Transformers

Přeložil: Rizyk
www.VideaČesky.cz Vezme vás zpátky do minulosti. Zahrát si hry,
co jsou na hovno. Radši by si nechal od buvola nasrat do ucha. Radši by snědl smradlavého přejetého skunka
a zapil to pivem. Je to nejnaštvanější pařan,
jakého jste slyšeli.

Je to naštvaný Nintendo nerd. Je to naštvaný Atari Sega nerd. Je to naštvaný videoherní nerd. Na něco se vás zeptám.
Na jakých médiích většinou hrajete hry? Na cartridgeích, CDčkách, kartách, disketách... A co tak na kazetách? Není to divný nápad
hrát hry na kazetové pásce? Tohle jsou Transformers
pro Commodore 64, počítač, který rozhodně
zvládne víc, než by se zdálo.

Zapnete hru a začne
blikající světelná show. Skvělá hra. O pět minut později se objeví
úvodní obrazovka. Počkáte ještě chvíli a pak si
vyberete hlavního autobota. Jak vidíte, není tady Optimus Prime,
což je docela blbost. Místo něj je tu Rodimus Prime. Pak je dalších pět minut
barevná show.

A zničehonic hra začne. Nebýt hudby, tak by mě ani nenapadlo,
že to jsou Transformers. Většina hry se ovládá klávesami
pro pohyb Autobotů na různá místa. Autoboti jsou označeni čísly. Nemohli mít něco trochu víc,
však víte, vizuálního? Když přijde na souboj,
hra se přepne do první osoby. Vezmete joystick a snažíte se sestřelit
co nejvíce Decepticonů. Docela rychle vás to omrzí.

Jedna z hlavních kláves -
T jako transformovat - vás prostě... transformuje. Ale nic to nezmění.
Je to z první osoby, takže nemůžete říct, jestli
jste transformovaní, nebo nejste. Mimochodem jsem zrovna na farmě
s dinosaurem šlapajícím na raketoplán. Nemám co říct. Podívejte se na to.

Jóó, Transformers. Jebat. Nečekali byste, že bude hra
na motivy Transformers víc založená na akci
než na takové strategické simulaci? Tak zkuste hádat. Byla tady plošinovka Transformers. Ale jen v Japonsku. Představuji vám Nintendo Famicon.

Jednoduše řečeno,
tohle je japonský NES. Dost odlišný od té šedé krabice, že? Tenhle je menší
a hry se vkládají vrchem. Má ochranu proti prachu. Ovladač je přidělaný ke konzoli,
což je dobré, ale kabely jsou moc krátké. A jsou napevno v konzoli,
takže je nikdy nevyměníte. Ovladač je stejný - select, start, B, A.

Druhý ovladač má místo select a start mikrofon. Ten skoro žádná hra nevyužije. Z toho, co jsem pochopil,
můžete v The Legend of Zelda zabít Pols Voice děláním kraválu do mikrofonu. To je samozřejmě jen v japonské verzi,
ale v návodu stejně stojí, že Pols Voice nesnáší hlasité zvuky, což akorát mate hráče mimo Japonsko. Taky je tu diskový systém,
ale potřebuju kabel, tak se k tomu možná dostaneme
později, v tomhle se ztrácím.

Jdem hrát Transformers. Otázkou je, proč tahle hra
nebyla nikdy vydána mimo Japonsko. S knihovnou dostupných her se zdá, že většina
z nich se bez ohledu na to, jak špatné byly, dočkala mezinárodního vydání. Je tedy možné,
že tahle byla TAK špatná? Pojďme to zjistit. Krám pitomej.

Název znamená v překladu
Záhada Optimuse Primea. A to se perfektně hodí. Je záhadou, proč Optimus Prime
v téhle hře vůbec není. Místo něj je tady Ultra Magnus. Pokud dojdete na konec hry a sesbíráte všechny
písmena, můžete být Rodomus Prime. Ale rozdíl je jen v barvě. Tak k čemu to je? Měli ho udělat jako druhého
hráče, stejně jako Mario a Luigi. Místo toho máme Ultra Magnuse a Ultra Magnuse.

Ale tohle je to nejmenší. Sledujte. Jeden zásah a je po vás. Tři životy, žádné pokračování,
žádné záchytné body. Tohle uslyšíte častěji než v seriálu. Pokud budete mít dost štěstí
a dostanete se do druhé úrovně, můžete pokračovat lehkým kódem. Když skončíte, podržte A, B a start. A věřte mi - budete to dělat každou půlminutu.

Můžete pokračovat donekonečna,
ale stejně vám to nepomůže dostat se přes úrovně. Musí se vám kurva dařit
a vaše herní smysly musí být astronomické. Podívejte se na tu sračku,
je to skoro stejně hrozné jako Silver Surfer. Střely lítají všude. Kdykoliv se snažíte něčemu
vyhnout, trefí vás něco jiného. Jak by taková maličká věc mohla zničit obřího robota?

Skoro mě uráží,
kolik má nepřítel výhod. Vám stačí jedná rána,
ale oni občas vydrží i víc. A jsou menší.
Nedává to, kurva, žádný smysl! Dokonce projdou cihlami. Ale vy přes ně ani nemůžete střílet. Takže pokud k vám míří skrz cihly,
nemůžete s tím nic dělat. Dokonce se maskují v pozadí. Já tu blbost ani nevidím.

Nemohli použít víc barev? Můžete se transformovat,
ale to je sebevražda, protože to zabere tři sekundy. Vážně, pokud se pokusíte
transformovat, zůstanete naprosto bezbranní. Hodí se to jen výjimečně -
když se musíte transformovat, abyste prošli skrz určitou pasáž. Ale pokud nebudete opatrní, transformace je ekvivalentem věty:
"Tady jsem, zabijte mě."

Detekce úderu je hodně citlivá. A mimo to jste stejně velký cíl. Ale pokud se něco dostane do vaší
blízkosti, počítá se to jako úder. Pokud se ale snažíte trefit nepřítele
a netrefíte se přímo do jeho středu, střela projde skrz. A všechno je tak malé, tak rychlé
a hýbe se v nepravidelných rytmech, že zasáhnout cíl je lehký
asi jako vychcat se do panáka, který se točí na gramofonu,
který je přidělaný na hřbetu geparda, zatímco jedete na jednokolce
po laně se zavázanýma očima.

S touhle hrou není žádná sranda. Takže to musíme brát vážně. Znáte Billyho Mitchela,
světového šampiona ve videohrách? Ten by to nejspíš dokázal. Takže musím zjistit, jak získat
jeho sílu a myslím, že vím jak. Tohle je jeho pálivá omáčka.

Potřebujete něco, co vás nakopne
a zbystří vaše smysly? Tohle vám pomůže. Dobře! Teď jsem připravený. Bože, tahle hra je tak šílená. Obrazovka pořád bliká, mám z toho
pocit, že dostanu záchvat. Co, kurva? Skoč tam nahoru, sakra!

Skoč nahoru! Skoč nahoru! Žádná špatná hra se neobejde bez těžkých skoků. Co to, kurva, bylo za blbost? Ani nevidíte, co je nahoře, dokud není pozdě. Naser si! To se ani nemůžu
dotknout toho bočního kornoutu? No tak, no tak! To je vážně kreativní,
dát logo Decepticonů jako bosse.

Je to jak v té hře Ghost Busters. To je fakt mizerné.
Logo patří na zkurvený obal. Střílej! Střílej!
Nemůžu ty věci sestřelit! Ty stíhačky pořád lítají. To ne! Ty vymrdanče! Je to moc úzké na skok
a nelítají ve stejné výšce jako střely. Je to akorát zkurvená past.

Skoč na tu plošinku. Stíhačka. Jak mám předvídat,
že něco přiletí na obrazovku a zabije mě to? Ale povím vám o deváté úrovni. Je to ta nejmizernější, nejneférovější,
nejzašifrovanější a nejzkurvenější úroveň v historii her. Pořád jdete doprava,
jen abyste hráli stejnou úroveň pořád dokola v nekonečné smyčce. Ve hře není nic, co vám vysvětlí,
co máte dělat.

Musíte si to přečíst na internetu. Pak zjistíte,
že musíte získat klíč. Ale to není vše. Taky musíte jít v přesném schématu,
skoro jako v tajném bludišti. Kdo by to sám od sebe zjistil? Je to jako v Super Mario Bros.,
kde jdete skrz hrad. Musíte jít nahoru, nad a pod
plošinky ve správném pořadí, jinak se bude úsek opakovat.

Ale v Mariovi je mnohem
lehčí to uhádnout. Zaprvé je to mnohem
kratší, ale taky tam není milion věcí,
které vás chtějí zabít! Těžko se dá přežít,
natož zjistit správné schéma. A navíc cesta,
kterou musíte jít, je nad normální schopnosti. Potřebuju víc pálivé omáčky. Tohle je tvůj konec, Megatrone.

No tak, no tak!
Chcípni! Tady máme něco intenzivního! Na závěr, jediné co můžu říct... Desátá úroveň? Vždyť jsem, kurva, porazil Megatrona,
kdo další tam může být? Běž do prdele,
desátá úrovni. Když Megatron není poslední boss, musí to být Galvatron,
nebo Unicron, nebo Kurvatron, kdo ví.

Je to Mechagodzilla, jasně.
To mě mělo napadnout. Ty vole! To byla ta nejtěžší hra,
kterou jsem kdy dohrál. A všechny ty problémy jen kvůli
závěrečné obrazovce, kterou ani nedokážu přečíst. Teď můžu s jistotou říct, že tahle hra
nemá s Transformers skoro nic společného. Ani nemá jejich hudbu,
kromě téhle části... Dokonce i verze pro Commodore
má jejich znělku.

Tady hraje stejný
mix skrz celou hru. Souboje s bossem mají vlastní
muziku, ale to je všechno. Když mluvíme o bossech,
asi vás napadne, jestli autoři hry vůbec něco
o Transformers věděli. To opravdu museli použít
logo Decepticonů třikrát? Přesně tak!
Třikrát stejný boss! A dvakrát něco, co vypadá jako
nukleární makadamské ořechy v měsíci. To neměli na výběr
dost Decepticonů?

Viděli vůbec ten seriál? A co se týče Autobotů,
i na Commodoru si můžete vybírat. Existují sice většinou jen v podobě textu,
ale aspoň tam jsou. Ale ať už to jsou Transformers nebo ne,
je to pěkně na hovno špatná hra. Plno úrovní je skoro stejných,
jen lehce upravených. A desátá úroveň je akorát
osmá úroveň pozpátku. Ale velkým problémem je obtížnost. Pro koho je tahle hra určená?

Určitě ne pro hráče,
kteří chtějí rozumnou obtížnost nebo pro fanoušky Transformers. Je zklamáním v obou případech. Takže diví se ještě někdo,
proč tuhle hru nevydali mimo Japonsko? Protože nikdo tuhle
zkurvenou sračku nechce hrát! Musím udělat, co je nezbytné. Jeden musí zůstat, jeden...

Ty jsi kdo? Jmenuji se Optimus Prime. Vůbec nevypadáš jako... Myslel jsem si, že něco vydržíš.