Ricky Gervais o psech a lidech

Vítám vás všechny zpět u Late Show. Už se to rozjíždí, dámy a pánové. Mým dnešním hostem je komik s cenou Emmy, který napsal Kancl, Komparz a Po životě, nyní vydal nový stand-up speciál Supernature. Když lidé zjistí, že jsem ateista, testují mě. „Ty vůbec nevěříš v Boha?“ „Ne.“ „Modlíš se?“ A já: „Ne.“ „Není lepší se modlit pro případ, že by Bůh existoval?“ Odpovím: „Není lepší dát nad dveře česnek, kdyby existoval Drákula?“ Ale modlení mi nevadí.



Znám spoustu milých křesťanů, muslimů a židů. A když je můj příbuzný nemocný, říkají, že se za něj modlí. Poděkuju jim, je to hezké gesto. Kdyby dodali, že zrušili chemoterapii, to bych se ohradil. Modlete se, co hrdlo ráčí…



Ale radši zkusíme modlitby i chemoterapii. Vyjde to nastejno jako jen chemoterapie, takže tu bych určitě nerušil. Prosím, přivítejte v Late Show Rickyho Gervaise. - Úžasné. - Jsou milí, že? Děkuji. - Rád tě vidím. - Nápodobně. Párkrát jsme spolu mluvili během lockdownu, karantény, zkrátka covidu.



Ale takhle jsme tu už 3 roky neseděli. Rád tě vidím osobně. Nedá se to srovnat. Ta tvá přítomnost má určitý stopový prvek, který nejde nahradit. Tři roky jsem nenosil spodky. - Takže je super… - Nač začínat teď. Přesně. I oblékání je dneska práce. - Ale těší mě, že tu jsem.



- Tři roky… Jak jsi zvládnul… Zábava ten lockdown určitě nebyl, - ale jaký byl pro tebe? - Nevadilo mi to. Nemám rád, když chodí lidé na návštěvu. Máš vůbec rád lidi? Nejsou můj oblíbený živočišný druh. Mám rád lidi, ale… Mám zkrátka rád své soukromí. Nerad něco podnikám.



A nemusel jsem se vymlouvat, už mě nikdo nikam nezval. Ale chodil jsem ven, potkával psy. Kdybychom se v pandemii nesměli dotýkat psů, to by bylo zlý. Ale vyhýbat se lidem, to mi nevadí. Chvíli nebylo jasné, jestli to nešíří psi. To bylo špatný. Kvůli psům bych to nakažení riskoval. Musím je poňufat. Byl jsem dnes v Central Parku. Jsem tu jen dva dny a šel jsem tam čtyřikrát a ňufal psy.



- Miluju je. - Poňufat. To je nějaké nářečí? Znamená to prostě… Přijdu k nim a dělám tohle. A ještě něco dělám. Nosím s sebou klacek, a když to psi uvidí, přijdou, já jim ho dám a pak mě mají ještě radši. - Je to divné? - Trochu. - Dobře. Připomíná to bonbony od cizích lidí.



- To máš pravdu. - Když jsme u podivností, můj producent, se kterým jsem mluvil, mi nedávno připomněl, že když jsi tu byl před třemi lety, dělali jsme v show segment, který se jmenoval Osobní prostor. Požádali jsme hosta v naší show… Ukážu vám fotku. Požádali jsme ho, aby strčil hlavu do krabice. A jmenovalo se to Osobní prostor Stephena Colberta.



A nemůžu uvěřit, vzhledem k tomu, jak málo máš rád lidi, žes do toho se mnou šel. Vypadalo to, že si to neužíváš. Vůbec. Bylo to hrozný. - Bylo to divný. - Ukážeme divákům klip, jak to vypadalo. Měl jsi někdy „nemožný burger“? - Ne. - To je vegetariánský burger. - Aha. To ne. - Chtěl bys ho ochutnat? - Ano. To ne.



Ne. - Nas*at! - Otevři pusu. - Ne! - Otevři pusu. Ne, to nemůžeš! Poslouchej! Hele, to je… Teď vážně. Představ si, že bychom něco takového dělali po covidu. Netvař se, že tehdy to bylo normální. Už tehdy, než přišel covid, to bylo divné. - Muž, který chce…



- Ale lidé se bavili. Prý že dávat klacky psům je divný. Muž, který mi chce pusou podat burger? - V krabici. - Ano, v krabici. Když jsme u věcí, které máš rád, měl jsi skvělou kolegyni v seriálu Po životě, který nedávno skončil. Tady ji máme. Kdo je to? Na koho se díváme? To je Anti, Antilly, hraje tam Brandy, minulý měsíc jí bylo 11 a je to naprosto skvělá fenka.



A bylo to těžké? Na konci natáčení má někdy člověk pocit, že opouští rodinu. Jaké to bylo loučit se s ní? Se zbytkem jsem se prostě rozloučil, nezajímalo mě to. Ale když jsem objímal ji, dojalo mě to, říkal jsem si, že nechápe, proč mě další týden neuvidí.



Víš, jak to myslím? Ale nakonec se vídáme kvůli propagaci a tak. - Jak reaguje, když tě vidí? - Hned přiběhne. Vážně. Neexistuje nic skvělejšího než pes. Musíme si dát krátkou přestávku, ale brzy se vrátíme. - A uvidíte více Rickyho Gervaise. - Promiň. Překlad: jesterka www.videacesky.cz