Ukradl Michael Buerk popelník z úřadu předsedy vlády?

Je tu napsáno tajemný předmět. Otevři krabici a řekni nám, co je uvnitř. Tady je to. Mrtvola. Tohle je popelník, který jsem ukradl z úřadu předsedy vlády. Slyšitelné zděšení. Kam jsi ho schoval? Do kapsy pláštěnky.



Můžeš totiž do šatny a musím přiznat, že jsem trochu pil. Měl jsem pláštěnku s velkými kapsami. A cestou ven tě neprohledávají. Je tam něco, co dokazuje, že to je z úřadu předsedy vlády? Nekoukej na to. Ne. - Kterému premiérovi jsi to ukradl? - Tonymu Blairovi. Zapomeň na to. Bůh ví, jak jsi mohl změnit historii.



„Máme jít do války? Ano, nebo ne? Dám si doutník a promyslím to. Chybí popelník! Jdeme do války.“ To jsi způsobil. Kvůli tomu se to stalo. Jsi pyšný na to, co jsi udělal? Cítím se dost provinile, ale… Ale ukazuješ to v televizi. Jak skvělé by bylo, kdybys v autobuse zhuleně šeptal: „Pst. Tohle je Tonyho Blaira.“ A lidi na to: „Fakt, jo?“ Zjistil sis cenu?



Líbí se mi představa, že Michael jde do obchodu starožitností, a řekne: „Zjistíte mi cenu?“ „Je to úžasné, odkud to máte?“ „Ukradl jsem to z úřadu předsedy vlády.“ Běžně kradeš věci? Arcibiskup Tutu řekl na konci jednoho tvého rozhovoru: „Můj kříž. Byl tady.“ A jsi oblečený trochu jako zloděj šperků.



Najednou se zhasne. Co tipuješ, Davide? - Co tipuješ? - Pravdu. Nepřijde mi, že by to mělo velkou cenu, ale něco takového by mohlo být v úřadu předsedy vlády. Davide, odpověď? - Ty tipuješ? - Pravdu. - Ty tipuješ?



- Lež. Je to na mně. Tipuji lež. Tipuješ lež. Co to bylo, Michaele? Je to lež. Dobrá práce, byla to lež. Je to lež, Michael neukradl popelník z úřadu předsedy vlády. Nemohl, protože jeho kapsy byly plné sladkostí, které ukradl předtím.