Známe to všichni, něco jíte a bum prásk, spadne vám to na zem. Zvednete to jídlo a dojíte ho? Vsauce nám dnes objasní nejen jak úžasné jsou banány, ale i jestli bychom měli dojídat jídlo ze země. Dneškem počínaje se překladu videí od Vsauce budu věnovat pravidelně, takže se s ním budete setkávat každé pondělí v 17:00.
Ahoj, tady Michael Vsauce, banány jsou úžasné. Jsou vlastně jedním z nejradioaktivnějších
jídel, které běžně jíme, někdy se z vršku špatně loupou, Mým nejoblíbenějším způsobem,
jak se tomu vyhnout, je prostě chytit banán
a roztrhnout ho vejpůl. Bum. Teď se oloupe sám. Je to takový malý trik, ale pozor, aby vám nespadl na zem.
Tohle je smůla, ale když ho zvednu rychle, bude bezpečné ho sníst? Myslím tím, jak rychle se bakterie
z podlahy dostanou na jídlo? Někteří to nazývají pravidlo 5 vteřin, jiní pravidlo 10 vteřin
nebo také pravidlo 2 vteřin. Ale je něco z toho pravda?
Nebo je to prostě něco, co říkáme,
abychom mohli sníst jídlo z podlahy? V roce 2003 Julian Clark skvěle
prozkoumala tuto otázku. Zjistila, že 50 % mužů používá pravidlo 5 vtěřin,
aby mohli sníst jídlo ze země. U žen je to 70 %. Navíc zjistila, že i jen krátký
kontakt se zamořenou podlahou, kontaminuje i suché jídlo. Mythbusters došli ke stejným výsledkům a studie vydaná v Deníku aplikované
biologie byla dokonce ještě odbornější.
Vědci kontaminovali různé typy
podlah bakteriemi salmonely a zjistili, že 5 vteřin je moc dlouhá doba. Bakterie přilnou
k upuštěnému jídlu téměř okamžitě. Ale čas je důležitý. Zjistili, že po 5 vteřinách bylo jídlo
kontaminováno 150 - 8000 bakteriemi. A pokud tam leželo celou minutu, bylo zjištěné číslo desetkrát větší.
Zvážíme-li, že stačí pouhých 10 bakterií
určitého rodu salmonely, aby vás infikovaly, měli byste si dobře promyslet,
jestli budete jíst jídlo ze země. A rozhodně si samolibě nemyslete,
že jste v bezpečí, pokud podlaha nebo upuštěné
jídlo vypadá čistě. Podlahy jsou parádním domovem bakterií. Navíc se podlaha dostává do kontaktu
s podrážkami bot a Arizonská univerzita zjistila,
že 93 % našich bot je kontaminováno fekálními bakteriemi.
Všechny tyto studie jsou v lincích
v popisu, je to velmi detailní čtení. Ale je pravda, že jídlo upuštěné na špinavou zem
se kontaminuje okamžitě? Jistě, dává to smysl, ale okamžitě? Existuje limit, jak rychle se bakterie
přemístí z jednoho objektu na druhý. Existuje snad nějaká doba, i velice
krátká, během níž zvednu jídlo, které se za tak krátký dotek nezamoří? Tak to potřebujeme definovat dotek.
Už jsem to rozebíral ve Vsauce i THNKRu a MinutePhysics mají skvělou
kvantovou perspektivu. Ale když se řekne dotek, představíme si dva objekty, které se vzájemně dotýkají,
a není mezi nimi žádná mezera. Bohužel to není to,
co se doopravdy děje. Na subatomické úrovni atomy
vzdorují společné srážce, protože se jejich elektrony odpuzují.
Elektrony se mohou chovat jako vlny - vlny, které se překrývají
a vzájemně ovlivňují, ale nikdy se nedotknou,
vždycky je mezi nimi prostor. Když se někoho nebo něčeho dotknu, vlastně jen cítím, jak jeho elektrony
z jisté vzdálenosti reagují na ty moje. Ze subatomicky malé,
ale opravdové vzdálenosti. Takže jak vlastně dokáže lepidlo
slepit věci dohromady, jak může rtěnka přilnout na rty, a jak se bakterie na špinavé zemi může
přilepit na jídlo, které tam spadlo?
- Pozitivní náboj protonu
- MODRÁ = POZITIVNĚJŠÍ - v molekule nebo atomu
- MODRÁ = POZITIVNĚJŠÍ není v prostoru vždcky přesně vyvážen - negativním nábojem elektronu.
- ČERVENÁ = NEGATIVNĚJŠÍ Někdy je molekula asymetrická, - a tato nevyváženost je trvalá,
- (JAKO TATO MOLEKULA VODY) což dává molekule neustálý dipól,
takže se chová jako maličký magnet.
Ale dokonce i v symetrických
molekulách se elektrony přesouvají, a kdykoliv se mohou ocitnout
blíže jednomu konci molekuly, kde vytvářejí rychle kolísavé dipóly, čímž způsobují, že se molekula
chová jako magnet. Pokud mají molekuly velkou energii, budou do sebe jednoduše narážet
a na jejich dipólech nebude moc záležet. Ale pokud je zchladíte, zpomalíte je, dipóly budou mít mnohem větší efekt.
Proto mají molekuly tendenci
držet při sobě, když chladnou, a přecházejí z plynu na kapalinu
a poté na pevnou látku. To je spousta informací o molukulách, ale je to neuvěřitelně důležité. Je to totiž důvod,
proč se věci můžou namočit. Když vylezete ze sprchy, budete v průměru vážit o 0,5 kg víc
než před namočením.
Je to také důvod,
proč se dějí kapilární procesy. Pokud namočíte kapesník do sklenice s vodou, můžete pozorovat, jak se voda šplhá
vzhůru po kapesníku navzdory gravitaci. Děje se to proto, že molekuly
vody mají velmi silné dipóly, a jsou přitahovány k sobě (koheze) a také jsou přitahovány
k molekulám papíru (adheze) silněji, než na ně působí gravitace. Pokud se chcete dozvědět
o mezimolekulárních silách víc, přidal jsem nějaké linky do popisu.
Ale teď přichází otázka
- jak rychlé jsou tyto síly? Mohou dva povrchy přijít
do kontaktu natolik krátce, aby jejich molekuly nemohly být
ovlivněny mezimolekulárnimi silami? K odpovědi budeme potřebovat
molekulární dynamiku. Molekulární dynamika je počítačová simulace
fyzikálního pohybu atomů nebo molekul. Například, toto je simulace
jediného atomu mědi, který se usazuje na měděný povrch.
Všimněte si, že stopky nahoře
počítají stovky pikosekund. Tyto simulace potřebují
dostatečně krátký časový úsek, aby bylo možné spočítat nejrychlejší
molekulární vibrace materiálu. Což zahrnuje všechno
od vrtění po dělení. Obvykle je brán v úvahu čas
krátký jako kvadrilion vteřiny. Takže to pravidlo 5 vteřin
může platit, pokud ho přejmenujeme
na pravidlo 1 femtosekundy. Pokud jídlo stráví na zemi kratší čas, je nepravděpodobné,
že by molekuly pokojové teploty stihly být ovlivněny
mezimolekulárními silami.
Až na to... Hups... Myslím, že přemýšlíme
v moc malém měřítku. Mezimolekulární síly jsou sranda, ale předměty do sebe mohou
být zapleteny - na makroskopické úrovni.
- SUCHÝ ZIP Lepidlo, make-up a ostatní lepivé věci často využívají drobných
nedostatků, rýh, skulinek a koutů na povrchu předmětu. Lepivé věci se dokáží
nasáknout dovnitř a udržet se. Dokonce povrchu,
které se nám zdají být hladké, po bližším prozkoumání
vůbec hladké nejsou. Dva listy papíru z telefoního seznamu po sobě mohou snadno klouzat, ale pokud tohle tření znásobíte počtem
stránek ve dvou telefonních seznamech tím, že stránky vzájemně proložíte,
dostanete monstrum schopné zvednout celé auto.
Nedávno jsem měl to štěstí,
že jsem to viděl ve skutečnosti. Moje dobrodružství můžete zkouknout
na Fast, Furious & Funny, je to nový kanál, sledujte ho, protože zvedáme auta lepšími
věcmi než jen telefonními seznamy. Adheze mezi dvěma předměty
způsobena tvary jejich povrchů zvyšuje tření a je známá
jako mechanická adheze.
Hraje velkou roli v přenosu
bakterií na upuštěné jídlo. Totiž, pokud dva předměty mohou
mechanicky přilnout, ale nejsou tak blízko, aby se tak stalo,
neříkáme, že se dotýkají. Pokud se tedy jako definice
doteku rozumí schopnost mechanicky přilnout
k povrchu jiného předmětu, pak by pravidlo 5 vteřin nemělo být
známo jako pravidlo 1 femtosekundy. Protože pokud se dotýkají,
je už příliš pozdě. Místo toho by to pravidlo
mělo být známo jako "nesahej na jídlo ze země."
Když už jsme u toho, možná bychom neměli jíst jídlo,
které se dotklo čehokoliv. Protože bakterie jsou všude. Včetně vás právě teď. Na vašem těle je právě teď víc bakterií než lidí žijících v Americe. V 1 gramu půdy je 40 milionů bakterií, na Zemi je 5 nonillionů bakterií
(nonillion = 10^30).
Bylo zjištěno,
že 1 z 10 platebních karet a 1 ze 7 bankovek má na sobě fekální bakterie. Tady je něco zábavného -
běžte do komentářů a napište písmeno V. Pokud jste na to použili
mobilní telefon, gratuluji, právě jste se dotkli 6 281 bakterií. Pokud používáte klasickou klávesnici,
je to bezpečnější, sáhli jste asi jen na 180 bakterií.
Mobilní telefony jsou vlastně jedny
z nejzamořenějších věcí, se kterými se dostáváme často do styku. Pokud chcete odhadnout kolik
bakterií je na vašem telefonu, na základě toho, jak čistí jste vy, Oatmeal
na to má skvělý kvíz, link je v popisu. Mě osobně ale nefascinuje ani tak to, jak špinavý je svět
nebo kolik na něm žije bakterií, ale fakt, že navzdory těmto číslům nejsme nemocní mnohem častěji.
Náš imunitní systém je úžasný, ale spoléhá se na stejný princip
adheze jako bakterie. Síly, které způsobují, že na sebe
upuštěné jídlo nalepí bakterie, jsou stejné síly, které potřebujeme,
abychom s nimi dokázali bojovat. Jsou to ty samé síly, které nás
přivádí blíže dohromady, ať se nám to líbí nebo ne.
Zůstaňte přilnutí a jako vždycky, díky za sledování.
Jako vždy výbornej Vsauce. Těším se na další videa! A jak už tu někteří řekli, zdaleka ne všechny bakterie jsou pro nás škodlivé. Spíše je to naopak a většina je neškodných, některé jsou dokonoce prošpěšné (ty ve střevech). To tam aspoň mohl zmínit (stejně tak jsem čekal, že víc řekně na konci o tom imunitním systému).
A jen malá poznámka - sice je to detail, ale pozor na rozdíl mezi krátkým a dlouhým systémem čísel. Co je pro amíky kvadrilion je u nás biliarda, jejich nonilion je pro nás kvantilion (samozřejmě to nemám z hlavy, je to na wiki :D)
Jinak by mohly být zajímavý na překlad i ty jiný kanály, o kterých mluví - THNKR, MinutePhysics nebo to Fast, Furious and Funny... :)