Nepozná Jay Blades umělou květinu od pravé?

- Vlastní předmět.
- Dobře. Pod stolem je krabice, otevři ji, předmět z ní polož na stůl
a přečti kartu. Tuhle kytku mám v dílně
a zalíval jsem ji dennodenně celý měsíc, než mi někdo řekl,
že je z plastu. Dobře. Tým Leeho. - Odkud ji máš?
- Byl to dárek. - Někdo mi ji dal…
- Jo, já vím, co je dárek. Je bystrej, že jo?

Je bystrej. - Kdo ti ji dal?
- Osoba, které jsem restauroval židli. Ta mi ji dala. - Klidně ji běžte prozkoumat. - Můžeme se
podívat? Měli bychom pro ni jít? Nechci pro ni jít,
ale měli bychom. Klidně tě tam zavezu,
protože to má kolečka. Zdá se těžká. - Tady je.
- Opatrně, Robe. - Je hrozně lehká.


- Myslím, že by poznal, že tam není hlína. - Jo.
- Z čeho to je? Jo, je to jako… - To naspodu vypadá dost reálně.
- Jo, ten mech. Nepřipadá ti pravá?
Nebude vonět, není živá. Copak jsi neposlouchal? Možná že je. - Co by se stalo, kdybys tam nalil
vodu, Lee? - Není pravá! Ne, ale co… Zajímá mě,
jestli by voda pronikla… Polož ji sem.


Vyzkoušíme to. - Dobře. - Jo, absorbuje ji to.
- Jo, absorbuje. - Jo. - Ne, ne, ne. Tady sice ne, ale absorbovalo
to dost vody, že jo? - Zalívals ji měsíc?
- Jo. - Jak často? - Asi třikrát týdně.
- Třikrát týdně? - Zalils ji dvanáctkrát? Kolik vody jsi
tam nalil? - Asi tak kalíšek na vajíčko. - Naplnils kalíšek na vajíčko vodou?
- Nenaplnil. To jsem neřekl. Víš co, Robe? Až teď jsem si uvědomil,
že tu ještě furt stojíš. Jen…

Proč tu ještě…
Protože tohle se mi zdá trochu… Víš přece o tom zákazu přiblížení. Vzdálenost minimálně pět metrů. - Chceš ji zpátky, Robe?
- Jo, díky. - S radostí.
- Jak dlouho… Říkáš, žes ji dvanáctkrát
zalil půlkou kalíšku na vajíčko. - Skoro půlkou kalíšku.
- Skoro půlkou? - Skoro. - Mám v dílně spoustu starožitností.


- Byl starožitný? - Jo, byl starožitný.
- A jak vypadá? - Byl z keramiky…
- No dřív vypadaly úplně jinak. Protože před válkou byla
vajíčka samozřejmě obdélníková. Mohlo to být blbouní vejce. - Takže po těch dvanácti zalitích
čili po měsíci… - Jo. …kvůli čemu sis uvědomil,
že je umělá? Ta zákaznice mi znova zavolala, aby pochválila tu židli
a zeptala se, jak se daří té kytce.

A já řekl:
„Zalívám ji, ale nevyrostla.“ - Čekals, že z ní po měsíci bude strom?
- No, ona říkala: „Ještě trochu rozkvete.“ - Počkat, počkat.
- Počkat, co že řekla? To říkala po telefonu? Ne, to řekla,
když si přišla vyzvednout tu židli. - Takže když ti ji dala… - Jo.
- …tak říkala, že ještě víc rozkvete? - Jo, když ji budu zalívat.
- Ale vždyť není pravá. Takže nám tvrdíš,
že to sama nevěděla?

Ne. V podstatě mi řekla,
že ještě rozkvete, pokud ji budu zalívat, když si přišla
pro tu židli, a když mi zavolala, tak mi pochválila tu židli a já řekl:
„Zalíval jsem tu kytku, ale nerozkvetla.“ A ona se začala smát.
Dělala si ze mě srandu. Bingo! Takže řekla „ha ha ha“ a ty na to
„Proč se smějete?“ a ona řekla… „Je z plastu.“
A začala se smát a pak jí vypadly zuby, takže je musela zvednout
a nasadit zpátky.

- Volali jste přes FaceTime? - Ne, ona…
- Tak jak to víš? Slyšels malou ránu? Bylo to: A pak: Bylo to spíš jako závan větru.
Jako by vítr procházel skrz mobil. - Tak to bylo. - Cože?
- Jako by foukala. Smála se, ale bylo to… - Bobe, co myslíš? - Instinkt mi říká,
jak jsem ji držel, že je tak lehká, že bych nevěřil,
že je tam hlína a že je živá.

Říkal jsem si,
že působí živěji, než jsem čekal. Měla listovou texturu.
Podle tebe nevypadala živě vůbec? Ne, zdálo se mi, že jdou vidět švy.
Jo, není živá. Davide, myslíš,
že vypadá pravě? Jo, myslím,
že vypadá pravě. Orchideje tak vypadají.
Orchideje jsou delikátní. Abychom byli fér, tak bych řekl,
že vypadá přesně jako živá kytka, až do té míry, že bych řekl,
že přesně to byl záměr designéra.

Dobře. Je čas. Co si myslíte? Že je to blbost. Smála se dlouhou dobu.
Kvůli tomuhle se nebudeš smát dlouho. Možná měla
blbý smysl pro humor. 95 % z toho,
co Jay řekl, je lež, ale myslím,
že je to pravda. - Nemůže to být pravda.

Musí to být lež.
- Dobře. - Musí. - Je to na tobě, Alice. - Co? - Ne, na tobě. - Já říkal pravda…
- Já se nezapojuju. - Říkals lež. - Já nic neříkám. - Neházejte to na mě.
Tebe pozvou zas. U mě je to jediná šance. Je to… lež! - Tipujete lež?
- Říkáme lež. - Dobře. Jayi, říkals pravdu, nebo to byla lež? Byla to…

lež. Překlad: marysol
www.videacesky.cz