George Carlin – Zakázaná slova

Takže ta slova, jak je říkám: Hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, zmrd, cecky, prd, lejno, kunda. Zmrd šel pryč ze seznamu hned, v podstatě během prvního dne. Volal mi nějaký jazykovědec purista, musel mi promluvit do duše, znáte to, volal a říkal mi, že mám na seznamu duplicitu. Povídal, že zmrd je duplicita slova mrdat, vzato technicky. Protože mrdat je základové slovo, zmrd odvozené, tím pádem jde o slova podobná. A já na to: „Hej, zmrde, kde jsi vůbec vzal moje telefonní číslo?“ Řekl jsem: „Hele, chlape, možná je to odvozenina, ale stejně ji nesmíš říkat.“ Zmrd nemůžete říkat v televizi, že ne.

On na to: „Ne, ale nemůžete říkat mrdač, mrdání, mrdka, mrdátor ani mrdlena.“ Tak jsem řekl: „No jo, to by mi docela zaplnilo seznam…“ A tak jsem prostě toho zmrda vyhodil. Vyhodil jsem ho ze seznamu. Zmrd byl pryč. Na seznamu pak zůstalo: hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, cecky. Hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, cecky.

Nezdá se vám, že tomu něco chybí? Zní to, jako když starý kamarád odejde. Hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, cecky. Kde je ten starý rytmus? Hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, zmrd, cecky. Čurák, zmrd, cecky. Teď je to: Hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, cecky. Rozpadá se to.

Nikam to nesměřuje. A momentálně je čurák dominantní slovo na seznamu. Dřív, když byl na seznamu zmrd, byl čurák s něčím jakž takž vyvážený. Byla to jediná mužská slova na seznamu, ale teď čurák stojí o samotě: Hovno, prdel, mrdat, píča, ČURÁK, cecky. A kdo ví, třeba tam taky nepatří. Zmrd se nakonec ukázal jako podvodník, tak se podíváme na čuráka. Uvidíme, jestli tam patří. Vezmeme si zvlášť slova kokot a cucák. Cucák, to není sprosté.

Cucák. Je to šíleně sugestivní… ale není to sprosté. A kokot… to není sprosté vždycky! To je jedno z těch slov, která jsou jen zčásti sprostá. Kokot jako kohout je naprosto v pořádku, četli nám to z Bible ve třetí třídě. A my jsme se nasmáli… V Bibli je kokot! Četli jste si někdy o kokotích zápasech?

„Cože? To ne…“ I význam slova kuřbuřt vcelku se změnil a úplně převrátil. Z nějakého důvodu dnes KUŘBUŘT znamená zlý muž. Je to hodná žena! Jak se jim to povedlo? Jak se jim to povedlo? No… Cecky jsou na konci seznamu. Hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, zmrd, CECKY.

A vy víte, že na ten seznam nepatří. Tím myslím, že vážně nepatří mezi tu těžkou špínu. Cecky nejsou sprosté. Cecky jsou pěkné jméno! Pěkná věc, pěkný nápad, skvělá zábava, dobrý název! Cecky, hej, to zní jako kamarád, jako přezdívka, no ne? Hej, Cecku, pojď sem, chlape. Hej, Cecku, představím ti Pepka.

Cecku, tohle je Pepek. Pepku, to je Cecek. Cecek. Pěkné slovo. Mám rád slova, kde se opakují stejná písmena jako ve slově cecek. Nepřijde vám pěkné, když slovo napíšete s pomocí dvou nebo tří písmen? Vždycky jsem si přál jmenovat se Otto. Abych mohl chodit pozpátku a říkat svoje jméno: Otto! Otto! Otto! No, měl jsem zvláštní sny. Ale slovo cecek je na seznamu, protože ho nesmíte říkat v televizi.

Nemůžete říct cecek, dovedete si to představit? Nesmí se to. Můžete říct dudy. Dudy se taky dají napsat jen ze tří písmen. Dudy jsou v pohodě. Nesmíte říkat cecky, ale můžete říct dudy. Dudy jsou teď vlastně i jedna z odpovědí v televizní soutěži. Měl jsem dudy, Gene! Dudy prosím, za $200. Cecky, tak možná $200 pokuta… Nemůžete říkat cecky…

a můžete říct cecíky. Cecíky jsou v pořádku, pokud vysíláte v pět ráno a máte jako hosta krávu. Ale nemůžete říkat kozy a nemůžete říkat nárazníky… Přesně tak, Danny, zatáhni tu krávu za kozy. Zatáhni za ty kozy, hodnej kluk. Podrž jí ten nárazník, tak to má být. To se nesmí říkat. Cecky, to zní jako zákusek. Vím, co vás teď napadá, ale Cecky, to mi zní jako nějaká sušenka.

Jako by si to Opavia zarezervovala, protože Cecky zní jako svačinka na večírek. Podej mi Cecky, byl bys tak laskav? Páni, ono to… …reaguje! Takže: hovno, prdel, mrdat, píča, čurák, zmrd, cecky, prd, lejno, kunda. Prd… Prd je jako cecek, další slovo, co je docela neškodné, že ano? Prdění je taková hezká záležitost…

No, prdy mohou být trochu škodlivé, přijde na to… Přijde na to, kdo vaří. Ale prd… Prd je pěkná věc, děti ví, že prdění je v pořádku! Děti ví, že prdy jsou legrační! Prdy jsou jako hovno bez nepořádku! Páni! Ano. Stejně vtipný zvuk, stejně hrozný zápach, žádná špína, žádná vina!

Prd je v tomto ohledu velice zajímavé, když mluvíme o televizi. Slovo prd je velice zajímavé, protože vezměte si: Nemůžete říkat prdět v televizi, to víme. A taky nemůžete v televizi říkat mrdat. Avšak! Můžete se zmiňovat o mrdání! Můžete mluvit o mrdání! Dělá se to pořád!

Občas, když se díváte na pořad, dva lidi nejspíš mrdají ve vedlejší místnosti! Mrdání je v pořádku, mrdání je součást příběhu! Spousta příběhů je založená na mrdání! Budou mrdat? Mají mrdat? Už mrdali? Kdy mrdali? Budou mrdat znovu? Chytí nemoc z mrdání? Nemrdají moc? Omrdají si navzájem přátele? Budou mít dítě z mrdání? Bude jim líto, že mrdali? Budou rádi, že mrdali? Samé příběhy o mrdání. Každý vtip o líbánkách je vtip o mrdání, všimli jste si toho? Jinak by ti lidi nebyli na líbánkách, byl by to vtip o rytířích, o námořnících nebo tak.

Jsou na líbánkách, to je určitě o mrdání. Každý moderátor televizní soutěže už se někdy ptal nějakého páru: „Rozumím, že vy dva jste na líbánkách?“ Máme tady spoustu mrdání! To bude samé mrdání! Takže o mrdání se mluví pořád, jenom se to tak nenazývá. Nenazývá se to pravým jménem. Říká se tomu jinak, říká se tomu milování, to je v pořádku, říká se chození do postele s někým, milostné aféry, spaní spolu…

Ale neříká se tomu mrdání. Na druhou stranu prdění… Nejen že je prd slovo, které nesmíte použít v televizi… ale ani se o něm nikdy nezmiňují! Tak moc je prdění horší než mrdání! Oni ani nenaznačují prdění! V televizi nejsou žádné prdy! Vy jste nikdy neviděli náznak prdu?

Já jsem nikdy neviděl náznak prdu. Ne! Nemyslíte si, že touhle dobou už by někdo jednou udělal… Řekli byste si, že už musel někdy někdo v talk show Johnnyho Carsona aspoň jednou říct: „Hej, Ede, dávej bacha, chlape!“ „To byl pořádný sedlácký prd.“ „Podáš mi zapalovač, Johnny, byl bys tak hodný?“ „Až budeš příště nemocný, běž k doktorovi, jo?“ „Pane jo, ne že by ten smrad byl tak hrozný…“ „…to je spíš to PÁLENÍ OČÍ!“ Možná se toho ještě dožiju.

Pamatujete si, když jste byli děti, možná jste byli malý kluk v kraťasích jako já, seděli jste v kostele, seděli jste na dřevěné lavici v kostele uprostřed léta v kraťasech a potřebovali jste si prdnout, že. A musíte provést takový manévr, znáte to? Jmenuje se to „proklouznutí na půl škvíry“. V tónině varhanní hudby. Proto jim říkají čisté, víte?

Všimli jste si někdy, že vám vlastní prdy voní? "To celkem ujde." "Myslím, že dnes zůstanu doma." "Půjdu si něco číst do šatníku." Zmiňoval jsem ta tři slova navíc: prd, lejno, kunda. Lejno je další slovo, které nemůžete říkat v televizi. Ale když se nad tím zamyslíte… kdo ho chce říkat. Je mi dokonce jedno, jestli ho ještě někdy uslyším.

Kunda. Kunda je na seznamu ze stejného důvodu. Neznamená nic dalšího. Má jenom ten jeden význam. Kunda je kunda a to je všechno. Není to jako klacek. Klacek je další slovo, které je jen někdy sprosté. Klacek je v pořádku, klacek můžete říkat v televizi. Můžete říkat, že jste se bouchli klackem do prstu. Jenom neříkejte, že jste si prstili klacek.