Beetlejuice

Vezme vás zpět do minulosti hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka
a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč,
jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd.

Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Beetlejuice. Skvělá filmová klasika od Tima Burtona
z 80. let s Michaelem Keatonem. V té době to byla asi jedna
z nejtemnějších a nejdivnějších komedií, která měla
pozornost mainstreamu. Bylo to vážně něco.
Mělo to kreslený seriál a samozřejmě i videohru
na staré dobré NES.

Film, který tolik využívá představivost,
a ve kterém se může stát cokoli, dává hodně možností pro hru. Takže by to mohlo stát za to. Ledaže... No tak! Proč, proč, proč? No jasně!
Udělalo to LJN! Udělalo to LJN...

V tomhle se mě
pořád všichni snaží opravovat. LJN nebyl vývojář her,
byli vydavatelem, pro kterého jiné
společnosti vyvíjely hry. Vím o tom,
ale to nic nemění na tom, že pokaždý, když se tohle logo
objeví na hře, bude to zaručená hnědka! Pokud to LJN vydalo,
tak to pořád udělali. Je to hra od LJN. Technicky vzato tohle
vyvinulo Rare, což znamená, že je to fakt kurva rarita, když LJN
udělá hru, která není horou psích hoven!

Rare byla stejná společnost, která udělala
Donkey Kong Country a Killer Instinct. Takže možná můžeme mít
vysokou naději, že tohle bude ok. Ale na druhou stranu,
Rare vyvinulo i další klasiky od LJN jako Roger Rabbit, Nightmare
on Elm Street a Battletoads, což je jedna z nejhorších
her pro dva hráče všech dob. Takže jak je
na tom Beetlejuice? Pustíme tam šťávu
a uvidíme, co to hodí! Musím říct, že jsem rád, že hrajete
za samotného Betelgeuse, potrhlého ghůla, a ne za jednu
z hlavních lidských postav.

Ale na chlápka, kterej
má být duch non plus ultra, stojí fakt za ultra hovno. Umí akorát
skákat na nepřátele, ale na rozdíl od slavného italského
instalatéra to jen nepřátele omráčí a odhodí vás sto kiláků zpátky,
jako byste se odrazili z trampolíny. Co to s tím vším
podělaným odrážením je? Nemůžete v týhle hře nic udělat,
aniž by to s váma všude neházelo.

Musíme to nějak nazvat. Nazveme to jednoduše
"odskakující hovadina". A jak to, že můžu
skočit skrz pevnou zeď? Vím, že Betelgeuse je duch,
ale po zemi chodí v pohodě. Pravidlem asi bude,
že horizontální roviny jsou pevný, ale vertikály jsou pasti. Nazveme to
"vertikální čurákovina". Není to fajn, že pokaždý, když chcete
pohnout obrazovkou dolů, tak zemřete?

Ve většině her
běžně padáte do děr. Spadnete a zemřete,
to je fér. Ale tady, pokud
posunete obrazovku nahoru a skočíte zpátky dolů, kde jste
předtím byli, tak pořád zemřete. Aby se obrazovka
posunula zpátky dolů, musíte klesat postupně
skákáním na nižší plošiny. Jednoduše řečeno,
okraj obrazovky znamená smrt! Je to dobrý způsob,
jak hráče uvěznit jako krysu, nutit je pohybovat se
tím nejneobvyklejším způsobem a zároveň urážet
jejich inteligenci.

Tohle bude známo
jako "děvkobariéra". a tou děvkou je hráč. Sakra! Kurva! Do hajzlu! Ne, ne!


Nebaví mě to. Hra stojí za hovno.
Víc vědět nemusíte. Zkurvenej Beetlejuice! Víte, co bych radši dělal?
Ulovil pár brouků do zavařovačky, rozmašíroval je odšťavňovačem na citróny
a nalil jejich šťávu do panákovky. Ne, o vypití jsem nic neříkal. To mě jako
fakt zabijou i pochodně? Ty by tam měly
být jen na ozdobu. Jak je Betelgeuse vůbec trefí?


Já myslel, že jsou v pozadí. To jako skáče proti zdi? I když je pochodeň
mimo záběr, tak vás zabije. A nezavedli jsme si už pravidlo,
že co je mimo obrazovku, to neexistuje? Ta hra porušuje
svoje vlastní pravidla. Pokud je to k vaší nevýhodě. "Na nic nešahej."
Vaše pohyby musí být fakt přesný, jinak vás zamorduje
každá malá věc v dohledu. Tohle nazveme
"neživé anální atentáty".

Jsou tu obchody,
kde se kupují powerupy. Tohle jsou vaše
jediný zbraně ve hře. Ale vyčerpáte je během sekund. Nestojí ani za tu námahu
sbírání bodů na jejich koupi. Tohle nazveme "neplodné prdy". Až pochopíte, že stisknutím
šipky dolů a A skočíte do díry, najdete tyhle
malý bonusový jeskyně, kde můžete získat
body skákáním na nepřátele.

Jo, tohle je jediný místo, který jsem
našel, kde skákání na ně opravdu funguje. Zkuste to kdekoli jinde,
a shodí vás to ze zasranýho útesu! A zkuste zmáčknout
dolů a A jinde než nad dírou, a spadnete do své záhuby! Máte i útok dupnutím,
ale funguje to jen na mrňavý brouky. Ne na ty velký. A mimochodem ty díry, jediné místo,
kde můžete spadnout dolů, jsou hluboký jen jednu obrazovku.

Myslíte si, že máte jít dál dolů? Ne, chcípnete. Takže musíte
vyjít zpátky ven z díry. Jo, co takhle ven
z mojí díry, vy zmrdi? Hele, žába. Můžu na ni skočit?
Můžu ji omráčit nebo zabít? Radši si s tím nebudu zahrávat.
Týhle hře se nedá věřit. Nemá žádný pevný pravidla.

Všem těm zavádějícím
hovnám a klamům dáme název
"sračkové rozptýlení". Nikdy nevíte, co máte udělat!
Přijdete ke zdánlivě slepé uličce, jen abyste si později uvědomili,
že máte odjet na tomhle mraku. Pohne se jen, až zničíte včelí úl.
A jediný způsob, jak to udělat, je získat power-up kostlivce a s jeho
pomocí na něj vystřelit ohnivou kouli. Taková hovadina by v jiným
kontextu nikdy nedávala smysl. Řekněte to někomu ve větě.

Abych pohnul s mrakem,
musel jsem sehnat kostlivce, abych vystřelil
ohnivou kouli na včelí úl. Kde se tohle ve filmu stalo? A to mluvíme o filmu,
kterej je totálně šílenej! Ale díky tomuhle ten film
vypadá jako něco normálního. Většina her se drží určitých tradicí
a ignoruje všechno podivné a nezvyklé. Ale tahle hra samotná
je podivná a nezvyklá. Je tu pár meziscén,
ale jsou hodně stručný.

Jako by se skoro
pokusili držet filmu. Ale no tak. Betelgeuse nemůže v NES hře říct "kurva
pěknej model" a zahoukat na rozkrok? Myslím, že hra víc souvisí
s tou hvězdou než s filmem. Myslím hvězdu na obloze,
opravdového Betelgeuse. Je to červený veleobr,
který jednoho dne exploduje. Nepopisuje to přesně ten pocit,
jaký máte z hrání tohohle kusu hovna? Tahle konkrétní
hvězda neustále pulzuje.

Je tak nestálá, že je někdy nazývána
devátou nejjasnější hvězdou na obloze, obvykle však desátou. Tohle kolísání a nestálost
jsou přesně to, o co jim šlo s nepředvídatelnou
povahou téhle hry. Když lítáte všude okolo jako
pružinou vystřelený hovno v pinballu, je to úplně jako ta hvězda,
o které se spekuluje, že kdysi změnila směr pohybu,
možná v důsledku blízké hvězdné exploze, nebo v tomto případě,
zpičeného brouka.

Máme tady hru, kde to,
co existuje mimo okraj obrazovky, může mít vliv nebo ne. Absence viditelnosti
má za následek smrt, zatímco existence něčeho nebezpečného,
ale neviditelného, bude mít taky vliv. Je to náhoda, že by hra
bez definovatelných hranic měla tak zřetelnou spojitost
s hvězdou s optickými emisemi, které kolísají
a komplikují určení fotosféry? A co to, jak je hvězda
obklopena okolohvězdnou obálkou tvořenou hmotou,
která byla z hvězdy vyvržena.

Trochu jako, když
velký včely vylítávají z úlu a vytvářejí
okolo něj vnější pole. Betelgeuse je součástí
souhvězdí Orion. Takhle ho viděli starověcí Řekové,
ale dnes samozřejmě víme, že je to vlastně kostlivec
střílející ohnivou kouli. Proč je Betelgeuse na rameni? No, to je jasný,
kdokoli to hrál jako děcko, se nasere,
jakmile mu šáhnete na rameno.

A nakonec
byla hra vydaná v květnu. To je měsíc, kdy lze Betelgeuse
vidět nad západním horizontem po krátkou dobu
po západu slunce. Podobně to byli hráči na západě
Ameriky, kteří tohle hráli hned po západu slunce
a udělaných úkolech, a bylo to jen na krátkou dobu,
než tím mrštili o zem, za horizontem. Takže ano.

Jsem přesvědčenej, že hra
je udělaná podle hvězdy, a ne filmu. Nebo prostě můžete říct, že to zkurvili
a až moc volně zacházeli s předlohou. Nazveme to
"mrdkovina volné formy". Jak jsem říkal, ve hře je
dost částí, kde musíte získat body, abyste si koupili
kostlivce nebo jiný powerupy. Nejčastější způsob, jak ty body
získat, je dupání na brouky. Nikdy nevíte, kolik máte bodů,
dokud nevejdete do obchodu. Co teda máte dělat?
Počítat si svoje vlastní body? Musíte být vážně přesní,
abyste na ty brouky dupli.

Musíte jen trefit
takovou prťavou skvrnku. Ale nejhorší částí je,
že se na brouky nemůžete soustředit, protože si zároveň
musíte hlídat většího brouka. Pokaždý tam je a neustále
se pohybuje tam a zpátky. Takže správná metoda je
dupnutí, skok, dupnutí, skok. A dávejte bacha.
Pokud vám omylem sklouznou prsty, je hodně snadný
seskočit z plošiny vstříc smrti. Tenhle druh přesnosti nazveme
"chcaní uchem jehly".

Až se dostanete k prvnímu
bossovi, nemáte ho jak zabít. Ne bez kostlivce,
to je jediný způsob. Ale pokud se tam dostanete
bez kostlivce, jste v piči. Nemůžete ani jít zpátky ven. Přímo tady jsou zasraný dveře,
ale nemůžete je použít! Nemáte jinou možnost,
než se nechat zabít. A pak vás to buď pošle
zpátky o několik částí, který musíte
hrát celý znovu, nebo začnete
znovu hned u bosse.

Nevím, jestli je tu nějaký
důvod nebo je to úplně náhodný, ale jakmile vás to jednou vrátí
k bossovi, tak to bude dělat pořád. Jste tam natrvalo zaseklí. I když
se dostanete na obrazovku s pokračováním, budete dál začínat u bosse! Takže musíte resetovat hru,
jen abyste získali kostlivce. Když dorazíte k bossovi s kostlivcem,
musíte se ujistit, že jich máte spoustu, protože hodně rychle odezní.

Nemůžete dostat ani ránu,
jinak ztratíte kostlivce. Boss ani nemá žádný
ukazatel energie nebo zásahů. Abyste ho porazili,
musíte ho zasáhnout tolikrát, aby ho to zatlačilo
ke zdi napravo. Jenže střílí
svojí zbraní tak často, že máte čas jen na jeden útok,
než musíte tu zatracenou věc přeskočit. A pokud vůbec skočíte,
skončíte na římse nad dveřmi. Tímhle ztratíte tolik času
a pokaždý se o něco přiblíží.

Nikdy ho nestřelíte tolikrát,
aby se posunul doprava, a pokud se dostane moc doleva,
jste naprosto v piči. Nemůžete ho zasáhnout zezadu. Jediný způsob výhry,
o kterým vím, je pomocí glitche, kdy to musíte udělat
hodně rychle na začátku, když blikáte. Tohle je ten nejvíc vadnej,
neférovej a nepředvídatelnej boj s bossem první úrovně,
jakej jsem kdy viděl. Nazveme to
"hra s pastí na krysy".

A nakonec si povíme o hudbě. Nečekejte, že uslyšíte známou temnou
zlomyslnou znělku od Dannyho Elfmana. Ne. Dle tradice všech her od LJN,
dostanete něco originálního. Co za koňskou sračku je tohle?
Vůbec to nenavozuje atmosféru. Bylo by to fajn v jiných hrách. Tohle byste měli slyšet, pokud poskakujete
s bublifukem v magickým pohádkovým světě. Ne v temné
noční můře Tima Burtona. Bylo by to
jako poslouchat, nevím, soundtrack k Mary Poppins
při sledování Requiemu za sen.

Takto nevhodný herní
soundtrack nazveme "špatná hudba". Na závěr bych mohl říct,
že ta hra je hovadina, že je to smradlavá kupa
kozích hoven, strašná ohavnost. Ale perfektní způsob,
jak to shrnout, je, že je to hra od LJN. Nezáleží na tom,
kdo to skutečně vyvinul.

Byli najati LJN. Uvítací dopis nejspíš
obsahoval něco takovýho: "Vítejte v našem týmu
Lemplů Jebajících Nintendo. U nás v LJN usilujeme o vytváření
přední světové přehlídky hoven a pro naše zákazníky znásilňujeme
všechny jejich oblíbené filmy. Oceňujeme vaše přispění k rozšiřování
černého moru dnešní generace her. Přikládáme naši příručku
zásad a postupů ve vyvíjení her s odskakující hovadinou,
vertikální čurákovinou, děvkobariérou, neživými análními atentáty,
neplodnými prdy, sračkovým rozptýlením, mrdkovinou volné formy,
chcaním uchem jehly, hrou s pastí na krysy a špatnou hudbou.

Jsme hrdí,
že vás máme na palubě. Takže, mrdat tuhle hru!
Dívejte se! Betelgeuse,
Betelgeuse, Betelgeuse! Dem na to! Viděl jsem Vymítače ďábla 176krát
a pokaždý se bavím ještě víc!

Šťastnej Halloween, sráči! Překlad: Frix
www.videacesky.cz