Vítejte v Zemi izraelské

Vše začalo dnes odpoledne,
když někdo zaklepal na dveře. - Kdo to může být?
- Kdo to může být? Dva hipsteři s pořádnými vousy. Nejspíš mi chtějí prodat
nějakou encyklopedii. Říkám: "Mějte se,
neslyšeli jste o Wikipedii?" a zabouchl jsem za nimi. Co jsou vůbec zač? Hej, vypadněte!

Víte co, nejsme zhýčkaní. Asyřané nám zabrali obývák. Takže jsme zůstali v ložnici. Teď je rok 750 př. n. l.,
takže za 2 750 let budeme mít klid. Usínali jsme,
když jsem uslyšel zvonek. Dorazili další Asyřané,
Bůh ví odkud, snad z Asýrie? Ve jménu Nebukadnesara,
krále Babylonie, tento dům zabíráme. Dětský pokoj není tak špatný,
když hledáte mír a klid.

Musíte být hodně trpěliví,
když bez pozvání přicházejí Helénové a Římané. Jeden hodný Řek mi řekl: "Ve jménu Alexandra Velikého
zabíráme tento dům." Jak se řecky řekne:
"Jakpak se máme?" Římané nám alespoň vybudovali
kanalizaci, vodovod, a tím i pitnou vodu. Ranní Arabové zbožňovali hudbu. No tak, na stereo mi nesahej. Nepamatuji si,
že bych si dal takový zvonek.

Blonďák mi říká,
že přišel ve jménu Richarda Lvího srdce. Ty vole, uprostřed Hry o trůny? Snažili jsme se najít chvíli klidu. Takže jsem řekl Rachel,
aby šla za křižáky, ale ona na to: "To nejsou křižáci, ale Mamlúkové." Brzy se setmí a nemám tušení,
jak dlouho to ještě bude trvat. Naštěstí přišli Turci z Osmanské říše. Stojí někdo o turecké potěšení?


Turecké potěšení! A poté nastal klid.
Skončilo to konečně? Odešli všichni z mého domu?
Z mé Země izraelské? Ránko.
Ve jménu Britského impéria... - Zabíráte tento dům.
- Jak jsi mohl vědět, že to řeknu? Žijeme tu asi 3 000 let. Netrvalo dlouho a Britům došlo,
že tohle není Evropa. Takže... jménem Ligy národů
vám vracím zpět váš dům. Musíte se jen podepsat
sem, sem, sem a sem.

Vypadáš překrásně. Konečně, náš vlastní stát v Zemi izraelské.