Paul Taylor o francouzském líbání na tvářStand-up okénko

Ahoj všem Nefrancouzům! Hrozně rád zdravím Nefrancouze, protože jsem sám Nefrancouz a je tak jednodušší zdravit další Nefrancouze. Francouzi, pokud nevíte, jak se zdraví Nefrancouzi, je to snadné, jen řekneme: „Ahoj, já jsem Paul, rád tě poznávám.“ Toť vše. Neblbneme s líbáním na tvář jako vy! Ve Francii žiju už devět let a pořád nevím, co mám dělat. Nevím, slečno, co dělat, když se poznáme.

Máme si potřást rukou? Polibek na tvář jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětadvacetkrát, sedmašedesátkrát? Nevím, kolikrát se to má, a vy Francouzi nám nepomáháte! Pořád se Francouzů ptám, kolikrát mám líbat na tvář, a vždy ta stejná odpověď: „No to víš, Paule, to záleží. To záleží, Francie je složitá, Paule. Záleží to na spoustě faktorů. Záleží to na situaci, je to v práci, je to ve společnosti, Paule?

Záleží, jestli to jsou kamarádi, rodina, nebo úplní cizinci, Paule. Taky záleží, kde se geograficky v rámci hexagonu nacházíme, Paule. To záleží, to záleží.“ Jděte do prdele, lidi, jasný? Nemělo by být tak složitý říct druhýmu člověku ahoj! A je to tak složitý, že ani vy sami ten systém ve Francii neznáte. Protože jsem viděl, jak se Francouzi zdraví s jinými Francouzi. A katastrofálně selhávají!

Je to sranda pozorovat to jako cizinec. Vidíte, jak k sobě jdou dva Francouzi: „Ahoj, jmenuji se Paul…“ Ani vy nevíte, co dělat! Nikdo mi nedal odpověď. „To záleží.“ Tak jsem začal googlit. Zadal jsem: „Kolik pus se dává?“ A Google odpověděl: „No to víš, to záleží, Paule. To záleží, Francie je složitá, víš?“ Po zadání dotazu mě to ale odkázalo na stránku, francouzskou stránku, kde je obří mapa Francie.

Na ní si můžete vybrat kraj a zjistit, kolik pus se dává v daném kraji. Kdo na stvoření týhle stránky promarnil svůj život? Chci tu osobu, co to stvořila, poznat, protože to není dobrá stránka. Když kliknete na kraj, nedá vám to odpověď. Dá vám to kruhový diagram procenta lidí, kteří pro různý počet polibků hlasovali. Je to volební systém, tak to funguje.

Je to šílený, je to moc složitý. Nejenom, že volíte, kolikrát se políbíte, také volíte, na které straně obličeje začnete. Začnete zprava, začnete zleva, kterou stranu vyberete? Pokud začnete na stejné straně, jste v prdeli, co? „Ahoj, já jsem François…“ „Co to děláš?! To nebylo součástí plánu! Co se to děje?“ Je to složitý. Ale zdá se mi to složitější pro muže.

Muži to mají složitější. Dámy, pro vás je to snazší, dáváte pusu na tvář klukům i holkám. Kluci dávají pusu na tvář holkám, ale taky občas… A nevím přesně, v které části vztahu… …musíme dát pusu na tvář i klukovi. Je to pravda, francouzský chlapi? No jo, no jo, no jo. Kdy?! „No to záleží.“ Jdi do prdele! Jak se jmenuješ, ty v první řadě?

- Benjamin. - Benjamin, fajn. Francouz? - Ano. - Však to bylo jasný. Benjamin. Bene, už jsi dával pusu na tvář klukovi? - Ano. - Kde je ta hranice? Kdy víš, že s tímhle… Kdy podepisuješ tu smlouvu? Kdy to děláš? - To záleží. - To záleží! Bylo mi řečeno, že jde o blízké přátele.

To je častá odpověď: blízcí přátelé. Souhlasíte s tím? Co ty, Benjamine? Blízcí přátelé? Jak blízcí? Musíš do toho kluka vstoupit, než si s ním dáš pusu na tvář? - To záleží. - To záleží na množství alkoholu. Po jednom pivu pusu na tvář, po dvou si to s ním rozdáš. Tak to chodí. My Angličani nemáme ponětí, co děláme. Protože v Anglii se muži nedotýkají tváře jiného muže svojí tváří.

Pěsti se dotýkají tváře, hlavně v neděli večer. To děláme rádi, rádi se bezdůvodně pereme. Ale nelíbáme se. A když jsem se přestěhoval, nevěděl jsem o tom, Lonely Planet o tom nikde nepíše! Nikde nepsali: „Paule, jednoho dne se budeš muset dotknout tváře muže svou tváří. Hodně štěstí.“ Bylo to překvapení, stalo se mi to po 6 měsících ve Francii, šel jsem si potřást rukou s Benjaminem, on mě políbil na tvář a já na to: „Kámo, musíš zpomalit.

Dej si kurva pohov. Náš vztah jsi moc nepochopil. Mám tě rád, Benjamine, ale já ne… Nevykouřím ti péro, Bene, prostě ne.“ „Ne, Paule, tak to není. Mezi blízkými přáteli. Musíš přijmout francouzskou kulturu, jestli tu chceš žít, debile.“ Tak jsem si zvykl na to, že se musím dotýkat tváří mužů svou tváří.

Moc jsem si ale nezvykl na to, že si musím pamatovat, s kým se líbám na tvář. Jakmile někoho políbíte na tvář, už není cesty zpět k potřásání rukou. Ten druhý si jinak myslí: „Co se stalo, Paule, naštval jsem tě, nebo co?“ „Promiň, zapomněl jsem, že jsi na mým seznamu 3000 lidí!“ A někdy se mi na seznam dostanou muži, aniž bych je tam chtěl. Kvůli společenskýmu tlaku.

Jsem venku se čtyřma chlapama, se třema z nich se líbám na tvář, se čtvrtým ještě ne. Ale když se máme loučit, líbám na tvář ty tři, tak mi přijde blbý nepolíbit i toho čtvrtýho. Takže už ho líbám na tvář a je na mým seznamu navždy. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz