny. Není to tak, že by zastaraly. Jasně, každé publikum je miluje. Viď? Fúj, Hitler ne! To už je dávno. Už se přes to přenes.



Přesně tak. Ale vyvíjí se to pořád, člověk to něčím okoření, - přidá něco nového. - Když jde někdo na show Rickyho Gervaise… - Jak tomu říkáš? Koncert? Show? - Nejdřív malé show, ale časem arény. Každopádně diváci musí vědět, že přijde řeč na témata, která mohou někoho urazit. Na Rickyho show se nechodí, abyste se cítili příjemně. To ne. I když si myslím, že je to příjemné, chci je rozesmát a smějí se.



Ale vědí, že řeším i tabu. Ale o těch mluvím, abych divákům ukázal něco nového. Tím vzniká napětí. A myslím, že lidé se uráží, když zamění předmět vtipu s tím, co vlastně zesměšňuji. Chytří lidé vědí, že se můžeme bavit o čemkoli. Obzvlášť s ironií. V té nové show na začátku vysvětluji ironii. Vtipně. Jen abych je varoval. - A pak to pochopí. - Mohl bys nám tu definici sdělit? Prostě něco řeknu a vysvětlím, že to byla ironie.



Že to se v té show občas vyskytne. A vysvětluju, že řeknu něco, co tak vlastně nemyslím, za účelem pobavení. A vy se smějete tomu špatnému, protože víte, co je správně. - Tak to vysvětluji. - A vy jako publikum se na tom podílíte. Ano, humor pomáhá překonat špatné věci. Proto se směju děsivým a špatným věcem. Proto jsou komici posedlí smrtí.



Ten humor je jako očkování proti skutečnosti, která přijde. Zpochybňujeme, co říct, i v televizi. I u seriálu Po životě, kde hlavní hrdina chce spáchat sebevraždu, protože mu žena zemřela na rakovinu, se řešilo, jestli to lidé přijmou. Přijmou. Protože skutečný život je horší. A diváci chtějí vidět různá témata, chtějí vidět sami sebe. Takové reakce jako na tenhle seriál jsem nikdy nezažil. Lidé za mnou chodili, že ztratili mámu, bratra, muže a moc jim to pomohlo.



Chtějí v televizi vidět něco ze sebe. Chtějí to vidět bez kompromisů, myslím, že to chtějí prožít. Ve smyšlených světech tvoříme hrdiny a padouchy, aby si to naše duše zažila. Prožijeme ty emoce a to nás posílí. K tomu tady humor je, abychom se cítili lépe. Myslím, že pokud popisuješ nějakou skutečnou lidskou zkušenost, publikum to pozná. Jak říkal Seneca: „Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.“ Myslím, že nejde o to, že jsi troufalý, spíše jedinečný.



Ano, o to přesně se snažím, oslavuji to nejlepší a nejhorší z lidství. Tvrdím, že jsme všichni idioti, takže dobrý. To je asi v pořádku. Někdy jsi řekl: „Nemyslím to tak, jak říkám, ale o to nejde.“ Něco podobného. Dříve jsem nechtěl, aby se mé děti dívaly na mou starou show, The Colbert Report, protože jsem hrál postavu a nechtěl jsem, aby mě viděli jako ironickou postavičku.



A jednou jsem s kamarádem pracoval na scénáři, jen jsme si telefonovali, řešili nějaký vtip. Nedošlo mi, že je dcera u toho. Sledovala mě. Seděla v rohu, a když jsem to vyřešil a položil telefon, podíval jsem se na ni. Ona na mě vrhla takový pohled. Koukala na mě úkosem. Řekl jsem: „Tys to poslouchala?“ Přitakala. Řekla: „Asi už to chápu.“ „Co chápeš?“ Odpověděla: „Ty to tak nemyslíš, to, co říkáš.“ Odpověděl jsem: „Správně.



Nemyslím to tak. A tím se živím.“ Přesně tak. Ano. Musíme si dát přestávku. Brzy se vrátíme.

Počkej, ještě uděláme jeden segment. Jsme zpět, vážení! A s námi hvězda jevišť i obrazovek. Jevišť? Ano. Hvězda jevišť a obrazovek, Ricky Gervais. Vydal jsi novou show, která se jmenuje SuperNature. Tu jsi začal psát v roce 2018? - Je to tak. - Potom sis musel dát přestávku. Jak dlouho normálně píšeš show? Většinou ji tak 40krát, 50krát zahraju nanečisto, potom vyrazím na turné, třeba 150 štací.



Stihnul jsem to projet nanečisto, na konci roku 2018 začalo turné, ještě jsem hrál v roce 2019, pak se to zastavilo a znovu jsem začal v červenci 2021 - a teď to turné skončilo. - Jaké to bylo… Předpokládám, že jsi dříve u žádného projektu neměl 2 roky pauzu. Co to s tou show udělalo? Měnil jsi nějaké vtipy? Bylo to potřeba? Vždycky se to vyvíjí, ale neměl jsem dojem, že by něco bylo neaktuální.



Pak mi došlo, že když tematizuju hladomor, AIDS, rakovinu, Hitlera… To jsou evergreeny. Není to tak, že by zastaraly. Jasně, každé publikum je miluje. Viď? Fúj, Hitler ne! To už je dávno. Už se přes to přenes.



Přesně tak. Ale vyvíjí se to pořád, člověk to něčím okoření, - přidá něco nového. - Když jde někdo na show Rickyho Gervaise… - Jak tomu říkáš? Koncert? Show? - Nejdřív malé show, ale časem arény. Každopádně diváci musí vědět, že přijde řeč na témata, která mohou někoho urazit. Na Rickyho show se nechodí, abyste se cítili příjemně. To ne. I když si myslím, že je to příjemné, chci je rozesmát a smějí se.



Ale vědí, že řeším i tabu. Ale o těch mluvím, abych divákům ukázal něco nového. Tím vzniká napětí. A myslím, že lidé se uráží, když zamění předmět vtipu s tím, co vlastně zesměšňuji. Chytří lidé vědí, že se můžeme bavit o čemkoli. Obzvlášť s ironií. V té nové show na začátku vysvětluji ironii. Vtipně. Jen abych je varoval. - A pak to pochopí. - Mohl bys nám tu definici sdělit? Prostě něco řeknu a vysvětlím, že to byla ironie.



Že to se v té show občas vyskytne. A vysvětluju, že řeknu něco, co tak vlastně nemyslím, za účelem pobavení. A vy se smějete tomu špatnému, protože víte, co je správně. - Tak to vysvětluji. - A vy jako publikum se na tom podílíte. Ano, humor pomáhá překonat špatné věci. Proto se směju děsivým a špatným věcem. Proto jsou komici posedlí smrtí.



Ten humor je jako očkování proti skutečnosti, která přijde. Zpochybňujeme, co říct, i v televizi. I u seriálu Po životě, kde hlavní hrdina chce spáchat sebevraždu, protože mu žena zemřela na rakovinu, se řešilo, jestli to lidé přijmou. Přijmou. Protože skutečný život je horší. A diváci chtějí vidět různá témata, chtějí vidět sami sebe. Takové reakce jako na tenhle seriál jsem nikdy nezažil. Lidé za mnou chodili, že ztratili mámu, bratra, muže a moc jim to pomohlo.



Chtějí v televizi vidět něco ze sebe. Chtějí to vidět bez kompromisů, myslím, že to chtějí prožít. Ve smyšlených světech tvoříme hrdiny a padouchy, aby si to naše duše zažila. Prožijeme ty emoce a to nás posílí. K tomu tady humor je, abychom se cítili lépe. Myslím, že pokud popisuješ nějakou skutečnou lidskou zkušenost, publikum to pozná. Jak říkal Seneca: „Jsem člověk, nic lidského mi není cizí.“ Myslím, že nejde o to, že jsi troufalý, spíše jedinečný.



Ano, o to přesně se snažím, oslavuji to nejlepší a nejhorší z lidství. Tvrdím, že jsme všichni idioti, takže dobrý. To je asi v pořádku. Někdy jsi řekl: „Nemyslím to tak, jak říkám, ale o to nejde.“ Něco podobného. Dříve jsem nechtěl, aby se mé děti dívaly na mou starou show, The Colbert Report, protože jsem hrál postavu a nechtěl jsem, aby mě viděli jako ironickou postavičku.



A jednou jsem s kamarádem pracoval na scénáři, jen jsme si telefonovali, řešili nějaký vtip. Nedošlo mi, že je dcera u toho. Sledovala mě. Seděla v rohu, a když jsem to vyřešil a položil telefon, podíval jsem se na ni. Ona na mě vrhla takový pohled. Koukala na mě úkosem. Řekl jsem: „Tys to poslouchala?“ Přitakala. Řekla: „Asi už to chápu.“ „Co chápeš?“ Odpověděla: „Ty to tak nemyslíš, to, co říkáš.“ Odpověděl jsem: „Správně.



Nemyslím to tak. A tím se živím.“ Přesně tak. Ano. Musíme si dát přestávku. Brzy se vrátíme.