Lee Mack a tajnosti před manželkouWould I Lie to You?

Před 11 lety jsem v kuchyni udělal něco hrozného. Konečně nadešel čas přiznat všechno manželce. Davidův týme. Cos udělal? Rozbil jsem hrnec, hrnec na vaření, ve kterém se peče kuře. Ve kterém se dusí kuře. - Cože? - Hrnec na kuřata! Co bylo na tom hrnci tak speciálního?

- Dobrá otázka, Gregu. - Díky. - Nějaké nápady? - Byl to svatební dar? - Ne, nebyl to svatební dar. Byl z terakoty - a měl víko. - Byl těžký? Jo, dost hlubokej, kámo. Ale vážně, je asi takhle hluboký. Dáš na něj víko a na těchhle hrncích z terakoty je zajímavé to, že by se neměly umývat.

Hrnec v průběhu let absorbuje všechny ty vůně. Měl jsem asi hodinu, než se vrátí domů, a věděl jsem, že by z toho nebyla nadšená, tak jsem běžel do obchodu s kuchyňskými potřebami - a naštěstí měli úplně stejný hrnec. - Kolik let… A měl jsem asi 30 minut na to ho připravit. Kolik let zrál ten předchozí? Sedm let. - Takžes musel zvládnout sedm let dušení…

- Jo. - …za půl hodiny? - Za půl hodiny. Ne, já… - musel jsem zařídit, aby vypadal opotřebovaně. - Jaks to udělal? Nejdřív jsem na něj dal trochu hlíny, potom Marmite, pak jsem ho dal do trouby na vysokou teplotu a nakonec jsem ten Marmite seškrabal. Pak jsem ho ještě trochu odrbal šmirglpapírem. Tohle všechno za půl hodiny? - Neuvěřitelná rychlost.

- Než se vrátila domů? Když se vrátila domů, tušila něco? No, byl jsem sice v posteli s jinou ženou, ale jinak ne. Jaks ho rozbil? Opravoval jsem něco šroubovákem, naštval se a odhodil ho. Hodils šroubovákem tak silně, že roztříštil starověký hrnec? Neroztříštil, naštípl. A nebyl starověký, ale slovo hrnec jsi měla správně. Hodil jsem jím, on se odrazil a kousek odlomil, ale bylo to dost na to, aby si toho manželka všimla.

- Takže… Říkals… - Nech mě napít a popřemýšlet o tom. Ani nejsem ženatý. Proč sis myslel, že sedm let starý hrnec má pro tvou ženu takovou sentimentální hodnotu, že to stálo za takovou námahu? Já nezmínil, že uvnitř byl babiččin popel? To se omlouvám. Pardon, to je docela podstatné.

Na to jsem zapomněl. Takžes taky spálil jinou starší paní? Dobře, je čas se rozhodnout. Victorie? Leeho ženu znám. Je to mimořádně sofistikovaná a jemná žena s mnoha zájmy. - Nemyslím si… - Počkat, jak s mnoha zájmy? Víš něco, co já ne?

- Co tím myslíš? - Nevěřím, že sedm let starý hrnec by pro tebe byl takový strašák, že bys jí to neřekl. To proto, že když přijdeš k nám domů a večeříš se mnou a mojí ženou, je příjemná a milá. Je sladká a klidná. Ale hned, jak se s vámi rozloučíme… „Ahoj, mějte se, bylo to fajn. Zavři ty dveře.“ …tak spustí: „Užs mě zase ztrapnil před tvými kámoši z telky.

Ten snob s vousy na mě pořád zíral a ten její manžel se mi taky nelíbil.“ - Dobře, ještě mám pár dalších otázek. - Bože. Říkals, že nebyl prasklý, ale jen naštíplý? - Byl… Byl… - Byl použitelný? Jo, byl použitelný. Mohls říct: „Moc mě mrzí, že jsem ho naštípl, ale to, co na něm tak miluješ, ta naakumulovaná vůně, tam pořád je.

- Ten malý úlomek ji neovlivnil.“ - Všechna ne. Malý kousek chybí. A veškerá vůně podle všeho vychází z jednoho místečka. A zrovna to se odštíplo. Pamatuju si, jak se to odštíplo, přičichl jsem k hrnci a nic, tak jsem vzal ten úlomek… Páni. I když to funkčnost hrnce nijak neovlivnilo, myslel sis, že bude tak zuřit kvůli drobnému poškození…

- Nebylo drobné. - Bylo. - Ne, nebylo. Nezmínil jsem velikost toho úlomku, že ne? Ne. Ale… předváděls ho. Takhle. Jo, ale nevíte, jak ho držím. Držím ho za kraj… Za okraj. A jde takhle dokola. Dobře.

Davide, je čas se rozhodnout. Promiň, takže… Let toho šroubováku… Mohl bych prostě… Hrnec byl zničený, Davide! - Víc vědět nepotřebuješ. - Jo, ale kdyžs říkal… Nech to být, Davide. Víš co? Měl jsem radši risknout štěstí tenkrát s manželkou. Tohle je nesnesitelné. Je čas rozhodnout se.

- Druhá otázka… - Ne, ne, ne! Cos udělal s tím poškozeným hrncem? Schoval jsem ho a během několika dalších dnů, když se nedívala, - jsem ho pomalu… - Táhl směrem ke dveřím. Posouval jsem ho hodně pomalu… Protože ona si věcí všímá, jen když se hýbou? Je snad Tyrannosaurus rex?

Seděla by si tam tak se sklenicí vody, sledovala telku a já bych sešel jeden schod a ona by hned viděla třesoucí se vodu. - „Co tam děláš?“ - „Nic, miláčku!“ Takže, Davide, je čas se rozhodnout. - Jo. - Říkal Lee pravdu? Co myslíte? - Tipuju lež.

- Co myslíš ty? Nemůže to být pravda. Já myslím, že by to pravda být mohla, ale dám na tým. Tipneme lež. Lee, říkals pravdu, nebo to byla lež? Omlouvám se, zlato, byla to pravda. Překlad: marysol www.videacesky.cz