Seznam přání, 2. částAngry Video Game Nerd

Hry různý hraje, na ty nejhorší vzpomíná. Zjistí, která je ta největší hovadina. Naštvaný Videoherní Nerd je tu! SEZNAM PŘÁNÍ * 2. ČÁST Další hrou, na kterou jsem během let dostal plnou prdel žádostí, je A Boy and his Blob. Problém je v tom, že to nepovažuju za špatnou hru. Ale dokážu pochopit, proč by pro mnohý byla otravná a nudná.

Ovládáte kluka a blob vás následuje. Máte zásobu lentilek, který, když hodíte blobovi, promění ho na různý nástroje. Celá zábava je v tom, přijít na to, co se hodí nejlíp pro danou situaci. Vím, že je otravný, že vám ty lentilky ani neřeknou, co dělají, ale brzo pochytíte ten skrytý humor. Třeba jablečná lentilka promění bloba na hever. Chápete?

Applejack? Je to hodně o hádání a o pokusech a omylech. Jako, když potřebujete jít dolů, tak nikdy nevíte, kde přesně stát, dokud párkrát nespadnete do své záhuby. Hudba je monotónní, není tu moc nepřátel, hodně se tu únavně pobíhá, ale má to svoje jedinečný kouzlo. Líbí se mi řešení hádanek a ten blob je super mrňous, poslušnej jako pes. Hra má možná svoje chyby, ale vyniká u ní kreativita a originalita.

Tři moulové, tohle bylo vždycky hodně žádaný. Dlouho jsem se děsil této chvíle. KROTITELÉ DUCHŮ 2 Cože? Krotitelé duchů 2? Hej chlapi! Jsme ve špatný hře! Hej, to vypadá jako hra pro děti! - Tak to se povedlo! - Vy imbecilové! Vždycky jsem byl velkej fanda Tří moulů, ale kouzlo hry skončí hned po titulní obrazovce.

Děj je o sirotčinci, kterej není schopnej splácet hypotéku. Takže se snažíte sehnat peníze, aby děti měly kde žít. To je smutný! To není zábavnej koncept pro hru! Bere si to myšlenku z něčeho, co je až moc skutečný. Hra samotná není nic jinýho než kupa miniher. Nijak neovlivníte, kterou zrovna budete hrát. Nemůžete je zrušit.

Na čemkoli přistanete, to musíte hrát. A tu samou můžete dostávat pořád dokola. Vypadá to, jako bych vždycky dostal tu, kde jím živý ústřice. Jenom tu hýbete lžící a nabíráte ústřice. Lžíce se pohybuje příšerně pomalu. Nedá vám to dost času, než ústřice zmizí a Curly udělá ten nesnesitelnej zvuk! Ani nedokážu popsat, jak moc mě to celý štve. Zvedá se mi z toho kýbl! Nemůžu se na to dívat! Nesnáším zírání na ty ústřice!

Ani nevypadají jako ústřice! Vypadaj jako prdele! Ani se nesnažím bejt vtipnej. Fakt vypadají jako psí chlupatý prdele v polívce! Co jinýho by to připomínalo? Pak je tu ta část, kde jste v nemocnici a sbíráte červený kříže. Bezduchý, ale hratelný. Je tady klasická bitva s koláči a fackování. Není třeba vysvětlovat.

Nevím, co je ta hovadina nahoře. Kdyby to tam nebylo, tak bych určitě nebyl zmatenej. Tohle byste od Tří moulů čekali, ale celá hra samozřejmě nemůže být jen o tom, jak se Tři moulové fackují. Takže se pokusili tomu dát trochu rozmanitosti. Nejlepší částí je kvíz. Ale co se stalo s ovládáním? Máte na výběr víc odpovědí. Abyste vybrali A, držíte levou šipku a zároveň zmáčknete tlačítko A nebo B.

K výběru B držíte šipku nahoru nebo dolů a stisknete tlačítko. K výběru C držíte šipku doprava a stisknete tlačítko. Proč to prostě nemohla být obyčejná obrazovka s výběrem? Jací retardi to takhle naprogramovali? Udělali tu hru ve skutečnosti sami Tři moulové? Nejotravnější hrou ze všech je ta, která je podle jedné konkrétní scénky Tří moulů nazvané "Punch Drunks". Ve scénce je Moe boxerský manažer, který dá Curlyho do ringu, aby využil jeho psychického komplexu, který způsobuje, že knokautuje lidi, kdykoli slyší píseň "Pop Goes the Weasel".

Larry je najat Moem, aby seděl vedle ringu s houslemi a hrál tu píseň, aby Curly mohl vyhrát zápas. Ale housle se rozbijou a Curly teď musí běžet najít alternativu. Je to skvělá scénka, ale kolik z toho vám hra řekne? Nic! Dostanete jen záběr Larryho, jak drží rozbitý housle, a pak hra začne a Larry pobíhá kolem a snaží se najít rádio.

Není divu, že nikdo nevěděl, co tu kurva dělat! I kdyby děcka v 80. letech znala Tři mouly, jaká byla šance, že budou znát konkrétní scénku z roku 1934? Ovládáte Larryho dole. Těžko říct, proč je Curly nahoře. Jediný důvod, aby tam něco z toho nahoře bylo, je ukázat časový limit. Ale je to moc komplikovaný a rozptylující.

Jenom se vám z toho chce hrát ten box. Místo Larryho, kterej běhá uličkou a do všeho naráží! To je všechno, co děláte! Vrazíte do všeho, co vidíte! Je to ekvivalent první úrovně Zpátky do budoucnosti 3 na Segu Genesis Mimochodem, kdo je ten nahej chlápek na chodníku? Ať dělám cokoliv, vždycky vrazím do sloupu nebo do krabic v pozadí! A na běhání zapomeňte! Jinak nikdy neuvidíte, co je dál! Mrdat tuhle hru! Přesunem se na území Super NES.

Podívejme se na Kutila Tima! Jo, přesně tak! Podle toho seriálu. Jak vezmete rodinný sitcom a uděláte z něj videohru? No, děj začíná s Timem "kutilem" Taylorem na scéně jeho show Čas kutilů. Pamatuje si tu show v seriálu? Jeho nářadí se ztratí a tak je musí jít hledat do ateliérů jiných show. Podle všeho v nahrávacím studiu hned vedle Času kutilů natáčí nějakej seriál s dinosaury. Takže první úroveň je jen typická plošinovka s dinosaury.

Pokud je to seriál a dinosauři nejsou skuteční, tak jak můžou útočit? Asi budou robotičtí nebo tak něco. Takže ok, je to dost ujetej koncept, to mi došlo. Můžem doufat, že aspoň hratelnost je obstojná. Ne? Jo, to není. Zbraně stojí za hovno! A probíjení se skrz tyhle balvany je vždycky fuška.

Je to neúprosně těžký! Moc lidí se nedostalo za tuhle první úroveň, ale prý jsou to všechno typický televizní ateliéry. Nebylo by skvělý, kdyby to byly ateliéry ke skutečným seriálům? Jako Family Matters, Plný dům nebo Dinosauři... Ne, ne, ne. Už žádní dinosauři. Víte, co by bylo super? Kdybyste šli do ateliéru ke Kutilu Timovi. Jestlipak Tim Allen někdy hrál tuhle hru?

Myslíte, že by zdolal tuhle úroveň? Jak daleko by se Tim Allen dostal ve videohře Kutil Tim? To je otázka, která potřebuje odpověď. Dal bych tý hře lepší šanci, kdybych si mohl přečíst návod. Návod by mohl pomoct, že? Jo! Zkuste hádat. Žádnej tu není. Prakticky vzato. Manuál se otevře na stránku s falešnou nálepkou, na které je napsaný: "Skuteční chlapi nepotřebují návod."

Fakt zábavný! Další hrou je Pit Fighter, běžně známý jako Mrd Fighter, páč je to ta nejzpičenější bojovka hned vedle Karate Champ! Když tahle hra vyšla na automatech, vypadala parádně! Byla to jedna z prvních her, kde hratelný postavy byli skuteční herci, kteří byli digitalizováni. Tehdy to bylo vážně něco. Jakože cože?

Vypadaj jak skuteční lidi! No, když byla verze z automatů sežrána a vysrána na domácí konzole, dopadlo to takhle! Jako by spolu bojovaly vystřižený fotky. A proč se změní černobíle, když prohrají? Barva bude asi život a černobílá smrt. Hned jak vyšel Mortal Kombat, byla tahle hra rázem zastaralá. Její velkej problém, aspoň verze na Super NES, je šíleně velká obtížnost.

Po zápase se vám nedoplní zdraví. A taky nemáte žádný životy. Nic! Jeden pokus, jeden ukazatel života a toť vše! Takže musíte bojovat se všema v jedný dlouhý sérii výher plný drcení tlačítek! Jako malej jsem se nikdy nedostal za druhýho chlápka. I při půjčení to mělo hratelnost asi jen patnáct minut, jestli vůbec, než jste to vypli a vrátili do půjčovny. Vím, že vám to někdy musí doplnit zdraví, ale dostal jsem se jen ke čtvrtýmu soupeři.

A nic! Žádný zdraví vám nevrátí! Tohle je nejhorší hra na Super NES, kterou jsem hrál! Horší než Super Noah's Ark 3D, horší než Shaq-Fu, horší než Čaroděj ze země Oz, horší než Nepravděpodobný Lester! Myslím to smrtelně kurevsky vážně! I mód B v Double Dragon byl lepší než tohle, a to bylo na NES. Jasně, časem je to monotónní a můžete hrát jen za postavu bojující proti sobě samé.

Ale má to mnohem plynulejší ovládání a je to daleko zábavnější než Pit Fighter. A další na řadě je hra, která byla asi nejvíc žádaná, kromě tý další o zasraným mimozemšťanovi, co padá do děr. Ne, ne. Mluvím o pojebaným Bubsym 3D! Ani nevím, kdo sakra Bubsy je. Je to jen nějakej typickej kocour, co nenosí kalhoty. Ne, že by kočky nosily kalhoty, ale má triko! Tak kde má gatě? Bubsy byl zřejmě zamýšlen jako maskot, jako Sonic nebo Mario, ale dopadlo to mizerně!

Přesto však vznikla celá řada her a dostal se na několik konzolí. Sega Genesis, Atari Jaguar a Super NES, na který vyšlo i pokračování. Ale největší kočičím lejnem byla verze na PlayStation! Bubsyho první 3D dobrodružství, protože všichni ostatní to taky dělali! Takže ty chceš být videoherní hvězdou? Jakmile hra začne, chodíte kolem a sbíráte atomy. Toť vše.

Je tu i pár nepřátel, ale moc jich není a ani se nehýbou. V podstatě tu jenom sbíráte atomy. Podobně jako v Supermanovi 64 jen lítáte skrz kruhy. Nejprve si všimnete, jak nudně vypadá grafika. Nemá to vůbec žádný styl, žádný vkus ani kreativní design. Jen fádní barvy a nevýrazná scenérie. Kdybyste na to zírali víc jak dvě minuty, dostanete okamžitou smyslovou deprivaci! Radši byste čuměli do zdi! Co se týče těch atomů, čekali byste, že to bude lehký.

Nemohli byste prostě přes ně projít? Jako Sonic nebo Mario prochází přes mince nebo prsteny? Ne, ne, ne, to nemůžete! Abyste se pohybovali, nestačí prostě jen držet šipku nebo joystick v tom směru. Ne, ne, ne! Musíte se namáhavě otočit, když stojíte, a pak teprve jít směrem vpřed. Když něco tak prostýho, jako sbírání atomů, dá tolik zabrat, pak vážně máte problém!

Ještě horší je skákání na nepřátele. Vždy, když skočíte, kamera se natočí dolů. Ve skutečnosti nemůžete kameru vůbec ovládat. Obvykle se uzamkne ve směru, kterým čelíte, což mohlo vývojářům připadat samozřejmý, ale 3D hry takhle nefungují! Potřebujete ovládat kameru. A kdykoliv vás zasáhnou, kamera se otočí čelem na vás, což vás jenom dezorientuje, aby vás pak znova trefili.

Stejně zábavný by bylo sedět na otáčecí židli, zatímco vás někdo roztočí a mlátí do ksichtu! Takový je hraní Bubsyho 3D. Jako nechat se mlátit na otáčecí židli! Vypadá to, jako by to byla první 3D hra vůbec. Ale Super Mario 64 tu byl dřív a hrál se bezvadně. Co se tady stalo? I ty kostky vypadají, jako byste z nich mohli vyřezat logo N64. Možná je to tím, že mám v hlavě Super Maria 64, protože to bych hrál mnohem radši!

A aby to bylo ještě otravnější, Bubsy furt něco kecá. Podívej! Šipka! Nejsou ti designéři úžasní? Jo, beztak si mysleli, jak jsou chytří. Celkově ta hra prostě působí nedodělaně. A tím myslím, že to vypadá, jako by sotva začli! Myslel jsem, že je to nějakej prototyp. Ne skutečná hotová hra, která se dostala do obchodů.

Je to hromada šrotu! Většina mých her je šrot! Hromadím šrot! Obklopil jsem se zasraným odpadem! Tak jo, ještě jednu hru a pak šťastný svátky a dobrou zkurvenou noc. Skončeme to se Spider-Manem: Maximum Carnage na Super Nintendo. Každej říká, že si to mám zahrát. Jako bych už nehrál dost her se Spider-Manem!

Jsou všechny hrozný! Ale, možná tahle bude fajn. Vlastně ani nevím, jak mě mohla minout, protože je to jedna z mála her na Super NES, která je červená. Tak či tak ji zkusíme. Komiksový scénky jsou celkem pěkný. Hratelnost? No, je to mlátička. Monotónní, ale zábavná. Ovládání je responsivní a detekce zásahu funguje dobře.

Zvukový efekty jsou dobrý. Ty rány a naříkání se všechny hodí k tý zábavný a stres uvolňující povaze těchto her. Prostě je to dobrej pocit do něčeho mlátit. Můžete šplhat po budovách, což nabízí trochu rozmanitosti a přerušuje monotónnost. Můžete to být trochu frustrující, ale nic strašnýho. A hudba je povzbudivá a oživující. A co to slyším?

To je The Mob Rules od Black Sabbath! Tím nemyslím, že to jenom zní podobně. Je to stejná píseň! Jen v 16-bitovým provedení. Zahraje to i sólo! Řekl bych, že to tam prostě dali, aniž by měli svolení od Black Sabbath, ale stejně to rád slyším a přispívá to k požitku ze hry. Přesně tak. Našel jsem dobrou hru se Spider-Manem!

Lepší pozdě než nikdy. Není to žádný mistrovský dílo, ale určitě by to stálo přinejmenším za půjčení. Kdo tu hru udělal? Můj bože! Můj ty bože! Dokázali to! Dostali se z toho! Panebože!

Udělali hru, která není smradlavou hromadou zasranejch hoven! Můj ty bože! Dokázali to! Udělali hru, která není sračka! Našel jsem zlato na konci duhy! Možná ne zlato, možná to je bronz nebo tak něco, ale... Udělali hru, která není sračka! Není to sračka! Překlad: Frix www.videacesky.cz