Gary Gulman o generačních rozdílech

Pořídil jsem si Kindle. Skvělá mašinka. Pětisetstránkovou knížku jsem stáhnul během deseti vteřin. Neskutečný. Jako malej jsem byl plně odkázán na školní čtenářský klub. Tehdy jsem musel deset dní přemlouvat mámu, aby mi vystavila šek. Pracovních dnů. Přes to nejel vlak. Šek jste donesli poslední pátek v září a knížku jste dostali na konci střední. Všeználek mi dorazil až v den maturity.

Podepsalo se to na mně. Mí rodiče pochází z té nejlepší generace. Jsou neskuteční. Přežili druhou světovou, hospodářskou krizi, epidemii dětské obrny, pomerančové džusy s dužinou. Měli v nich obrovské neregulované množství dužiny. Nikdy neřekli ani ň, prostě to překousli. Pak jsme přišli my, dali jsme si jeden lok... "Co to má bejt?

Kdo mi dal do toho džusu pomeranč? Zavřete ho!" A pak přišla na trh Tropicana, která začala vyrábět džusy bez dužiny. "Klídek, dužina je pryč, vy pošahanci! Jste šťastný? Je pryč. S dužinou je šmitec." "Jste spokojený?" "Nechcete tam trošku nechat?" "Co znamená 'trošku'?" "Netuším.

Špetku, kapku? Fakt nevím, ale dokud to netrefíte, budem remcat, co vy na to?" Tak už to chodí. Chceme mít všechno dokonalý. Například telefon. Moji rodiče ho používali úplně jinak. Nechápu. Prej ho měli na volání. Pro mě je telefon jenom svátečně využívaná mobilní aplikace. Opovažte se ji na mě někdy použít. To něco uvidíte. Co si o sobě myslíte? Nesnáším, když mi někdo volá.

Nejdřív se mě máte esemeskou zeptat, jestli dneska vůbec přijímám hovory. A já vám napíšu, kdy můžete volat. Za každou cenu chceme, aby byly mobily čím dál lepší. A taky chceme mít v mobilu všechnu svoji hudbu. "Ty chceš mít v mobilu všechnu svoji hudbu?" Ne, pardon, řekl jsem to špatně. Chceme v něm mít všechnu hudbu. Každou písničku, co kdy vyšla, neustále po ruce.

"Dobře. A kolik za to jseš ochotnej zaplatit?" "Zaplatit? Přece nic. Nic! Řeknu ti to číslem. Nula!" Že jsme si na to rychle zvykli? Jo. Zlenivěli jsme? Rozhodně. Nedávno jsem dosáhl vrcholu lenosti. Koupil jsem si film, který mám doma na DVD. Koupil jsem si ho na iTunes. Jen abych se nemusel zvedat z postele.

Všechny DVDčka mám tady. Na dosah. Ale říkal jsem si, že bych se určitě netrefil do mechaniky přehrávače. Tak jsem si řekl, že jestli bude Shawshank... Vykoupení. Jestli bude na iTunes za míň než 15 dolarů, koupím si ho. 14,99. Prodáno! Rychle jsem si ten film stáhnul, zkouknul jsem ho a byl jsem šťastnej. Akorát jsem o tom neměl říkat svýmu staršímu bráchovi.

Je to hroznej lakomec, takže to s ním málem seklo. "Gáry! Co blbneš, Gáry?" Jsme z Bostonu, takhle se tam mluví. "Gáry! Co blbneš, Gáry? Koupíš si film, kterej už máš, za 15 babek? Čím přemejšlíš? Chlape? Brácho? Vole?" "Co tě to napadlo?" "Vždyť stál 15 babek. To je toho!" "To se nasčítá. Uvidíš." "15 babek sem, 15 babek tam. To se nasčítá. Uvidíš." Tomu já ale nevěřím.

Něco vám řeknu a zapište si to za uši, protože je to pravda. Nasčítá se to jen... když to budete sčítat. 15 dolarů nikdy nerozhodne o tom, jestli budete mít na svou vysněnou vilu. Ale na koupi Vykoupení z věznice Shawshank z iTunes vám ty prachy stačej. Užívejte života, nebo jděte pod drn. Děkuju moc! Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz