Opioidy III: SackleroviLast Week Tonight

Dnešní hlavní téma se týká krize veřejného zdraví, která odhalila selhání amerických institucí. KORONAVIRUS. Této ne. ZBRANĚ. Taky ne. RASISMUS. Tentokrát ne. OPIOIDY. Ano, opioidová epidemie. A pokud si říkáte, jestli jsme o tom už jednou netočili, mýlíte se, bylo to dvakrát. Ale mysleli jsme si, že by se třetí díl hodil z několika důvodů.

Zaprvé jde o epidemii, která stále řádí, zhoršuje ji pandemie i nezákonný fentanyl do takové míry, že loni takřka 70 000 lidí zemřelo na předávkování opioidy. To je nejvyšší roční počet obětí vůbec. A zadruhé jsme si nedávno mohli všimnout titulků o soudních řízeních a vyrovnáních po celé zemi. Bylo jich tolik, že se skoro nedala všechna sledovat. Ale dnes se chceme zaměřit jen na jednu firmu, Purdue Pharma, jejíž uvedení OxyContinu na trh nejspíš podnítilo opioidovou krizi.

Už jsme o jejich neústupném tlaku na prodej OxyContinu mluvili, ale v posledních letech se objevilo více materiálů, včetně tohoto velkolepého náhledu na motivační setkání firemních prodejců léků v roce 1997. Víš, že kvůli tobě se mi chce prodávat OxyContin! Prodávej! MS Contin! Upokoj se! Prodávej! Jsme Purdue!

Prodávej! Já a ty! Prodávej! No tak, pojď! Prodávej! Prodávej! Páni. To byl viceprezident prodeje Purdue, jak zpívá oxy-verzi písně Shout. A to musí být jedno z nejvíc znepokojivých rozhodnutí z konce 90. let hned vedle toho, že dáte každému osamělému dítěti elektronického kamaráda, který okamžitě zemře, a že každý sitcom zasadíte do NYC a dvojčata budou jasně vidět v předělovacích záběrech.

Jen lidem připomeňte, že tam jsou. Purdue Pharma vlastní rodina Sacklerových a v posledních letech Purdue a Sacklerovi byli vyšetřováni min. spravedlnosti a čelili tisícům žalob, podaným státními i oblastními vládami, indiánskými kmeny, nemocnicemi i jednotlivci. A strávili roky s armádou právníků ve snaze se ze všeho vyjednáváním dostat ven.

Z toho vzešla dvě hlavní rozhodnutí včetně této velké noviny z minulého října. Federální vláda to oslavuje jako velké vítězství nad firmou, jejíž lék OxyContin je součástí opioidové krize, která vedla k úmrtí stovek tisíc Američanů. Výrobce OxyContinu se přiznal k oklamání regulačních orgánů a placení ilegálních provizí lékařům. Je to tak. Purdue přiznala vinu za několik těžkých zločinů. A je zvláštní slyšet zprávy, které znějí tak dobře.

Bylo by fajn takových slyšet víc, třeba „Několik hodin bez mimořádných meteorologických jevů“ nebo „Miliardář odletěl do vesmíru a zemřel tam“. Víte co, něco potěšujícího. Toto doznání viny je součástí většího plánu, ke kterému se dostaneme později, kam patří i žádost o vyhlášení konkurzu a březnový reorganizační plán, který měl Sacklerovým odebrat vlastnictví. A to všechno se může zdát jako velká výhra, že Sacklerovi konečně nesou značné následky, ale bohužel to nemůže být dále od pravdy.

Takže dnes, jelikož má na konci týdne začít jednání o potvrzení konkurzu, si povíme něco o rodině Sacklerových, jak moc se snaží bránit své jméno, o detailech dohody, kterou se snaží protlačit, a proč je to všechno jen kupa keců. A začněme se základní otázkou. Kdo jsou Sacklerovi? Sacklerovi jsou potomci třech bratrů, Arthura, Raymonda a Mortimera, kteří v roce 1952 koupili firmu, z které se poté stane Purdue Pharma.

A zatímco Arthurova větev prodala svůj podíl desítky let před tím, než byl OxyContin vyvinut, dědicové Raymonda a Mortimera těžili z let, a někdy se na tom i aktivně podíleli, kdy byl prodej opioidů u Purdue na vzestupu. Mnoho Sacklerových buď ve firmě pracovalo, nebo bylo v radě, a jak upozorňuje státní návladní Massachusetts, někteří byli dost činní. Byli v zasedací místnosti.

Vlastnili firmu. Máme e-maily a zprávy, které ukazují jejich přímý vliv na prodej a marketing. Jeden ze členů rodiny zašel tak daleko, že se chtěl dostat do auta prodejce léků Purdue a jezdit s ním po ordinacích. To je pravda. A nelze být činnější než jako pasažér v autě prodejce léků. A poznámka na okraj, zamyslete se nad tím prodejcem. Jasně, taky přispěl k nadbytečnému předepisování léků a nejspíš způsobil vlastní lokální mini epidemii, ale nikdo, dokonce ani Hitler, by neměl sedět se šéfem v autě.

O čem se asi budou bavit? O počasí? A až tohle téma vyčerpají, co pak? Potichu sedět? A pak říct: „Viděl bych to na pauzu na záchod.“ A on na to: „Já nemusím, ale klidně zastavte.“ A pak co? Zastavíte? A on počká v autě? A když se pak vrátíte, vypadá, že mu to vadilo? Radši bych z auta vyskočil uprostřed dálnice. Člověk zodpovědný za tu projížďku byl Richard Sackler, který je prezidentem společnosti už léta.

Kupodivu je ale těžké najít jeho fotku kromě této. I když Sacklerovi rádi plácají své jméno na instituce, jako jednotlivci se snaží nepoutat přílišnou pozornost. Když Richard Sackler v roce 2015 podal svědectví, Purdue ho držela v soukromí. Právě proto ho v našem posledním dílu hrálo několik herců, abychom sdělili důležité věci, třeba to, že řekl „nevím“ více než 100krát. To svědectví bylo od té doby naštěstí zveřejněno, takže se na muže v akci můžete podívat sami.

Kolik Purdue Fredrick nebo Purdue Pharma vydělaly na prodeji OxyContinu? Nevím. Nevím. Neznám odpověď. Nevím. Nevím, ale… Prostě to nevím. Jen to uznejte. Z toho chlapa vyzařuje charisma. Ale poté, co jsem to viděl, si myslím, že se mi víc líbí naše verze. Kolik Purdue Fredrick nebo Purdue Pharma vydělaly na prodeji OxyContinu?

Nevím. Nevím. Nevím. Nevím. Nevím. - Kolik má Purdue subjektů? - Nevím. Jo, to je prostě objektivně lepší. Richard se možná angažoval nejvíc, ale nebyl sám. Jeho sestřenice Kathe Sackler byla funkcionářkou firmy léta a v e-mailech tvrdila, že vývoj OxyContinu byl její nápad. Ale i přes to, když byla Kathe loni předvolána před Kongres, aby se omluvila za svou roli v opioidové krizi, to tak docela neučinila.

Snažila jsem se přijít na to, jestli jsem něco mohla udělat jinak s tím, co jsem tehdy věděla, ne s tím, co vím teď. A musím říct, že nemůžu… Nemůžu přijít na nic, co bych udělala jinak. Dobře, zaprvé, to určitě není omluva, Kathe.

A zadruhé, no tak. Po takřka roce pandemie je toto nepřípustné domácí postavení kamery. Postav notebook na pár knížek, upgraduj svůj router a pořiď si kruhové světlo. Takže Kathe, knížky, router, světlo. To je pár Zoom triků, co jsme se naučili a co ti pomůžou vypadat k světu, zatímco se zbavíš odpovědnosti za obrovskou krizi veřejného zdraví. Ale Sacklerovi se neobjevovali jen u jednání Kongresu. Někteří se snažili očistit své jméno, a dokonce se vydávat za oběti.

Třeba David Sackler. Je to Richardův syn a bývalý člen rady. Vanity Fair poskytl rozhovor s touto fotografií, která vypadá jako plakát na přirozené plánování rodiny na křesťanské klinice. V něm si stěžoval: „Mé čtyřleté dítě přišlo ze školky a zeptalo se: ‚Proč mi kamarádi říkají, že prací naší rodiny je zabíjet lidi?‘“ Což prostě není ani trochu důvěryhodné. Pro začátek všichni ví, že takhle čtyřletí nemluví. Chybí tam osm „ehm“, patnáct „a, a, a“, tři bezdůvodná zalapání po dechu a pět totálních výpadků.

Podle mě je celá ta falešná historka blbost. Ale to je jenom začátek. Davidova větev rodiny byla taktéž zapojena do zveřejnění prosacklerovských stránek, které se snaží „uvést věci na pravou míru“ a jmenují se posuďtesami.info. Což je šokující z několika důvodů. Zaprvé, protože miliardáři z nějakého důvodu nechtějí utrácet za .com, ale také proto, jak malicherné ty stránky jsou.

Je tam seznam odkazů, které chybně používají název značky OxyContin tam, kde byl myšlen obecný název oxykodon, včetně univerzitních novin, a přes sedm hodin videoprezentací, kde se hrozně necharismatický právník snaží vyvrátit právní argumenty, které proti Sacklerovým a Purdue byly vzneseny. Tyto strašné stránky plné vypočítavých nesmyslů byly propagovány mimo jiné Joss Sacklerovou, Davidovou ženou. Možná si pamatujete, jak se jí nepovedlo dívat do foťáku ve Vanity Fair.

I když Joss není přímo zapojena do rodinného podnikání, mluví veřejně více než většina Sacklerových. Má vlastní kolekci oblečení LBV neboli Les Bouledogues Vigneronnes, což se překládá jako „vinařští buldoci“, a jde o odnož jejího exkluzivního vinařského a společenského klubu. Joss poskytla rozhovor Town&Country, kde si stěžovala, jak nespravedlivě se média chovají k ní a její rodině, a poukázala na to, že předchozí článek o ní nemluvil jako o doktorce, ačkoliv jim řekla, že má doktorát z lingvistiky, a dodala, že „budou litovat, že vyjebávají s lingvistkou“.

A to je teda něco, Joss. Protože nikdo se nebojí lingvistů. Vlastně jsi studovala angličtinu, jen na to vyplýtvala víc času. Já s lingvistkou klidně vyjebám hned. Jak z dvou vlastních jmen uděláš dvojitý zápor? Joss a David. A máš to! Vyjebáno s lingvistkou.

Abychom si to shrnuli, je jasné, že se někteří Sacklerovi velmi snažili mezi lidmi vyvolat sympatie. Ale ta opravdová bitva, kterou rodina svádí, je ta právní. A o tom bych chtěl mluvit po zbytek tohoto dílu, protože zatímco jsou podrobnosti o tom, co Sacklerovi dělají, komplikované, konečný výsledek je jednoduchý a zároveň naprosto k vzteku. A začněme s tou dohodou, o které jste slyšeli, kde Purdue přiznalo vinu u 3 zločinů.

To může znít jako dobré zprávy, ale má to několik poznámek pod čarou. I když firma přiznala vinu k těmto obviněním, nepřiznaly ji žádné osoby a hlavně ne žádní Sacklerovi. A to samo o sobě je pro ně zásadní. Jen se podívejte, jak to Kathe hned všem připomněla během jednání Kongresu. Rodina Sacklerových je přes Purdue odsouzena za tři těžké zločiny, ale nikdo není ve vězení a pořád mají své miliardy.

Promiňte, rodina Sacklerových není odsouzena za těžký zločin. Purdue Pharma je odsouzena za těžký zločin. Já jsem jednotlivec. Dobře, počkat. Chápu, o co se snaží, ale faktem je, že Purdue se skládá z jednotlivců, kteří ji řídí. Představte si Purdue jako Lamb Chop. Kdyby v TV vyhrožovala, že zabije prezidenta, Lamb Chop by nehrozily potíže nebo vězení, Shari Lewis ano.

Proč? Protože Lamb Chop je loutka, která udělá, cokoliv si Shari Lewis usmyslí. Sacklerovi můžou rozporovat, že Purdue vedlo mnoho lidí, včetně nepříbuzných, a že i když nečelí obviněním z trestného činu, stejně čelí následkům. Ale o to jde. Opravdu jim čelí? Opravdu? A tím se dostáváme ke konkurzu, který jsem zmínil před chvílí.

Protože dohoda o konkurzu, kterou Purdue navrhla, je prostředek, kterým Sacklerovi nejspíš uniknou jakékoliv řádné odpovědnosti. Jednoduše řečeno, Purdue byla zasypána tisíci žalob. A než aby jim čelila jednotlivě, firma požádala o konkurz, čímž by všechny dluhy vyřešila na jednom místě. Tento návrh vyžaduje, mimo jiné, že se Sacklerovi vzdají vlastnictví Purdue, která se změní na o. p. s., jejíž zisk půjde na boj s opioidovou krizí. Firma tvrdí, že z konkurzu vzejde přes 10 miliard v hodnotovém vyjádření.

Ale k tomu pár poznámek. Zaprvé, samotní Sacklerovi do toho vyrovnání přispívají jen 4,3 miliard, což zní jako hodně, než se dozvíte, že rodina vlastní jmění ve výši asi 11 miliard. Což je obrovské množství peněz. Ale to se asi stává, když vaše firma vyrobí návykový produkt a nutí své zaměstnance, aby… Prodávej!

OxyContin! Prodávej! MS Contin! Prodávej! Viděl jsem to před deseti minutami a kupodivu to působí ještě hůř. Ale taky byste měli vědět, co se týče čistého jmění rodiny, že jeho značnou část nabyli ve velmi specifické době. Protože mezi roky 2008 a 2017, i když opioidová epidemie nabírala na intenzitě, přes 10 miliard dolarů bylo převedeno z firmy na rodinné účty. Sacklerovi sice tvrdí, že šlo o řádné převody, ale ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že to měly ztížit budoucím věřitelům.

Jinými slovy, dostat peníze z firmy, aby je Sacklerovi mohli ochránit. A k tomu našli dost usvědčující důkazy. Hlavně od Davida Sacklera, který přímo vyjadřoval obavy nad žalobami, které rodině braly peníze v roce 2007. V e-mailu napsal: „Jsme bohatí? Na jak dlouho? Dokud rodinu nedodělá která žaloba?“ A Davide, kámo, něco takového neříkej v e-mailu.

Tím myslím, neposílej to poštou, neříkej to, nemysli si to a ideálně nebuď vychováván tak, že tě tohle bude napadat, ale minimálně bys to neměl dostat na trvalý právní záznam. A pokud si myslíte, no dobře, převedli peníze rodině, ale lidé se můžou domáhat i přímo u Sacklerových, ne? No, ne, protože tohle je ta zákeřná část. I když existuje asi 400 civilních žalob, které jmenují přímo Sacklerovy, rodina trvá na tom, že s dohodou budou souhlasit, pouze pokud dostanou tzv.

mimosmluvní osvobození třetí strany. A tahle věc je kravina. Protože pokud to dostanou, aktuální žaloby proti Sacklerovým se vytratí a žádné nové žaloby nemůžou být podány. Takže Sacklerovi, kteří nevyhlásili osobní úpadek, jsou v podstatě z obliga. A pokud se vám zdá divné, že firma může vyhlásit bankrot a skupina jednotlivců je chráněna před závazky, je to proto, že to tak je.

Je to zatraceně divný! Některé insolvenční soudy neumožňují osvobození třetích stran vůbec. Ale Purdue si velmi důkladně vybrala ten, o kterém věděla, že by to umožnil. Pár měsíců před žádostí o konkurz Purdue změnila jednu z oficiálních korporátních adres na White Plains v New Yorku, kde nikdy nepodnikala. A kde je jeden insolvenční soudce, který naprostou náhodou dříve podpořil osvobození třetích stran.

Což je docela očividná taktika, že jo? Ne že by se tam přestěhovali z jiného důvodu. Když si vyhledáte, co dělat ve White Plains, první odkaz je, a nekecám, na stránku Tripadvisor s doporučením na vyhlídkový let nad New Yorkem. Což je prostě neuvěřitelné. „Přijeďte do White Plains, odkud můžete hned odjet a podívat se na zajímavější místo k životu.“ A Sacklerovic osvobození třetí strany je vyčerpávající.

Stojí v něm, že osvobozená strana má být nezvratně, absolutně, bezpodmínečně, neodvolatelně, plně, konečně, navždy a trvale osvobozena od všech a jakýchkoli nároků jakéhokoli druhu od počátku věků. A toto je seznam všech osob nebo subjektů, které chtějí pokrýt. Obsahuje přes 200 firem a 200 dalších fondů, kde si Sacklerovi uložili peníze. Toto osvobození je směšně široké. A nejspíš proto státní návladní 9 států a D.C.

proti němu protestují a dva odbory ministerstva spravedlnosti řekly, že porušuje americkou ústavu a konkrétně porušuje řádný proces, protože jednotlivcům bere možnost být slyšet. Ale i přesto je k nevíře, že se má všeobecně za to, že ta celá dohoda projde. Ale ačkoliv se to mně zdá naprosto hrozné, aspoň jedna osoba si myslí, že je to ve skutečnosti velmi dobře. Ale ta jedna osoba je aktuální předseda Purdue.

Tohle je milník v dějinách veřejného zdraví. Nikdy předtím jsme neviděli, aby takové množství peněz, 10 miliard dolarů, bylo zasvěceno potírání opioidů. A to je možné jen na základě tohoto plánu, tedy pokud nám bude schválen, a podle mě, když o tom lidé popřemýšlí, nakonec dojdou k tomuto: „No, možná jsem si představoval něco trochu jiného, ale tohle je o dost lepší než se pouštět do nekonečných nákladných soudních sporů, které můžou skončit tak, že nikdo žádné peníze nedostane.“ Tak to ne.

„Možná jsem chtěl něco jiného, ale tohle je lepší než nic.“ To řeknete, když vás táta vezme na večeři do Chili's, ne když mluvíte o osudu firmy, která otrávila celou generaci. Což je, mimochodem, podle mě aktuální slogan Chili's. A věc se má tak, že ten muž má v něčem pravdu. Čím déle se tyto spory táhnou, tím více peněz se vyplýtvá u soudu. A stále větší procento peněz skončí u právníků spíš než u obětí.

Protože nyní by pod touto dohodou žalobci mohli obdržet splátky mezi 3 500 a 48 000, což ano, zní velmi nedostatečně, ale některé rodiny jsou zdráhavě ochotné vzít, co můžou. Ačkoliv někteří, jako tato žena, jejíž syn se stal závislým na opioidech poté, co mu byl OxyContin předepsán, když byl na střední, jsou rozzuření, že to dopadlo takto. Chceme, aby naše hlasy byly slyšet, ne aby si je interpretoval soud jako doteď.

Nechci, aby někdo říkal, že jsem s tímto vyrovnáním spokojená, což slyším prakticky na každém projednání. Já jsem máma. Nejsem spokojená s ničím takovým. A znám stovky mám a rodin, co taky nejsou. Přesně tak. Pro některé rodiny obětí možnost, aby jejich hlasy byly slyšet, je k nezaplacení. Což znamená zatraceně o dost víc než 48 tisíc dolarů. Někteří byli předvoláni k soudu, kde jim řekli, že nejde o vhodné fórum.

Jedna žena při jednání o konkurzu řekla: „O bratra jsem tragicky přišla na vrcholu epidemie roku 2012, ráda bych promluvila ve vzpomínce na svého bratra.“ Na což soudce odpověděl: „Vedu jednání na základě rozvrhu. Pro tohle to není vhodné fórum.“ A jde o to, že má pravdu. Ale tohle taky může být poslední fórum, kde tyto rodiny můžou být slyšeny. Hele, možná je pravda, že tohle je nejlepší dohoda, kterou náš systém může poskytnout, ale to, že to tak je, není dobrá značka ani pro tu dohodu, ani pro samotný systém.

A pokud si říkáte, že Sacklerovi platí už tak dost peněz, co víc chceš, nejsem si jistý, že je to správný způsob, jak o tom přemýšlet, protože si myslím, že pokud vaše firma lehkovážně prodávala produkt tak škodlivý jako OxyContin, otázkou by nemělo být, kolik miliard je správné zaplatit, ale kolik miliard je správné, aby vám zůstalo.

A já se domnívám, že žádné miliardy. A bojím se, že to může být ještě o stupeň horší. Protože způsob, jak je tato dohoda postavena, zraňuje Sacklerovy ještě méně, než si myslíte. Ty 4,3 miliard, které souhlasili zaplatit, jsou rozprostřeny do devíti let a největší splátky mají přijít na konci toho období, takže se jim ty peníze vrátí v úrocích a investicích a nebudou muset sáhnout do základu.

Až Sacklerovi totiž v roce 2030 vše splatí, budou nejspíš bohatší než dnes. Takže odpověď na otázku „Jsme bohatí? Na jak dlouho?“ je: „Neboj, navždy, Davide, protože takhle asi ten posranej systém funguje.“ Bohužel, co se týče odpovědnosti Sacklerových, tohle je asi vše. Přestože teoreticky stále můžou čelit obviněním, nikdo to neočekává. A je k vzteku, že to může dopadnout tak přívětivě pro rodinu, která vydělala tolik na účet tolika.

Ale je v tom něco trochu pozitivního. To, že Purdue a Sacklerovi si vždy velmi chránili soukromí, ale tato dohoda vyžaduje vytvoření veřejného online úložiště, které bude obsahovat 30 milionů dokumentů včetně videí z výpovědí a firemních e-mailů. Což je nepopiratelně dobře, ale i s tím si přiznejme, že to má ke spravedlnosti daleko. A Sacklerovi nešetřili na tom, aby si z problémů vykoupili cestu.

Teda trochu šetřili, protože i když utratili miliony na právnících, a dokonce vytvořili stránky s právní propagandou, nedokázali schrastit 2 500 dolarů na zakoupení domény .com. A důvod, proč vím, kolik přesně stála, je ten, že jsme ji za tuto cenu koupili. Je to tak, koupili jsme posuďtesami.com. A vím, že to spravedlnost nepřinese, ale přináší mi drobnou útěchu, že by Sacklerovy mohlo naštvat, že až lidé ty stránky navštíví, tohle najdou.

Čau, to jsem já, pravý Richard Sackler. Vítejte u předního zdroje informací o Sacklerových, který na internetu lze najít. Nazývá se posuďtesami.com. Prostě musíte mít .com. Proč by… Jakej blbej idiot by si zakládal důležitou stránku a nekoupil .com?

Nevím. Nevím! No nic, pokud chcete znát pravdu, jste na správném místě. Tak se tudy proklikejte. Dozvíte se, co má strašná rodina udělala. A… Nevím, možná tam přihodíme nějaké zajímavosti o mejkapu, nevím, nebo jak udělat skvělé kuře s pestem. Je tu spousta tlačítek, na která můžete klikat, nějak to zvládnete. No nic, hodně štěstí. Pá pá!

Díky, Richarde Sacklere. S těmito stránkami můžete posoudit sami, zda to Sacklerovým prošlo příliš snadno, což se naprosto stalo. Můžete tam najít výpověď Richarda Sacklera, všechny naše díly o opioidové krizi a odkaz, který vás dostane na zmíněné úložiště, jakmile bude zveřejněno. A jelikož rodiny zasažené Sacklerovými nebyly vždy slyšet, na stránkách jsou úryvky toho, co někteří z nich chtěli říct.

To vše bude online tak dlouho, dokud budeme doménu vlastnit. A tohle je aspoň něco, po čem Sacklerovi nemůžou hodit své špinavé peníze, aby to zmizelo. Což neznamená, že není vůbec na prodej, Sacklerovi. Je dostupná za určitou cenu, řekněme… 10 miliard dolarů. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz