Surfování v lokacích 7. řady Hry o trůny

Dvě stě čtyřicet jedna schodů. Třicet šest, třicet sedm, třicet osm. - Příliš mnoho steaků.
- A tresek. - Sýra. - Klobás.
- A cideru! BASKICKO DEN SEDMÝ Dobré ráno. Jak se všichni máte?

My skvěle.
Kde že to jsme? Jsme v Mundace, de facto srdci baskického surfování.
Jsme v ústí řeky Urdubai – přírodní rezervaci, kterou jsme již dříve navštívili.
Těším se. U břehů Mundaky jsou jedny
z nejlepších vln v Evropě, - stáčí se vlevo. Dnes tu ale bohužel...
- Nejsou žádné vlny. - Hladina je jako olej. Pokusíme se z toho vytěžit maximum a místo surfování
se aspoň svezeme na paddlebordech. Čeká na nás Craig Sage, který vlastní místní
obchod se surfy. Je to Australan, - který sem surfování před pár desetiletími přinesl.
Bude to stát za to. - Tak jdeme. Když začnete surfovat a uchvátí vás to, začnete dostávat chuť na vlnu a ta chuť se poté
stává alfou a omegou vašeho života.

Přemýšlíte o příštím prkně, co si pořídíte,
a jakmile začnete s vlastní sbírkou prken, máte problém.
Koukněte se na to. - Kolik prken tu máš, Craigu?
- Mám devět 7 stop vysokých prken o rozměrech 6, 8, 2 až 7,4. Kromě těchto mám
dalších sedm dole v garáži. Krása vln v Mundace spočívá v tom,
že jsou větší a předvídatelnější. - Také mají mimořádně silný přepad až v tunel.
- Tohle je grower, začala asi 3-4 stopy vysoká a poté rostla.

Proto grower. Tohle je nádhera. Nejkrásnější vyústění řeky do moře,
které jsem kdy navštívil. Domov úžasných vln, venkovská vesnice v nížině. Tohle je jedno z nejlepších míst v Baskicku. Miluju to tu. Jsme mimochodem
v přírodní rezervaci UNESCO. Je to důležité místo,
protože sem migrují stěhovaví ptáci. Právě se vzdouvají menší vlny.


Rozhodně pravá Mundaka. Dobře jsem se bavil. Dalším cílem je... Guernica. To by bylo, vždy rád začínám ráno trochou mořské vody. Teď ale měníme kvalt, jsme zpět v Guernice. V prvním díle jsme vám chtěli ukázat symbol
baskické demokracie – Guernický strom. Většina cizinců zná tohle místo
nejspíš z obrazu Pabla Picassa, jehož název obvykle vyslovujeme jako Guernika.


V podstatě jde o zachycení zničení města - během španělské občanské války.
- Setkáme se s Paulem Riosem, mírovým aktivistou a dozvíme se více o onom osudném dnu. Těší mě, Marko. Mnoho cizinců neví, o co vlastně ve španělské
občanské válce šlo. Jedním z důvodů toho je, že byla zastíněna oběma světovými válkami.
Stala se mezi nimi, ve 30. letech. Zbytek světa byl mezitím rozptýlen vzestupem
Mussoliniho fašismu v Itálii a Hitlera v Německu. V podstatě to bylo takhle:
Francisco Franco, španělský generál a fašista, převzal moc pučem a uvrhl zemi do
krvavé občanské války, která štvala bratry proti bratrům.

Pondělního rána 27. dubna 1937 přelétla nad Guernicou
skupina italských a německých bombardérů. Bylo to poprvé, kdy někdo v takovém
měřítku útočil na civilní populaci. Zničili celé město. Jako jediná přežila bombardování budova parlamentu a guernický strom jakožto symbol baskické demokracie. Jsme tu s Paulem Riosem,
ten nás zasvětí do kontextu událostí.

Nešlo jen o občanskou válku a bombardování.
Šlo také o utrpení, které tomu následovalo. Jsem mírovým aktivistou zde v Baskicku. Během Francovy diktatury
jsme ztratili naši autonomní vládu. Nemohli jsme též hovořit baskicky
ani nijak projevovat svou kulturu. Pro baskický lid to byla krutá doba. V té době na Francovu diktaturu reagovala
ozbrojená organizace ETA a to sérií teroristických útoků. Býval jsem trenérem basketbalového týmu.

Otec jednoho z mých hráčů byl zabit organizací ETA. Rozhodl jsem se, že budu pracovat pro mír
a zejména se snažit vytvářet prostor pro dialog a shodu uvnitř Baskicka. Myslím, že nejdůležitější
je zapojit se mezi lidi v Baskicku. Vím, že je to obtížné,
protože jsme docela uzavření, ale jsme zároveň připraveni
hovořit o naší historii, kultuře a identitě. Děkujeme za vše.
Sbohem. Ten obraz je...

silný. Očividně jde o abstrakci, takže se tam děje spousta
věcí, ale je snadné vidět poselství obrazu. Je tu rozpolcení, smrt, strach. Když se podíváte na detaily malby,
zjistíte, že jde o něco nadčasového. Když se mluví o baskické historii,¨
nelze vynechat bombardování města Guernica. Ani útrapy, které následovaly.
Proto jsme sem přišli v prvním dílu, ale rozhodli se mluvit o tom později,
až jsme ukázali nějaké pozadí baskické kultury. Spolu s Alexem jsme sem přišli jako učitelé
krátce poté, co v Baskicku zavládl mír. Nemyslím, že někdy porozumíme tomu,
čím si tu každý musel projít.

Povzbuzuje mě mladší generace, která mluví španělsky,
francouzsky a anglicky, ale samozřejmě i baskicky. Opět přeřazujeme na jinou rychlost. Dnes spíme
v Bilbau a čeká nás tam dlouhá cesta. Pojedeme po pobřeží přes jedno z nejkrásnějších
míst na celém pobřeží Baskicka. Zůstaňte s námi. - Nasedni.
- Jedeme. Tady jsem já a tady je Alex. Tady je vyhlídka a sem míříme. To máme 2 kilometry z kopce a 2 kilometry do kopce.

- Kam to jdeme? - Do San Juan de Gaztelugatxe. Myslím, že se to vyslovuje jinak.
Řekni pětkrát Gaztelugatxe. Rychle nám dochází,
že tohle není žádná procházka. - Je to pořádnej výšlap. - Myslím,
že to je tak těžko přístupné postavené úmyslně. Byl to cíl Francise Drakea, který město vydrancoval
během války proti Španělům. Tradice praví, že když tam přijdete,
máte třikrát zazvonit na zvon v tamní malé kapli a poté by se vám mělo splnit přání. Byl tu vrak lodi!


Nevím, kam se poděl! - Proč mluvíš jako Skot?
- Nejspíš, protože je to můj oblíbený přízvuk. Dvě stě čtyřicet jedna schodů. Třicet šest, třicet sedm, třicet osm. Můj bože, podívejte se, kde to jsme. - Dokázali jsme to. - Takže, legenda praví,
že po výstupu sem máte třikrát zazvonit - a splní se vám přání.
- Tak jdeme zvonit. Hotovo! Tak pojď brácho, jdeme.

Tak jo lidi, jestli se vám video líbilo,
víte co dělat. Ohodnoťte ho, sdílejte se svými přáteli
a odebírejte Vagabrothers. Zůstaňte s námi, zítra míříme do Bilbaa. - A do té doby...
- Zůstaňte zvědaví, objevujte a uvidíme se... někde na cestě. Sbohem!