Jay Larson a neznámé čísloCONAN

Mám pro vás otázku. Co uděláte, když vám volá neznámý číslo? Ignorujete ho, nezvedáte to. Já ne. Já mám život rád. Tuhle mi volalo číslo začínající na 917, to je New York, a já nevěděl, o koho jde. Stejně jsem to zvednul a říkám: "Prosím?" A týpek na druhý straně říká: "Čau, Bruci, jak je?" Jmenuju se Jay, ne Bruce.

A tak jsem řek: "Nic moc, a co u tebe?" A on řek: "Já ti řeknu co u mě. Právě mi přišel e-mail ohledně rozpočtu. Má to bejt 15 táců, ale už je to jen 10 táců, takže bych rád věděl, co se děje!" V hrudníku jsem začal cítit nadšení. Říkal jsem si: "Dobře, soustřeď se. Jmenuješ se Bruce, je tu rozpočet. Bylo to 15 táců, teď je to jen 10 a nikdo z toho nemá radost. Víc toho nevíme." Tak jsem mu jen zopakoval to, co řek on mně.

"10 táců? Má to bejt přece 15 táců!" "Jo, já vím, ale přišel mi e-mail a je to jen 10." "Hele, já jsem celej den na cestách a ještě jsem ho ani nečet." A on najednou: "Neposlals ho ty?" Začal si na Bruce vyskakovat. A to se mi nelíbilo. Tak říkám: "Hele, chlape, měli jsme rozpočet na 15 táců. Objevilo se pár extra výdajů a vylezlo to na 16 200.

Tak jsem to seškrtal na 14 700, měl jsem tři stovky k dobru, zaokrouhlil jsem to na 15 táců a poslal jsem to." "Super, ale teď je to 10!" "Panebože, on mi to sežral. Sežral mi to. První fáze dokončena." Jsem ve hře, firma mi platí penzijní připojištění a byl jsem na vánoční oslavě. A on se mě najednou ptá: "A Larry ti to schválil?"

"Hele, šel jsem s tím rozpočtem za Larrym, ten mi ho odkejval, ale věděl jsem, že to bude na mě, tak jsem ho pro jistotu ukázal i Jennifer. Jennifer mi na něj taky kejvla, tak jsem ho poslal." A on říká: "Super, ale teď je to 10 táců." A mně najednou došlo, že neví, která bije. Nemluvil s Larrym, nemluvil ani s Brucem. Vždyť se vůbec nepozastavil nad mým hlasem. A s Jennifer určitě taky nemluvil, protože jsem si ji právě vymyslel.

Ptá se: "Hele, chlape, co s tím teda uděláme?" "Hele, jsem zrovna na cestě, ten e-mail jsem ještě ani neviděl. Zkus brnknout Larrymu, prober to s ním a pak mi dej vědět." Doufal jsem, že to udělá, protože ten další hovor by stál za to! Ale on říká: "Radši dojeď domů, mrkni na mail, brnkni Larrymu a pak mně." "Ne, brácho. Larry se v tom vyzná líp. Brnkni mu a dej vědět." A on řek: "Dobře," a položil to.

Byl jsem radostí bez sebe, protože někde v New Yorku se hroutí jedna malá firma... kvůli 5 tisícům, a nikdo neví, kdo je Jennifer. Ale sháněj ji, sháněj ji. Když jsem dorazil domů, byl jsem tak nadšenej, že jsem si to číslo radši uložil. Za pár dnů mu budu moct brnknout a pokecat... zjistit, jak na tom jsme. Tak jsem si ho uložil do mobilu jako "Neznámej týpek".

Přesně to je, neznámej týpek. O čtyři nebo pět dnů pozdějc jsem na to zapomněl. Ležel jsem na gauči, čuměl na baseball, a najednou mi začal zvonit mobil. Vstal jsem, sledoval zápas, vzal jsem mobil, sledoval zápas, podíval jsem se. Neznámej týpek! Ale bylo to o pár dní pozdějc, takže jsem netušil, kdo to je. Kdo by si vůbec ukládal do mobilu někoho jako neznámýho týpka? A najednou mi to došlo.

"Neznámej týpek!" Zpanikařil jsem. Ovlivnil jsem životy lidí. Jde jen o 5 táců, ale já nevím, jak velká ta firma je. Jenže si nemůžu pomoct. Něco jsem načnul a musím to dojet do konce. Tak jsem si nasadil sluchátka, abych měl trochu odstup... a zvednul jsem to. Ten samej chlap: "Čau, Larry, jak je?" Jo, teď mi říká Larry. Asi něco větří, ale já se jen tak nevzdám a říkám: "Nic moc, a jak u tebe?"

"Zapnul jsem konferenční hovor s Jennel a Marií." Dobře, je to tu, je to tu. Kvůli tomuhle to děláme! Přesně kvůli tomuhle to děláme! Tak říkám: "Vítám vás u hovoru, dámy!" Jako bych říkal: "Vítám vás na dnešním představení." Marie se toho ujme a říká: "Čau, Larry, kolik tam máš hodin?" Bydlím v L.A., oni jsou v New Yorku, bylo půl šestý, tak říkám: "Půl devátý, půl devátý."

"Vážně, a co počasí?" "Je hezky, je hezky." "Víte co? Nezní mi jako Larry." Tak říkám: "Vážně? A jako kdo teda zním?" A najednou se z pozadí vyloupne neznámej týpek a zařve: "Jako Bruce! Jako Bruce!" Chce to prostě pořádně rozjet. Tak říkám, že nejsem Larry ani Bruce. A Marie se ptá: "A kdo teda jsi?"

Tak říkám: "Jen chlap, co neměl na práci nic lepšího, než si z vás dělat srandu." A Marie z toho vůbec neměla radost. "Chápeš vůbec, že se tu snažíme vést podnik?" "To jsem pochopil z rozpočtu. Říkal jsem si, že půjde o nějakej podnik." "Tobě to jako připadá vtipný?" "Trochu jo, byla to docela sranda." A ona najednou: "Na něco se tě zeptám!" "Ne, já se tě na něco zeptám! "Na co?"

Tak říkám: "Jak jsme na tom s tím rozpočtem?" Děkuju vám. - To bylo skvělý. Fakt úžasný. - Díky moc. Jay Larson! Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz