Bobby McFerrin o zpěvu a hudbě
Bobby McFerrin je pro mnohé známý jenom jako autor písně Don't Worry, Be Happy. To je ale velká škoda, protože Bobby je neskutečný hlasový virtuos a improvizátor. Za své umění získal celkem deset ocenění Grammy. Jeho technika zpěvu i práce s publikem je naprosto jedinečná. V prvním videu se dozvíme, jak se ke své pěvecké technice dopracoval. Druhé video je úryvkem z panelu konference World Science Festival věnovaného vztahu mezi hudbou a neurovědou, kde neurovědcům předvedl, jak dokáže jen pomocí hudby pracovat a komunikovat s publikem, ze kterého se na jeho koncertech běžně stává další účinkující.
Přepis titulků
Jmenuji se Bobby McFerrin
a sledujete Beatbox Battle TV. Pomatuju si svou první píseň.
Byl mi asi rok a půl a bylo to takhle. Tak nějak. Zpíval jsem stupnice. A pracoval jsem na intonaci. Zpíval jsem v oktávách a decimách. Dělal jsem spoustu různých cvičení. Často jsem používal dech
jako perkusní nástroj.
Jako třeba... Abych využil i nádechů... hudebně. Viděl jsem se na jevišti, ale neslyšel jsem se. Netušil jsem, jak to zní, ale viděl jsem se tam. Takže jsem v podstatě dva roky neposlouchal žádné jiné zpěváky, zavřel jsem se v pokoji s kazeťákem a zpíval jsem. Mým cílem bylo...
dát divákům dost informací na to, aby když začnu nějakou melodii a opustím ji a přejdu na basovou linku, nebo do dalších rytmů a harmonií, aby měli dost informací, aby mohli v hlavní melodii sami pokračovat. Aby zpívali a doplnili, co chybí. Když začnu basovou linku... a pak ji opustím, pořád ji uslyší. Ovlivnil mě můj táta.
Sledoval jsem ho, jak učí a studuje hudbu, víš? A s mými dětmi je to stejné. Mám tři děti. Můj nejstarší syn Taylor a nejmladší dcera, oba jsou muzikanti. Ten prostřední má přenádherný hlas. Na všechny tři má hudba obrovský vliv. Jediné, co dělám perkusně, je, že hraju...
na hrudník jako na velký a malý buben. Takhle. Můj syn... to on mi představil svět beatboxu. Je neuvěřitelné, co všechno dokážou. Je to síla. Ale je to jen důkaz toho, jaké neuvěřitelné možnosti a schopnosti lidský hlas má. Už jen všechny ty jazyky.
Všechny ty zvuky, které dokáže... lidský hlas vytvořit. Je to ohromující. Když jsem pracoval na své technice, ze všeho nejvíc mě zajímaly zvuky různých řečí spíše než hudebních nástrojů. Nikdy jsem si neřekl: "Tak jo, dneska chci znít jako trumpeta." "Dneska budu trénovat lesní roh, hoboj nebo housle." O to mi nešlo.
Říkal jsem si... Páni, poslouchej, jak znějí Francouzi, jak znějí Afričané nebo Italové... Jak vytvářejí různé zvuky. A přitom mají všichni stejný nástroj. Naprosto totožný. Ale dokážeme vytvořit stovky a tisíce různých zvuků v různých kulturách po celém světě. Hele, tohle je dar.
Já ho nevlastním. Chápeš? Tak co? Mám ti co dát, tak ti to svobodně dám a ty si s tím dělej, co chceš. Pokud je to očistné. Pokud je to pozitivní a lidi to povzbudí. Jsem bytostně proti tomu, když se umělci živí agresivními texty, nebo ponižují ženy či kohokoliv jiného.
To v hudbě nemá... Hudba je tak mocná. Měla by být používána jako očista. Měla by lidem zvedat náladu. Je načase jít. Překlad: Veru www.videacesky.cz
Jako třeba... Abych využil i nádechů... hudebně. Viděl jsem se na jevišti, ale neslyšel jsem se. Netušil jsem, jak to zní, ale viděl jsem se tam. Takže jsem v podstatě dva roky neposlouchal žádné jiné zpěváky, zavřel jsem se v pokoji s kazeťákem a zpíval jsem. Mým cílem bylo...
dát divákům dost informací na to, aby když začnu nějakou melodii a opustím ji a přejdu na basovou linku, nebo do dalších rytmů a harmonií, aby měli dost informací, aby mohli v hlavní melodii sami pokračovat. Aby zpívali a doplnili, co chybí. Když začnu basovou linku... a pak ji opustím, pořád ji uslyší. Ovlivnil mě můj táta.
Sledoval jsem ho, jak učí a studuje hudbu, víš? A s mými dětmi je to stejné. Mám tři děti. Můj nejstarší syn Taylor a nejmladší dcera, oba jsou muzikanti. Ten prostřední má přenádherný hlas. Na všechny tři má hudba obrovský vliv. Jediné, co dělám perkusně, je, že hraju...
na hrudník jako na velký a malý buben. Takhle. Můj syn... to on mi představil svět beatboxu. Je neuvěřitelné, co všechno dokážou. Je to síla. Ale je to jen důkaz toho, jaké neuvěřitelné možnosti a schopnosti lidský hlas má. Už jen všechny ty jazyky.
Všechny ty zvuky, které dokáže... lidský hlas vytvořit. Je to ohromující. Když jsem pracoval na své technice, ze všeho nejvíc mě zajímaly zvuky různých řečí spíše než hudebních nástrojů. Nikdy jsem si neřekl: "Tak jo, dneska chci znít jako trumpeta." "Dneska budu trénovat lesní roh, hoboj nebo housle." O to mi nešlo.
Říkal jsem si... Páni, poslouchej, jak znějí Francouzi, jak znějí Afričané nebo Italové... Jak vytvářejí různé zvuky. A přitom mají všichni stejný nástroj. Naprosto totožný. Ale dokážeme vytvořit stovky a tisíce různých zvuků v různých kulturách po celém světě. Hele, tohle je dar.
Já ho nevlastním. Chápeš? Tak co? Mám ti co dát, tak ti to svobodně dám a ty si s tím dělej, co chceš. Pokud je to očistné. Pokud je to pozitivní a lidi to povzbudí. Jsem bytostně proti tomu, když se umělci živí agresivními texty, nebo ponižují ženy či kohokoliv jiného.
To v hudbě nemá... Hudba je tak mocná. Měla by být používána jako očista. Měla by lidem zvedat náladu. Je načase jít. Překlad: Veru www.videacesky.cz
Komentáře (0)