Proč se tato strašidelná melodie objevuje v tolika filmech?

Pamatujete si, když zemřel Mufasa? Nebo když zabili tetu a strýce Luka Skywalkera? Nebo když se George Bailey rozhodl, že dál nemůže žít? Jsou to ty nejsmutnější a nejtragičtější momenty filmové historie. Ale mají ještě něco společného... Lví král Hvězdné války, epizoda IV – Nová naděje Život je krásný Když si jich začnete všímat, zjistíte, že tyto čtyři noty jsou všude.



The Good Place Batman se vrací, Blízká setkání třetího druhu Pán prstenů: Společenstvo prstenu A spojujeme si je se smrtí už 800 let. To, co v těchto filmech slyšíte, je Dies irae. Gregoriánský chorál složený katolickými mnichy okolo 13.



století. Sloužil k určitým mším – na pohřbech. Dies irae se z latiny překládá jako "Den hněvu". Je to den, kdy podle katolíků bude Bůh soudit živé a mrtvé a rozhodne, zda půjdou na věčnost do nebe, či pekla. Je to opravdu průchod ohněm a sírou, o kterém se mluví v Posledním soudu, jehož podstatou je rozhodnutí, zda půjdete do nebe, nebo do pekla. To je Alex Ludwig, muzikolog a profesor na hudební univerzitě Berklee, který spravuje dlouhý seznam verzí Dies irae ve filmech.



Hudba v kombinaci s textem navozuje takový zlověstný druh strachu. Během několika set let se vliv církve značně rozšířil a Den hněvu se začal objevovat i v necírkevním umění, třeba v Mozartově symfonii Requiem z roku 1791, ovlivněné hudbou hranou na pohřbech. V roce 1830 francouzský skladatel Louis-Hector Berlioz pozvedl význam Dies irae na zcela novou úroveň.



Ve "Fantastické symfonii" vyzdvihl melodii a zcela vypustil text. Jeho příběh se neodehrává v kostele ani na pohřbu, je o láskou posedlém mladíkovi, jemuž se zdá sen, že se ho milenka, kterou zabil, vrací mučit jako čarodějka. Tato část se jmenuje "Sen o sabbatu čarodějnic", odehrává se o půlnoci na hřbitově a zní tu strašidelná a zlověstná hudba, včetně právě Dies irae.



Která děsivá hudba by byla lepší, protože v té skladbě už je právě tento význam. Další skvělí skladatelé v hudbě také používali verze Dies irae. Jako Maďar Franz Liszt ve skladbě Totentantz neboli Tanec smrti. Inspirací mu byla tato středověká malba, znázorňující muka a smrt. Nebo Guiseppe Verdi a jeho Requiem. A pak jsou tu rané němé filmy, kde se Dies irae rozvinula ještě dál a byla použita jako příklad nebo odkaz na zlověstné a temné děje odehrávající se na plátně.



Němé filmy často doprovázel orchestr s hudbou, která pomáhala navodit atmosféru příběhu. Jako ve filmu Metropolis z roku 1927, němém německém sci-fi o fiktivní společnosti plné robotů a zkázy, kde Dies irae zní v obzvlášť dramatických momentech.



Když se ve filmech začal užívat zvuk, Dies irae sloužila jako synonymum něčeho ponurého. Jako ve filmu Život je krásný a Hvězdné války: Nová naděje. Ale nejikoničtější je zřejmě ve filmu Osvícení. Každý zná Osvícení jako horor, je to dokonalý symbol Dies irae. Dies irae ušla dlouhou cestu od pohřbů ve 13.



století až po horory. Tyto čtyři noty totiž obsahují něco, co je nám nepříjemné. Zaměřme se na hudbu. Chorál je v takzvaném dórském módu, nemusíme ani znát všechny starověké módy, ale když dnes slyšíte první čtyři noty, poznáte, že jsou v mollové stupnici. Hudba v mollové stupnici vždy měla konotaci smutku a temnoty. Když se na ně podíváte, mezi notami F a E je půltón, jsou hned vedle sebe.



Sluch máme cvičený tak, aby se nám ty tóny spolu nelíbily. Navíc noty postupně klesají. Klesající notové osnovy jsou smutné, zatímco stoupavé jsou o dost veselejší. Když tyto tři věci spojíte, vznikne ze své podstaty ponurá skladba i bez ohně a síry. Profesoři hudby, jako je Alex, vám řeknou, že Dies irae je všude.



A opravdu je. Ale netrénované uši si ho nemusí všimnout. Melodie v kultuře natolik zakořenila, že dokonce i v upravené verzi jako ve filmu Exorcista nebo ve zkrácené verzi ve filmu Ukradené Vánoce může navodit stejně děsivé pocity. Prostě mě... fascinuje, že se tato skladba neustále používá. Pořád ji slyším, pořád si na seznam přidávám další filmy. Překlad: Lukkul www.videacesky.cz