Konečně se s Nerdem dostáváme k obávané hře E.T. na Atari 2600, která má mezi mnohými hráči pověst nejhorší hry všech dob. Kolem této hry se točí i děj filmu Angry Video Game Nerd: The Movie, z jehož konce je tato recenze převzata a předělána na regulérní epizodu. Toto video je tudíž hlavně pro ty, co film neviděli a přesto by nechtěli být o tento díl ochuzeni. A pokud jste film viděli, jak se vám líbil?
Poznámka: Ve videu je sice varování před možným spoilerem k filmu, ale přesto si myslím, že se na tento díl klidně můžete podívat, i pokud jste film ještě neviděli a máte tak v plánu učinit. Nic zásadního se tu neprozradí a navíc film sám sebe nebere příliš vážně.
Vezme vás zpět do minulosti hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka
a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč,
jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo Nerd.
Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Nerd, Nerd, Nerd! E.T. na Atari 2600. Za prvé to není hra,
kterou jen vezmete a hrajete. Většina her téhle generace
byla jednoduchá. Sestřelte kupu vetřelců,
vylezte až nahoru, zastavte střely
nebo snězte všechny kuličky.
Ale E.T. je hádanka. Se všemi těmi náhodnými
symboly objevujícími se nahoře a neustálým padáním do děr není divu, že hráči
nepochopili, jak tuhle hru hrát. Musíte si přečíst manuál. Takže, jakmile
pochopíte, jak tu hru hrát... pořád stojí za vyližprdel! Když hra začne,
E.T.
přiletí z vesmíru. A teď musí zpátky?
Tak proč sem vůbec přiletěl? Stačilo by, kdyby zůstal na tý lodi
a neměli bysme tady hru. A nebylo by to lepší, kdyby
E.T. jen přiletěl a hned zas odletěl? Neměli k dispozici
nějaký barvy kromě zelené? Země je zelená, díry jsou zelený
a dokonce i E.T. je do prdele zelenej! Připadám si, jako bych dělal
test na barvoslepost. Ať jdete kamkoli,
pořád padáte do děr. Jsou kurva všude!
Ven se dostanete natažením krku,
což nějak způsobí, že se E.T. vznese. Kde ve filmu E.T. natáhnul krk,
aby se vznesl z díry? Když se dostanete na povrch,
většinou zas spadnete zpátky dolů. Kurva! Dostaň se ven!
Dostaň se ven! Kurva! Je na to trik. Musíte si
přesně pohrát s ovládáním. Jen se to fakt blbě učí. Je možný se zachytit než
dopadnete dolů, nikdy to ale nečekáte.
Dívejte!
Do hajzlu! Lidský mozek nedokáže tak rychle reagovat.
Nevím, kdo ten trik může zvládnout. Možná ninjové, co fetujou Speed
a celý dny hrajou na Atari. Cílem hry je najít
tři skryté části telefonu, se kterým musí
E.T. zavolat domů. A hádejte,
kde je najdete? V dírách! Když se procházíte, přecházíte přes
neviditelný místa se speciálními předměty.
Když na těchto místech stojíte,
můžete je použít k provedení určité akce. Například,
když narazíte na šipku, můžete ji použít
k přesunu na další obrazovku. Ale v polovině případů
skončíte nad dírou! Takže, když chcete použít šipku,
musíte si vzpomenout, co je na tom místě
na další obrazovce, jako by vás hra nutila
myslet ve čtyřech dimenzích. Co to je za hru?
Pro nějaký zasraný vědce? Prezentuje se
jako by byla pro malý děti. A to vážně svědčí
o nedostatku komunikace. Kromě toho, celá hra
funguje na principu náhody. Všechny ty zóny,
části telefonu a vše ostatní je vždy ukryto na jiném místě
pokaždý, když hru zapnete. Někteří fanoušci tu hru bránili.
Že prý je pokaždé jiná. Asi jako když se vyseru,
tak je to vždycky jiný! Co vážně nesnáším,
jsou ti agenti FBI a vědci.
Vědec vás hodí zpátky do budovy
a agent vám vezme všechny části telefonu. To je teda čurák! Snažit se těm chlápkům utýct,
aniž byste spadli do děr, je fakt opruz. No tak! No tak, ty sráči!
Dělej, ty mamrde! Kurva! A jak to, že můžou
přejít přes díru a vy ne? Jo, jo. Do toho,
přejdi znovu přes díru. Naser si.
Já přejdu přes díru tvojí mámy! I když ty části najdete,
tak stojí za úplný hovno! Hovno na entou. To proto, že musíte ještě
najít zónu pro volání domů. Vypadá to jak
vetřelec ze Space Invaders, ale v celý hře je jen jeden. A pamatujte,
že je pokaždý na jiným místě, takže musíte jak kokot
projít úplně všechno. Jako byste se snažili
najít jehlu v kupce sena!
Nebo hovno v blátě. Všechno to nesmyslný
pobíhání vám bere energii. Přesně tak, E.T. umře,
když se moc pohybuje. Takže možná prvně najdu zónu volání.
Nakonec najít části telefonu je snazší, protože zóna s otazníkem
ukazuje, ve které jsou díře. Mám zónu volání! Ale do hajzlu!
Promrhal jsem všechnu energii. Možná prvně najdu části telefonu.
OK, mám části telefonu. Ale do řitě!
Chlápek z FBI mi je sebral. Je to jako velkej bratr, kterej vám
chce dát facku a zároveň zaříznout trenky. A když se vám podaří vše najít
na jeden bezchybný zátah, tak hádejte co? Nemůžete volat domů,
pokud je někdo na obrazovce. Takže pokud je zóna volání
náhodou na obrazovce s FBI a vědcem, jste v prdeli! Proč E.T.
musí
být sám, když volá? Jako nějaká puberťačka. Když najdete zónu volání a všechny
tři části telefonu a zavoláte domů, tak pak se musíte
vrátit na přistávací zónu, ale aby to bylo ještě horší,
je tu časový limit. Musíte stát na přistávací zóně
přesně v momentě, kdy vyprší časový limit. A pokud agent FBI nebo vědec
vejdou na obrazovku, tak to nefunguje. Proč E.T.
potřebuje tolik soukromí? To si potřebuje zatahat za svou
zelenou fazolku, nebo co?
Takže, je to vážně
nejhorší hra všech dob? Neřekl bych. Je frustrující,
je to výzva a je to hlavolam, ale proto je tak návyková. A když zvážíme, že byla
vytvořena v tak krátkém čase, je sofistikovanější
než cokoli z její doby. Dobyvatelé ztracené archy byli stejně tak
divní a záhadní a dočkali se velké chvály. Obě tyto hry měly manuál.
Chápu, že děcka prostě jen chtěly
vzít hru a užít si ji, aniž by něco četly. Ale pokud dokážete pochopit
Dobyvatele, dokážete pochopit i E.T. Takže co dalo
téhle hře takovou pověst? Na to nedokážu odpovědět. Je to prostě něco,
co se stalo. Je to něco,
co jsme potřebovali. Je na té hře
něco tajemnýho? To je.
Je to... plán Oblasti 51 a přístupový klíč a každá
kazeta obsahovala kus mimozemské lodi. Jasně,
ale na to všechno zapomeňte. Tajemnou věcí na všech těchto
mizerných starých hrách je to, že nějakým způsobem
mají své místo v našich srdcích a vrací nás zpátky do té
výjimečné doby, kdy jsme byli děti. A taková je síla klasik. A taky těch ne tak úplně klasik,
které rádi nesnášíme.