Hlásíme se do služby s novým dílem Hudebních klenotů 20. století! Týden uplynul jako voda a dnes si dáme hitovku, kterou bude zajisté každý příznivec kvalitní rockové muziky znát. Tématem písně je válka a armádní prostředí, tudíž nám hned naskočí název In the Army Now a skupina Status Quo! Pojďte si s námi společně zavzpomínat na tento song, o němž napsal pár řádků Kari. In The Army Now jako první natočilo a vydalo nizozemské duo Rob a Ferdi Bollandovi v roce 1981. Skupina Status Quo vydala tuto skladbu roku 1986 na stejnojmenném albu. Verze skupiny Status Quo se vyšplhala na 2. místo v anglické hitparádě singlů. Výkřik „Stand up and fight!“ pochází z úst zpěváka skupiny Slade (Far, Far Away v rámci Klenotů) Noddyho Holdera. Píseň byla postupně coverovaná do slovinštiny, francouzštiny a němčiny. Roku 2010 skupina Status Quo společně s armádním orchestrem skladbu předělali a veškerý výtěžek byl věnován charitám British Forces Foundation a Help For Heroes. Status Quo je anglická rocková kapela, známá díky hudebnímu stylu boogie. V roce 1962 ji založili Francis Rossi a Alan Lancaster v Londýně. Původní sestava kapely vypadala následovně: Francis Rossi (kytara), Alan Lancaster (basa), Rick Parfitt (zpěv, kytara) a John Coghlan (bicí). Od roku 1968 do roku 2007 nabídli svým fanouškům rovných 33 studiových alb a více než 60 hitů ve Velké Británii, tedy více než jakékoliv jiné rockové skupiny. Z těchto hitů se jich 22 dostalo do žebříčku hitparády UK Top Ten. Skupina hraje dodnes a patří k nejdéle fungujícím rockovým skupinám vůbec. 5. 11. 2011 přijede kapela do České republiky v rámci festivalu s názvem Rocková Olomouc. Olomouckému publiku se ovšem představí v pozměněné sestavě, než byla ta původní.
V dnešních Hudebních klenotech 20. století si představíme americkou písničku o zmařeném životě v New Orleans s názvem The House of the Rising Sun, jejíž původní autor je dodnes neznámý. Dočkala se již spousty cover verzí, ale asi nejvíce ji proslavila britská rocková kapela The Animals. Více informací o samotné skupině a songu nese Kari. Krásnou lidovou folkovou baladu The House of the Rising Sun (někdy také Rising Sun Blues) si Animals vybrali do svého repertoáru roku 1964. Její původ je neznámý a mezi hudebníky často vznikaly diskuze, kdo ji vlastně napsal. Alan Price z Animals tvrdí, že původní verze písně pocházela z 16. století z Anglie a byla o nevěstinci v anglickém Sohu a angličtí emigranti přinesli song do Ameriky, kde byl předělán, aby se v něm vyskytovalo město New Orleans. V interview Eric Burdon říká, že tuto píseň poprvé slyšel v klubu v Newcastlu, kde ji zpíval folkový zpěvák Johny Handle. Animals byli v té době na turné s Chuckem Berrym a vybrali si tento song, protože chtěli zpívat něco výrazného, co každého zaujme. Píseň dostala mnoho ocenění a umístila se na prvním místě v hitparádách v USA, Anglii, Švédsku, Finsku a Kanadě. The Animals byla britská, původně R&B kapela z 60. let. Původní obsazení kapely bylo takovéto: Alan Price (varhany), Hilton Valentine (kytara), Bryan „Chas” Chandler (kontrabas), John Steel (bicí). Skupině dodával šťávu její agresivní bluesový zvuk a výborně zabarvený hluboký hlas Erica Burdona, kterého získali až později po založení. Triumfálně se ale „vynořili“ v psychedelické éře druhé poloviny 60. let. Zřejmě nejstylovější britská R&B skupina 60. let. vznikla jako „Alan Price Combo“ v Newcastelu, kde o sobotách hrála v nabitém Downbeat Clubu. Po získání zpěváka E. Burdona přesídlila do honosnějšího klubu A-Go-Go a začátkem roku 1964 změnila jméno na Animals. Pak vystupovala v klubech v Londýně a okolí. V září 1966 Burdon neočekávaně skupinu rozpustil, koncem téhož roku však zformoval tzv. New Animals.
Opět po týdnu čekání vás zdravíme u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Školáci čekali celý týden především na zasloužené podzimní prázdniny. Těm, co musí vstávat brzo ráno do práce, přejeme pevné nervy a přinášíme jim krásnou baladu, o kterou si většina z vás dlouho psala v komentářích. Řeč je o skladbě November Rain od nikoho jiného než Guns N‘ Roses a dokazuje, že i rockové kapely dokáží být něžné. Od této kapely vám překladatel Juric před rokem přinesl Don’t Cry. Krátký článek sepsal, jak je u každého dílu zvykem, Kari. November Rain napsal zpěvák skupiny Axl Rose a byla vydána jako singl v červnu roku 1992. Posluchači ji tedy mohli poprvé slyšet na čtvrtém studiovém albu kapely Use Your Illusion I. Skladba byla nahrána kapelou s doprovodem orchestru a vyšplhala se na 3. místo americké hitparády Billboard Singles Charts (stala se zároveň nejdelší skladbou, která se v žebříčku dostala do top 20) a Slashovo sólo v ní na na 6. místo sta nejlepších kytarových sól všech dob. Ačkoliv se na ní nikdo jiný kromě Axela nechtěl příliš podílet, nakonec se stala jednou z nejúspěšnějších skladeb skupiny vůbec. Kvalita videoklipu zdůrazňuje epický charakter skladby. Je to jeden z nejdražších videoklipů vůbec, i proto se rychle stal jedním z nejžádanějších na MTV a také vyhrál MTV Video Music Award. Guns N' Roses je americká hard-rocková skupina založená v roce 1985 v Los Angeles. O dva roky později v roce 1987 kapelu celosvětově proslavilo album Appetite for Destruction, kterého se prodalo přes 28 milionů kopií po celém světě. Počáteční sestava kapely měla pět členů a vypadala takto: Axl Rose (zpěv), Slash (kytara), Izzy Stradlin (kytara), Duff McKagan (basa) a Steven Adler (bicí). Skupina zaznamenala v období let 1987-1993 mnoho úspěchů, vydala několikrát platinová alba Use Your Illusion I a Use Your Illusion II a uspořádala obrovské světové turné. Sestava, která nahrála Appetite for Destuction, se ale postupně kvůli drogám a sporům se zpěvákem Axlem Rosem rozpadla a Rose je dnes jediným jejím členem, který v kapele zůstal. Rose spolu s novou sestavou přes deset let pracoval na novém albu Chinese Democracy, jehož nahrávání stálo přes 13 milionů dolarů, a je tak nejdražším albem všech dob. V současnosti tato sestava stále koncertuje, v září minulého roku dokonce navštívila i Českou republiku, ale nastoupila, jak je jejím zvykem, až o několik hodin později, než měla. Slash se vydal na sólovou dráhu a má poměrně slušné úspěchy. Ze slavných průšvihů Axela Rose můžeme připomenout například jeho napadení fanouška, který si natáčel koncert na videokameru.
Krásné středeční ráno, milí posluchači, vítáme vás u dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Dnes si dáme melodickou pecku od kapely, o kterou jste si mnohokrát v komentářích žadonili, a jelikož patří ke Kariho nejoblíbenějším, tady ji máte! Melodii písně Walk of Life, kterou zajisté každý z vás zná, nahrála skupina Dire Straits, o které vám pár slov poví Kari. Song Walk of Life vyrazil do světa na jednom z celosvětově nejprodávanějších alb 80. let - Brothers in Arms roku 1985. Čísla o úspěšnosti singlu hovoří jasně, americká hitparáda Billboard Hot 100 – 7. místo; britská hitparáda UK Singles Chart – 2. místo. Při poslechu vás pravděpodobně zaujme jednoduchá melodie hraná na elektrické varhany, kterou je píseň doprovázena po celou dobu. Text písně je o pouličním umělci, který hraje v metru staré bluesové fláky, jako jsou I Gotta Woman, Be-Bop-A-Lula, What'd I Say a Mack the Knife. Ve videoklipu se střídají záběry kapely a sportovních kiksů. Nejenže si tedy poslechnete krásný song, ale zároveň se i pobavíte u vtipně pojatého videoklipu. :-) Dire Straits byla rocková skupina působící v letech 1977 až 1995. Vznikla v anglickém městě Newcastle. V zakládající čtveřici kapely byli Mark Knopfler (zpěv, kytara, autor hudby a textů), jeho bratr David (kytara), John Illsley (basa) a Pick Withers (bicí). Podle názvu, který znamená v překladu něco jako „strašlivá tíseň“, se dá odvodit, že jejich texty byly především melancholické a velmi klidné. Vůdčím tahounem skupiny se stal Mark Knopfler, který napsal téměř všechny texty a jeho specifická kytara vyluzovala až neuvěřitelně čisté tóny, i proto ho nyní řadíme ke kytarovým velikánům, jako jsou např. Jimmy Page či Jimi Hendrix. Kapela vydala velké množství hitů, za svou bohatou kariéru prodala celosvětově okolo 120 milionů alb a obdržela mnoho významných ocenění. Bohužel, Mark Knopfler se chtěl věnovat vlastním aktivitám, a tak roku 1988 původní sestava zanikla. Poté se ještě pokoušela o comeback, ale měl jen krátké trvání. Minulý rok navštívil Mark Knopfler Prahu a zahrál nejen hity ze svých desek, ale i pár songů „svých“ Dire Straits.
Konečně mezi Hudení klenoty 20. století zařazujeme notoricky známou pecku, která se mezi vašimi přáními objevila vícekrát, než bylo zdrávo. Při poslechu tohoto songu vám určitě naskočí záběry z filmu Forrest Gump, konkrétně tedy scény z Vietnamu. O další info o kapele a písničce se postará během dne Kari. Fortunate Son mohli poprvé fanoušci skupiny slyšet na albu Willy and the Poor Boys v roce 1969. V tomtéž roce vyšla také jako singl a umístil se na 14. místě americké hitparády. Píseň se stala díky svému textu velmi populární během války ve Vietnamu. Objevila se také v mnoha počítačových hrách (Battlefield, Call of Duty), filmech (hlavně Forrest Gump) a reklamách (Wrangler Jeans). Díky popularitě této písně si můžeme pustit také spoustu jejích coverů. Creedence Clearwater Revival byla americká rocková skupina, která existovala od prosince 1967 do června 1972. Vznikla ve městečku El Cerrito ve státě Kalifornie. Skupinu tvořili sólový zpěvák, kytarista a textař John Fogerty, jeho bratr a doprovodný kytarista Tom Fogerty, baskytarista Stu Cook a bubeník Doug Clifford. Jejich hudební styl zahrnoval rock and roll i rock. Navzdory jejich původu ze sanfranciského zálivu, jsou někdy zmiňováni jako skupina, která ovlivnila southern rock. CCR jsou stále hráváni v rozhlasových stanicích po celém světě a často figurují v různých médiích. Skupina prodala 26 milionů alb jen v samotných Spojených státech. CCR byli v roce 1993 uvedeni do Rokenrolové síně slávy.
Zdravím posluchače Hudebních klenotů 20. století. Dnes jsem pro vás přeložil jednu z mých nejoblíbenějších písní. More Than a Feeling je singl ze stejnojmeného alba od kapely Boston. Umístil se jako pátý v prestižním hudebním žebříčku Billboard Hot 100. Tato skladba je jedním z pilířů klasického rocku. Můžete ji znát z trailerů k filmu Muži, co zírají na kozy a z filmu samotného.
Opět po týdnu vás zdravíme u dalšího krásného středečního rána ve společnosti dalšího dílu Hudebních klenotů 20. století! Především bychom vám chtěli poděkovat za podporu tohoto okénka v podobě vysokého hodnocení, moc si toho vážíme. Dnes si dáme další „opáčko“, tentokrát kapely KISS, od které jsme si pro vás připravili song Crazy Crazy Nights. Info o kapele vám přinesl Kari u písně I Was Made For Lovin‘ You. K informacím o kapele bych snad jen dodal, že v současnosti se KISS chystají vydat album s názvem Monster, které by mělo vyjít v červnu tohoto roku. Crazy Crazy Nights mohli fanoušci poprvé slyšet jako úvodní song alba Crazy Nights, které vyšlo roku 1987. Ačkoliv se písni v americké hitparádě příliš nedařilo, v Anglii sklidila poměrně velký úspěch v podobě 4. místa hitparády UK Singles Chart. Stala se tak vůbec jejich první písní, co se umístila v top 10 tohoto žebříčku, a stále je v Anglii velkým hitem. Skladba obsahuje větu „We love it loud“, která odkazuje na dřívější song skupiny, I Love It Loud. Poté, co Eric Carr odešel od KISS, byla Crazy Crazy Nights vyřazena z koncertních setlistů, ale fanoušci ji chtěli zpět, a tak se po dlouhé době zase objevila v rámci turné Sonic Boom Over Europe Tour v roce 2010.
Zdravíme naše posluchače s přáním krásného středečního rána, které se vám pokusíme zpříjemnit dalším hudebním klenotem 20. století. Opět jsme se rozhodli vyslyšet vaše prosby v komentářích, kterých bylo o tuto kapelu opravdu požehnaně, a přeložili něco od partičky, která si říká Whitesnake. Nebude to ale jen tak něco, bude to jejich nejznámější hit s názvem Here I Go Again! Tradiční info o kapele a písni sepsal Kari. Původní verze songu Here I Go Again vyšla na albu Saints & Sinners roku 1982. Složili ji zpěvák David Coverdale a kytarista Bernie Marsden. Píseň poté byla upravena a její druhá verze, kterou jsme vybrali jako dnešní klenot, vyšla na albu, které se jmenovalo stejně jako skupina, roku 1987. Hlavní rozdíly mezi těmito dvěma verzemi byly v hudebním stylu. První verze byla v takovém spíše blues-rocku, kdežto druhá verze je pravý hard rock. Druhá verze je mnohem známější než ta první a umístila se na 1. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a kanadské hitparády Canadian Singles Chart. Whitesnake je anglická hard rocková kapela založená Davidem Coverdalem (slavným hlavně z doby, kdy hrál s Deep Purple) v roce 1977. Hráli hlavně v 80. letech, ale koncertují dodnes, i když v úplně jiném složení. V listopadu minulého roku navštívila kapela i český Frýdek-Místek. Pár měsíců před tím se objevila na společném koncertě s kapelou Judas Priest v pražské O2 areně. Původní sestava kapely vypadala následovně: David Coverdale (zpěv), Bernie Marsden (kytara), Micky Moody (kytara), Neil Murray (basa), David „Duck“ Dowle (bicí) a Brian Johnston (klávesy). Během celé své existence se kapela nejvíce blížila Deep Purple, nejenom proto, že tři členové s nimi kdysi hráli, ale také proto, že Deep Purple prostě v té době hodně ovlivňovali hudební scénu.
Zdravíme naše věrné fanoušky u dalšího středečního hudebního klenotu 20. století! Dnes si pustíme velice povedenou pomalou baladu od mistrů v tomto oboru. Jedná se samozřejmě o německou kapelu Scorpions, od které si dáme velice známou věc – Send Me an Angel. Info o písni sepsal Kari. Jelikož jsme se nedávno rozhodli, že některé kapely si v tomto okénku zaslouží zopakovat, pokračujeme v nastoleném trendu. V únoru tohoto roku jsme vám přinesli nejznámější skladbu od skupiny Scorpions – Wind of Change, kde si také můžete přečíst informace o této kapele, které sepsal rovněž Kari. Send Me an Angel je power balada, která poprvé vyšla na albu Crazy World roku 1990. Na tomto albu se stala tzv. signature songem a umístila se velmi vysoko na žebříčcích evropských hitparád. Fanoušci si ji také mohli vychutnat ve verzi s orchestrem, konkrétně na albu Moment of Glory, které vyšlo v roce 2000, nebo akusticky na albu Acoustica roku 2001. Píseň nemá nic společného se stejnojmenným tanečním hitem od skupiny Real Life. V roce 1994 vydala heavy metalová skupina Black Sabbath album Cross Purposes, na jehož obalu je úplně stejný hořící anděl, jako je na obalu singlu od skupiny Scorpions. Ani jedna z kapel tuto náhodu (?) nekomentovala. Zároveň bych vás chtěl „pozvat“ na comebackové turné legendy Black Sabbath, v jehož rámci navštíví i Prahu. Koncert se koná 6. června příštího roku a vstupenky na něj jsou již téměř vyprodané, i když předprodej začal před necelými čtrnácti dny. Já tam budu, a co vy?! :-)
Další promrzlý týden je opět za námi a nás čeká příjemná povinnost představit vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Při procházení všech těch kapel, co jsme zde již měli, jsme si vzpomněli, že jedni rockoví velikáni nám tu přece jen chybí. Rychle to napravujeme a v dnešním díle se budeme věnovat kapele Sweet. V těchto mrazivých dnech vás zaručeně rozpálí jejich hit Ballroom Blitz! Informace o songu a kapele od Kariho. The Ballroom Blitz byla poprvé vydána roku 1973 jako singl a napsali ji textaři Nicky Chinn a Mike Chapman. Téměř ihned po vydání zaznamenali Sweet s touto písní velké úspěchy v podobě 2. místa hitparády UK Singles chart a 5. místa v hitparádě Billboard Hot 100. V kanadské hitparádě obsadila dokonce 1. místo. Rok po vydání se objevila na albu Desolation Boulevard. Text skladby je inspirován událostí z roku 1973, kdy kapela vystupovala v hale v Kilmarnocku (Skotsko) a byla nucena opustit pódium kvůli velkému přívalu lahví z publika. Píseň byla také mnohokrát coverována nebo sloužila jako inspirace k jiným písním. Objevila se také ve velmi podařeném českém filmu s názvem Občanský průkaz. Britská skupina Sweet vznikla počátkem roku 1968 pod tehdejším názvem Sweetshop. Žánr, který kapelu asi nejvíce vystihuje, je glam rock. Skupinu založili zpěvák Brian Connolly, bubeník Mick Tucker, basák Steve Priest a kytarista Frank Torpey. První vystoupení kvartet absolvoval v únoru 1968. V roce 1970 nahradil své dva předešlé kytaristy Andy Scott a název skupiny se zkrátil pouze na Sweet. Čtveřice začala zároveň spolupracovat s dvojicí textařů Nickym Chinnemem a Mike Chapmanem, kteří mimo jiné napsali i dnešní klenot. Sweet patřili bezesporu mezi nejdůležitější kapely glam rocku a mezi jedny z nejúspěšnějších kapel 70. let vůbec. V České republice je bylo možno vidět na festivalu Masters of Rock v roce 2005. V tomtéž roce vystupovali také na koncertě v Praze se skupinou Slade (Far Far Away).
Další díl Hudebních klenotů 20. století nám vyšel přesně na den, který nastává pouze jednou za čtyři roky. Proto vám přejeme krásné středeční ráno tohoto „významného“ dne. Dnes jsme vybrali jednu klasiku, která se hraje v rádiích dodnes a zaručeně ji bude každý z vás znát. Song se jmenuje '74–'75 a vydala ho kapela The Connells. Info tradičně od Kariho. Píseň '74–'75 vyšla roku 1993 na pátém studiovém albu skupiny, které mělo jednoduchý název Ring. Ačkoliv skupina The Connells pochází z USA, píseň se v jejich domovině moc nechytla. Naopak v Evropě se stala v roce 1995 velkým hitem především v severských zemích, kde se umístila na 1. místech tamějších hitparád. Zajímavý videoklip zrežíroval Mark Pellington a objevují se v něm fotky studentů ze střední školy Needhama B. Broughtona z ročenky roku 1975, které jsou prokládané záběry stejných studentů, jak vypadali v roce vydaní písně. Skupina The Connells vznikla roku 1984 v americkém městě Raleigh v Severní Karolíně a s přestávkami hraje dodnes. Název skupiny pochází od bratrů Connellových, kteří kapelu založili. Nynější sestava skupiny vypadá takto: David Connell (basa), Mike Connell (kytara, zpěv), Mike Ayers (kytara), Doug MacMillan (vokály, kytara), Steve Potak (klávesy) a Chris Stevenson (bicí). Kapela hraje žánr power pop a v jejich hudbě můžeme slyšet kvalitní kytarové melodie s texty povětšinou o politické situaci na jihu USA. Za svoji kariéru vydala skupina mnoho úspěšných písní, z nichž nejznámější je určitě dnešní klenot.
Pěkné středeční ráno zpříjemněné dalším Hudebním klenotem 20. století! Další díl nám vyšel akorát na první jarní den, tak proč ho nezačít nějakou parádní peckou? Přidáváme další kapelu do cyklu „opáček“, tentokrát jsme se rozhodli pro R.E.M. Jelikož jsme si od této kapely přinesli song Everybody Hurts, nemůže následovat nic jiného než Losing My Religion! Info o kapele a skladbě tradičně od Kariho po rozevření videa. Ještě před krátkým článkem o písni bych dodal, že kapela R.E.M. se bohužel po domluvě v září minulého roku rozpadla. Losing My Religion vyšel jako první singl na albu Out of Time roku 1991. Píseň je založena na mandolínovém riffu, který se opakuje po celou dobu. Song se stal nečekaným hitem kapely, byl často hraný v rádiích a v MTV, navzdory jeho kriticky založenému klipu. Žádná jiná skladba od kapely R.E.M. se neumístila tak vysoko v žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 - obsadila 4. místo a i díky této písničce se rozšířila fanouškovská základna skupiny. Byla také nominována na několik cen Grammy a vyhrála v kategoriích Nejlepší popová píseň a Nejlepší krátký videoklip. R.E.M. je americká rocková skupina, kterou v roce 1980 ve městě Athens v Georgii založili bubeník Bill Berry, kytarista Peter Buck, baskytarista Mike Mills a zpěvák Michael Stipe. R.E.M. patří mezi první kapely hrající alternativní rock, které se dostaly do povědomí širokého spektra posluchačů. 1. přelomové album Murmur, vydané kapelou v roce 1983, se dočkalo velice pozitivních reakcí ze strany hudebních kritiků. V následujících letech dosáhli R.E.M. díky dalším albům úspěchu na alternativní scéně. V roce 1987 podepsali výhodnou smlouvu s Warner Bros. Records. Na začátku 90. let vydali R.E.M., v té době často označováni za průkopníky alternativního rocku, 2 velice úspěšná alba, jejichž zvuk se však lišil od dosavadních alb kapely. S albem Monster (1994) se R.E.M. vrátili k více rockovému zvuku a po 6leté odmlce se vydali na turné, které však poznamenaly zdravotní potíže členů kapely. V roce 1997 prodloužili R.E.M. smlouvu s Warner Bros. za tehdy rekordních 80 milionů dolarů. Následujícího roku kapelu z osobních důvodů opustil bubeník Bill Berry, a kapela je tak od té doby 3členná. R.E.M. hráli a vydávali desky i v 1. desetiletí 21. století, avšak ty se setkaly se smíšenými reakcemi kritiků a fanoušků. Kapela se také aktivně angažuje v různých politických a společenských hnutích. V roce 2007 byli R.E.M. uvedeni do Rock and rollové síně slávy. Poslední album skupiny, Collapse Into Now, vyšlo v březnu tohoto roku. Skupinu jsme naposledy mohli vidět v roce 2009, kdy vyjela na turné po Severní Americe a Evropě, během něhož navštívili i Českou republiku.
Slunce svítí, krásný den opět před námi, a my vám další díl Hudebních klenotů 20. století! Abyste neříkali, že každý díl nějakou kapelu zopakujeme, tak tu pro vás máme skupinu, která se tu ještě neobjevila, a bezpochyby sem patří. Jmenuje se Aerosmith a dáme si od ní velmi známý hit Crazy! Info o kapele a písni od Kariho. Crazy vyšla jako poslední singl na mimořádně úspěšném albu s názvem Get a Grip v roce 1994. Umístila se na 17. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 3. místě kanadské hitparády. Zajisté vás zaujme celkem povedený videoklip k písni, ve kterém se v hlavní roli objevila i dcera Steva Tylera, Liv Tyler. Producent videoklipu ji prý obsadil, aniž by věděl, že její otec hraje v kapele. Videoklip je pozoruhodný pro své velmi nemorální vyjádření sexuálních scén, z nichž mnohé silně naznačují lesbismus dvou hlavních aktérek. Kapela se dala dohromady v roce 1970 v Bostonu. Kytarista Joe Perry a baskytarista Tom Hamilton, hrající v kapele Jam Band, se setkali se zpěvákem Stevenem Tylerem, bubeníkem Joeym Kramerem a kytaristou Rayem Tabanou a zformovali se do skupiny, kterou nazvali Aerosmith. V roce 1971 byl Ray Tabano nahrazen Bradem Whitfordem. V roce 1973 vydali své debutové album, které nazvali jednoduše Aerosmith. Drogová závislost a vnitřní konflikty v kapele vyústily nejdřív odchodem kytaristy Joea Perryho a později i odchodem druhého kytaristy Brada Whitforda. Byli nahrazeni Jimmym Crespem a Rickem Dufayem. Perry a Whitford se však v roce 1984 vrátili, a tak nynější sestava vypadá takto: Steven Tyler (zpěv a piano), Joe Perry (kytara a zpěv), Tom Hamilton (basa), Brad Whitford (kytara) a Joey Kramer (bicí). Aerosmith je se svými 150 miliony prodanými alby nejprodávanější americká rocková kapela vůbec. Také drží rekord v počtu zlatých a platinových alb. V roce 2001 byla skupina uvedena do Rockandrollové síně slávy. V roce 2010 navštívila kapela i Českou republiku v rámci svého celosvětového turné.
Prosluněné středeční ráno a s ním další hudební klenot = ideální kombinace na vkročení do nového dne! Dnes si dáme po delší době něco jiného, než na což jsme byli zvyklí doposud. Čeká nás několik krásných dní, tak je třeba jim dopřát ten nejlepší pozitivní začátek. Zaměříme se na funkovou legendu, která si říká Kool & the Gang, a její zřejmě největší hit Get Down on It! Info o skladbě a kapele jako vždy od Kariho. Get Down on It vyšel poprvé na albu s názvem Something Special v roce 1981. Song se vyšplhal až na 10. místo americké hitparády Billboard charts a v anglické hitparádě UK charts dokonce na 3. místo, což bylo nejlepší umístění ze všech písní kapely na tomto žebříčku. V písni uslyšíme typický rys této kapely, míšení popu a funku. Skladba byla také často coverována, ať už kapelou Blue či Westlife. Kool & the Gang je americká crossover skupina, která míchá R&B s disco, jazzem, funkem i soulem. Skupina byla založena v roce 1964 ve státě New Jersey, městě Jersey City. Do skupiny patří James "J.T." Taylor (vokály), Robert Bell (basa), Ronald Bell (tenor. saxofon), George "Funky" Brown (perkuse), Robert Mickens (trubka), Dennis Thomas (alt. saxofon) a Rick Westfield (klávesy). Kapela byla ve své době poměrně úspěšná. Jejich melodie se často využívají k samplování v hiphopu a muzice r'n'b. Kool & the Gang prodali za svou kariéru více než sedmdesát milionů nosičů, za něž získali třicet 31 zlatých a platinových alb. Hudba skupiny zazněla v úspěšných filmech jako Horečka sobotní noci či Pulp Fiction a hity jako Celebration, Cherish nebo Ladies Night ovládly na přelomu 70. a 80. let minulého století hudební žebříčky.
Středa, dalšího dílu Hudebních klenotů třeba! Tak tímto heslem už se řídíme nějaký ten pátek. Minulý díl za nás sice převzal Ninjer (za což mu děkujeme), ale dnes se nacházíte opět ve společnosti bakeLita a Kariho. A hned přinášíme výborný a notoricky známý hit s názvem Born to Be Wild od skupiny Steppenwolf! Song Born to Be Wild byl vydán jako singl v roce 1968 a napsal ho Mars Bonfire. Téměř ihned po vydání se skladba stala obrovským hitem, obsadila 2. místo žebříčku americké hitparády Billboard Hot 100 a proslavila skupinu Steppenwolf po celém světě. Píseň popisuje vzhled a vlastnosti motorkářů a tvrdí se, že se stala vůbec prvním heavy metalovým songem, ačkoliv ji Bonfire napsal původně jako pomalou baladu. Skladba se hraje v rádiích dodnes. Objevila se v mnoha filmech, reklamách a seriálech. Mnoho kapel nahrálo její cover, namátkou například kapely Slade, Status Quo či Black Sabbath. Steppenwolf je kanadsko-americká rocková skupina. Společně se skupinami Blue Cheer, Iron Butterfly a dalšími přispěli k založení hudebního stylu heavy metal. Skupinu založili v roce 1967 v Los Angeles zpěvák John Kay, kytarista Michael Monarch, basák Rushton Moreve, klávesista Goldy McJohn a bubeník Jerry Edmonton po odtržení od svých předchůdců The Sparrows. Kapela za svoji kariéru prodala celosvětově více jak 25 milionů desek, z toho 9 zlatých. Steppenwolf se těšili z celosvětového úspěchu především v letech 1968-1976, ale poté se kvůli neshodám základní sestava rozešla. Kapela funguje dodnes, ale jediný člen, který vydržel od jejího vzniku, je zpěvák John Kay.
Máme tu opět středu s Hudebními klenoty 20. století. Dnes výjimečně zaskakuji za bakeLita já. Když se řekne "hudební klenot", okamžitě začnu pátrat především ve vodách Velké Británie, kde se urodilo za historii této země asi více talentovaných muzikantů na kilometr čtvereční než kdekoliv jinde. Minimálně těch, kteří využívají zvuk elektrické kytary. Jednou z takových skupin, která se hluboko zapsala do historie rockové hudby a silně ovlivnila celou generaci mladých lidí nejen v Británii, je kapela Radiohead. Mezi nejznámější písně Radiohead patří No Surprises, která se objevila v roce 1997 na albu OK Computer spolu s dalšími slavnými hity Karma Police a Paranoid Android. No Surprises si nyní můžete poslechnout s českými titulky v koncertní verzi i v původním videoklipu.
Další týden utekl jako voda a my máme opět tu možnost představit vám další hudební klenot! Dnes se přesuneme hlouběji do minulosti a zaměříme se na něžnější část pohlaví. Na scénu přichází Mama Cass Elliot se svým hitem Make Your Own Kind of Music, který vám zaručeně zpříjemní už tak krásný jarní den. Info od Kariho. Make Your Own Kind of Music je popový song napsaný Barrym Mannem a Cynthií Weil, vydaný roku 1968 newyorským triem the Will-O-Bees. Toto trio hrálo často písničky dvojice Mann/Weil, stejně jako Cass Elliot, která tuto píseň upravila a vydala jako singl v roce 1969. Téměř ihned po vydání si píseň lidé hodně oblíbili, ale dosáhla pouze 36. místa v hitparádě Top Forty. Píseň se objevila v pár epizodách amerického seriálu Lost a v reklamě na Snickers. „Mama“ Cass Elliot, narozená jako Ellen Naomi Cohen 19. září 1941, byla americká zpěvačka, známá především svým vystupováním v legendárním kvartetu z 60. let, The Mamas and The Papas (California Dreamin’). Po rozpadu této sestavy se vydala na úspěšnou dráhu sólové zpěvačky a vydala 9 alb. Elliotová zemřela, stejně jako spousta jejích vrstevnic, velmi mladá. Byla nalezena mrtvá 29. července 1974 ve svém apartmánu v londýnském hotelu. Příčinou smrti byla srdeční slabost, zřejmě způsobená tím, že za sebou měla dva týdny zcela vyprodaných koncertů.
Týden se s týdnem sešel a my přicházíme s dalším hudebním klenotem! Dnes trochu zvolníme, abyste se naladili na tu správnou pohodovou vlnu celého dne hned ráno. Dáme si světoznámý hit Ordinary World od anglické kapely Duran Duran. Info o songu a kapele klasicky od Kariho. Song Ordinary World je prvním singlem z alba s názvem Duran Duran (známější spíše jako The Wedding Album), které vyšlo roku 1993. Píseň se umístila na 3. místě americké hitparády Billboard Hot 100 a na 6. místě britské Singles Chart. Zpěvák kapely Simon LeBon nazpíval tuto skladbu s Lucianem Pavarottim pro charitu, která pomáhala dětem postiženým válkou v Bosně a Hercegovině. Po vydání písně do rádia na Floridě v roce 1993 si ji lidé okamžitě oblíbili a stala se tak mezinárodním hitem. Skupina Duran Duran vznikla v anglickém Birminghamu v roce 1978 kolem klávesisty Nicka Rhodese a basisty Johna Taylora. Následující dva roky pak byly ve znamení hledání stylu a optimální sestavy. K Duran Duran v této době přichází i zpěvák Simon LeBon a bubeník Roger Taylor, čímž vykrystalizovalo kvarteto, které s drobnými změnami hraje dodnes. V tehdejším stylu kapely můžeme rozeznat vliv soudobých hudebních směrů, jako byly post punk či art pop Davida Bowieho (Heroes). Název skupiny je odvozen od postavy padoucha z komiksu Barbarella, který se jmenoval Dr. Durand Durand. Celkem skupina vydala 13 studiových alb a prodala více jak 85 mil. hudebních nosičů. Duran Duran je rovněž držitelem řady prestižních hudebních ocenění, získali dvakrát Brit Awards a dvakrát Grammy. Skupina Duran Duran vystoupí také v pražské O2 areně v rámci svého turné All You Need Is Now. Koncert je naplánován na 27. 6. 2012 a vstupenky jsou již v prodeji.
