David Mitchell se bojí slunceWould I Lie to You?

Jako dítě jsem se bál slunce. Kolik ti bylo? Myslím, že mi byly tak čtyři, pět, šest, sedm. Tak nějak. Když mi bylo 4 567 let. Jako Bůh jsem byl pořád ještě mimino. Co tě na slunci děsilo? Koukání se na něj.

Chodil jsi ven jen v noci? Nikdy jsi nechodil ven během dne? Ne, chodil jsem ven během dne, ale koukal jsem na zem. Problémem bylo, že mi někdo řekl: "Když se podíváš na slunce, oslepneš." To je vtipné, dostal jsem stejnou radu, ale bylo to na třetí stránce časopisu Sun. Takže jsi chodil ven, ale nekoukal jsi na něj. Jo a občas, když otočíš hlavu, tak zahlédneš sluneční svit. I když zavřeš oči, tak ho vidíš.

A ty sis myslel, že ti to vypaluje sítnici? Ano: "Co to je? Je to začátek věčné temnoty?" Tys měl fakt šťastné dětství, že? My jsme si hráli a ty jsi přemýšlel nad věčnou temnotou. Děsilo tě v dětství ještě něco? Ano, spousta věcí. Co dalšího tě děsilo? Problém je, že některé děti jsou ustrašené a některé lehkomyslné.

A někteří ve znamení Střelce. Aby byly zachráněny životy lehkomyslných dětí, tak se přizpůsobují varování pro jejich bezpečí. Kvůli tomu žijí ustrašené děti v neustálé hrůze. Já jsem potřeboval slyšet: "Většinu dní neumřeš. Je to v pořádku." Já jsem nikdy neměl v plánu přeběhnout přes šestiproudou dálnici.

Samotná existence šestiproudové dálnice na stejném poštovním směrovacím čísle mě donutila neopouštět dům. Tipuji, že jsi čekal tři týdny, než jsi šel po jídle plavat. Rozhodně. Jo, jo. Nejen to, po odpolední zmrzlině jsem si řekl: "Asi bych už neměl plavat po zbytek dovolené." A pak mi někdo v dospělosti řekl: "Nemusíš čekat.

Je to mýtus. Můžeš plavat a jíst." A koukat se přitom do slunce. Tak co tipujete? - Adame? - Myslím, že to je pravda. Já taky. Tipuješ pravdu? Tipujeme pravdu. Tipujete pravdu, dobře.

Davide, pravda, nebo lež? Je to... pravda. Příběh, který zahřeje u srdce.