Reagan vypráví sovětské vtipy

Překlad: Lukkul www.videacesky.cz Sbírám anekdoty ze Sovětského svazu, které si lidé vzájemně vyprávějí. Odhalují jejich skvělý smysl pro humor, ale i dost cynický přístup k režimu. A tenhle vtip, tady Bill už ho slyšel, jsem vyprávěl v autě, Gorbačovovi jsem ho neříkal. V Sovětském svazu se na automobil čeká deset let a pouze jedna rodina ze sedmi nějaký automobil vlastní.



Čekáte deset let a musíte projít složitým procesem, než si ho můžete koupit, a pak zaplatíte předem. A toto se někomu stalo… Tento vtip si vyprávějí. Tenhle muž tedy složil peníze a ten chlap, vedoucí, mu řekl: Vraťte se za deset let pro auto. A on se ptá: Ráno, nebo odpoledne?



A ten chlap za přepážkou na to: Je to za deset let, sejde na tom? A on říká: No, ráno mají přijít instalatéři. Chtěl jsem jen… Ale já nemůžu odolat. Měl bych sice skončit, ale… Ale vzhledem… Vzhledem k tomu, co jsem právě řekl, nevím, jestli to víte, ale mám nový koníček. Věnuji se sbírání příběhů, které si prokazatelně navzájem vyprávějí Rusové.



Vymýšlejí je, vyprávějí si je, odhalují jejich smysl pro humor, ale i cynický přístup k fungování jejich státu. A jeden z nich, který teď řeknu, jsem řekl generálnímu tajemníkovi Gorbačovovi. A on se smál! Dohadují se Američan s Rusem o tom, která země je lepší, a Američan říká: Já můžu nakráčet do oválné pracovny, bouchnout do stolu a říct: Pane prezidente, nelíbí se mi, jak zemi vedete.



A Rus na to: To můžu taky. Američan se ptá: Opravdu? Ano. Můžu jít do Kremlu do tajemníkovy kanceláře, bouchnout do stolu a říct: Generální tajemníku, nelíbí se mi, jak prezident Reagan vede svou zemi. Víte, že méně než jedna rodina ze sedmi v SSSR má auto?



Většinu automobilů vlastní úředníci, vláda jim je poskytuje i s řidiči a tak dále. Takže jednoho dne přišel policejní rozkaz, že každý, kdo překročí rychlost, každý bez ohledu na to, o koho jde, dostane pokutu. A Gorbačov vyšel ze své dači, jel do Kremlu pozdě.



Čekala na něj limuzína s řidičem, kterému řekl, ať si sedne dozadu, že bude řídit. A vyráží. Míjí dva policisty na motorce. Jeden jede za ním a za chvíli se vrátí za tím druhým. Ten se ptá: Dal jsi mu pokutu? - Ne. - Proč ne? No… byl moc důležitej. Ale řekli nám dávat pokuty všem, bez rozdílu! Ne, ne, tento byl… Nemohl jsem. Kdo to byl?



Nepoznal jsem ho. Ale řidiče mu dělá Gorbačov. Vtip, co jsem slyšel, je o muži, který jde v noci ulicí Moskvy. Voják na něj zakřičí stát, ale muž se rozběhne a voják ho zastřelí. Někdo se ho ptá: Proč jste to udělal? Zákaz vycházení. Ale vždyť ještě není.



Já vím, ale byl to kamarád, vím, kde bydlí, a už by to nestihl. Nebo ten o muži, který jde na KGB ohlásit, že ztratil papouška. Na KGB se ho ptají, proč to hlásí jim a nešel na policii. A on na to: Já jen chtěl, abyste věděli, že nesouhlasím s věcmi, které můj papoušek říká. Ještě… To mi připomíná, všechno mi připomíná vtipy. O třech psech, americkém, polském a ruském psovi, kteří jsou na návštěvě, a americký pes vypráví, jak to u nich chodí.



A říká, no, musíš štěkat, a když to vydržíš dlouho, někdo přijde a dá ti maso. A polský pes se ptá: Co je maso? A ruský pes: Co je štěkat? Musím se zastavit a říct, nebudu ho jmenovat a ztrapňovat, ale tenhle vtip mám od jednoho státníka, kterého jsem potkal v SSSR, řekl mi tenhle.



Vtip o dvou chlapech ze SSSR, co jdou po ulici, a jeden povídá: Dosáhli jsme úplného komunismu? Je tohle teď úplný komunismus? Bože, ne, bude ještě o dost hůř!