Will Smith u Grahama Nortona

- A k takovému filmu jsou samozřejmě
akční figurky. - Ano. Hups. Některé se moc nevyvedly. Myslím, že ani matka Jeffa
Goldbluma by ho nepoznala. Ježiši. - Bill Pullman si trochu podobný je.
- Ano. Ano. Ale to nejlepší si šetřili...
Dámy a pánové, představuji vám
Willa Smithe. - Páni.


- To je něco, že? Ano. Vypadám jako černej Rambo. - Tohle mi není podobný.
- Ale blíží se to. - Vůbec to nevypadá jako ty.
- Vůbec. "Prostě ať je černej. Poznaj ho, je to jedinej
černoch ve filmu." Ale opravdu. Nejsi jediný s akční figurkou.
Pan Barlow tady... - Ale ne.


- Ale ano. Vypadáš skvěle,
máš náhrdelník a tak. Má náhrdelník. Tancuje. Tohle je sranda!
Ten vypadá vtipně. Zas tak vtipnej nejsem. Vzadu na krabici se píše: "Nevhodné pro děti do 3 let
kvůli malým částem." Hele, když jsme poprvý
ty panenky viděli, hned jsme jim všem
stáhli kalhoty.

A nejsou tam žádný malý části. Povíš nám o tom, jak ses šel
podívat na svou panenku? To bylo v době, kdy se všechno
dělo bez našeho vlivu. Neviděli jsme prototypy, jen nám
řekli, že v pondělí půjdou do prodeje. V pátek už jsem to
nemohl vydržet. Tak jsem si vzal kšiltovku, brýle
a šel do hračkářství v Chesteru. Vklouznul jsem dovnitř a koukám
po regálech.

Sindy, Action Man... A pak vidím panenky Take That.
Říkám si: "Je to tady. Mark, Howard, Robbie, Jason... Asi jsem vyprodanej." Šel jsem ke kase.
Kšiltovku naraženou dolů. A říkám prodavačce:
"Promiňte, máte panenku Garyho?" "Nemáme. Musíte si koupit Marka,
Robbieho, Howarda a Jasona. Pošlete z nich kupóny
a Garyho dostanete zdarma." - To nebylo hezký.


- Vůbec ne. Hned jsem volal vedení. Tome, vyrobili někdy
podle vás nějakou panenku? Hmm... Žádnou, o které
bych tady mohl vyprávět. Brzdi, Tome. Myslím, že jednu má
moje sestra. Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz

Je neuvěřitelný, že tě i přes tvou
fenomenální filmovou kariéru lidi znají z Fresh Prince. Hele, v jakýkoliv zemi mě nejvíc
lidí zná z toho seriálu. Ať už je můj film sebevětší,
všude mě znají z Fresh Prince. - A vadí ti to?
- Dokud křičí "Wille", tak v pohodě. Sranda je, že Alfonso Ribeiro
hraje Carltona a při začátcích seriálu jsme vymýšleli jména. A Alfonso
si mě vzal stranou a povídá: "Poslouchej.


Jménem tvý postavy ti budou lidi říkat po zbytek života.
Pojmenuj se Will Smith." A měl naprostou pravdu.
Pak jsme někam šli a lidi: "Wille! Wille! Carltone!" Carlton je lepší než Alfonso. Chápu ho. A slavná je úvodní znělka,
kterou jsi rapoval. O které vím,
že ji každý zná. - Všichni.


- Včetně mě. Takže tohleto předám.
Je to těžké. Ach božíčku. Asi už jsi poznal pár umělců,
ale na tohle si počkej. Fajn, spusťte to. Tohle je příběh o tom,
jak se mi celý život obrátil vzhůru nohama. V klidu se posaďte a povím vám,
jak jsem se stal princem města Bel Air. Jako rodák z Philadelphie
na hřišti jsem trávil většinu času. Flákal se, relaxoval a před
školou hodil pár košů.

Když v tom parta mizerů
dělala bordel v mý čtvrti. Porval jsem se a máti se vyděsila. Řekla:
"Stěhuješ se k tetě a strýčkovi do Bel Air!" Hvzídnul jsem na taxík a když přijel,
na poznávačce stálo "fresh"... Tenhle taxík vypadá fakt luxusně.
Kašlu na to, řek jsem si, jeď do Bel Air! Kolem sedmý osmý jsem dojel domů,
na taxíkáře jsem zařval: "Zatím, kámo." Mrknul jsem na svý království,
kde usednu na trůn jako princ Bel Air. Výborně. Geniální.

Na příštím turné. Bude to náš otvírák. Nesměj se, učil jsem
se to celý týden. - Pamatuju si to.
- I ty. Hned jsi věděl. Je zvláštní, kolik lidí tu znělku zná. Tímhle se televize
liší od filmu a hudby. Na televizi je něco...
Jsi doma, ve spodkách... Jsi v domácím a lidi
přjdou až k tobě.

A televize se k člověku dostane
velmi silným způsobem a příjímám to s pokorou.
Díky. Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz

Je čas na příhodu
z červeného křesla. Kdo je první?
Zdravíčko, slečno! - Zdravíčko. - Jméno?
- Jasmine. - Jasmine!
- Jasmine. Čau Jas, jak to de, brouku? Fajn, můžeš vyprávět. Měla jsem sraz s kamarádkou
na Oxford Street. Chtěly jsme jít do Topshopu
a pak na oběd.

Hezký plán. Přišla jsem dřív, tak jsem
se dívala po Topshopu a zahlídla jsem holku, co vypadala jako
moje kámoška. Stejný šaty, vlasy, všechno. Řekla jsem si,
že ji napálím. Šla jsem za ní, chytla jí kabelku
a řekla: "Naval kabelku, mrcho!" Otočila se, já se směju
a ona na mě: "Nechte mě! Pomozte
mi někdo! Pomoc!" A protože jsem byla u vchodu,
tak se na mě vrhli dva bezpečáci.

"Co se děje? Pojďte s námi." A musela jsem u nich sledovat záznam,
jak jí rvu tu kabelku z ruky... - Skvělý.
- Byla jsi skvělá. Ještě jednu, ještě jednu. - Nešlápl jsi na mou figurku?
- Ne. Ne. To nejsi ty.
Kde jsi? Jo a předtím jsi ji nazval panenkou.
Je to akční figurka. - Moje chyba.

- Je v tom rozdíl.
- Dám tuto akční figurku sem... Ztratil jsem tě. Ne, tady jsi.
Tady jsi. Dáme ho sem. Taky hraje. Může držet věci. No nic. - Ahoj.
- Ahoj! - Jak se jmenuješ?
- Kate. - Kde bydlíš?
- V Londýně. - Máš práci?


- Studuju angličtinu. - Abys ji pak vyučovala?
- Ne, jen... na univerzitě. Aby ji používala. Má to evidentně promyšlený. Přesně ví, co chce. Už to není zadarmo!
Někdo jí to platí. Promiň, drahá.
Povídej. Tohle je příběh o tom,
jak se mi celý život obrátil vzhůru nohama. V klidu se posaďte
a povím vám...

Ani na to nemysli! Pokračuj, zlato! Dopověz svůj příběh! Většinu času jsem trávila na hřišti,
flákala se a relaxovala. - A před školou hodila pár košů.
- Ano! Ano! - Když v tom parta mizerů...
- Z toho jsem naměkko. - Dělala bordel v mý čtvrti.
- A co bylo pak? - Porvala jsem se a máti se vyděsila.


- Co říkala? "Stěhuješ se k tetě
a strýčkovi do Bel Air!" Překlad: Ninjer
www.videacesky.cz