Bill Burr o adopci

Měl bych do toho jít. Podle mě je to skvělá věc. Navíc už vím, co si pořídím. Vážně. Chci ročník výroby 2007 nebo 2008... něco, co stálo doma v teple a mělo pořádnýho zubaře. Mám hroznou chuť adoptovat dítě, co otročilo v nějaký textilce. Představte si, že najdu dítě, co ušilo tuhle košili. Normálně si to tam nakráčím: "Čau!

Pojď k tátovi. Jak se máš, ty malej caparte? Teď tě odvezu do Států. Čeká tě barák do elka, plochá televize. Šupej do auta! Vy dál šijte, ale ty... Ty pofrčíš se mnou." Jo. Vychovávat takový děcko musí bejt hračka.

Život pro něj byl hotový peklo. Stačí když ho nechám v klidu sedět a okamžitě budu v jeho očích hotovej Bůh. "Jo, klidně se posaď." "Vážně si můžu sednout?" "Jo, nebo se natáhni." "To je pohodlí! Jako bych se vznášel na oblaku!" Podal bych mu misku křupek, zapnul kriket, fotbal nebo jinej sport, co v těch fabrikách sledujou.

A byl by můj. Pro první kolo draftu jasná volba. Když už bych ho měl doma... v druhým kole bych si vybral asi dětskýho vojáka, rok narození 2005. Musíme posílit útok. Někdo nás musí krýt. V tak zkaženým světě žijem. Děti tu bojujou ve válkách. Výhra pro obě strany. Dostanu ho z toho pekla, opožděně mu dopřeju klidný dětství, a kdyby nedejbože zkrachoval dolar...

všechno šlo do hajzlu a nastala zombie apokalypsa, mám bodyguarda. Všichni by považovali za hrozbu mě, aniž by tušili, že vedle mě stojí napumpovanej Chuck Norris. Na kontě má 170 mrtvejch, ale on ty lidi fakt odkrágloval! Nejsou to báchorky. Dejte mu vysavač s toustovačem a on vám z toho spíchne plamenomet. To se nedá naučit.

Ale něco vám řeknu. Při výchově dětskýho vojáka bych asi moc netlačil na pilu. Možná to zní divně, ale na to děcko z fabriky bych byl přísnější. "Říkám ti, že si ten pokojíček uklidíš! A nerozčiluj mě! Ty můžeš taky, jestli chceš, ale ty... Celej den máš nohy nahoře, tak nezačínej... Nezačínej s tím! Ani s tím nezačínej. Na to se ptáš pokaždý.

Ale ptáš! Ptáš se na to pokaždý, moc dobře víš proč. Mám ti to zopakovat? Tak jo. Víš proč musíš? Víš proč? Víš proč? Protože jsi šil. Jasný? Jo. Tys šil. On zabíjel lidi. Rozumíš tomu?

Ne, on si nemusí stlát. Nemusí. Stejně v tý posteli nespí! Celou noc běhá po venku a něco si mumlá... Mám z něj nahnáno, jasný? Jdi do prdele! Já se ho taky bojím! Taky se ho bojím! To na mě nezkoušej! Chtěls velkýho bráchu, teď ho máš. Tak mě moc neser."

"Dobře, máš pravdu. Přestaň brečet. Neměl jsem ti nadávat. Prostě jsem si myslel, že ho k nám přivedu, nakrmím ho sušenkama a bude klid. Místo toho se furt mračí a má výraz alá Olověná vesta. Ne, nemůžu ho vrátit. Takhle to nefunguje. Ááá, co ty tady? Jak se máš? Co novýho?

Zrovna jsme se o tobě bavili. Připravujem ti překvápko. Všechno v pohodě? Všechno v pohodě? Koukám, že se nemračíš. Dobrý? Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz Možná jsem ale jen moc sobecký.