Bob Mortimer má zajímavých historek spoustu. Je tahle z letního tábora pravdivá?
V Leeho týmu je kromě Boba ještě Alice Levine. V Davidově týmu jsou Jay Blades a Sue Johnston.
Zorganizoval jsem odvážnou loupež
malého obchůdku na letním táboře. - Davidův tým.
- Dobře. - Kde to bylo?
- V Hexhamu. Co jste ukradli? Už si to moc nepamatuju,
bylo mi tehdy 15. - Patnáct?
- Ale víš, co jste vzali, ne? Je to jako sbírat pyl
z kapesníčku nějaké myšky. Tak ne že mě začnete vyslýchat.
Takže se radši na nic neptejte. Řekněte, co tipujete, a popojedem. - Prostě mu máme věřit.
- Můžeš nám říct, co si pamatuješ, Bobe? - Ne obecně, ohledně toho příběhu.
- Pamatuju si… Má teta Jean, ta byla boží! - Vypadaly jí zuby!
- Pamatuješ? - A bylo větrno.
- A kde všude jsi spal! - Bylo to tedy v Hexhamu.
- Ano. Co to bylo za tábořiště?
Byly tam stany, karavany? Byly tam dřevěné chatky.
Už si vzpomínám! Neuvěřitelné. Byl to letní tábor pro nadané děti. - To ti řekli, Bobe?
- Ano. - Byli tam zajímaví, různě nadaní lidé.
- Jak jsi byl nadaný ty? - Mohli si vzít kamaráda?
- No… Byli tam lidé,
kterým šla výroba keramiky, umění, byli tam nadaní šermíři…
Všechny nás zajímá, Bobe, co šlo tobě? Já jsem tam byl
díky svým fotbalovým schopnostem. A ten tábor nebyl jen pro děti,
kterým šel fotbal, ale pro všemožně nadané děti. Nadané děti. Dostal jsi doporučení
od školy nebo místní samosprávy. Byly to chatky v borovém lese. Bylo tam místo na kanoistiku,
místo na výrobu keramiky.
- Byli tam jen chlapci?
- V mé chatce ano. - Vzpomínáš si, jak se jmenovali?
- Byl tam Kotleta Johnson. Říkali jsme tu tak proto,
že měl na zádech tlustou vrstvu tuku. Protože jde o zločin,
nepoužívám jejich skutečná jména. Jistě. Takže to byl Kotletka Jenkins? Tomu takhle trčela z hlavy kost. - Byl tam Krtek.
- Krtek? S těma dvěma jsem tu loupež provedl.
Proč jste se rozhodli loupit? - Byl už večer.
- Ano? Noci už byly dost dlouhé… - Na letním táboře?
- Blížila se zima. A tyhle nadané děti si nikdo nevyzvedl. Musely se o sebe postarat samy. Třeba byly nadané
i ve shánění potravy a přežívání chladu. Pro tyhle účely
to byla ideální skupina lidí.
Byli tam lukostřelci, hrnčíři, šermíři. Fotbalisté. Přesně to potřebuješ. Stačí mít lukostřelce a fotbalisty
a budoucnost civilizace je zajištěna. - Byl tedy večer.
- Ano. A v jedné chatce byl obchůdek. Všimli jsme si,
že ten obchůdek je na svahu. Byl tam úhel… Úhly mi nejdou.
Byl to úhel, jako když kachna udělá: „Kach!“ Ne takový, když řekne: „Liška!“ Zhruba takový. Takže jedna strana té chatky
byla vyvýšená. A byla podložená kamením a půdou. Tak tam jsme vlezli. - Co se stalo?
- Zaprvé… Krtek vyhrabal kamení. - A pak Kotleta Johnson…
- Ano? Vklouzl tam s těmi svými úžasnými zády. U toho bych to čekal nejmíň. Vždyť měl ohromná záda! Nad ním byla podlaha. Bum! - Takže pomocí zad vyrazil podlahu?
- Jedno prkno. A tím otvorem prošel Bob Malá hlava? - Takže se dostal dovnitř.
- Ano. Zaslechli jsme motor. Takže jsem je varoval: Co to?
Co to znamená? - Honem pryč! Utekli jsme.
- Někoho jste slyšeli. - Ukradli jste něco?
- Ano. - Co?
- Krabici cereálií. - Jednu?
- Co jste s ní udělali? Společně jsme to na chatce snědli. - Všichni?
- Jedli jste to suché? Ano.
S troškou moči. Ano. Suché. - Co myslíte, Davide?
- Můj instinkt říká, že to není pravda. Ale může to být pravda.
Je to totiž Bob. - Podle mě se to nestalo.
- Takže lež? Souhlasím. Dobrý příběh, ale lež. - Říkáme lež.
- Lež? Ale jsem připraven.
Připraven na divnou zkušenost. Bobe, byla to pravda, nebo lež?
XardassPublikováno: 3 let
