Paul Taylor mluví francouzsky bez přízvukuStand-up okénko

Francouzi se mě vždycky nejprve ptají: „Jak to, že umíš tak dobře francouzsky? Protože když Angličani mluví francouzsky, mluví jak naprostí pitomci.“ A mají pravdu. Angličani většinou říkají: „Dobrý večer, jak se máte? Chcete se mnou spát? Rád vás poznávám.“ A navíc v tomhle pořadí. Takže chápu, proč se lidé podivují nad mým přízvukem.

Ale jsem opravdu 100% Brit. Máma je ze Severního Irska, táta je Angličan. Narodil jsem se tam, takže jsem 100% alkoholik. Ale jako dítě jsem strávil pět let ve Francii. A děti přízvuky nasávají jako houby. Takže když mluvím francouzsky, nemám moc silný přízvuk, ale dělám mnoho chyb, protože francouzština je jazyk na hovno. Ani vy Francouzi ho pořádně neovládáte.

Navzájem se opravujete. Neuvěřitelný! Jako cizinec vidíš Francouze číst mail od jiného Francouze: „Špatně vyčasoval sloveso, neumí ani mluvit francouzsky!“ Co to je? Jestli je to těžké pro vás, tak já se to nikdy na 100 % nenaučím. Takže pořád dělám chyby. Ale základní.

Vy rodilí děláte jiné chyby. Základní chyby. Anglofonní chyby. Ale anglofonní chyby bez anglofonního přízvuku. To mi neprochází. Došlo mi, že když dělám chyby s tímhle přízvukem, nemyslíte si, že jsem Angličan, co umí dobře francouzsky, ale Francouz, kterej je blbej. A před sebou vidím lidi, jak se zaseknou: „Tomu nerozumím.

Ne. Ne. Ne. Ne. Ne.“ Nechápou, proč dělám chyby bez přízvuku. Poprvé se přede mnou někdo zasekl v pekárně. Řekl jsem: „Dobrý den, jednu bagetu, dvě rolky a jednu rohlíku, prosím.“ Haha, jděte do prdele! Paní se zasekla a rozesmála: „Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Jednu rohlíku? Jednu? Jednu? Ne. Ne. Ne. Geneviève, pojď sem!

Je tu blbeček, budeme se mu smát! Jednu rohlíku!“ Tak jsem byl za blbce. Snažil jsem se to vysvětlit: „To ne, já jsem Angličan, ale jako dítě jsem žil ve Francii, a děti přízvuky nasávají jako houby.“ Bylo jí to jedno. Ona na to: „Aha, tak je to. Jednu rohlíku!“ Tak jsem začal mluvit s falešným přízvukem: „Pardon, nejsem odsud, proto je má francouzština na hovno.

Pardon. Nejsem odsud. Pardon. Jsem vlastně z Belgie, proto je má fránina na hovno. Pardon.“ „Aha, to vše vysvětluje. Tady máš svou rohlíku!“ „A chtěl bys k tomu jednoho koblihu?“ Takže jsem za blbce. Stává se mi to skoro denně, ale ve Francii žiju už 9 let a přijal jsem, že jsem za blbce.

Přestal jsem se obhajovat. Už to neřeším. Ale má francouzská manželka se s tím nesmířila. To ona se teď cítí povinna vysvětlovat mou situaci, když jsem za blbce, protože to pak vypadá, že se za blbce provdala. To není přijatelný. Byli jsme v Hornbachu, protože jsme předělávali byt, a v té době jsem neznal slovíčko dlažba.

Neměl jsem ponětí, co znamená, protože jako malej ve Francii jsem nikdy slovo dlažba nepotřeboval. Tak jsem ho neznal. Mluvili jsme s prodavačem a on řekl: „Jaký vzor by se vám líbil na dlažbu v kuchyni?“ Já na to: „To je skvělá otázka, pane. Co je to dlažba?“ „Ne.

Ne. Ne.“ Ten týpek se zarazil. Má žena na to: „Ne! Ne! Není to tak, jak myslíte! On není blbej! Nevzala jsem si idiota! Je Angličan, ale jako malej žil ve Francii a děti přízvuky nasávají jako houby, jasný?! Nejseš blbej, Paule, řekni mu, že jsi Angličan!“ „Ne, jsem Francouz, ale jsem blbej. Smířil jsem se s tím.“ Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz