Umění, díky kterému jsou letadla méně hlasitá

Sluch je neskutečný. Představte si to, malinký kousek tkáně silný jen desetinu milimetru se hýbe v reakci na změny tlaku vzduchu, to se převede na vibrace v tekutině, které se dál posílají ve formě elektrochemických pulzů, které se pošlou do mozku, a tam se nějak dekódují do toho, co vnímáme jako zvuky. Když to celé správně funguje, dokážeme rozeznat zdroj zvuku v trojrozměrném okolí a mozek je uzpůsoben k zachycení slov i ve velkém hluku. Umíme odfiltrovat neměnný stálý hluk jako zvuk fénu nebo šumění větru ve větvích. Abychom pochopili, jak složitý je to úkol, tohle je zvuková stopa z tohoto videa, stejné informace, ale podané jinak. Z toho ale zrakem nic nevyčtete. Navíc ušní bubínek nezachytí jen pár frekvencí, zdravý mladý člověk zachytí všechno od 20 000 vibrací za vteřinu až po 20 vibrací. Takže ušní bubínek zachytí pohyb vzduchu s vlnovou délkou od pár centimetrů u vysokých frekvencí po 10 nebo 20 metrů u hlubokých basů. Například takových hlubokých zvuků, jaké vydává třeba tryskový motor. Tamhle je amsterdamské letiště Schiphol. V počtu obsloužených letadel je nejrušnější v Evropě. Šest ranvejí, dvě řídicí věže, jedna obsluhuje výhradně novou ranvej otevřenou v roce 2003. Ta ranvej je 5 km od terminálu. Na leteckých snímcích jsou vidět fronty letadel, které k ranveji rolují 15 minut a musí i přejet přes most. Když jsme přistávali, pršelo, ale povedlo se mi to natočit. Kousek od ranveje je jedna obytná čtvrť, jejíž domy dělila od tryskových motorů jen rovná pláň. Jasně že rovná, jsme v Holandsku, ale prostě na jednom místě se hladina hluku pro obyvatele výrazně zvýšila. A ti místní neměli radost. Zrovna když natáčím, tak se tam přistává, nestartuje, takže motory míří opačným směrem, ale to nic nemění. Místní i tak neměli radost. A tohle je řešení. Možná ne řešení, ale pomáhá to. Je to park se dvěma účely. Zaprvé je to land art, obrovská konceptuální socha, kvůli které se přesouvají tuny materiálu. Navrhl to jeden umělec. Ukázal bych to z dronu, ale víte co – letiště. Zadruhé to má tlumit zvuky. Ty hřebeny jsou od sebe vzdálené několik metrů, zhruba tak daleko, jako je vlnová délka hlubokého zvuku, který produkuje tryskový motor. Není to přesné, ale je to stejné měřítko, natolik podobné, aby to zvuk narušilo. Zvukové vlny se nepřeženou přes rovinu, místo toho se roztříští do všech směrů, i nahoru a pryč. Nevalí se dál dopředu. Není to ani zdaleka dokonalé, ale stačí to, aby se hluk u těch domů vrátil do přijatelných mezí. Architekti tvrdí, že je inspirovali lidé, kteří říkali, že hluk je méně výrazný, když jsou pole zoraná. Mozek dokáže odfiltrovat neměnný, stálý šum, dokonce si časem může zvyknout i na občasné hlasité zvuky, třeba když někdo bydlí u letiště. Ale to filtrování je přece jen snazší, když je ten hluk o něco méně hlasitý. Překlad: jesterka www.videacesky.cz