Skvělé dobrodružství Billa a TedaAngry Video Game Nerd

Vezme vás do minulosti. Hrát ty největší zhovadilosti. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by sežral shnilou řiť přejetého skunka a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější hráč, jakého znám. Je to Naštvaný Nintendo nerd.

Je to Naštvaný Atari Sega Nerd. Je to Naštvaný Videoherní Nerd. Co se stane, když vezmete komedii z 80. let, jako Skvělé dobrodružství Billa a Teda, a uděláte z ní NES hru? Dva chlápci mají potíže s dějepisem, takže se vrátí do minulosti v budce, aby jim pomohly historické postavy. Zní to hloupě, ale je to skvělá zábava a herní adaptace se zdá být dobrým nápadem.

Obsahuje zábavné postavy, cestování v čase a dobrodružství. Jak se to dá posrat? Chcete vědět? Takhle. Jako skoro všechny filmové adaptace na NES, i tuhle udělalo LJN. Mistři hoven. Hrůzná duhová známka smrti. Příběh hry je o tom, že rebelové se vrátili v čase, vzali známé historické postavy a dali je do jiných období.

Vaším cílem je všechny najít a vrátit do správného období. Kdo jsou ti rebelové času a proč by něco takového dělali? Víte co? Nikdy o nich nepadne další zmínka. Jsou jen pro vaši představivost. Nebyla by to sranda, kdybychom dali Thomase Edisona do starověkého Egypta? A co takhle Galilea do druhohor? Jsme debilové.

Důvodem, proč se snažíte vrátit tyhle historické chlápky do správného období, je, abyste zabránili změně historie. Přesněji proto, aby zůstala kapela Wyld Stallyns pohromadě. Vážně? O to hlavně jde? Nepředejít nějaké velké katastrofě, ale zachránit nějaký zkurvený koncert? Prvně ve hře dostanete telefonní seznam s čísly na historické chlápky. Pokud jim zkusíte zavolat, nic se nestane.

Ne že by ti lidi měli telefonní čísla. Nejsou tady žádné instrukce. Musíte si to zjistit sami. "Hodně štěstí, blbečku!" Podívejte, tady je červené blikající číslo pod tím číslem. Asi mám zavolat tohle, co? Díky, že jsem musel hledat skrz celý seznam! Pak jste v něčem, co nazývají časový obvod, kde musíte střílet telefonní budku skrz všechna čísla, která voláte.

Nemyslíte, že to trochu přehnali? Co takhle scénka, jak se budka točí v časové díře? Opět tady nejsou žádné instrukce. Předpokládám, že mám trefit všechna čísla v pořadí. A ten růžový kruh pomáhá navádět budku. Jenom hádám. Co to má za smysl?

Proč nemůžu začít hru? Nemůžete prostě zadat čísla a jít rovnou na úroveň? A když jsme u toho, proč vůbec volat číslo? Co třeba jen vybrat stránku s danou osobou? Na tom ale nezáleží, protože jako první musíte zavolat Rembrandtovi. Proč to není jako v Megamanovi, kde hrajete úroveň, kterou chcete? Tady musíte hrát v pořadí daném podle hry. Takže všechno hledání, vytáčení a blbnutí s časovým obvodem nemá vůbec žádný smysl.

Počkat, ono to je automatické? To prostě nic neděláte? Jo. Pokud počkáte, tak budka poputuje skrz obvod sama. Nevýhoda je, že pokud to uděláte, stojí vás to mince. Když vám dojdou mince, tak jste v prdeli a hra končí. Takže chcete ušetřit co nejvíce. To je jediná výhoda pohazování sebe sama mimo obvod. Cestování v čase zdarma.

Později jsou úrovně v obvodu těžší. Musíte se vyhnout lebkám, protože vám berou mince. Mimochodem, kde je zbytek obvodu? Nemá tady být jedno číslo navíc? Kde je? To si ze mě děláte prdel! To je až tam? Koho by to napadlo?

A aby to nebylo málo záhadné, tak musíte trefit jednu z lebek. Jedna vám sebere mince, druhá se změní na číslo. Takže máte 50 % šanci se trefit. Tomu říkám pořádná hovadina. Když se konečně dostanete do hry, hned si všimnete, do jaké sračky jste se to dostali. Připravte se na to. Ale nejdřív základy.

Jak vidíte, pokusili se o trojrozměrný svět. Musím uznat, že to bylo ambiciózní udělat na NES. Ale stejně se můžete pohybovat jen v úhlu 90 stupňů. Hrajete buď za Billa, nebo Teda. Na obrazovce spolu nejsou, což je docela blbost na hru s tak známým duem. Takže hledáme Rembrandta. A víte co? Myslím, že si nechali utéct příležitost, aby z tohohle udělali vzdělávací hru.

Nemuseli to přehnat, pořád to mohla být akční adventura s nějakými informacemi. Jde jen o hledání historického chlápka, ale nikdy je nevrátíte do doby, kam patří. Nebylo by fajn, kdyby měli malý popisek o tom, kdo Rembrandt vlastně je? Místo jen zkurveného čísla! A všechna ta časová období jsou fádní. Většinou je to jen předělaná původní úroveň, pořád dokola.

Nikdy nám neřeknou, kde nebo kdy to má být. Jsou hry, které jsou vzdělávací, ale jsou na hovno jako hry. Ale tahle hra je na hovno v obou ohledech. Kam se vypařila hudba? Nedělám si prdel. Pokaždé, když začnete hru, hudba hraje 30 sekund a pak přestane. Nestěžuju si, protože je na hovno, ale proč? Neuměli to naprogramovat na opakování?

Zbytek zvukových efektů není o moc pokročilejší než Atari 2600. Jsou zde dva zvuky. Skákání a padání na prdel. Zvykněte si na ty dva zvuky, protože uslyšíte většinou jen to. Zpátky k ovládání - mrkněte na tohle. Nikdy nevíte, kam jdete, protože vás musí dohnat obrazovka. Klasická sračka dvou rychlostí. Místo volnosti pohybu musíte následovat cestu.

Ted očividně nemůže chodit po trávě. Nemůžete jít ani u okraje cesty. Když půjdete do zatáčky moc zostra, zaseknete se. A jdete po té nejsložitější možné cestě. Do prdele! Pokud skočíte do zelené, jste zaseknutí jak psí hovno na chodníku. Musíte skákat, dokud nevyskočíte pryč. Je to jako se dostat z písku na golfovém hřišti.

A s těmi zvuky skákání mi to vážně připomíná NES Golf. No tak! Pojď! Kurva! Tohle je jedna z nejotravnějších věcí v historii videoher. Jako bomby v Dr. Jekyll a Mr. Hyde. Úzké skoky v Ninja Turtles, snipeři v Dicku Tracym, schody v Krotitelích duchů, jámy v E...

Ale někdy po trávě chodit můžete. Jo! Někdy! Je to jedna z těch her, které mění pravidla. Co se stalo? Kam jsem se poděl? Našel jsem nějaký glitch. Nepřátelé jsou náhodní. Někteří vám vezmou mince, někteří vás vezmou do dungeonu. Kurva, kurva, kurva, kurva ne!

Lidé, kteří stojí, vám pomáhají. Buď vám dají mince, nebo ještě lépe, zbraně. To pomohlo. Všechny zbraně mají stejný rozsah, odletí na kiláky daleko. Neexistuje přímý útok. Proč mi nedáte luk nebo něco? Ne. Víte, co používáte? Víte, co to je za zbraň? Je to učebnice.

Zkurvená učebnice, která vybouchne! Mimochodem, tohle vůbec nezmění historii. Pojďme vyhodit do vzduchu nějaké lidi. Zabít nějaké ty předky. To je super. Hlavně ať to neovlivní koncert Wyld Stallyns. Když se vrátí, tak bude země úplně naruby. Budou hrát bandě inteligentních lenochodů. Pak taky můžete dostat kazetu.

Líbí se mi, jak rytíř řekne: "Bill mi řekl, ať ti dám tuto kazetu." Jako by věděl, co to vůbec je. Co dělá? Hraje hudbu a přinutí všechny tančit. Je to hodně nápomocné, hlavně protože nepotřebujete přehrávač. Prostě hodíte kazetu na zem. Chcete si něco poslechnout? Takže kde je Rembrandt?

Můžete to tu celé projít, ale stejně ho nenajdete. Protože ho musíte vylákat na návnadu. Je to snad zkurvená ryba? Návnada může být úplně cokoliv. V každé úrovni jsou skryté čtyři. Díky jedné z nich se Rembrandt objeví v jednom z domů. Jak tu návnadu najdete? Chcete to vědět? Víte jak?

Skákáním do věcí! Tahle hra z vás dělá idioty. "Hele děcka, chcete si zahrát hru Bill a Ted? Tak běžte se skákat do křoví a plotů! To vás zabaví. Užijte si to!" Neexistuje žádná zkratka. Musíte projít celou úroveň a všude skákat. Úplně všude. Někteří lidé vám dají nápovědu.

Někdy si s nimi stačí promluvit. Jindy zase musíte vybrat odpověď. Správná odpověď vás dovede k další větě, na kterou odpovíte a pak další... Prostě se zaseknete v množství dialogu. Nesnáším to. Všechny odpovědi jsou sračky na jedno brdo. Jak máte znát správnou odpověď? Taky musíte A-čkem projíždět odpovědi a B-čkem vybrat onu odpověď.

Co takhle vpravo nebo vlevo a pak tlačítko na vybrání? Protože poprvé nevíte, které tlačítko zmáčknout, takže vždycky zvolíte něco, co jste nechtěli. Je to styl pokus/omyl a vůbec to není intuitivní. Nápovědy jsou vždy vágní. Jako: "Hledej něco podivného na stromu." nebo "Hledej poblíž křižovatek."

To pomůže. Poblíž křižovatek? Kterých, kurva? Tohle je stejná kravina jako v Castlevanii 2 nebo Zeldě 2. A miluju, když použijí směr jako sever nebo jih. Hra je nakloněná v úhlu, kde je kurva jih? Co třeba kompas? Co třeba mapa? Co třeba cokoliv? Super, jsem zaseknutý.

Tady došla krajina? Pak tady jsou nepropustné otevřené dveře. To mě taky naštve. Pokud tam nemůžu jít, nedávejte tam dveře! Nebo je aspoň zavřete. Psychologicky mě trápí. Nesnáším takové hry. Nasrat na lidi z města. Nasrat na to, že nevím kam jít. Jdu si pro posilu. Nintendo Power.

Vizualizace úrovně pomůže, ale kde je začátek? Rád bych věděl, kde jsem. Není tu, protože hra vždy začne někde jinde. Můžete ovlivnit kde začnete, když časový obvod skončí, máte držet šipku nahoru nebo dolů nebo co. Já nevím. Nemám kurva tucha. Pak tady jsou některé dveře, které vás přenesou někam jinam. Ani tohle mi časopis neřekl.

Stejně tak mi neřekne kde najdu ty chlápky. Vím, že se objeví v náhodném domě, ale musí tady být několik přednastavených míst. Pro návnadu tady je kruh, který vágně značí oblast. Ne přesný keř nebo plot. Tohle je jeden z případů, kdy se Nintendo Power prostě neobtěžovalo, protože hra byla moc na hovno. Aspoň vím, kde se mám dívat.

Super, něco jsem našel. Můžete říct, že podvádím, když se dívám do časopisu, ale samotná hra nehraje podle pravidel. Bill a Ted byli ultimátní podvodníci. Co jsme si odnesli z filmu? Že když propadáte z dějepisu, ale máte přístup ke stroji času, tak přineste historii do hodiny! Pokud by se to fakt stalo, dal by jim učitel hned za jedna, nebo řekl: "Je super, že jste přivedli Aba Lincolna, ale stejně musíte napsat test."

Konečně jsem našel Rembrandta. A pro dialogy v jednom okně musíte zmáčknout B místo A. Opět mění pravidla. Musíte zvolit předmět, který mu dáte. Existuje jen jedna správná volba. Řekněme, že mu dám lebku.

To je špatně, takže musím znovu. Správný předmět má být něco, co patří této historické postavě. Tady mohla být hra aspoň trochu vzdělávací. Ale je to jen vtip. Třeba Césarovi máte dát salátový dresing. Thomasu Edisonovi máte dát kompaktní disk. Jo, vůbec nepozměníme historii. Kleopatře kreditku.

Elvisovi náhrobní kámen. Tady máš, Elvisi! To je tvůj náhrobek! Umřeš! Králi Artušovi svatý grál. Jo, celý příběh se motá kolem hledání svatého grálu. Najdete ho náhodným narážením do křoví nebo plotu. Jen takový úkol bokem. Jessemu Jamesi dáte uzi. Dáte Jessemu Jamesi zkurvenou uzi?

Dáte pověstnému psanci moderní zbraň? Jo, jen mu pomozte. Stejně tak můžete dát Vladu Napichovači atomovou bombu. Nicméně jsem dal Rembrandtovi váleček a on řekl: "Jdem pařit!" To přesně řekl. Taky zmínil, že zaplatí za telefon. Jasně, tady máš nějaké mince na budku pro cestování v čase z budoucnosti. A teď musíme jít znovu skrz ten zatracený obvod.

Došly mi mince. Neřekl ten zmrd, že zaplatí? Super, to musím v celé úrovni zase hledat mince? Mám dost. Ztrácím víru v mou NES kolekci. Probíhala nějaká kontrola kvality? Znamenala ta známka kvality vůbec něco? Dívali se na ty hry vůbec, než je dodali do každého hračkářství?

Kolik z těch her je bezcenných? Všechny od LJN, to vím jistě! Ale jsou tu i dobré hry. Vážně jsou. Zelda, Mario, Metroid, Contra, Castlevania, Megaman, ale pak? Pak udeřila velká bouřka sraček. Bouřka sraček a špatných her. A uprostřed všeho byla duha. Duha sraček, LJN.

Bill a Ted je možná ta nejhorší LJN hra na NES. Nemá jen nějaké chyby, nemá pro a proti. Tady jsou jen proti! Jsem uchvácen. Jak to dokázali? Jak to mohli udělat tak špatné? Slovo špatné se ani nehodí. Je to ostudné. Je to ztuchlé!

Vyhledal jsem slovo "ztuchlé" ve slovníku. Není tam definice, jen obrázek hry Bill a Ted na NES! Proklínám tuhle hru! Proklínám plast, který balí tuhle sračku! Vážně! Je to plastová obálka plná hoven! Je to zkurvená sračka! Je to na hovno. Je to odpad! To je vše. Dobrou noc. Ještě jsem zapomněl zmínit, že ve skutečnosti je na opičí prdel a je to bezcenná, hlen kydající, na mokré páře bublající hromada buvolích sraček.

Pouhé popisy nedokážou vyjádřit chybějící selský rozum, který má i děcko, kreslící si s křídou na zemi. Nedokážu vymyslet popis, který by dostatešně vyjádřil odpor a jen se přiblížil této ztuchlé ohavnosti. Nemůžu to popsat.

Končím. Vážně. Tahle hra je sračka vycházející z krvácející vagíny staré ženy! Je prostě otřesná! Na co jen mysleli? Já vím. Oni nemysleli. Překlad: Rizyk www.videacesky.cz