Broomway neboli Smetáková cesta je jediný způsob, jak se běžný smrtelník dostane legálně na Foulness Island (Ostrov špíny). Má ale svá rizika, o která se s vámi Tom ve videu podělí.
V tomto videu Tom zase jednou vysvětluje, že svět není tak hezky přehledný, jak bychom si přáli. A že hranice litosférických desek nelze redukovat na jedno konkrétní místo, ani když je to opravdu krásné a turisty oblíbené místo.
V nádherné skotské přírodě kus od Glasgow můžete najít brutalistní budovu semináře. Památková ochrana tohoto architektonického pokladu byla ale vyhlášena až ve chvíli, kdy už byl dlouhá léta opuštěný a rozpadal se. Tom vypráví, jaká dilemata tahle paradoxní situace přináší.
Ačkoliv existence tohoto potrubí z dob druhé světové války už dávno není tajemství, jeho přesná poloha je stále přísně tajná. Je to otázka národní bezpečnosti.
Tentokrát u Toma hostuje Kurtis Baute, který ze svého vzduchotěsného skleníku vysvětluje, jak nás může ovlivňovat různě vysoká koncentrace oxidu uhličitého ve vzduchu. Poznámka: ppm je zkratka pro „parts per million“, v tomto případě tedy množství částic jedné látky na milion částic v ovzduší.
Laser, protože je to paprsek světla, se pohybuje rychlostí světla. Jak lze tedy docílit zpomalení, nebo dokonce zastavení laserového paprsku, jak to známe u zbraní ze sci-fi filmů a seriálů?
Člověk by řekl, že na klidné křižovatce v národním parku bude bezpečno. Jenže zdání klame a zrovna na Ipley Cross docházelo dlouhé roky k překvapivě vysokému množství nehod. Tom vysvětluje, v čem byla křižovatka tak nebezpečná. Poznámka: Asi dva roky po vydání tohoto videa došlo na řešení, které Tom navrhoval jako nejlepší. Novou podobu křižovatky si můžete prohlédnout tady.
Jednou z nevýhod jaderných elektráren je radioaktivní odpad vznikající v reaktorech. Ve Finsku se tomu rozhodli postavit čelem a začali konstruovat první dlouhodobé úložiště vysoce aktivního odpadu na světě. Tom se na stavbu podíval před šesti lety, dokončené a plně funkční by pak úložiště mělo být už příští rok.
V Porúří v Německu řeší v podstatě už sto let zásadní dopady uhelných dolů na krajinu. A už kolem roku 1900 si vybrali řešení, které nepůjde jen tak zastavit, pokud nemá dojít k zaplavení velké části obydleného údolí.
Občas na internetu kolují různé zprávy a vtípky, které využívají nějakou obskurní chybu v kódu. A přesně takovou zprávou se před sedmi lety zabýval Tom. V tomto videu ukazuje, jak fungují neviditelné znaky v Unicodu, které za tímto prankem stály.
Tohle se opravdu vyplatí: Za pouhé tři dolary se můžete jít podívat na jezero plné kyseliny sírové, které je tak jedovaté, že z něj musí plašit tažné ptáky, aby při odpočinku na něm neuhynuli. Poznámka: Video vyšlo v roce 2019, proto se v něm o roku 2023 mluví v budoucím čase.
V Dánsku stojí umělecké dílo, které je obtížné spatřit v celé jeho úplnosti, protože zásadní část většinu času chybí. A je jen dílem náhody, jestli se kolemjdoucímu zrovna poštěstí vidět tu show kompletní.
Před zhruba sto lety představil německý architekt Herman Sörgel plán, jak propojit Evropu s Afrikou a získat obrovská nová území k osídlení. Stačila by taková drobnost, snížit hladinu Středozemního moře o pár set metrů. Tom ve videu rozebírá, na jaké problémy tento velmi ambiciózní plán narážel.
Ve Wichita Falls v Texasu mají čtyřpatrový dům, který jakýsi McMahon na začátku 20. let minulého století vydával za mrakodrap a prošlo mu to. Alespoň se to tak traduje. Hmatatelné důkazy chybí, ale jak ve videu zdůrazňuje Tom, příběh je to hezký.
