Rodinný podnik

Na co čekáte? Mám ho odtáhnout sama? - Co uděláme s tělem? - Nevím. Běžte s ním na jídlo. Běžte si s ním zabruslit. - Udělejte mu prohlídku města. - Neznám to tu dobře. Pohni, tupče. Tleskám si, protože nechci říkat, že jsem to říkal. Ale říkal jsem to. POSLÍČEK Mám hned několik otázek.



Zaprvé, věděl jsi, že máma je psychopat? Pokud jo, proč jsi mě nevaroval? Víc otázek nemám, tak vysvětluj. - Jo. Jo, věděl. - Proč jsi mě nevaroval? Když jsem ti říkal, ať si dáváš bacha na mafii, promiň, ale myslel jsem mafii. - Lidi, co zabíjej lidi. - Ale jaks zjistil, že do ní patří? Díky.



Dva roky po tom, co ses narodil, jsme chtěli začít podnikat v hotelnictví. Mluvili jsme s majitelem Grand Hotelu, který hledal kupce. Dohodli jsme se. Byli jsme v sedmým nebi. A pak zničehonic… se majitel rozhodl zvýšit kupní cenu. Tak jsme to nechali být. A za pár dní mi někdo volal. Byli to dědici majitele. Stala se mu nehoda. Nepřemýšlel jsem, koupil jsem hotel.



Ale za několik let se mi tvá matka přiznala, že to ona majiteli způsobila nehodu. - Nehoda znamená vražda? - Ano, vražda. Nechtěl jsem tě do toho zatáhnout. Už jsem ji nikdy nechtěl vidět. Šla svou vlastní cestou a založila si organizaci. - Organizaci… - Zločinnou! - Zločinnou organizaci. - Kterou nazýváme rovněž… - Mafie.



- Přesně tak. - Ale proč se vrátila teď? - Hádej. Nevím. Několikrát se tě pokusila navštívit. Nechtěl jsem, aby se k tobě přibližovala, tak jsem jí každý měsíc posílal peníze. Ale protože jsem ve vězení a jsem bez peněz, vrátila se. - Co mám teď dělat? - Nic. - Jak jako nic? - Nic. Dělej, co ti řekne. Jinak to skončí špatně.



Ale hlavně si poraď. Chtěl jsi vést hotel, tak ho veď. Dobře… Díky za všechny informace. Půjdu, protože… Je toho moc. - Stráže? - Ano. Pokud se chceš projít, hned vedle je park s jezírkem. Uděláš si pěknou procházku.



Byl jsem tam o víkendu s dětmi. Na lodičce, za pár šupů. Jindy nás tam honily labutě. - Chutná? - Lepší než džus. Nevadí, že ti tykám? Jak se daří otci? Komu? Přece sis nemyslel, že bych tě nechala odejít bez dozoru. Ano, byl jsem za tátou.



Pozdravuje tě. Neboj se, Willíku. Je normální, žes chtěl mluvit s otcem. Dokud to zůstává v rodině, jsem s tím v pohodě. Posaď se. - Probereme obchodní věci. - Ne. S vražedkyní si nesednu. A hned ta silná slova. Zlatíčko, nabízím ti báječnou příležitost. Tvůj otec ji kdysi nerozpoznal. Vidím to následovně.



Budeš se o všechno starat jako při starém. A já se postarám o obchodní rozvoj hotelu. - Budeš prát špinavý prachy, co? - Poslouchej… Tento víkend tu uspořádám menší bingo. Nic to stát nebude. Jen tví kamarádíčci… budou mít tak trochu… společnost. Aspoň budu mít nad všemi dohled. - A jak mám vysvětlit přítomnost těch tří? - A zde přichází řada na tebe. Určitě na něco přijdeš.



A ještě něco… Rozumíme si, že pokud se kdokoliv cokoliv dozví… Williame, musím s vámi mluvit. Po 14 letech služby, kterou mám za kvalitní a oddanou, vám musím oznámit zprávu, která jistě otřese životem v hotelu… i vaším. Dávám výpověď. - Je mi líto. - To je perfektní! - Cože?



- Bude to pro vás lepší. Gratuluji. - Dobře, tuhle reakci jsem nečekal. - Ať se vám daří. Na shledanou, Martine. Děláte si ze mě srandu? Odcházím a nebude ani žádná rozlučka? Dobře, uděláme večírek na rozloučenou. - Večírek na rozloučenou? - Teď hned. Uděláme ho teď hned. Všichni sem, prosím! Sergi, šampaňský! Sorayo, Thomasi. Delphine, Clémence. Martin pro vás má velkou novinu. Ano.



V hotelu končím. Odcházím. - To je vtip? - Jako vážně? Ano, jde vstříc novým zážitkům. Je čas dát sbohem. - Ani nebude řeč? - No jo, řeč! To je vůbec to nejmenší. Ano, řeč, řeč, řeč. Martin… Martin Gambier. Ciao, mistře.



Tak. Počkej, to snad není všechno, ne? Tuhle reakci jsem čekal. Je pravda, že mi proslovy moc nejdou, ale pokud má maličkost něco umí, je to dávání dárků. Pero? Pero. Ale ne jen tak ledajaké. - Je to pero Grand Hotelu. - Jako tohle? Takže děkujeme Martinovi.



Mrzí mě, že je to tak narychlo, ale máme moc… - Věděli jste o tom? - Ne. Nechte mě, to bolí. - Mé sako. - Brzy nashle. Mimo hotel. - Martin… - Williame? Co je to za lidi, co se na nás upřeně dívají? Velmi dobrá otázka. Někteří odcházejí, někteří přicházejí. Tak to v životě chodí. Věčný cyklus jako… No…



S radostí vám představuji ty, co vás budou celý den doprovázet. Vaše stážisty. Na začátku musíme vědět, s čím máme tu čest. Nevím, co to je za skvrnu. Pokud je od jídla, použijeme běžný prostředek. Pokud je to inkoust, použijeme 90% alkohol. Pokud je to krev, použijeme čpavek. Já na krev používám spíš bělidlo. To ti schvaluju na dlažbu. Ale bacha na koberec, mohl bys vybělit látku.



Dělej si prosím poznámky. Nevidím, že bys… Ne, Č. Ne CH. Kdo to kdy viděl, chpavek? - Tak to má být. - Všechno v pořádku? Ano, ano. Ale nemáš ty už zkušenosti s úklidem? Ano, ale ne v hotelnictví. - A kde? - S lidmi. Ano, v lidských zdrojích.



Přesně tak. Mají zvláštní úklidové oddělení v kancelářích, kde chtějí čerpat z lidských zdrojů. Já ne… Nejsme tu ale, abychom se vybavovali, ale abychom co? Makali. Tak do toho. Můžeme si chvilku povídat, nejde o život. Nejde o co? Ne, nejde o život. Proč by šlo o život? Nikomu o život nejde, sakra. Tak do práce.



Hodně štěstí. Tak zpátky do práce? No tak. Ahoj, jak to… Jak to jde? Nazdar, šéfe. Jde to skvěle. Víc přitlač na vnitřní stranu. Protože vnitřní strana chodidel je napojená na… - Vnější stranu chodidel? - Na páteř! Kolikrát to mám opakovat? - Slyším to od vás poprvé.



- Tak ještě hodinku a pak záda. Počkat, Sorayo. - To on se učí. Ty mu máš věci ukazovat. - Už jsem mu je ukázala. Skvělý, ale zkus to v klidu, v pohodě a pedagogicky. Fajn. To si dočteš později. Deset minut. Učíš se rychle. Můj rekord je sedm let. Vidím, že vám to jde. - Jo.



- Super. Thomasi, zkoušeli jste to s něčím větším, třeba… s bagetou? Dobrej nápad. Skoč pro nedopečenou bagetu. Prosím. - Pokračuj v práci. - Jo. Je to tradice! Skvělej chlap. Ne, řekla jsem napnout! Ne.



Napnout, ještě víc. Prokristapána, přece vidíš ty záhyby! V pětihvězdičkovém hotelu nemáme záhyby, jen roviny. Panebože. A co na mě koulíš očima? Co se tu děje? - Co se děje? - Je špatnej, je nemotornej. Na rovinu, takhle to nepůjde. Delphine, nehroz prstem, možná se ti to nezdá výhružný, ale je. Nečil se. Proč?



Co tak udělá? Takhle to je, musí se učit. Dobře, ale měj trpělivost. Delphine, Stéphane, podejte si ruce. No tak. Buď ten moudrej. No tak. Fajn. Jsme v pohodě?



Jo. Asi jsme vykročili špatnou nohou, tak začneme od nuly. Můžeš dokončit pokoj 209 a já dojdu pro povlečení pro 210. A pamatuj, žádné záhyby, jen roviny. Našli jsme virtuosa. Ale naučil jsi ho i něco o práci na recepci? Záleží na tom, když umí dělat tohle? Naučil jsem se toho spoustu.



Je jako stroj. Stroj. Dobře, tak dál pokračujte v tom, co děláte. Ovládej svý emoce, jasný? Williame! Williame! Pojď sem. Už jsem ti řekl, co jsem chtěl, teď není dobrá… Taky ti nemám co říct, ale je to vážný. - Proč šeptáš? - Děje se tu něco divnýho. - Nic tu…



- Taky šeptej! - Neporoučej mi! - Co se děje? - Něco divnýho. Kde je vůbec ten investor? Už nemám skoro žádný klienty, nepouští je dovnitř. Pšt. A ti stážisti nevypadaj jak stážisti. Vše spolu souvisí. Co to vykládáš? Taková blbost. Investor už odešel, asi jsi ho zmeškala. - A nešpehuj lidi, to je voyeurismus. - Ale ne. A klienty ti třeba bere konkurence. - Konkurence?



- Co bylo to poslední? - Stážisti. - Jsou oškliví a hned je máš za zločince? To je bodyshaming. Co máš za problém? Oškliví lidé se nemůžou učit? Co? - Našla jsem mrtvolu investora. - Kurva. - To není možný. - Já to říkala! Nejsou to stážisti, ale mafie! Maj hotel pod palcem a nepouštějí mi sem klienty. Já tak ráda vyšetřuju!



- Musíme všechny varovat. - Ano, musíme to říct co nejvíce lidem. - Jo. - Musíme zavolat policii. Jo, ale jak to udělat, aby si toho nevšimli stážisti? - Já vím! Musíme je vlákat na terasu. - Jo. - Super nápad. Probereme to tady. - Dobře. - Díky. Ale… Williame! Williame, otevři! - Dobrý, Thomasi?



- Ano. Ano. Ano. Dobře. Ne, stojí přede mnou. Jo, řeknu mu. Delphine volá, žes to neudělal moc chytře, protože každý pokoj má telefon, a taky je v hotelu mafie. - Kam jdeš? - Osvobodit holky. - Ne, tam jít nemůžeš. - Dobře. - A proč Soraya může?



- Co? - Delphine říkala, že Soraya je na cestě. - Kurva! Fajn. - Pojď se mnou. - Dobře. Pokračuj, šampione. Pokračuj. Ovládej se! Říkám vám, že je to prasárna. Nebudeme jen tak sedět. Musíme… A je tu. Tak mluv. Co řekneš na svou obranu? Dobře, přiznávám.



Nesnáším cherry rajčátka. Omlouvám se, ale nejsou to rajčata. Vím, že je děti maj rády a vypadaj roztomile, ale opravdový rajče má podle mě jednu velikost. Tuhle. - Vidíte to? - Tak konec. Jak jste si všimli, dějí se tu hrozný věci. - Neke. - Takže… - Investor byl zabit. - Cože? - Mafií.



- Cože? Která převzala kontrolu nad hotelem. - Do prdele. - Počkej. Nad kterým hotelem? Grand Hotelem. - To je náš hotel! - Jo. Řeknu vám poslední věc, ale nekřičte, je to nepříjemný. Osoba… která zabila investora a která vede mafii…



Je Serge! Ne… Co? Ne, není to Serge. Ne. Osoba, která zabila investora… - je má… - Ewan McGregor. - Má máma. - Cože? Počkej. Tvá máma hrála ve Skryté hrozbě? To je šílený.



- Takže stážisti jsou mafie? - Přesně tak. - Paráda. - Musíme jít, začnou nás podezírat. Hlavně se máma nesmí dozvědět, že znáte pravdu. Takže dokončíte svou směnu, jako by se nic nestalo. A pak odejdete. - Kam? - Co nejdál. To je jediná možnost. Super management. Předtím šlo o práci, teď nám jde o krk. Na tom rajčeti jsme se shodli?



- Jo. - Fajn. No takže… Pracovali jste tvrdě, jsem na vás hrdej. - Pro dnešek končíme. - Ještě není ani osm večer. - 15:00, 20:00, jaký je v tom rozdíl? - 5 hodin. Díky, Thomasi. Doufám, že jste se všichni něco naučili a… uvidíme se zítra.



Můžete jít domů. Počkejte. A co kdybychom si dnešek zhodnotili? Ráda bych si vyslechla vedoucí stáží. Tak co, Sorayo? Jak to dnes šlo? Pro mě to bylo poprvé… co jsem měla takového stážistu. Teda, chci říct, co jsem měla stážistu.



Rychle se učí a je opravdu nadaný. To je dobře. A co vy, Delphine? Super. Můžete to rozvést? No jde mu to moc dobře. Naučil se stlát postele, takže jsme skoro dodělali celé 2. patro. To je skvělé.



Gratuluju, to je skvělé. Takže jste měnili povlaky na polštáře… - Měnili jste prostěradla… - Přesně tak. Abyste měli krásné, čisté postýlky. - Ano. - Dobře. Ale… když měníte prostěradla, - co děláte s těmi špinavými? - No… necháme je vyprat.



A jdete pro ta čistá. Přesně tak. Do prádelny? Ano. Skvělá organizace. Neskutečné. I když… Počkat. V prádelně… jste si tohle zapomněla.



Nezabíjej je prosím. Neboj, nezabiju je. Teda… ne tady. POSLÍČEK Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz