Zorganizoval Bob Mortimer na letním táboře loupež?Would I Lie to You?

Zorganizoval jsem odvážnou loupež malého obchůdku na letním táboře. - Davidův tým. - Dobře. - Kde to bylo? - V Hexhamu. Co jste ukradli? Už si to moc nepamatuju, bylo mi tehdy 15. - Patnáct? - Ale víš, co jste vzali, ne? Je to jako sbírat pyl z kapesníčku nějaké myšky. Tak ne že mě začnete vyslýchat.

Takže se radši na nic neptejte. Řekněte, co tipujete, a popojedem. - Prostě mu máme věřit. - Můžeš nám říct, co si pamatuješ, Bobe? - Ne obecně, ohledně toho příběhu. - Pamatuju si… Má teta Jean, ta byla boží! - Vypadaly jí zuby! - Pamatuješ? - A bylo větrno. - A kde všude jsi spal! - Bylo to tedy v Hexhamu.

- Ano. Co to bylo za tábořiště? Byly tam stany, karavany? Byly tam dřevěné chatky. Už si vzpomínám! Neuvěřitelné. Byl to letní tábor pro nadané děti. - To ti řekli, Bobe? - Ano. - Byli tam zajímaví, různě nadaní lidé. - Jak jsi byl nadaný ty? - Mohli si vzít kamaráda? - No… Byli tam lidé, kterým šla výroba keramiky, umění, byli tam nadaní šermíři…

Všechny nás zajímá, Bobe, co šlo tobě? Já jsem tam byl díky svým fotbalovým schopnostem. A ten tábor nebyl jen pro děti, kterým šel fotbal, ale pro všemožně nadané děti. Nadané děti. Dostal jsi doporučení od školy nebo místní samosprávy. Byly to chatky v borovém lese. Bylo tam místo na kanoistiku, místo na výrobu keramiky.

- Byli tam jen chlapci? - V mé chatce ano. - Vzpomínáš si, jak se jmenovali? - Byl tam Kotleta Johnson. Říkali jsme tu tak proto, že měl na zádech tlustou vrstvu tuku. Protože jde o zločin, nepoužívám jejich skutečná jména. Jistě. Takže to byl Kotletka Jenkins? Tomu takhle trčela z hlavy kost. - Byl tam Krtek. - Krtek? S těma dvěma jsem tu loupež provedl.

Proč jste se rozhodli loupit? - Byl už večer. - Ano? Noci už byly dost dlouhé… - Na letním táboře? - Blížila se zima. A tyhle nadané děti si nikdo nevyzvedl. Musely se o sebe postarat samy. Třeba byly nadané i ve shánění potravy a přežívání chladu. Pro tyhle účely to byla ideální skupina lidí.

Byli tam lukostřelci, hrnčíři, šermíři. Fotbalisté. Přesně to potřebuješ. Stačí mít lukostřelce a fotbalisty a budoucnost civilizace je zajištěna. - Byl tedy večer. - Ano. A v jedné chatce byl obchůdek. Všimli jsme si, že ten obchůdek je na svahu. Byl tam úhel… Úhly mi nejdou.

Byl to úhel, jako když kachna udělá: „Kach!“ Ne takový, když řekne: „Liška!“ Zhruba takový. Takže jedna strana té chatky byla vyvýšená. A byla podložená kamením a půdou. Tak tam jsme vlezli. - Co se stalo? - Zaprvé… Krtek vyhrabal kamení. - A pak Kotleta Johnson…

- Ano? Vklouzl tam s těmi svými úžasnými zády. U toho bych to čekal nejmíň. Vždyť měl ohromná záda! Nad ním byla podlaha. Bum! - Takže pomocí zad vyrazil podlahu? - Jedno prkno. A tím otvorem prošel Bob Malá hlava? - Takže se dostal dovnitř. - Ano. Zaslechli jsme motor. Takže jsem je varoval: Co to?

Co to znamená? - Honem pryč! Utekli jsme. - Někoho jste slyšeli. - Ukradli jste něco? - Ano. - Co? - Krabici cereálií. - Jednu? - Co jste s ní udělali? Společně jsme to na chatce snědli. - Všichni? - Jedli jste to suché? Ano.

S troškou moči. Ano. Suché. - Co myslíte, Davide? - Můj instinkt říká, že to není pravda. Ale může to být pravda. Je to totiž Bob. - Podle mě se to nestalo. - Takže lež? Souhlasím. Dobrý příběh, ale lež. - Říkáme lež. - Lež? Ale jsem připraven. Připraven na divnou zkušenost. Bobe, byla to pravda, nebo lež?

Říkal jsem… pravdu! Překlad: Xardass www.videacesky.cz