Co se stalo s filmovými plakáty?Případalo vám někdy, že ten plakát k novému letnímu trháku jste už někde viděli? To se vám mohlo lehce stát, YouTuber GoodBadFlicks nám poví něco o tom, jak se filmové plakáty stávají dost monotónními.
Matka a synJak se pozná dobrý komediální skeč? Co takhle podle toho, že je nadčasový. Dnes uvidíte pravděpodobně nejstarší video, jaké zatím na našich stránkách bylo. Pochází od komediálního amerického dua Mikea Nicholse a Elaine Mayové, kteří vystupovali na přelomu 60. a 70. let a skeč o telefonátu nervózní matky s jejím synem, raketovým inženýrem, je opravdu nadčasový. Změnila se nějak situace, nebo vám některé pasáže zněly povědomě?
Talkin' Comics Weekly: Miracleman a Alan MooreNa YouTube se objevil nový zajímavý pořad o komiksech s roztomilou komiksačkou, a protože grafické romány už jsou slušně populární i u nás, máte možnost se zde podívat na první díl s českými titulky. Líbí se vám tento pořad a měli byste zájem o překlad dalších dílů?
Nejhloupější holka na světěNěkdy se nad inteligencí některých lidí pozastavíte, ale někdy prostě vůbec nechápete, jak je to možné. Nechápal to ani autor tohoto videa, které musel se svým zajímavým přízvukem okomentovat všechno, co právě viděl. Video není vhodné pro osoby mladší 18 let!
PosibilianismusPřed několika měsíci jste u nás Davida Eaglemana mohli vidět v přednášce o fyziologii mozku. Tentokrát s tímto texaským neurovědcem ale zabrousíme spíše do filozofických vod. Ve videu vám totiž bude prezentovat svůj názor na spor mezi ateisty a věřícími a zároveň představí vlastní alternativu, posibilianismus, který pevně stojí na vědeckých základech. Mimo jiné pak například uslyšíte o Hubbleově ultra hlubokém poli nebo o náboženských přesvědčeních afrického království Bakuba. Eagleman svoje první slova napsal ve dvou letech a už ve dvanácti rodičům vysvětloval, co je to relativita. Jeho oblíbeným trikem bylo říct si o seznam náhodných předmětů a pak ho zpátky vyjmenovávat zpaměti, pozpátku, pokud si to jeho obecenstvo přálo. Jeho rekordem bylo 400 objektů. V současnosti působí na Baylor College of Medicine. Blíže se o jeho výzkumu si můžete přečíst v tomto vynikajícím článku amerického časopisu New Yorker. Dozvíte se v něm například o jeho studiu toho, proč ve vypjatých situacích čas vnímáme zpomaleně, nebo o jeho pokusu, při kterém zkoumal mozek mnoha známých bubeníků. Pozn.: - NPR je zkratka pro National Public Radio. - Discovery Institute je americká nezisková organizace, která usiluje o to, aby se kreacionismus začal vyučovat na školách. Tomuto názoru tvrdě odporuje evoluční biolog Richard Dawkins.
Helena Bonham Carter a dárek od fanynkyJak bylo slíbeno, jsou tu další videa z dílu show Grahama Nortona s herečkou Helenou Bonham Carter, komikem a hercem Jackem Whitehallem a zpěvákem Michelem Bublém. Pozn.: Vtip Jacka Whitehalla spočívá v podobnosti slov bubble bath (bublinková koupel) a Bublé bath (což jsem přeložila jako Bublého koupel).
3x My Chemical RomanceKapela, která kdysi prožila bouřlivý úspěch i v našich končinách, ale často se potýkala s nespravedlivým nálepkováním. V době temnějšího a smutnějšího alba Welcome to the Black Parade například u nás vrcholila popularita subkultury EMO, který byla mnohými nenáviděna a kapela My Chemical Romance mohla působit na první pohled jako tradiční EMO hudební skupina. Ve skutečnosti se Gerard Way, frontman kapely, k tomuto stylu nehlásí a má k němu naopak odpor - nelíbí se mu například představa sebepoškozování, které k EMO neodmyslitelně patří. MCR ale nezůstali jen u tmavého depresivního stylu nemrtvého Černého průvodu, a v posledních letech vyrukovali s komiksovou stylizací, v nichž se jako skupinka Killjoys prohánějí postapokalyptickým světem. Na základě posledního alba také v současnosti vychází komiks, neboť Gerard Way je vášnivý fanoušek komiksu a před lety stvořil kritiky vysoce oceňovaný komiks Umbrella Academy. Poznámka: První dvě písně mají horizontálně převrácený obraz, protože na YouTubeu jsou sice i oficiální verze těchto dvou songů, ale s podstatně horší kvalitou obrazu i zvuku.
V dnešním úryvku ze stand-up vystoupení Hot & Fluffy vám dá Gabriel Iglesias pár rad, jak se zachovat, když vás policie načapá při řízení pod vlivem. Sami uvidíte, že s humorem jde všechno lépe...
ZrakV dnešním krátkém filmu od Erana May-raze a Daniela Lazoa uvidíte, jak by mohlo vypadat využití informačních technologií v budoucnosti. Možná už jste slyšeli, že Google pracuje na brýlích, které by nám měly údajně značně ulehčit každodenní život velkou škálou užitečných funkcí. V tomto kraťasu bude hrát hlavní roli zrakový implantát, který není také vůbec k zahození. Záleží jen na tom, jak ho použijete...
S hudebními klenoty 20. století tentokrát zabrousíme do 60. let ke zpěvačce, která díky svému hlasu a kráse stala ikonou. Píseň You Don’t have to Say You Love Me nahrála zpěvačka Dusty Springfield v roce 1966. Původně skladba nebyla složena pro Dusty – její originál s názvem Io che non vivo (senza te) totiž složili Italští hudebníci Pino Donaggio a Vito Pallavicini a poprvé ji představili v roce 1965 na festivalu Sanremo. Právě tam seděla Dusty Springfield v hledišti a píseň ji natolik zaujala, že se rozhodla ji přezpívat s anglickým textem, který pro ni napsali Vicki Wickham a Simon Napier-Bell. Ani jeden z nich neměl s psaním písní zkušenosti (prvně jmenovaná byla producentka, druhý manažer), ale nakonec se jim konečně podařilo text napsat. Hned druhý den Dusty píseň ve studiu nazpívala, ovšem potřebovala celkem 47 pokusů, než byla se svým hlasem spokojena. Krátce po vydání se píseň usadila na prvním místě britského hudebního žebříčku, v USA byla na čtvrtém místě. Dobýt první místa amerických hitparád se podařilo s cover verzí až Elvisi Presleymu v roce 1970. Dusty Springfield, vlastním jménem Mary Isobel Catherine Bernadette O'Brien, se narodila roku 1939 v Londýně. Zpívat začala v kapelách The Lana Sisters a The Springfields a roku 1963 zahájila svou sólovou kariéru písní I Only Want to Be with You. Byla považována za nejlepší soulovou zpěvačku mezi běloškami, získala mnoho ocenění včetně uvedení do síní slávy jak v USA (US Rock and Roll) i Británii (UK Music Halls of fame). Její album Dusty in Memphis, vydané roku 1969, umístil časopis Rolling Stone mezi nejlepší alba všech dob. Dusty však neoslňovala jen svým hlasem, ale i vzhledem – typické pro ni byly peroxidové blond vlasy, večerní róby a výrazný make-up. V roce 1994 byla Dusty diagnostikována rakovina prsu, které o pět let později podlehla.
V dnešním díle se opět podíváme na Glorionovu cestu bludištěm, avšak z jiného, mnohem zoufalejšího, pohledu. Navíc se opět znovu setkáme s bardkou z prvního dílu druhé série. A nebylo by to správné dobrodružství, kdyby se neobjevila další tajemná postava.
