Queensrÿche - Queen of the ReichAmerická progressive/heavy metalová partička se zvláštní přehláskou nad Y v názvu vznikla na začátku osmdesátých let minulého století ve Washingtonu. V počátcích své hudební kariéry, která nyní trvá více než čtvrt století, se Queeensrÿche jmenovali The Mob a hráli především covery již známých Judas Priest a Iron Maiden. K sestavě Michael Wilton (kytara), Scott Rockenfield (bicí), Chris DeGarmo (kytara) a Eddie Jackson (basa) se připojil zpěvák Geoff Tate, ale po pár vystoupeních z kapely zase odešel, protože ho prý heavy metal nezajímal. Vypomohl však při nahrávání demo pásky o čtyřech skladbách (Queen of the Reich, Nightrider, Blinded a The Lady Wore Black). Ta pak v roce 1982 vyšla jako EP . Díky jejímu úspěchu se Tate rozhodl opustit Myth a stát se právoplatným členem již přejmenovaných Queeensrÿche. První album s názvem The Warning vyšlo v roce 1984. Doma v Americe ho přijali docela průměrně, zato singl Take Hold of the Flame okupoval přední místa hitparád v Japonsku, kde se progressive/heavy/power metal tradičně těší velké oblibě. Druhá studiovka Rage for Order (1986) se blížila spíš glam metalu. Jen tak pro zajímavost - od Allmusic si deska získala dvě hvězdičky, zatímco od Kerrang! rovnou pět. Obrovský komerční úspěch sklidilo koncepční album Operation: Mindcrime (1988). Vypráví příběh o muži, narkomanovi Nikkim, který se přidal k revolučnímu hnutí, a páchal atentáty na politické špičky. Podle časopisu Kerrang! patří albu 34. příčka v žebříčku „100 nejlepších heavy metalových alb všech dob“. Najdeme na něm například veleoblíbené skladby I Don’t Believe In Love nebo Eyes of a Stranger. Ještě výš k hudebnímu nebi je vyneslo třetí album Empire (1990). Doporučuji poslechnout si Empire celé, i když nejznámější baladu Silent Lucidity jste už museli pravděpodobně někdy slyšet. Osobní problémy se odrazily na albu Promised Land (1994). I přes vysoké umístění v hitparádách nedosáhlo takového úspěchu jako Empire. Hudbu v té době chtě nechtě ovlivňoval populární grunge. Šesté album Hear in the Now Frontier (1997) jako celek z hitparád rychle vymizelo. Skladby Sing of the Times a You se pak uchytily i na kompilačních best-offkách. Trable s nízkými prodeji však nebylo to jediné, co kapelu trápilo. Geoff Tate vážně onemocněl, a tak se rušily koncerty. Horší ale bylo, že zkrachovala jejich nahrávací společnost EMI America Records. Skupina si musela sama financovat zbytek turné k Hear in the Now Frontier. K tomu se ji rozhodl opustit kytarista Chris DeGarmo. Jediné album s novou náhradou za DeGarma bylo Q2K, ale kritici ho spolu s předešlou nahrávkou zařazují do jakési éry experimentování Queeensrÿche, která měla za následek úpadek jejich slávy. Na osmé studiovce Tribe (2003) se podílel znovu DeGarmo. Dokonce byl ohlášen jeho návrat ke kapele, ale zřejmě šlo jen o marketingový tah na podporu prodeje. Jak navnadit fanoušky, když už nevíte coby? Slibte jim pokračování jednoho ze svých nejúspěšnějších alb. Světlo světa mělo spatřit Operation: Mindcrime II. Stalo se tak v roce 2006. Byl to krok správným směrem. Příběh starého známého Nikkiho se tentokrát začal vyprávět od jeho propuštění z vězení, kde byl za vraždu jeptišky-prostitutky Mary. Zřejmě proto, že koncepční věci se u Queeensrÿche osvědčily, rozhodli se v roce 2009 vydat další koncepční album American Soldier. Jak název napovídá, texty vypráví příběhy těch, kteří sloužili u amerických ozbrojených sil od druhé světové války po současnost. Zatím posledním vydaným albem je Dedicated to Chaos (2011), které je spíš rockové a Geoff Tate se nechal slyšet, že už k němu kapela píše pokračování. Dnešní klip je zároveň zajímavou ukázkou představy o budoucnosti z osmdesátých let a "propracované" filmové triky vás také určitě pobaví. :-)
Nevermore - Believe in NothingWarrel Dane (zpěvák) a Jim Sheppar (basák) se rozhodli opustit svou předchozí kapelu Sanctuary, protože je nahrávací společnost nutila hrát tehdy oblíbený grunge (Nirvana, Pearl Jam), a tak si raději založili novou progressive/thrash metalovou kapelu – Nevermore. Stejně se jmenovalo jejich debutové album vydané v roce 1995. Příštího listopadu vyšla druhá studiovka The Politics of Ecstasy. Jmenuje se podle knihy Timothyho Learyho. Název první kapitoly a první písně alba se rovněž shodují. Říká se, že právě toto CD je z tvorby Nevermore nejprogresivnější. Na další desku fanoušci čekali tři roky. Dočkali se příběhu o muži, jenž pomalu přichází o rozum, protože ztratil jedinou ženu, kterou kdy miloval. Konec se nese poněkud v Shakespearovském duchu – všichni zemřou. V textech se prý odráží pocity z Daneova „rozchodu“ s přítelkyní. Ta se dala k nějaké náboženské sektě a on už o ní nikdy neslyšel. Pak ho prý trápily noční můry, ve kterých volala jeho jméno, když se topila. Čtvrté album Dead Heart in a Dead World (2000) je o něco temnější a k jeho nahrání byly použity sedmi strunné kytary. Najdeme na něm dnešní příspěvek Believe in Nothing. Pátá deska Enemies of Reality (2003) sklidila velkou vlnu kritiky kvůli nevalné produkci, a tak se v roce 2005 dočkala znovu vydání v již lepší kvalitě. This Godless Endeavor (2005) někdo nazývá koncepční, i když to tak podle kytaristy Jeffa Loomise není. Jde prý spíš o takové samostatné příběhy o životě. Například skladba Sentient 6 pojednává o robotovi, který byl navržen, aby vyhladil lidstvo. Robot však lidem závidí duši a emoce. Píseň je psaná právě z pohledu androida. Zatím posledním počinem zůstává, a asi i zůstane, The Obsidian Conspiracy (2010), jelikož Jeff Loomis a Van Williams z Nevermore odešli a Dane se věnuje Sanctuary. P.S.: Doporučuji vám zhlédnout na YouTube i nějaké tvrdší věci. ;)
