Zbrusu nové archivní záběry Grahamovy showThe Graham Norton Show

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 156
88 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:64
Počet zobrazení:2 780

Kvůli vynucené pauze sáhl Graham do svých archivů a přináší klipy, které na oficiálních internetových kanálech ještě zveřejněné nebyly. V této kompilaci nám své trapné, humorné a místy i nechutné historky povypráví Taylor Swift, Richard Gere, Robert Downey Jr., Jon Hamm, Sarah Jessica Parker, Johnny Vegas a spousta dalších celebrit.

Poznámky:
V klipu s Jonem Hammem se mluví o Jubileu, ta show byla natáčena v roce 2012, kdy britská královna Alžběta II. oslavila diamantové jubileum neboli šedesáté výročí svého nástupu na trůn.
Johnny Vegas zmiňuje rozhodčí z Perrier, to je soutěž o nejlepšího komika na edinburghském festivalu Fringe.

Přepis titulků

Předvedla úžasnou show! Hele, tady má tyhle šaty, vidíte. O těch problémech s lupy nebudeme mluvit. A potom v takovém puči ty šaty zmizely - a staly se z nich tyhle. - Strhávací šaty. Dva outfity na sobě. Ale není jednoduché mít navrchu bílou a pod tím černou. Jo, je to těžký.

Ale pak je to během minuty vyměněné. Připomíná mi to, jak ona byla ve 13 na Oscarech, nedostala tu cenu… Jen bych ráda řekla, že po filmu Hanna - jsem se chtěla naučit bojovat. - Fakt? Naučím tě to, jestli chceš. - Super! - Jsem ráda, že se ti to líbilo. Celý ten film stojí na tobě. Často tam jsi jenom ty. - Úžasné! - Děkuju. Úplné hrdličky. Nemohla by Taylor sedět vedle mě?

Taylor, Richarde, vy jste se potkali na Zlatých glóbech? - Ano. - Seděli jsme vedle sebe. - To je hezké. - Ano. Ptala se: „Proč tu jste?“ - No jo, já občas… - A já: „Ále, mám nominaci.“ „Vážně? Na co?“ Nejlepší mužský herecký výkon. Já vím, to jsem zase jednou něco plácla.

Ale potom jsem úplně vyšilovala, potkala jsem vaši ženu Carey a řekla jsem jí: „Moc ráda vás zase vidím.“ Ona si v tu chvíli určitě říkala, že mě v životě neviděla. Ale byla moje oblíbená asistentka prokurátora v show Zákon a pořádek, takže já ji vídám každý týden. Ale ona o tom neví. Jo, to byl fajn večer, fakt mi to šlo… Roberte, posledních pár let bylo pro tebe skvělých.

Iron Man, samozřejmě, to bylo obrovské. V nějakém rozhovoru s Gwyneth Paltrow jsem četl, že si tou rolí nebyla moc jistá, ale tys jí prý zavolal a přesvědčil ji. - Pamatuješ? - Ano, jediná věc, která mi jde lépe než občas někde hrát, je přesvědčovat lidi, aby se mnou hráli ve filmech, kterými si nejsou jistí. Mně se líbil ten argument.

Prý jsi řekl: „Nechceš hrát ve filmu, na který budou lidi chodit?“ Ano. Není co dodat. A u tohoto filmu byl obrovský úspěch přesvědčit Juda Lawa, aby hrál Watsona, což bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Ano, je v tom skvělý. Ohromně vtipný. Je v tom filmu úžasný! Opravdu se těším, až ho lidi uvidí. Protože normálně působí jako pitomec.

- No… - Watson možná. Myslím Watsona! Ne, ale v těch původních knihách je to voják s vyznamenáním, je trochu svůdník a gambler. Dneska ho ale obsazují jako hňupa, co šlápnul do popelnice a vypadá vedle Sherlocka jako blbec. Asi aby Sherlock vypadal chytřejší. Možná jsme neměli… No nic.

Jude je prostě skvělý, je zábavný, hodí se na to a hodně nás to bavilo. Ve skutečnosti jde v tom filmu o vztah Sherlocka a Watsona, stejně jako v těch knihách. Ale je to sladký, jak žárlíš na tu jeho snoubenku. Jo, i teď si připadám docela sladkej. Mám z toho dobrej pocit. Jak se v Anglii tváříte na to, když lidé mluví o citech? Je to v pohodě? - Tohle je bezpečná zóna. - Děkuji. Tohle budu říkat hodně špatně, ale zkusím to: Charlize Theron.

Vůbec ne! V zákulisí jsem byla úplně vedle. Jsi první člověk, který to řekl bez chyby. Vážně? Tak už toho nechám, nebudu to říkat znovu. Je to úžasné. Po patnácti letech přijdeš ty… Znáte se odjinud než z našeho zákulisí? - Já znám Jona. - A já neznám Steva. Znám Jona, viděl jsem ho v televizi. - Víš, že to se nepočítá?

- Jo, vím. Tento víkend se slaví Jubileum, máte nějaké plány? Já si neuvědomil, že je to Jubileum, ale před pár dny jsem přijel do Londýna a byl asi pozván, abych seděl vedle královny… Na té lodi. - To si děláš legraci. - To je úžasné. - Děláš si legraci? - Řekl jsem si, že tam přece nepůjdu. Vždyť ji neznám. - Má to čtyři hodiny.

- Jo, je to dlouhý. O čem se budeme bavit. Žádný koruny neznám. Diadémy taky ne. Nevím, jestli si děláš legraci. Děláš si legraci? Ne, rozhodně si dělám legraci, no. Ale na tu loď ho pozvali. Teď jsem zmatený. Pozvali tě tam? Ne. Teda… Ne. - To jsi lhal i jemu?

- I mně? - Ano. - Jone! - Je to skvělá historka. - To je. Netušil jsem ani, že tam bude loď. A ti dva si říkali: „Jak se tam dostaneme my?“ Přesně, to nevědí, že máme Oscara? To by byla jen další věc, kterou nemáte společnou s královnou. - Charlize Theron… - Ano. - Jsme nadšení, že tě tu máme.

- Já jsem moc ráda, že tu jsem, - jsem velká fanynka. - Díky. To je Sarah Jessica Parker a vy máte na sobě džíny a svetr. Vy idiote! Vypadáte nádherně. Ale když jdou s tebou lidé na večeři, musí si připadat nepříjemně. Že musí vypadat úchvatně, když tam budeš ty. Vůbec ne. Hlavně se mnou nikdo na večeři nechce.

A za druhé si nemyslím, že bych na lidi takhle působila. Možná není tak jasná hranice mezi Carrie Bradshaw a Sarah Jessicou… Koukej, co mám kvůli tobě na sobě já. - A znáte se vlastně? - Velmi dobře. - Teda ne velmi dobře, ale dobře. - Docela dobře. Ano, dobře dobře. Už spoustu let. - To je skvělé.

- Jsme stejně staré. Já jsem před plastikou a ona po ní. Je to úžasné. Ale ty jsi módní ikona. Je to divné to někomu říkat, ale je to tak. Návrháři tě milují. Nikdo z nich se mnou nemusí žít. - Jasně, ale rádi tě oblékají. - Já si je ráda půjčuju. Třeba film Sex ve městě 2 se vrací do 80. let. - Ano. To není zrovna ikonické. - To jsi ty. Pamatujete na to období?

Nezapírejte! - Já rozhodně jo. - Viď. Víš, co je nejlepší? To kouření. Ano! To pro mě bylo hrozně důležité. Taky jsem si vrátila znamínko. A jako host tam hrála Cilla Black. To je zvláštní. Taková rolička. Sestry! Musela to být zábava. Užili jste si to? Hrozně moc, prohrabali jsme šatníky a našli věci, které bych si přála, abych nikdy neoblékla.

Z těch věcí, které by si člověk přál, aby nikdy neoblékl… - Proboha. - Neboj, našel jsem Joan. Vypadáš jako Ferrero Rocher. - Je to neskutečné. - A bylo to neskutečné, když jsem si to vzala na nějaké udělování cen. - Máš to ještě? - Ano, chci to prodat na eBayi. To mě zajímá.

Obě máte spoustu oblečení, - to si to všechno necháváte? - Když mi to dovolí, - cokoli můžu, to si nechám. - Ale co s tím děláš? - Já to archivuju. - Já archivuju některé kousky, třeba tohle bylo od Billa Blasse, který už zemřel. Ale ty obyčejné dávám na vodicí psy pro slepé. Jednou za rok mají akci, jmenuje se to Posh. Ne přímo těm psům! Smějí se.

A to to výjimečně myslíš vážně. Přesně tak. Ale jo, slepci si říkají, že je to skvělý. - „Úplně tu věc vidím.“ - Rozhodně by se tomu smáli. Jednou za rok mají velkou prodejní akci, a tak to dávám jim. - Já taky! - To je v pohodě. Johnny, tys stand-upu nechal. Proč? No, byl jsem hodně osamělý a najednou jsem měl spoustu povrchních přátel. - Jo, to beru.

- Nejdřív jsem byl naštvanej kvůli různejm věcem, ale pak se mi najednou zlepšil život. Už jsem si nemohl stěžovat na to, že mi nepřeje štěstí. Když se člověk dostane do zábavního průmyslu, nakonec bude obklopený skvělými lidmi, ať chce, nebo ne, a říká si: „Už se nemám proč rozčilovat.“ Ale během té kariéry komika jsi vystupoval na strašných místech. Tohle je opravdu nechutná historka. Jednou jsem vystupoval na místě, kde v zákulisí neměli záchody, na toaletu by člověk musel jít mezi diváky.

A já fakt nemám rád, když mě lidi vidí před vystoupením. Navíc k tomu, abych se dostal do role, jsem potřeboval lahev vodky. Vážně jsem potřeboval na záchod, fakt dost a nechtěl jsem potom dělat přestávku v představení, bylo jen na hodinu. A byla to dobrá show, nechtěl jsem to kazit… V šatně byla jenom krabička od Pringles, taková ta delší.

Takže ne to mini vydání? S tím podle mě přišel někdo hodně zlej. Protože u toho většího balení…. To mělo být v kurzech otevřené univerzity. Zvládl jsem to napůl roztrhnout, vytvořit takovou spádovou oblast… Moje máma byla uklízečka, věděl jsem, že někdo po mně bude uklízet, nechtěl jsem to tam nikomu nechat. Já si to vyprávění neužívám, ale když jsem dřepěl nad tou krabičkou od Pringles, říkal jsem si, že jsem profík.

Měl jsem tam tu část, která to zachytila, díky čemuž jsem mohl… Měl bych si to nechat patentovat! Díky tomu jsem to mohl vyklopit do zbytku toho balení od Pringles, tu znečištěnou část přes to přeložit, aby to nesmrdělo, a ještě se na to vešlo víčko. Vypadalo to jako to menší balení. Nebyl jsem na to hrdý, ale skvělé bylo, že se mi to vešlo do kapsy.

Takže jsem celé vystoupení měl v kapse malé balení Pringles plné hoven. Navíc tam byli tři rozhodčí z Perrier. Uvažoval jsem, kdy je správná chvíle říct: „Chcete sváču?“ Nakonec jsem to prostě po vystoupení vyhodil. Překlad: jesterka www.videacesky.cz

Komentáře (0)

Zrušit a napsat nový komentář