Proč jsou slova sprostáVsauce

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Pokud voláte zákaznickou podporu a slyšíte tohle: "V zájmu zkvalitňování našich služeb může být váš hovor monitorován." nedělají si srandu. Za poslední rok analyzoval Marchex více než 600 tisíc nahrávaných hovorů Američanů do firem v USA. Ukázalo se, že lidé z Ohia nejčastěji používali nadávky. Slova ass (pr*el), fuck (ku*va), shit (ho*no).

Obyvatelé státu Washington používali sprostá slova nejméně. Co ale činí slovo vulgárním výrazem? Opatrně, protože z etymologického hlediska může být i slovo bad (sprostý) považováno za vulgarismus. Vzniklo ve starověké Anglii jakožto hanlivé označení pro zženštilé muže. 80 % nadávek zaslechnutých na veřejnosti v roce 1986, 1997 a 2006 bylo v podstatě stejných.

1/3 všech zahrnovala dvě nejčastější: fuck (ku*va) a shit(ho*no). Slateův úžasný Lex-i-con Valley oznámil, že těchto deset slov tvoří přibližně 0,7 % běžného denního slovníku anglicky mluvícího člověka. Což znamená, že společensky nepřijatelná slova jsou používána stejně často jako slova společensky popisná. Osobní zájmena první osoby množného čísla tvoří asi 1 % slov, která za den řekneme.

Když je sprosté slovo vypípnuto, je překryto zvukovým znamením o 1 kHz, což zní asi takhle: haj*le. Mimochodem, symboly a klikyháky používané k představování sprostých slov mají jméno. Jmenují se grawlixes. Pojmenoval je Mort Walker ve své knize Lexikon Comicana.

Pojmenoval spoustu věcí, ale většina jich něco ukazuje a neschovává věci. Proč ta potřeba schovávat nadávky, když všichni víme, co mělo být řečeno? Neexistuje důvod proč jsou nadávky nepřijatelné. Steven Pinker ve své skvělé přednášce na toto téma vymezuje pět druhů nadávek. Zaprvé, některá slova jsou nadávkami úmyslně.

Jsou vytvořeny a/nebo používány s úmyslem ublížit ostatním. Nazývá to urážkami. Používání slov k urážení, ponižování, objektivizování nebo odsouvání neoblíbených lidí. Pokud je touto neoblíbenou osobou bůh, mluvíme o nadpřirozených nadávkách. Ty byly ve viktoriánských časech naprosté tabu. Věřilo se, že neformální nebo zbytečné zmiňování boha mu může doslova fyzicky ublížit.

Tenkrát tedy lidé museli nalézt eufemismy jako zounds nebo gadzooks, které původně znamenaly Kristovy rány nebo Kristovy skoby a odkazovaly na hřebíky, kterými měl Ježíš přibité ruce. Vulgarismy vznikly z věcí, kterých jsme se původně obávali. Věcí, které jsme vnímali jako nebezpečné, silnější než my nebo nestálé. Jako smrt, nemoc a nemohoucnost, sex a pohlavně přenosné choroby, tělesné tekutiny, bakteriální nechutné výtoky.

Slova pro tyto nechutné věci se stala sama o sobě nechutnými a sprostými, neomalená při hovoru. Ne všechna slova pro nechutné věci jsou společensky nepřijatelná. To nás přivádí k Pinkerovu druhému typu nadávek - důrazným nadávkám. Díky důrazným nadávkám se tabu vulgarit stává praktickým.

Normálně byste tato slova nepoužili, ale když chcete vyjádřit, že vaše emoce pro vás v daném okamžiku znamenají víc než společenské chování, můžete je použít. Dysfemismus. Eufemismus je milé, přijatelné slovo, které vám dovoluje mluvit o něčem nepříjemném. Ale zároveň ukazuje všem ostatním, že víte, že mluvíte o něčem nepříjemném a respektujete to.

Například, pokud chcete být profesionální, neřeknete ho*no, ale exkrement. Pokud ale chcete vyjádřit, jak nepříjemná tato událost byla, dysfemismy opravdu pomohou. Na prahu jste nenašli pytel psích exkrementů, ale pytel hořících psích hoven. Obě slova znamenají to samé, ale mají jiný stupeň společenské přijatelnosti.

To je velmi nápomocné. Výběr slov nám umožňuje nejen mluvit o věcech v reálném světě, ale také vyjádřit, jak je vnímáme. Kdyby měla obě slova stejný stupeň společenské přijatelnosti, museli bychom najít nová ještě horší slova, aby jazyk neztratil svou sílu vyjádřit emoce, odpor a znechucení. Když jde o dvě slova, která znamenají stejnou věc, ale mají rozdílný stupeň společenské přijatelnosti, kdo rozhodne, které je slušné a které sprosté?

Historicky jsou sprostá slova, která dnes používáme, výsledkem třídních rozdílů. Ve středověké Anglii mluvila nižší třída Saxonů germánským jazykem, zatímco vyšší třída Normanů mluvila jazykem spojeným s francouzštinou a latinou. Dnešní angličtina obsahuje mnoho důsledků jejich rozdílů.

Nižší třída pracovala se zvířaty a odtud pochází jména zvířat. Vyšší třída pouze jedla maso a odtud pochází jména masa. U dnešních sprostých slov je to podobně. Exkrement značí honosnou latinu, kdežto ho*no nižší třídy je germánské. Existuje také idiomatické nadávání, kdy není nic zdůrazněno, ani myšlen dysfemismus, místo toho je to bezstarostné nadávání, které ukazuje neformální atmosféru.

Sprostá slova se mohou používat, všichni jsme si tu blízcí. Může se nadávat, všichni jsme v pohodě. Očistné nadávání je trošku jiné. Dává nám lalochézii - odborný termín pro úlevu, kterou přináší nadávání, když vás něco bolí. V mozku zahrnuje nadávání rozdílné oblasti než obyčejný jazyk.

To může vysvětlovat, proč lidé s afázií, způsobenou poruchou mozku, s obtížemi chápou a vedou konverzaci, ale dokážou plynně nadávat. Nebo proč lidé s koprolálií vedou obyčejnou konverzaci bez problémů, ale bezděčně říkají nadávky a oplzlosti. Ukázalo se, že nadávání je možná centralizováno v limbickém systému spolu s emocemi.

Mnoho zvířat vydává bezděčné zvuky při bolesti nebo v ohrožení, aby vylekala nebo zastrašila útočníky, nebo dala ostatním vědět, co se děje. Pro lidi jsou v tomto ohledu skvělé nadávky. To, že jsou tabu, je činí zvláštními, lidé by je normálně nepoužili, takže jsou skvělým upozorněním. Nadávky se mění.

Některá sprostá slova se používají mnohem častěji. Ze sedmi slov, která dle George Carlina nesmíte říct v televizi, je dnes každou vteřinu 22 z nich posláno na Twitteru. Jak budou nadávky vypadat v budoucnu? Pravděpodobně jen tak nezmizí, na to je moc užitečné. Ale slova, která nemáme rádi, se asi změní. Dějiny nám ukázaly, že jak se nemoci stávaly méně hrozivými, a sex a nadpřirozeno osobnějším, slova s nimi spojená byla méně tabuizována a stala se běžnější.

Kdežto slova, která byla v minulosti běžná, jsou více nepříjemná. Možná, že v budoucnu, nerozšířená mizící politickou korektností, ale širší znalostí, se slova jako schizo (schýza), mental (praštěný), aspy (autista) nebo dokonce depressed (deprimovaný) stanou nadávkami. Nebo jak se odvážil říct John McWhorter, ze slov soustředěných kolem tříd a propasti mezi příležitostí a nevýhodou se stane tabu.

Sůl Země, odpad, frajírek, cikán nebo městský jako pejorativum. Když McKay Hatch založil Nenadávací klub ve škole, jeho kampaň se stala cílem tolika online vtipů a urážek proto, že byla trapná a proti svobodě projevu, že pod své jméno připsal nejkyberšikanovanější dítě na světě.

Lidem na těchto věcech záleží. Dokáže cenzura určit co můžeme a nemůžeme říkat? Nebo je to bezpečnostní pečeť, zajišťující, že jisté dysfemismy se nesníží ke každodenní otevřenosti jako každé jiné slovo? Nebo je špatnost vulgarismů pohyblivou hranicí věcí, které odmítáme?

Někdy svévolné, někdy iracionální, ale vždy směrem k přijatelnosti, směrem dopředu. Zločin a nerovnost existují odjakživa. Když N.W.A. vydali reakci ve formě písně s nadávkou v názvu, F*ck the Police, Federální úřad pro vyšetřování vydal prohlášení proti písni.

Bylo to jednou jedinkrát předtím i potom, kdy FBI vydala oficiální prohlášení o uměleckém dílu. Vulgarismy jsou mocné. Pokud chcete protlačit změnu, musíte mít co protlačit. Pokud je všechno v pohodě, nic není super. Sprostá slova vyvolávají větší reakci. Průběh toho, jak se stáváme tím, čím chceme být.

To je k*rva myšlenka. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka www.videacesky.cz Sponzorem překladu jsou PolymeryFT. Zlínské vysoké studium s dávkou nadšení.