Washington D.C.

Amerika, země svobody, domov odvážných,
objevitel čínského jídla. Jak asi víte, USA se skládají z 50 států. Děti se o tom učí zpívat nazpaměť. To je obdivuhodné. Hlavně proto že je to náročná píseň. Britové to mají snazší.
Je to asi takto. Anglie, Skotsko,
Severní Irsko, Wales a je konec písně. A to je vše.

Abych byl fér,
ta píseň bývala o dost delší. Ale USA netvoří pouze těchto 50 států. Možná si pamatujete, že jsme se bavili
o teritoriích jako Portoriko a Guam. Ale existuje ještě jedna oblast,
která nemá v D.C. reprezentanta. Je to D.C. samotné. Pokud jste tam někdy byli, mohli jste
si všimnout poznávacích značek s nápisy "zdanění bez zastoupení."
Má to dobrý důvod. Washington D.C není
normální americké město.

O jeho rozpočtu
a zákonech rozhoduje Kongres. D.C. také nemá v Kongresu své zastoupení. Čínské pandy v zoo mají
v Kongresu stejné zastoupení jako obyvatelé District of Columbia. Fajn, ale to je nejspíš dobře. Nepotřebujeme, aby se tyto pandy
podílely na řízení demokracie. Potřebujeme, aby šu*ali. Potřebujeme, aby šu*ali pořádně.

Nechápejte to špatně.
Jsou ohrožené. Volbení práva Mi Jena
a Chana Chenga mohou počkat. Je čas na šu*ání,
vy dvoubarevní mývalové na steroidech. Dejte se do toho!
A honem! Je pochopitelné,
že je spousta lidí v D.C. naštvaná. Platí federální daně a bojují ve válkách, ale nemají zástupce v Kongresu,
který by o tom mohl hlasovat. I přes to že tam žije více lidí
než ve Vermontu a Wyomingu a jejich hrubý domácí produkt
je vyšší než v 16 státech.

Pokud si myslíte, že takhle se ve světě
s hlavními městy běžně jedná, tak nejedná. Jsme jediná demokracie
na světě, která to dělá. Když na návštěvu přijel Dalajláma, divil se, proč někteří lidé v největší demokracii žijí
bez plných volebních práv. Nazval to:
"Trochu zvláštní, trochu zvláštní..."

Rozhodně není v pořádku,
když člověk z Tibetu řekne: "Tahle situace je hodně nedemokratická." "Někdo by s tím měl něco udělat." "Ví o tom Richard Gere?
Někdo by mu to měl říct." Abychom byli fér, D.C. má v Kongresu
svého člena, Eleanor Holmes Norton. Ale ta má velmi omezené pravomoce. Hlasuji ve výborech, ale nemůžu
dělat to, o čem si každý Američan myslí, že je základním občanským právem.

Nemůžu hlasovat
o zvýšení nebo snížení daní, nebo o tom, zda půjdeme do války. To nesmím. Má tedy jakousi domnělou moc. Podobně jako dítě
sledující průzkumnici Doru. Jistě, Dora vytáhla z batohu
mapu, protože jsi jí to řekl. Jen si tomu dál věř, ty malý idiote. Koukej už vyrůst!

Už přes 20 let předkládá zákony, které by D.C. daly status státu
nebo mu umožnily hlasovat. A vězte, že byste ji při obhajobě
zákonů neměli přerušovat. Před osmi lety se o to někdo pokusil,
a vymstilo se mu to. - A dali nám...
- Mohla byste mi dát slovo? Já vám slovo nedám, pane! District of Columbia vám
už 260 let jen ustupuje! Lidem, kteří jim odmítají poskytnou
volební právo, nedám možnost promluvit.

Ne během mého vyhrazeného času. Měl jste svůj proslov,
ze kterého vyplynulo, že lidé, kteří žijí v hlavním městě, nemají mít právo hlasovat v Kongresu. Hanba vám! Tohle je fantastické. Je to jako ve filmu Pan Smith přichází, až na to, že ona ve Washingtonu už je,
a nemá absolutně žádnou moc.

Nyní bychom asi měli vysvětlit,
jak se D.C. dostal do této situace. V 18. století neexistovalo
žádné stálé hlavní město. Hlavní město bylo tam, kde se sešel Kongres. Nacházelo se v osmi různých městech. Ale když byl Kongres napaden veterány,
kteří se dožadovali nedoplatků během povstání v Pensylvánii v roce 1783, rozhodl se, že potřebují
enklávu pod svou nadvládou. Proto do Ústavy přidali dodatek, který ustanovil, že v ní Kongres bude mít moc rozhodovat o všem
ve svém federálním okrsku.

To je velmi výrazná moc. Pokud se jedná o dokumenty
dožadující se nadvlády, tento se nachází hned vedle toho,
který nechal Christian Gray podepsat Anastazii v 50 odstínech šedi. Před tím, než ji...
štípl do zadku nebo co. Z očividných důvodů jsem film neviděl.

Jamie Dornan byl a zůstává
#NEMÝMCHRISTIANEM. D.C. se dostalo
pod federální nadvládu v roce 1801. Teprve až v 60. letech 20. století
se 750 tisícům obyvatelům D.C., především Afroameričanům,
dostalo základních volebních práv. Do roku 1964 obyvatelé
dokonce ani nemohli volit prezidenta. Aby získali toto právo,
muselo dojít ke změně Ústavy. O pár let později jim Kongres
umožnil omezenou samosprávu. Dovolil jim volit
si starostu a městskou radu.

Avšak všechna legislativa,
včetně rozpočtu, musela být stále schvalována Kongresem. A s tímto množstvím omezení
obyvatelé D.C město řídí stejně, jako předsedkyně
studentské rady řídí svou školu. Jistě, Kelsy,
vyber téma maturitního plesu. ale rozpočet určujeme my
a Spalující touha není přijatelné téma. Nebudeme opakovat loňskou chybu. Nadělali spoustu nepořádku
a bylo to překvapivě nudné.

Abychom byli fér,
Kongres jen výjimečně zamítne návrhy D.C. To zní dobře. Kongres však navrhované zákony
často znemožňují uvést do praxe. Odmítají financovat věci,
které se mu nelíbí. Protože D.C. je
poměrně liberální a rozmanité město a Kongres většinou není
ani jedno z toho, během let mnohokrát zamítl
návrh D.C., se kterým nesouhlasil. Minulý listopad například
70 % obyvatel Washingtonu hlasovalo pro legalizaci marihuany.

Obyvatele D.C. to poměrně nadchnulo. Tato odrůda je zvaná Mrs. Butterworth. - To, co děláte, je nelegální.
- Ano, to je. - Zítra to začne být legální, že?
- Přesně tak. Jaké to je vyjít ze stínů? Budu s tím moct doslova
vyjít na denní světlo. Budu s tím moct vyjít na denní světlo.

Konečně se k tomu budu moct přiznat a má hydroponická rostlina hrdě řekne: "Jsem tu. Moje vedlejší efekty
zahrnují zmatenost, ohýbání konečků prstů a strach. Zvykněte si na mě.
Zvykněte si na mě! Jsem tu a vypadám dobře!" Ale pak se do toho
vložili republikáni v Kongresu a zakázali D.C.

využívat finanční
prostředky k zavedení tohoto zákona. Pokud vás zajímá, jak to souvisí s omezenou samosprávou a právy států, poslechněte si jednoho Kongresmana,
který to ospravedlňuje. Washington D.C. není státem. Washington D.C.
toho může spoustu nabídnout, ale volné užívání marihuany... To bych neschválil,
tohle bychom neměli dovolit. S právy států souhlasím,
ale Washington D.C.

není státem. Víte, že je váš argument dost chabý, když se zuby nehty držíte přesných frází. Hele, řekl jsem, že neo*ukám jinou ženu. Tohle je můj spoluhráč ze squashe Gary. Sex se ženou?
Nikdy. Gary ale není žena. Gary, nikam nechoď.
Půjde ona. D.C.

našel způsob,
jak ten zákon i přes to prosadit. Avšak jiné zákony takové štěstí neměly. Přes deset let Kongres blokoval zákony,
které by D.C. umožnily využít peníze z daní k rozjetí programu na výměnu jehel,
který by bojoval s epidemií HIV. Jeden z odpovědných mužů, reprezentant Georgie
Bob Barr, vám vysvětlí proč. Rád bych svým kolegům
připomněl jeden základní princip. Pokud lidem dáte prostředky
a budete je k něčemu pobízet, není překvapením, že to budou dělat.

To je směšné. Poskytování čistých jehel
uživatelům drog není to samé jako přinesení misky chipsů na párty. Nikdo se nepodívá
na středisko výměny jehel a neřekne si: "Nikdy jsem neplánoval si píchat heroin, ale když mi to nabízíte,
asi do toho půjdu." "Je to milé.
Nechci být nezdvořilý." Ale je těžké pochopit,
že nesouhlasí s výměnou jehel v D.C., když uslyšíte jeden fakt,
který poté zmínil jeden z jeho kolegů.

Věřím, že si je pan Barr vědom toho,
že Georgia má program výměny jehel. Ano, Georgia má program výměny jehel. K čemu si pan Barr myslí,
že ten program je? K intravenóznímu
podávání broskvové buchty? Už nedokážu sníst ani kousek, ale zábava ještě nekončí! Žeň to do mě!

Chci se pořádně zbroskvovat. Zbroskvuju se. A o tohle právě jde. Toto zamítnutí zákona mělo následky. Během devíti let, kdy se v D.C.
blokoval program výměny jehel, bylo u 1 500 uživatelů
intravenózních drog diagnostikováno HIV. Zajímavé je, že když v roce 2008
D.C. tento program zavedl, počet nově diagnostikovaných
uživatelů drog s HIV klesl o 87 %.

Jistě že klesl. Výměna jehel je vždy
nejvýhodnějším řešením. Jehly jsou jako šaty družiček. Každému, kdo tvrdí,
že se dají použít znovu, na vás zase tak úplně nezáleží. Sněz 200 dolarů
a zase je vyzvracej, Sharyll. Vypekla tě, vypekla všechny holky. Zdá se, že Kongres
zablokuje žádost D.C.

vždy, když nesouhlasí s tím,
jak využívá vlastní peníze. S více než 600 tisíci lidmi
jednají jako s dětmi. Pokud si myslíte, že přeháním, poslechněte
si floridského Kongresmana Johna Mica, který vysvětluje, proč by D.C.
neměl rozhodovat o svém rozpočtu. Když byly mé děti malé
nebo když byly náctileté, vždy také chtěly mít
kontrolu nad rozpočtem. Myslíte si, že jsou jako děti?
Že nejsou připraveni? Ne, ale...

jsou dospělí. Jen nechceme udělat chybný krok. Ne, ne, ne...
Neříkám, že jsou to děti. Jen říkám, že jim nemůžeme svěřit
peníze, dokud nebudou zodpovědní. Do té doby bychom na ně měli dohlížet. Ale jo, tvrdím, že jsou to děti. Přesně to tady tvrdím. Ale cena za nejdepresivnější
cynický výrok o D.C. patří současnému prezidentovi, který v roce 2011 zabránil pádu vlády tím, že učinil dohodu s Johnem Boehnerem.

Součástí dohody bylo zabránění, aby D.C. financoval potraty
pro ženy s nízkými příjmy. Řekl, cituji: "Johne, dám ti potraty v D.C.,
ale nedělám to rád..." A jediný případ, kdy je přijatelné
vyměnit potraty v D.C., je ten, když jsou Potraty
vzácný komiks od DC z 50.

let a vy ho měníte
za marvelovský Úžasný mamograf. Pouze tehdy!
Nic jiného není přijatelné. Obyvatelé D.C. si jistě zaslouží,
aby o sobě mohli rozhodovat. Jednou se už opravdu přiblížili k tomu, aby měli zástupce v Kongresu. V roce 2009 byl v Senátu přednesen
zákon o hlasovacím právu D.C. Senát se zachoval jako úplný blbec. Schválil ho, ale s maličkou úpravou.

Dnes schválili důležitý zákon. Zákon o hlasovacím právu
D.C. prošel Senátem. Ale byl k němu připojen
vysoce kontroverzní dodatek. Tento dodatek by zrušil všechny
zákony o vlastnictví zbraní v D.C. Nedělá si legraci. Tento dodatek by zrušil
zákaz poloautomatických zbraní, zrušil by tresty
za držení nelegálních zbraní a dokonce znemožnil to, aby v budoucnu
další zákony o držení zbraní schválili.

Je to takový ten dodatek,
o kterém ředitel NRA Wayne LaPierre sní, zatímco spí ve vaně plné nábojů. Aspoň předpokládám. Následkem tohoto dodatku bylo,
že se od zákona upustilo. Od té doby se D.C.
k volebnímu právu nepřiblížil. Problémem je,
že i kdyby toto právo dostal, Kongres bude mít stále možnost
zamezovat schvalování zákonů v D.C. Proto mnoho obyvatel chce
mít z Washingtonu vlastní stát.

To je ale běh na dlouhou trať. Loni, poprvé po 21 letech,
pořádal Kongres slyšení o možném státu D.C. Výsledek moc povzbudivý nebyl. Smutné bylo,
že pouze dva senátoři z výboru dnes dorazili,
aby byli slyšení přítomni. - To je ubohé.
- To tedy bylo. Přišli tam pouze dva. To nebyla pouze ubohá účast
na slyšení o osudu hlavního města, byla by to i ubohá účast
na první narozeniny dítěte.

Mikey, jen máma a táta?
To jako vážně? Ty sis za celý rok
nedokázal najít jediného kamaráda? Běž ven a snaž se trochu! Svět na tebe čeká! Ať už řešením bude
volební právo nebo vznik státu, něco se s tím udělat musí. Problémem je,
že setrvačnost je velmi mocná.

Odpůrci možná řeknou: "Nemůžeme z D.C. udělat stát.
Museli bychom změnit Ústavu." To však není problém. Účelem dodatků je napravit ustanovení,
která už nedávají smysl. Už se to stalo 27krát
a tento počet neustále roste. Jiní řeknou:
"Moment, museli bychom změnit vlajku." To taky není problém. Ano, vypadala by trochu jinak, ale po celý tento segment
používáme vlajku s 51 hvězdami, a nikdo z vás si toho nevšiml.

Nebyla by to žádná šílená změna. Ano, nejspíše by to pokazilo písně,
které jsme se v dětství naučili. Ale ty také můžeme změnit. Dokud se situace kolem D.C. neurovná, rozhodli jsme se k té písni přidat dodatek. Holky a kluci, chtěli byste ji slyšet?

Chcete ji slyšet?
No tak jdeme! Ahoj, děcka.
Jak se máte? Dobře. Chcete si zazpívat o 50 státech
a nespravedlnosti vůči hlavnímu městu? Ano! Tak se do toho dáme, ne? Alabama a Aljaška,
Arizona, Arkansas, Kalifornie, Kolorado,
Connecticut a další.

Je tu 50 států
a my tu každý z nich zmíníme, avšak jedno místo pěkně odrbali,
tím místem je Washington D.C. Správně. Ale rozeberme
ten problém víc do hloubky. My si můžeme vybírat cestu,
která je podle nás nejlepší, ale každé rozhodnutí D.C.
se dá snadno zamítnout. Zarazí to nějaký pitomec,
který žije v Tennessee, to on zabrání programu výměny jehel,
který brání HIV. Je to hrozné, ale je to pravda.

Jak se to podle vás dá vyřešit? Ať mají zákony o zbraních.
Ať mají svou trávu. Ať si sami rozhodují o tom,
co je pro ně nejlepší. A pokud si myslíte,
že států by mělo být pouze 50, tak vyhodíme Floridu,
protože ji nikdo nemá rád. Vyhodíme Floridu,
protože ji nikdo nemá rád. Nikdo ji nemá rád. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz