Zkrácená historie Japonska

Překlad: hAnko
www.videacesky.cz Japonsko je ostrov v moři,
plný sopek, a je krásný. V roce mínus miliarda
tu Japonsko ještě nebylo. V roce mínus 40 tisíc tu bylo, dalo se
k němu dojít a nějací lidé tam došli. Pak se oteplilo, roztál ledovec,
stal se z něj ostrov a porostl stromy. Páč bylo teplo. A tak se na ostrově mezi horami
poflakují lidi, žerou oříšky ze stromů a používají nejnovější techniku
jako šutry a misky.

Cililink, tady je zbytek světa
a Japonsko má technologii budoucnosti. Jako dost dobrej kov
a šílený rýžový farmy. Teď můžete mít spoustu rýže
hodně megarychle. Když máte farmu, máte hodně jídla,
které všichni potřebují k přežití. Což z vás dělá krále. Rýžové farmy a rýžová království
se rozšířily až po sem. Nejdůležitější království byla tady,
tady, tady, tady, tady, tady a tu. Ale tohle bylo nej-nejdůležitější,
pod vládou nebeského super-týpka, zkráceně císaře.

Ťuk, ťuk, kdo tam? Náboženství.
Nový prince chce, aby všichni zkusili nový hustý náboženství z baektje. "Prosím, zkuste tohle náboženství," řekl.
"Ne," řekli všichni. "Zkuste ho," řekl. "Ne," řekli všichni, tišeji než předtím. A tak se náboženství prosadilo
spolu se všemi jeho pravidly. Pak se vlády ujala jiná klika
a udělala nějaké reformy. Například aby vláda víc vládla a byla víc jako
čínská vláda, což je vláda, která víc vládne.

"Zdar Číno," řekli.
"Zdar sráči," řekla Čína. "Můžete nám říkat jinak než sráči?"
řeklo Japonsko. "Jak jako?" řekla Čína. "Co třeba Země vycházejícího Slunce?"
řeklo Japonsko. Pak ukradli čínskou abecedu
a napsali o sobě knížku. Pak vytvořili spoustu básní
a umění a další knížku o sobě. Pak přestali po každé smrti císaře stěhovat
hlavní město a nechali ho na jednom fleku. Tady! A konečně si mohli odškrtnout
dobytí severní části ostrovů. Bohatý hipster Kúkai
je znuděný buddhismem, tak jede do Číny a naučí se
lepší verzi, která je víc spirituální.

Vrátí se zpátky, překope abecedu a díky tomu
je umění s literaturou na dlouhou dobu super. V královském paláci se do umění tak zažerou,
až se totálně vyprdnou na vládnutí. Když žijete mimo zdi paláce,
jak ochráníte svoje věci před zloději? Najmete si samuraie. Všichni si začali najímat samuraie:
bohatí důležití lidé si najímali samuraie; chudí lidé, kteří si samuraie nemohli
dovolit, si samuraie nenajímali. Samuraiové se začali sdružovat
a začali být silní.

Silnější než vláda. Tak si udělali vlastní vojenskou vládu tady.
Císař mohl dál zůstat císařem, ale v podstatě vládnul šógun. Mimořádné zprávy! Mongolové napadli Čínu!
"Napadli jsme Čínu," řekli Mongolové. "Respektujte nás, nebo napadneme i vás."
"Jak je libo," řeklo Japonsko. Tak Mongolové přišli do Japonska
rozpoutat válku, ale pak je smetlo tornádo. Zkusili to znovu, chvilku si zabojovali
s Japoncema, ale pak je smetlo tornádo. Pak císař svrhne šógunát, ale šógunát
mu to oplatí, přesune se do Kjóta a udělá nový šógunát.

Ale císař se dál
může oblíkat jako císař, jestli chce. A máme tu víc umění.
Třeba malování s méně barvami, kolaborativní poezii,
hry, zábavu s opičkama, čajové dýchánky, zahradničení,
architekturu, kytky... Přišel čas vybrat nového šóguna. Většinou
je to šógunovo děcko, ale šógun žádný nemá. Tak se snaží přesvědčit bráchu,
aby přestal být mnich a stal se šógunem. Ten souhlasí, ale pak se šógunovi narodí děcko.
Kdo vyhraje? Hlasujte pomocí mobilu. Všichni hlasovali tak mocně,
až palác vzplanul a shořel na popel. Šógunovi to bylo u zadele, páč na dovči skládal
básně.

A tak se země rozpadla na kousíčky. Všichni se mezi sebou melou o lokální
vládu a vyhrát může kdokoliv. Ťuky ťuk, tady Evropa. Ale nechceme vás
ovládnout, jen vám prodat nějaké šmuky. Třeba hodiny. A pušky.
A Ježíše. To je bezva, ale všichni se furt perou
o moc a teď můžou i puškama. Nebylo by super ovládnout hlavní město,
který aktuálně řídí loutky bez vedení? Tenhle klan to chce zkusit, ale napřed musí
porazit menší klan, který stojí v cestě. Překvápko! Menší klan vyhraje a jejich kápo
ukradne nápad s napadením hlavního města a napadne hlavní město.

Úspěšně.
Když ovládne půlku Japonska, jeden z jeho lidí ho zapíchne.
Pak jeden z jejich lidí zapíchne je a ten chlápek dokončí sjednocení Japonska.
Pak všem zabaví meče a udělá zákony. "Teď napadnu Koreu, a pak Čínu," řekl.
A selhal. A taky umřel. Ale předtím řekl těmhle pěti chlápkům,
ať se starají o jeho pětiletýho syna, než se bude moct stát vládcem Japonska.
A oni řekli: "To určitě. Bude to jeden z nás, páč jsme dospělí." Nejspíš to bude tenhleten,
jelikož je bohatší a mocnější než ostatní. Někteří ho podporují, jiní ne,
a tak se mezi sebou pobijí. A on vyhraje!


A udělá novou vládu tady: Pořád nechává císaře, aby se oblíkal
jako císař a měl spoustu pěkných věcí, ale nenechte se zmást. Tohle je nová
vláda a je hodně přísná. Tak přísná, že uzavře hranice
a nikdo nemůže ven ani dovnitř. Až na Holanďany, kdyby chtěli kupovat
a prodávat šmuky. Ale musejí to udělat tady: Jakmile přestaly války,
zvedla se populace. Vzkvétal obchod, stavěly se školy
a silnice, všichni se učili číst, vydávaly se knihy. Máme tu básně,
hry, erotiku, loutkové divadlo a holandské studium.

Lidé začali studovat
evropskou vědu z knih, co koupili od Holanďanů. Zeměpis, kostry, fyziku, chemii,
astronomii a možná i elektřinu. Postupem času ekonomická
a kulturní prosperita začala kles... Ťuky ťuk, tady Spojené státy. Velké lodě. Vyzbrojené.
Válečné lodě. "Zpřístupněte svou zemi. Otevřete
hranice," řekly Spojené státy. S tím se nedalo moc dělat,
a tak podepsali smlouvu, díky níž Spojené státy, Británie a Rusko
můžou do Japonska kdykoliv se jim zachce. Čóšú a Sacumě se to nelíbilo.


"To je naprd," řekly, "fakt naprd!" A téměř bez pomoci zvenčí svrhly šógunát
a znovu udělaly císaře císařem. Přestěhoval se do Eda,
nyní "Východního hlavního města". Vznikla nová vláda, víc západní, a ústava,
taky západní, a armáda, totálně západní. A víte, co ještě je docela dost západní?
Dobývání věcí. Takže co můžeme dobýt? Koreu! A tak sebrali Koreu předchozímu
vlastníkovi - Číně. Pak postoupili o kus dál, když tu se přihnalo Rusko a povídá:
"Stát! Tudy povede naše železnice, po které budem vozit teplou vodu."
A tak si Rusko staví železnici, kterou střeží kupa vojáků, a když ji dokončí,
sníží počet vojáků na megakupu.

Řekl jsem sníží? Myslel jsem zvýší.
Japonsko řekne: "Co kdybyste se zklidnili?" A Rusko řekne: "Co kdybyste se uklidnili vy?"
Japonsko se Ruska docela bojí a neuhodnete, kdo další se jich bojí.
Británie. A tak uzavřou spojenectví, aby se Ruska báli trochu míň. Japonsko
si teď věří, a tak začne s Ruskem válku, ale jen chvíli, než to obě
země přestane bavit. Je čas na první světovou. Svět se chystá válčit, páč je 20. století
a vyrábí se spousta zbraní a impéria se těší, až je na sobě
vzájemně vyzkouší.

Mezitím si Japonsko užívá
dobývání věcí a chce víc. Na seznamu má tuhle část Číny
a hromadu malých ostrůvků. Ty patří Německu, kterému
právě vyhlásila válku Británie, páč Británie kámoší s Belgií,
kam Německo vlezlo cestou do Francie, aby jí nakopalo prdel,
páč Francie kámoší s Ruskem, které chtělo nakopat prdel Rakousku,
páč Rakousko chtělo nakopat prdel Srbsku, páč někdo ze Srbska ustřelil prdel
rakouskýmu vůdci. Vlastně hlavu. A Británie kámoší s Japonskem,
takže víte, co to znamená.

Pchá, Japonsko si vezme ostrovy.
Což chtělo udělat tak jako tak. Takže zavolají Británii telegramem,
pro pořádek, a pak je zaberou. A sem tam s něčím Británii vypomůžou. Je po válce a gratulujeme Japonsku,
páč se jí v podstatě účastnilo a může vyjednávat s velkýma kápama
o tom, co komu připadne. Samozřejmě si nechá všechno,
co ukradlo Německu. A bude součástí poválečné mega-aliance,
Společnosti národů, která by se neměla pokoušet
o ovládnutí světa.

Velká hospodářská krize je velká
a japonská ekonomika stojí za prd. Ale armádě se daří, a tak napadne
Mandžusko. A Společnost národů řekne: "To nedělejte, naši členové nesmí ovládnout
svět." A Japonsko na to: "Co když to stejně udělám?"
A tak zabírá víc a víc a víc Číny. A má v plánu ovládnout celý východ.
Přišel mail! Z Německa. Nový německý vůdce, co má cool knírek,
chce dobýt svět a potřebuje kámoše. Mail v kopii dostane taky Itálie, a stanou
se z nich kámoši, páč mají tolik společnýho. Je čas na druhou světovou.

Německo obsadí sousedy, pak sousedy
sousedů a sousedy sousedů sousedů, což je Británie, která řekne: "A kurva!"
Na pomoc jí přijdou Státy, páč jsou kámoši. A přestanou pomáhat Japonsku, páč
"jejich kámoši a naši kámoši nejsou kámoši. A navíc chtějí ovládnout celý oceán."
Státy taky pracují na velké, obrovské bombě, větší než všechny ostatní bomby. Pro jistotu.
Ale pořád se nezapojily do války. Válka nevypadá dobře v televizi
a Státy chtějí vypadat dobře. Ale Japonsko na ně plivne na Havaji
a vyzve je k válce. A oni souhlasí. A pak Německo, na důkaz přátelství,
Státům vyhlásí válku taky.

Státy se vydají do Evropy a pomůžou zbytku
gangu zahnat Německo zpátky do Německa. A taky začnou hnát Japonsko
zpátky do Japonska. Zatím nepoužili bombu a jsou zvědaví,
jestli funguje, tak ji shodí na Japonsko. Vlastně shodí dvě. Státy udělají novou vládu,
inspirovanou jejich vládou, která má ty správné ingredience
na poválečný ekonomický zázrak. Japonsko začne vyrábět televize,
videa, auta a kamery tak rychle, jak jen dokážou
a mnohem líp než ostatní.

Zbohatnou a ekonomika zdivočí. Pak se zázrak vyčerpá,
ale i tak jsou v pohodě.