Veřejní obhájci

Veřejní obhájci. Jediní lidé, kteří jsou u soudu
častěji než bývalé dětské celebrity. I kdybyste s veřejnými obhájci
nikdy nepřišli do styku, znáte je ze scén zatýkání
v policejních seriálech. Máte právo mlčet.
Máte právo na obhájce. - Máte právo na obhájce.
- Máte právo na obhájce. - Máte právo na obhájce.
- Máte právo na obhájce. Máte právo na obhájce!

Pokud si ho nemůžete dovolit, přidělí vám
toho nejblbějšího právníka na světě. Mám právo na obhájce. Pokud si ho nemůžu dovolit,
má mi být přidělen soudem. Dokonce i Garfield ví,
že má právo na veřejného obhájce. Jednoho bude potřebovat,
protože právě sprovodil ze světa lasagně. A taky člověka. Právo na obhájce je
základem amerického soudnictví. Ale toto právo vzniklo teprve v roce 1963.

Nejvyšší soud jednohlasně rozhodl,
že pokud si osoba nemůže dovolit právníka, není zajištěn spravedlivý proces,
a proto mu obhájce musí být přidělen. Připadá vám to tak samozřejmé, že nemůžete
uvěřit tomu, že to tak nebylo odjakživa. Je to jako tyčka na kukuřici
ve tvaru kukuřice na tyčce. Nikdy je nikdo nemusel vymýšlet. Vždy byly součástí amerického života. Problémem je, že náš systém
veřejných obhájců je značně přetížen. Mezi 60 až 90 % obžalovaných ze zločinu potřebuje veřejného obhájce.

Systém tuto zátěž nezvládá. V současnosti řeší 20 veřejných
obhájců 250 případů. V New Orleans řeší každý veřejný
obhájce ročně asi 350 případů. Ve Fresno County veřejný obhájce
ročně řeší asi 1 000 případů. Státní směrnice praví,
že nesmí řešit více než 150 případů. Tisíc případů za rok... To jsou skoro tři případy denně.

Tolik lahví vína vypije Gerard Depardieu. Ke snídani... A při takovéto zátěži si veřejní obhájci nemohou
obhajobu ani pořádně připravit. Pár let stará studie z New Orleans
ukázala, že někteří veřejní obhájci mohou případem strávit
pouze průměrně sedm minut. Za tu dobu si nepřipravíte vůbec nic. Kdybych měl k přípravě
této show pouze sedm minut, rozhodně bych v tuhle chvíli
nemluvil o veřejných obhájcích.

Snažil bych se zoufale vyplnit čas řazením muppetů podle šuk*telnosti. Udělám to tedy teď. První je samozřejmě Fuzzy. První je Fuzzy. Nejpřitažlivější je jeho smysl pro humor. Potom je to Rolf.


To je jasné. A další by byl švédský kuchař. A zakončím to orlem Samem, protože, jak víte, má podivné choutky. Podivné. Toto je teprve začátkem problémů. Někde dokonce nemají
ani kancelář pro veřejné obhájce. Některé okresy dokonce prodávají případy
tomu, kdo požaduje nejméně peněz. Bude to ale ještě horší.

Následkem toho vzniká
systém požadující doznání viny. Většina obhajovaných přizná vinu
a soud ani neproběhne. 90 až 95 % zločinů skončí
přiznáním viny obžalovaného. Jen se nad tím zamyslete. Asi 95 % případů
se nikdy nedostane k soudu. Kdyby Zákon a pořádek odrážel realitu, jeho epizody by byly dost krátké. Něco jako: "Jak se klient cítí?"


"Vinen, ctihodnosti." A pak tohle. Jako diváci byste se cítili dost ošizeně. Je snadné se o to nestarat. Je snadné předpokládat, že lidé zastupování
veřejnými obhájci jsou nejspíše vinní. Avšak spousta z nich není. Někteří se přiznají, protože cítí,
že nemají jinou možnost. Podívejte se na Ermu Faye Stewart.

Byla zadržena při drogovém zátahu,
ale tvrdila, že je nevinná. Hrozilo jí 10 let a byla držena
ve vězení, protože si nemohla dovolit kauci. Tvrdí, že ji přidělený obhájce
nutil do přiznání viny. Nakonec s tím souhlasila. Řekla jsem, že... Přiznala jsem se
a dostala podmínečné propuštění. Jen jsem chtěla jít za dítětem. Přiznala se ke zločinu,
který prý nespáchala, jen aby mohla být s dítětem.

To je hrozné. Především proto,
že já bych byl ochotný spáchat zločin, jen abych nemusel trávit čas s dětmi. Jsou to hlasité rezervoáry bakterií,
které nikdy neřeknou nic zajímavého. Chceš vyrůst a být princeznou? Povím ti, co se děje princeznám, Ashley. Vygoogluj si pravda o Dianě.

Jen si to vygoogluj! Najdi si to, Ashley.
Otevři oči! Být princeznou není legrace, Ashley! Poté, co se Erma přiznala,
celý případ byl smeten ze stolu. Ostatní, kteří se nepřiznali,
byli osvobozeni. Ale Erma nemohla vzít své přiznání zpět. Strávila v probaci pět let, během kterých byla nezpůsobilá pro většinu
zaměstnání a tak skončila na ulici.

A to je problém systému, ve kterém máte sedm minut k přesvědčení lidí,
aby učinili závažné rozhodnutí. Náš systém veřejných obhájců
je značně podfinancován. Jedna zpráva tvrdí, že téměř
40 % kanceláří veřejných obhájců nemá v týmu žádné detektivy. To znamená, že 40 %
právníků musí sedět u stolu, psát do Googlu "kde najdu důkazy
ve prospěch obviněného" a pak kliknout na zkusím štěstí.

A i ty kanceláře, které je mají, někdy nesplňují
základní bezpečnostní pravidla. Když ve vaší kanceláři lezou švábi,
jen těžko se můžete soustředit na práci. V takovémto prostředí museli
pracovat zaměstnanci advokátní kanceláře. Bylo to tak zlé, že musela
být kancelář dnes zavřena. Toto zamoření není ničím novým. Problém se táhne už čtyři roky. Tato kancelář se dostala do situace,
kdy počet švábů převýšil počet právníků.

A pokud tito švábi neměli právnický
titul z univerzity Roachester a nepřevzali některé klienty,
tak to asi bude docela problém. V New Orleans kancelář veřejných obhájců založila crowdfundingovou kampaň,
která měla zalepit díry v rozpočtu. Doteď získali jen 19 % potřebných financí. Nikdo by neměl skončit ve vězení jen proto, že na Kickstarteru nevybral
požadovanou částku. Tedy někteří lidé by měli ve vězení
skončit za to, že dosáhli požadované částky.

Jako tento člověk s obří
nafukovací hlavou Lionela Ritchieho. Vás by, drahý pane,
měli zavřít na celou noc. Celou noc, celou noc, na celou noc. Celou noc, celou noc, jumba jumba. Hej, jumba jumba. I přes tyto překážky
existují úžasní právníci. Třeba Travis Williams. Vyhrané případy si zarámuje
a umístí na zeď.

Hádejte, kam umisťuje prohrané případy. Příjmení každého člověka,
kterého neosvobodím, si nechám vytetovat na záda. Mám jich tam jen pět
a další snad nepřibudou. Vyhrané případy jdou na zeď,
prohrané na má záda. To je fér. Jména případů, které nevyhrál,
si nechává tetovat na záda. To je opravdu hrdinský právník. Jako Atticus Finch.

Jen je skutečný
a není ohavný rasista. Trhni si, Finchi.
Běž ošu*at nějakýho ptáčka! Jde to o, že mnoho veřejných obhájců
předvádí hrdinské nasazení. I přes to že čelí mnoha překážkám. Například tomuto neuvěřitelnému
incidentu s floridským soudcem. Neserte mě. Sedněte si, já to vyřídím. Nepotřebuji vaši pomoc.
Sedněte si. Jsem veřejný obhájce.


Mám právo tu být. - Mám právo zastupovat svého klienta.
- Říkám sedněte si! Pokud chcete bojovat,
sejdeme se vzadu a já vám nakopu p*del. Chcete se mnou vyj*bávat? Chcete? Tohle je samozřejmě ostuda. Ale přiznávám, že takové bitky by
z porotní povinnosti udělaly větší zábavu. Vaše ctihodnosti, dospěli jsme k verdiktu. Tenhle soudní proces byl ku*evsky boží!

Tento soudce se vrátil do soudní síně a rozhodl sedm případů
za nepřítomnosti veřejného obhájce. A soudí tam dodnes. Jistě, existují i špatní soudci. To vám řekne i vedoucí programu na NBC. Právo na obhájce má být dáno ústavou. Avšak je čím dál více ohroženo. Ve čtyřech státech můžete být tak chudí,
že dostáváte stravenky, avšak nebudete natolik chudí,
abyste dostali veřejného obhájce.

Ve 43 státech vám může
být veřejný obhájce naúčtován. Znamená to, že v těchto
státech funguje systém, kde když si nemůžete dovolit obhájce,
stát vám nějakého přidělí, a pak vám ho naúčtuje. To je absurdní. Nemůžete lidem říkat, že je něco zdarma
a pak jim to naúčtovat. Jste americký soudní systém,
ne Candycrush.

Pokud chcete vidět následky,
podívejte se na Larryho Thompsona. Roku 2010 byl na Floridě zatčen
za řízení bez řidičského průkazu. Bylo to vážné, protože už před tím
spáchal několik podobných přestupků. Larry byl uvězněn
a žádal o veřejného obhájce. Na Floridě však nepochopitelně
musíte zaplatit poplatek 50 dolarů. Kauci si nemohl dovolit,
takže strávil ve vězení 59 dní. Tehdy se rozhodl,
že se k obvinění nebude vyjadřovat. S ohledem na dobu strávenou
ve vězení byl propuštěn.

Ovšem pokud na Floridě využijete
veřejného obhájce a jste shledán vinným, musíte právníka zpětně zaplatit
bez ohledu na to, zda na něj máte. Larry tedy nedlužil pouze 50 dolarů
za žádost o veřejného obhájce, ale dalších 100 dolarů za jeho využití a dalších 100 dolarů za náklady obžaloby. To je stejné, jako kdyby vám
školní potížista vzal peníze na oběd, a pak vám naúčtoval
poplatek za převod peněz. Ale tím to nekončí.

K dalším poplatkům za to,
že se rozhodl k obvinění nevyjadřovat, si soud po několik příštích měsíců
účtoval další měsíční poplatky. Po Larrym požadovali 675 dolarů. To nás přivádí k minulému měsíci. Larry byl zatčen za pohrdání soudem, protože tyto poplatky neuhradil. Poté mu naúčtovali administrativní
poplatek v hodnotě 210 dolarů. V tomto okamžiku mu mohli
klidně napařit poplatek za ironii.

Ukázalo se, že nemít na Floridě
žádné peníze může být ku*evsky drahé! Ještě jedna věc. V době, kdy Larryho zatkli, byl kvůli
svému plicnímu onemocnění v péči hospicu. Byl tak nemocný, že ho věznice
musela poslat do nemocnice, kde ho hlídali dva strážní
a byl za kotníky připoután k posteli. Naštěstí byl nakonec propuštěn a jeho dluh zaplatili dárci. Avšak do teď, naprosto pochopitelně,
nechápe, jak se to všchno vlastně stalo.

Dostali příkaz zatknout mě za to,
že jsem nedokázal splatit peníze. Musel jsem platit nájem. Pořád mě zatýkali. Zase mě zavřeli do vězení,
naúčtovali mi dalších 210 dolarů, se kterými jsem musel souhlasit, jinak by mě z vězení nepustili. Vlastně jsem byl ve vězení pro dlužníky. Nic z toho nedává smysl.

Ani z finančního hlediska. Ano, stát Florida získal
svých 885 dolarů, které jim Larry dlužil, avšak během toho utratili
tisíce dolarů za jeho uvěznění. Tyto peníze mohla Florida
využít za něco, co skutečně potřebuje. Třeba na založení odvykacího
centra pro mývaly závislé na pervitinu. To je podle mě docela přesné. Jde o to, že po 50 letech od doby, kdy Nejvyšší soud každému
přiznal právo na právníka, i kdybyste si ho nemohli dovolit, tu máme systém,
kdy mohou i ti nejzranitelnější lidé být kasírováni za přístup
k našemu špatnému soudnímu systému.

Systém musíme napravit. Nebo aspoň musíme naše policejní
seriály přizpůsobit realitě. Stůjte! Máte právo mlčet! - Máte právo mlčet!


- Máte právo mlčet! Cokoliv řeknete,
může být použito proti vám. - Máte právo na obhájce...
- Pokud si ho nemůžete dovolit... - Bude vám přidělen soudem.
- Chápu to! - To není vše! - To není vše!
- Ještě jsem neskončil. Tento právník může pracovat
na dalších 300 případech. - To není vtip.
- Opravdu, na dalších 300 případech. Na přípravu vaší obhajoby
bude mít jen sedm minut. - Víš, jak krátká doba to je?


- Víš, jak krátká doba to je? Skladba Scenes From An Italian Restaurant
od Billyho Joela je o 39 vteřin delší. Láhev červeného... Ten právník může být unavený
a neschopný pořádně přemýšlet. Může být špatně placený... Nebo může pracovat
v kanceláři zamořené šváby. A nebo tě ten právník může
tlačit do toho, abys přiznal vinu. Statisticky tu je více
než 90% šance, že to přijmeš. Ten obhájce může být soudcem
vyznán k tomu, aby se porvali na chodbě.

- Hádej, kde se to děje.
- Netuším. - Hádej!
- No tak, hádej. - Na Floridě?
- Jistě. Kde jinde as! Ještě něco, ten právník může,
ale nemusí, být zdarma. Když prohraješ, budeš mu muset zaplatit. - Možná budeš muset zaplatit i obžalobě.
- Není to protiústavní? To tedy, ku*va, není! Ty malej s*áči!

A to vše pouze tehdy,
když toho právníka budeme moct zaplatit. Jak si vede ta kampaň na Kickstarteru? - Hodně mizerně.
- To není dobré. Rozumíš svým právům,
která jsem ti vysvětlil? - Ne. - Cože?
- Ne! V podstatě jsi v p*či! Překlad: Mithril
www.videacesky.cz