Nepravděpodobný Lester

Vezme vás do minulosti. Hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka
a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč,
jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo nerd.

Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. O nic nejde,
stejně z toho jednou bude prach. "Nepravděpodobný Lester". Je nepravděpodobné,
že tohle bude dobrá hra! Dobře, úvodní obrazovka. Chlápek na liáně. Jako v každé adventuře z džungle.

A pak je tady příběh.
Jste Lester, komiksový geek,
který šel do přístavu a pak... Dobře, už teď nemám
žádnou důvěru v tuhle postavu, když usne na nákladové plošině,
která se naloží na loď. Nedobrovolně odjede, loď přepadnou piráti a Lester doplave
k nedalekému ostrovu. Tady začíná hra. Tohle je ta nejtrapnější chůze,
jakou jsem kdy viděl.

Co to dělá? O co mu jde? Skoč! To teď šuká vzduch? No tak! To nedokáže skočit,
aniž by si ublížil? Tenhle klučina by
se měl poučit od Maria. Nemůžete skákat z velké výšky. Musíte se postavit na okraj,
otočit se opačným směrem a lehce se snést dolů.

Je to otrava a chvíli trvá,
než se to naučíte. Není to tak neobvyklé,
některé hry měly podobné ovládání. Jako Prince of Persia,
Out of this world a Nosferatu, které využívaly podobnou
rotoskopickou animaci. Ale tohle je vážně otravné! V polovině případů dělá
Lester věci proti vaší vůli. Já to neudělal!


To ta hra! Hráli jste někdy za postavu,
která vás neposlouchala? Běž k té želvě!
Proč utíká? Co je tak hrozivého
na zkurvené želvě? Utíkej, Lestere, utíkej!
Rychle pryč od želvy. Mohla by rychle zaútočit! Zjistil jsem, že tyhle kraby
můžete zabít kopnutím. A ano, tenhle maličký kopanec
je vaším jediným útokem. Nevím, co dělá to šukání vzduchu.

Ale nemůžete ojet želvu. Snažím se na ni skočit,
ale nefunguje to. To nemůžu skočit na želvu? Aha, musím ji kopnout. Proč mě to hned nenapadlo? Skákat na želvu... Měl bych přestat myslet na Maria. Jak se tam mám dostat?

Můžu posunout kámen? Ano, můžu. Dobře. No tak. Vyskoč na kámen. Kurva. Posuň ten kámen, kurva! Takhle. Dobře, blíž to nejde.

Kurva, zasekl jsem se tu. Dobře, skoč. Co? Kurva! Vylez na kámen, kurva. Dobře. Blíž. Kurva. Blíž. Kurva!

Ježíši,
připadám si jako idiot. Vyskoč tam! Tak už tam kurva vylez! Ty vole! Nevím, jak jsem to udělal. Do prdele, teď tady jsou ptáci? Skrč se! Ne, ne, ne! Pusť mě!

Musím projít celou úroveň znova? Tahle hra je na hovno. Další úroveň je v jeskyni
a je to jako v labyrintu. Nejen, že se to špatně ovládá,
ale ani nevím, kam jít. Do hovínka. Co je pode mnou zjistím
jen skokem dolů. No tak, tentokrát jsem se ani nepustil! To nemůžu ani skočit
a chytnout se okraje bez zranění?

Víte, o co jde?
Prostě si to nemůžete zkrátit. Musí to být
co nejpomalejší a nejpracovitější. Malicherná hra. Ale ne, proč musí být
v tolika hrách netopýři? Do hoven! Nemám čas slézt dolů, tady by se vážně hodilo,
kdybych mohl skočit. Nesnáším netopýry.


Kurevsky je nesnáším. Zmizte ode mě. Můžu jim utéct,
dokážu to! Do prdele! Tohle je skrvna od chcanek
ve tvaru penisu na tváři videoher. Radši bych mrdal
zlou čarodějnici ze západu. Radši bych si zahrál CD-i hru!
Jo! Třeba Květiny Roberta Mapplethorpea. Ne.

Nehrál. Co je tohle?
Nikdy jsem si tohohle kamene nevšiml. Můžu ho zvednout? Panebože. Teď si připadám jako pitomec. Ale nemůžu si to moc dávat za vinu,
myslel jsem, že je součástí okolí. Jak to má člověk odlišit
od těch ostatních sraček? Skvělé. Slepá ulička. Kámen nic nedělá.

Dobře, tady je truhla. Otevřu zámek odrazem
kamene proti zdi. Rubín. Super. Počkat. Nemůžu mít kámen
a rubín zároveň? Děláte si srandu? Nemůžete držet
zbraň a předmět zároveň? Tak proč tady jsou dvě kolonky? A jdeme dál do další úrovně! Teď se bojí totemů?

Tenhle týpek je k hovnu. Teď musíte přeskakovat
zemětřesení, ohně a tak? Tohle není hra, která by měla
požadovat plošinové skoky. Jakmile dopadnete na potápějící
se plošinu, jste zaseknutí. Nedostanete ani šanci skočit zpět. Ne, ne, ne, ne! Skoč! Zkurvené ruce!

Skoč! Kurva! Proč stojí rovně? Jakoby si žádal o smrt. Koneckonců je to týpek,
který usnul na nákladní plošině. Jen ať chcípne. Kdo by chtěl hrát
za tak slabou, ubohou postavu? Nebyli byste radši drsňáci?

Není tohle důvod hraní her?
Cítit se mocně? Být někým, kým nejste? Chápu to. Měl to být nerd. V porovnání s ním vypadám
jako Charles Bronson. Steve Urkel by z něj vymlátil duši! Myslím, že to celé byl experiment. Vytvořit tu nejhorší
videoherní postavu. Nedivím se, že se nedočkal pokračování.

Dokážu si představit, jak by vypadal
Nepravděpodobný Lester 2. Hra by začala
a vy byste se nemohli ani pohnout. Lester by si jen sundal kalhoty, cucal palec a vysral se u toho. Ve třetí hře byste se nedostali
ani přes úvodní obrazovku. Jen byste zmáčkli Start
a Lester by spadl a uprdl si. Čtvrtá hra ani nefunguje. Strčíte ji do Super Nintenda...

a to vybouchne. Pátá hra není ani hra. Je to jen pytel sraček
s nápisem Nepravděpodobný Lester 5. A na PS4 vychází nová hra,
která využívá nejnovější technologii disku, vytvořeného
z orangutaních sraček. Ukázalo se, že jinak to nejde.
Tohle se na blu-ray vyplatí. A původní Lester bude vždy klasikou, která zraje jako víno.

Víno z fermentovaných
krysích chcanek s jemným aroma z mršiny
tři dny starého jelena. S delikátní a ráznou
příchutí skunčích prdů a podbarvené análním potem. Paleta je bohatá s trochou
sušených hoven z veřejných toalet na odpočívadlech. Skvěle se doplňuje s dlouhotrvající
chutí mouchami obklopených odpadků. Nasrat na tuhle hru!


A víte co? Nasrat na všechny hry.
Podívám se na televizi. Televize je dneska docela o ničem. Překlad: Rizyk
www.videacesky.cz