Zatajil Stephen Merchant vážné zranění?

Stephene, začni. „Jsem v Madness revivalu.“ Promiň, mělo to být: Veselý Vánoce, Stephene. Díky. Jednou jsem zatajil vážný zranění, protože jsem nechtěl, aby si stavař myslel, že nejsem kluk od fochu. - Tým Leeho. - Předstírals zranění? - Ne, zatajil ho. - Aha, zatajil, pardon. - Zatajit znamená skrýt. Děkuju.



Nezatancuješ, ani kdyby ti šlo o život. Dobře, o jaký zranění šlo? Díky. Ne, vážně díky za zeptání. - Šlo o vážný zranění ruky. - Co se ti stalo s rukou? Bylo to… v místě, kde prodávají sklo, a já si tam pořezal ruku. Proč ti záleželo na tom, co si ten stavař myslí? Šel jsem koupit nějaký sklo a můj táta, kterej dělával na stavbách, mi řekl: „Jo ho, opatrně, synu!“ Nevím, odkud je.



- Byl pirát? - Možná. Řekl: „Dej pozor, až tam půjdeš, protože jestli budou mít dojem, že jseš nějakej obrýlenej studentík, tak nápalí cenu.“ Takže jsem šel do obchodu a snažil se působit jako frajer. - Jaks to udělal? - Ukaž nám to! Začal jsem: „Tak jo, frajere.



Kde máš sklo, kámo?“ A on na to: „Toho máme spoustu.“ A já: „Super.“ Tak jsem se tam tak procházel a všechno tam do sebe zapadalo… Na rozdíl od týhle historky? A šel jsem se podívat na jeden kus a vytáhl ho… Jo, přesně tak. Protože ten frajer tam řekl: „To nedělej, kámo.“ - Počkej, co…



- Řekl: „Mohl by ses pořezat.“ A já samozřejmě… A já na to: „Já vím, co dělám, šéfe.“ Přihodil jsem šéfa. Podíval se na ruku a tam obří řezná rána. Ale nechtěl jsem, aby to viděl, protože by zjistil, že nejsem od fochu. - Ale co… - Tak jsem strčil ruku do kapsy. - To to neprosakovalo? - Prosakovalo. - Takžes měl na kapse skvrnu od krve.



- Chvíli mi to kapalo po noze. - Vážně? Mě zajímá, jaks to zaplatil, když jedna ruka byla vyřazená z provozu. - Nejdřív jsem se to snažil obvázat. - Čím? - No jo. To bylo… Jo. - Kde? - V kapse? Ne, co jsem řekl… - Předstíral jsem, že mi někdo volá. - Dobře. Prostě jsem začal: „Nazdar, ty šašku.“ A pak: „Tohle musím vzít.“ - Jo, volá Joker.



- Jo. Vyšel jsem ven a rozhlížel se, jestli jsou poblíž nějaký obchody, a byl tam jeden obchod na rohu, do kterýho jsem šel. - Co sis koupil? Kapesníky? - Nevím, jestli to tu chci říkat. - Ale musíš. - Já vím, cos použil… To snad ne! - Použils plínku… - Použils dámskou vložku, že jo? - Jo. - Skvělej nápad!



Fakt dobrej nápad. - Díky, doktore! Doktor řekl, že to byl dobrej nápad. - Použils dámskou vložku na krvácející ruku? - Jo. A pak ji vytáhl z kapsy? Ne, tu ruku jsem měl v kapse, když jsem šel zpátky. Bál jsem se, že si bude myslet, že nejsem kluk od fochu, když budu mít na ruce vložku. Takže jsem ji schoval, aby ji neviděl. - Pamatuješ si, kolik to stálo, Steve?



- Slevu jsem nedostal. Dali ti plnou sazbu? - Dali ti nejvyšší sazbu pro idioty. - Jo. Stephene, drahoušku, koliks měl na té ruce nakonec stehů? Já ne… Nakonec to bylo bez stehů. Cos udělal? - Nechal jsem to prostě… zahojit. - Přirozeně? - Jo. Víc organicky. - Díky. Víš, co je ještě organický?



Tetanus. Tak Sharon, co myslíš? Je to pravda? Myslím, že je. Proč? Myslím, že se nás snaží zmást tím… - Jak je hrozně vágní. - Jo, hodně vágní. Myslím, že lžeš, protože bys šel k doktorovi, aby se na to podíval. Nevím, komu mám věřit. Taková Hobsonova volba.



Je to tak 51 : 49. Je to těsný. Spíš pravda. - Myslím, že tolik to stálo! - 51,49! Konečně. - Dobře, takže tipujete pravdu? - Jo. Steve, byla to pravda, nebo lež? Byla to… pravda. Překlad: marysol www.videacesky.cz