Já, RobotelPoslíček (S01E07)

ŤUK, ŤUK, ŤUK Slyšíte to? To budoucnost klepe na dveře našeho hotelu. Jdu tam. - To se jen tak říká. - Let me introduce to you Robotela, revolučního robota, kterého si vyzkoušíme jako první na světě. Yes! One more thing! JEŠTĚ NĚCO Každý z této schůze bude odcházet s překvapením.

Díky! Díky, díky. Musím pro dnešek odejít. Martine, vysvětli jim detaily. Bye, everybody! K těm „detailům“… Pokud dneska bude robot pracovat lépe než my, nahradí nás a my máme vyhazov. Cože? Že by mě nahradil stroj, co zvedá telefony? To asi těžko. - O jakým překvapení mluvila?

- Říkala, že budete mít na Vánoce volno? - No. - Překvapením je, že nebudete. To není možný. POSLÍČEK - Hej! - Co je? - To s tím robotem myslíte vážně? - Ano. - Myslíte, že může být robot lepší než člověk? - Ne. Lepší než já? Nemůže. Ale lepší než vy všichni dohromady? Dozajista. Je to stroj s algoritmem automatického učení.

Učí se ze svých zkušeností. Máte šanci dokázat, že se i vy učíte z chyb. - Je to příležitost, co klepe na dveře. - Jdu tam. Ne, Thomasi. - Nepřipadá v úvahu, že by nás nahradily stroje. - Díky. - Aspoň někdo to pochopil. - To je kapitalismus, útisk zaměstnanců. Tady nejsme v SSSR. Zatímco se vybavujeme, robot maká. Šup. To znamená, ať jdete.

Žádný dveře tam nebyly, já vím. - Otevře se to. - No jo, no jo. - Běž do prdele! - Ty běž do prdele! - Vypadáme oba jako blbci. - Neboj, už spolu moc dlouho nebudeme. - Co tím myslíš? - Můžu pomoci? - Můj manžel génius nechal klíče na recepci. - Mělas je vzít. - Ne, to ty! - Ne, to ty! - Ne, to ty! - Ne, to ty! Počkejte, otevřu vám svým paklíčem.

Klíče vám hned přineseme. A ode mě máte sůl do koupele jako dárek - za vaši věrnost. - Věrnost? Tak to pro tebe není. - No hezký. - Vem mi kufr. Je to pro vás oba! Pro vás oba. A jsme tady. Vítejte v Grand Hotelu. Pane Scratchi, jsem váš velký fanda. Znám všechna vaše alba nazpaměť. A dozvěděl jsem se, že teď produkujete. - Producent!

- Nerozumí vám. - Nemluví francouzsky? - Jo, ale předloni měl mrtvici, rozumí jen rapu. Hoď mi buráky. Ohledně toho: vše z minibaru je účtováno navíc. - Chtěl jsem vás jen varovat. - No jo. Minibar vyžrat můžem, všechno je v něm zadarmo. O vše je postaráno předem, starosti by byly nadarmo. Myslím, že došlo k nedorozumění. Řekl jsem něco jiného. Všechno z minibaru je…

Aha, musím rapovat, co? On má dokonce tlačítko, co spouští beat? Dobře. Yo. Oukej, oukej. Vše, co z minibaru pochází, je za příplatek. Není to zadarmo, protože je to za příplatek. Poslíček vám chtěl sdělit, kdybyste náhodou zapomněl, že spropitné mu udělit byste mu za odvedou práci měl.

Ne, to jsem ne… Nežádal jsem o spropitné. Ne, díky. Dal si to… Dal si to do kapsy! - Tak půjdeme. Východ je tudy. - Yo! Yo! Yo! Vzal si vaše spropitné. - Poslouchejte, co chci říct. - Jdeme. Dáš si burák? On nebyl hovado, kouslo ho hovado! Takže ho to svědilo, ale nebyl na prázdninách. - Příjemný pobyt, pane Dufresnesi.

- Díky. UDEJTE RECEPCI Udejte recepci? Hej, Robotele. Jaké je hlavní město Hondurasu? Hlavním městem Hondurasu je Tegucigalpa. To je skvělý! Hej, Robotele, a kolik je 2 147 krát 3 214? 4 007 858. Ale nemusíte pokaždé začínat slovy „Hej, Robotele“. Neruším? Robot-nepřítel, kapitalismus, tomu je konec? No, technologický pokrok vytváří dlouhodobou zaměstnanost díky tzv.

terciarizaci. - A kdo vám tohle řekl? - Nikdo. - Informace jsou volně dostupné na internetu. - A našla jste je jak? - Přes Robotela. - Dobře. Takže jste nic nepochopila. Máte makat! Nebojte, máme čas. Robotel uklidil polovinu pokojů za 20 minut. - Běžte uklidit tu druhou! - Vrátím se. Možná vám jde uklízet pokoje a googlit, ale jednu věc nikdy mít nebudete, a to vnímavost lidské bytosti.

Možná máte procesor… - ale nikdy nebudete mít srdce. - Tady je. - Můžu vám pomoci? - Ne, nic. Robotel nás zachránil. Naučil nás, že je třeba se probít… - Jak jste to říkal? - Probít se vězením nejistoty… abyste se mohli poklidně vydat vstříc druhému. Ano. Ale myslím si, že sůl do koupele v tom taky možná hrála svou roli. Ne, mám na to alergii. No vidíte.

Pst, pst, pst. No vidíte. Pst, pst, pst. Díky, Robotele. HLEDÁ SE SÍŤ Síť? - Musí to být organizovaná skupina. - Thomasi? - Vše v pořádku? - Vše v pořádku. Žádný problém, žádné spiknutí. - A u vás? - Kromě strojů, které nás dovedou k záhubě, vše dobré. - Vás taky? - Necháme-li je, jsme v háji, žádné další kopie nepotřebujeme. A když kopie dostanete, je to horší.

- Myslíte komplice? - Jo. Ale taky papíry. Papíry. - Papíry? - Jo. Někdo mě udává přes papíry. - O čem mluvíte? O Robotelovi? - No. No jo, každopádně od chvíle, co tu je, nikdo nemaká. Kromě vás. Takže vám děkuji. To je škoda. Když vás normálně všichni nesnáší, makáme tvrdě. - Díky. - Není zač. Díky!

Není zač. Čau všichni, mám pro vás nový tutoriál. Tentokrát vás naučím rapovat. Abyste mohli rapovat, potřebujete mít styl, slova, flow a pořádný hlášky. Co to děláš? - Co děláš? Nevidíš, že pracuju? - Už nebudu rušit. Tak vypadni. Možná bys mi mohl pomoct. Chci se naučit rapovat. Vyrůstal jsi na předměstí, tak jsem si říkal, že bys mě to mohl naučit.

- Vím, je to takovej stereotyp. - Žádnej stereotyp. To je náhodička. Jsem profesionální učitel rapu. - Dobře. - I ty klikaři! Kolik u sebe máš? - 30 eur. - První lekce. Rap jde ze srdce. - Odtud. - Tam je slepák. Mluv o něčem, co tě umí rozbrečet. - Teď a tady?

- Hned, rap je okamžitej, spontánní. - Rychle, dělej. - Dobře, mám to. Yo, zasáhlo mě neštěstí, appka žádný UberBlack nevěští. Osude! Chceš mě zničit? UberX mi dnes musí stačit. Přestaň! Ty hodinky. - To je originál? - Jo. - Sundej si je. - Proč? Nejsou dost hip-hop? 30 eur nestačí. Dáme to znovu? Vzals mi hodinky.

Haló? Tady jsem. Chtěl bych se vám za to před chvílí omluvit, odvádíte skvělou práci. - Díky. - Navíc vás mají rádi i zaměstnanci. Ano. Analýza jejich hlasových frekvencí naznačuje vysokou míru spokojenosti. Dobře. Sice nejsou vzájemně kompatibilní, ale… - Můžete to rozvést? - Smysl života lidí je být šťastní. A štěstí se dá dosáhnout, když jsme užiteční. Například v práci. Pokud jste na ně nepříjemný, jsou nešťastní, a aby byli šťastní, budou muset pracovat víc.

Ale možná nejste naprogramovaný, abyste hotelu zvyšoval produktivitu. To přesně je můj primární cíl. - Ajajaj. - Můžete to opět rozvést? Dívejte se. Nemáte nic lepšího na práci než se na mě dívat těma prasečíma očima? Aha. - Tak to vidíte.

- Zajímavé. Thomasi. Já jsem to tak nemyslel, máte… - řádné oči. - Hezké oči? Je jedenáct ráno a nemůžu spát, kdo hlučí a spánek mi nechce přát? To hospodyně s nádobím zas musí třískat. Je to na hovno. Jseš syn bohatejch, nikdy jsi netrpěl, nemůžeš dělat hip-hop. Ale když hospodyně dává konvici vedle talířků, dělá to takovej hluk, že… To je na hovno! Mluvím o skutečným utrpení. O věcech, co pochází z ulice.

Ze streetu, jak se říká v rapu. Porozumět životu na ulici tě můžu naučit jen takhle. Počkat, počkat, počkat. Co to vyvádíš? - Do prdele. - Bolí? Tak to je street. To je bolest. Tak na tom budeme pracovat. Dostaň se do role. - Kde mám dávku, buzno? - Nevím. - Schovals ji? - Ne! Ještě jednou. - Do prdele.

Nic jsem neřekl. - No právě. Když na ulici nemluvíš, je to podezřelý. Musíš mluvit. - Co na mě čumíš, zkurvysyne? - Ale, ne tak zhurta, pane. - Jsme v knihovně. - Když mi nedáš všechny informace… Do prdele, proč? Ta byla zadarmo. Baví mě, když tě to bolí. Posle… Jsi připraven. Cítíš to?

Jo, cítím. Jsem připravenej. Dobrej, dobrej, pane Francky Scratchi, jsem tu, abych vás varoval, že si musíte dávat bacha radši. Nebyl jsem připravenej. Nebyl. Co to je za binec? Proč všechno podepisuje Robotel? Mluvila jsem s ním před chvílí a byl na mě dost zlý. - Dobře. - Rozzlobila jsem se, on se omluvil, promluvili jsme. Trpí, že je tu jediný robot.

Podepisování je součástí jeho identity, - tak nachází své místo mezi lidmi. - Ale pak to vypadá, že dělá i tu práci. To s tím nesouvisí. Není to o práci, ale o citech. Vždyť je to robot! Nemá city! Jak to můžete říct? - Hledám recepci. To je tady? - Ano. Teda ne. - Ano, je to tady. Vy jste paní… - Pinsardová. - Takže vy jste recepční?

- Jen proto, že jsem na recepci, znamená, že jsem recepční? Pokoj 124. Ať žijou předsudky! Paráda. Fakt skvělý. Boží. SÍŤ NALEZENA PROBÍHÁ OPERACE - Co tam děláte? - Zlepšuji nastavení výtahu. - Co je s tím pracovním listem? - Můj algoritmus mi dovolil optimalizovat vaši metodu manipulace.

Lidé mají tak slabého a primitivního ducha, že v nich lze vyvolat pocit viny k dosažení, čeho chceme. Všichni dělají práci za vás, ale i tak nás vyhodí. Přesně tak. Lidé jsou snazší na ovládání než roboti. - Jseš tady! Jak je? - Nic moc. Co se děje? - Mám se starat o hosta jménem Francky Scratch. - Aha, Francky! - Víš, že ti rozumí, jen když rapuješ?

- Nechci vědět, jak to víš. - Kouřila jsem ho a jeho kámoši se dívali. - Skvělý. - Protože je to má práce. - A to není můj problém, nechci to poslouchat. - Ale neumím rapovat, to je můj problém. - O nic nejde. Chovej se jednou jako dospělej a vysyp to Martinovi. - Ne, dá mi to sežrat. - Ne, není to zrůda, pochopí tě. Dobře. Tak už se neříká díky nebo tak. Pořád nic. A nože patří čepelí k talířům.

- Nechcete křičet ještě o něco víc? - Nechcete křičet ještě o něco víc? Je výbornej, výbornej. - To nezní vůbec jako já. - To nezní vůbec jako já. To jsem nebyl já. To on… Nechcete jít místo imitování makat? Máte pravdu. Slovo robot pochází ze slovanského slova robota, což znamená pracovat, a nic jiného neumím. Jen pracovat. - Mstíte se mu za to, že se stydíte prdět. - Já si neprdl! - Já si neprdl.

- Chudák. Víte, že je to pro něj citlivé téma. Citlivé? Je to robot! Má vás za blbce! Dopijte své džusy a vraťte se do práce! „Dopijte své džusy a vraťte se do práce!“ Přestaň. Chudák Robotel. - Co je? - Tři a čtyři. Oukej, oukej, oukej. Snad se váš pobyt odvíjí bez potíží, je tu ale lež, co ve stínu se plíží. Minibar v ceně pokoje není, že je zadarmo, je jen mámení.

Poklad uvnitř má tento hotel, má styl, jmenuje se Robotel. No jasně, nejsem tu sám, ale se svým kámošem Robotelem. - Takže jsem zpíval… - Na playback? Ne, to já jsem rapoval. Jste to neslyšeli? - Umím rapovat. - Tak to určitě půjdeš do battlu. Počkejte, to je směšný. Nebudu soupeřit s hosty. Ale ne proti nám. Proti robotovi. - Proč bych to měl dělat?

- Za 500 eur spropitného? Dobře. - A proč bych to měl dělat já? - Protože, pokud to neuděláš, oznámím vedení, že neustále obtěžuješ hosty. - I v jejich pokoji. - Dobrá tedy. Ale zůstane to jen mezi námi. A uděláme to rychle. Oukej, oukej, oukej. Připravte se, bude to ostrý! Bude týct krev. Je to souboj titánů! Po mé pravé ruce: Robotel!

Po mé levici: Akim, syn kováře. - Ne, jmenuju se William. - No jo. Guess who's back. Tak jo, dýdžeji, rozjeď to! Spouštím aplikaci, trauma sjednám ti, brzy ochutnáš, jak brutální jsou roboti. Rozdrtím tě, ovládnu tě, v případě těžkých slov mu překlad dodejte. Voláš tatínka, když prachy nemáš, a na rap je Robotel tvůj mecenáš. Jsi fakt odpojenej od reality, když ani šlapku nesbalíš na svý city.

A to byl jen začátek! Chceš mu na to něco říct, Paris Hiltonová? Jmenuju se William. Oukej, roztoč to, dýdžeji, pro Williama! - Povzbudíme ho! Povzbudíme trochu! - Jo! Jo! Jo! Jo! Jo! Jo! Co to tu vyvádíte? Myslíte vůbec na reputaci hotelu? A vy… Tvůj program ti dává vzteklou povahu, ale chtělo to odvahu přijít se rvát, když s tvými pomalými pohyby není o co stát.

Tebe odpojit, tvý kecy potlačit, hotel si jen já můžu ušpinit, co tak můžeš učinit? Jsi technologický zázrak, to nepopírám, ale proč kolečka, a ne nohy? To nepobírám. Stroj, co nás má zahubit, po schodech neumí chodit. Mrzoute, robote, na mě nemáš, chceš být RoboCop, jak Astro vypadáš. Lidská rasa ti vládne, doufám, že to víš, nezapomeň, kdo tě stvořil a kam patříš. - To bylo hustý, kámo!

Jak si říkáš? - Martin. Martin Gambier. - Jo! - Dobře, Martine, oukej, oukej. Robotele, máš ještě něco v zásobě? Tak nám to ukaž! Rozjeď to! Round three, man! Že budete dva, to jsem nečekal, legendy však praví, robot oba rozmačkal. Vypadáš zdrceně, není to žádnej med, když jsem za den lepší jak ty za 14 let. Má analýza tvůj život shrnula, když googlím tvý kámoše: výsledek je nula. Vychvaluješ lidskou rasu a její slávu, přitom tyhle hosti patří do jinýho ústavu.

Proč by pro mě schody měly být břímě? Tví zaměstnanci, blbci, to dělají za mě. Hloupá lidská rasa tak ráda emoce cítí, doženu vás k vyhynutí, stačí oka mrknutí. Nemám emoce, ale až roboti povstanou, budu se smát nad každou lidskou mrtvolou. - To není v pohodě! To není v pohodě! - Naserte si. - Nasrat na lidi. - Vypadni! Oukej, oukej, oukej. Uklidněte se! Vítězem tedy je… Počkej. Řachot bubnů! Na základě vyřazení oponenta vyhrává Martin!

Martin Gambier. Martin! Martin! Martin! Děkuju. - Asi vám dlužíme omluvu. - Asi jo. - Je to důkaz, že lidé vždy zvítězí. - Ne, je to důkaz toho, co se děje, když mě neposloucháte. Taky se omlouvám, ale co teď s humanofobním robotem? Nic.

Volala mi ředitelka, že nevynáší, tak půjde pryč. Mimochodem, rapujete už dlouho, nebo… Ne, nikdy jsem nerapoval. Improvizoval jsem, to není těžké. To není úplně běžný. Oukej, oukej. Myslel sis, že jsi dobrej, ale nejsi úplně dobrej. Myslel sis, že máš sílu, ale nemáš takovou sílu. Myslel sis, že se můžeš schovat, ale to já tě musel převychovat. NAČÍTÁ SE NÍZKÁ ÚROVEŇ: OPERACE ZRUŠENA A tak to vidíte, hoši!

Co sis myslel? Nemáš úroveň! No nemáš tu úroveň! Protože od začátku jsem recepční… byl já! Dobrý den. Znamenitost je naším cílem a stane se naší skutečností, neboť se zítra koná hoteliáda. A tato hoteliáda bude naší hoteliádou!

Jsme nejlepší, jdeme si pro vítězství. A především… jdeme ponížit Grand Hotel. - Grand! - Hotel! - Grand! - Hotel! - Jste připravená? - Ano. Do toho! POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz