Dark SoulsGirlfriend Reviews
10
Dark Souls je videoherní série, která je nechvalně proslulá svou náročností. Někteří si hraní nemohou vynachválit, jiní s tím seknou po pár minutách. A někteří to zvládnou i pomocí ovladače z banánů. Jaké je ale žít s někým, kdo Dark Souls hraje a pořád dokola umírá?
Přepis titulků
Dark Souls
je neuvěřitelně populární hra, má obrovský vliv
a já ji naprosto nesnáším. Panebože! Panebože! To je prase v blyštivé zbroji? Pokud máte jako hráči rádi výzvu,
musíte si ji zahrát. A když ji dokončíte,
budete se tím chlubit. Zvlášť pokud se vám to
podaří pomocí banánů. Pokud se ale musíte dívat,
jak hraje váš přítel, budete se nudit.
A sledovat, jak mu hrabe. Cože? To snad... Panebože! Tohle není recenze Dark Souls, tohle je recenze toho, jaké je to žít s někým, kdo v Dark Souls umírá. Když tuhle hru vydali na Nintendo Switch a můj přítel řekl, že ji bude hrát znovu, tentokrát klidně z postele, podívala jsem se na něj a klidně řekla: Ne!
Bože! Vím, že je ta hra dobrá, věřím Telegraphu a uživateli JPoppa z Metacritic. Ale při jejím sledování se cítíte jak Bill Murray v Na Hromnice o den více. Už zase? Pořád dokola budete prožívat stejné okamžiky, protože váš přítel bude pořád dokola umírat. Pobodali mě, postřelili, otrávili, uškvařili elektřinou a popálili.
A k většině bossů jsou to od ohně, kde se objevíte po smrti, aspoň dvě minuty. Takže cesta do fantazie za bossem po každé smrti je trest, který vás oba přivede k šílenství. Boje tu nabízejí nejvíc adrenalinu, co jde ve hrách najít, ale když je vidíte podesáté, je těžké mít o to ještě zájem. Když bosse konečně porazí, cítí se takhle: Ale vy takhle: To nejhorší na bydlení s někým, kdo hraje Dark Souls, je audio.
Jako by každá postava ve hře končila dialog úchylným smíchem. A uslyšíte spoustu zvuků umírání, které v této hře zní, jako by se někdo hodně dobře vykadil. Minule jsem u Dennyho na záchodě slyšela, jak někdo hraje DS. - Jak se jmenuješ?
- Jsem Solaire z Astury. Dobře. Jeden z ohňů můj přítel používal opakovaně a přímo pod ním do toho bušil nahatý Santa. A já měla pocit, že mi hrábne. Když se tam přítel objevil, chtěla jsem řvát: Drž hubu! Takže gameplay je repetitivní a audio otravné, ale zachrání hru její příběh?
Ne. Žádný tu není. Co vím, tak je to o škaredé mrtvole, co musí zazvonit na zvony. Každý dialog, co jsem slyšela, byly totální bláboly. Ze starobylé bestie zrodila se propast. A hrozí, že pozře celý Oolacile. Přestaň! Příběh za tím schovaný je asi zajímavý a asi je vyprávěn samotným světem hry, ale pokud tu hru nehrajete vy a ten svět neobjevujete, tak se v tom ztratíte.
Prostě proto, že jste odešli poté, co se tohle stalo popáté za sebou. Nezahrávej si se mnou, kotletko. Panebože, představte si to. Jediný psaný text ve hře, který byl prima, byly zprávy od hráčů. Bylo vtipné, když můj přítel našel tip nebo radu, ze kterých se vyklubala lež. Buď strávil pět minut snahou projít falešnou zdí... Nebo ho zabili. Měl by váš přítel hrát Dark Souls?
Ano, rozhodně. Nejsou náročnější hry, které vás odmění za trpělivost, než ty od FromSoftware. Pokud se ale snadno naštve, mějte pojištěnou telku. Nech toho! Měli byste se na něj při tom dívat? Ne! Bože, prosím, ne! Zeptala jsem se, proč tyhle náročné a frustrující hry hraje, a on řekl: "Po poražení tolika her občas potřebuju, aby hra porazila mě." Nemůžeme uvěřit, že už máme 100 000 odběratelů!
Díky za odběr a podporu v tom, abychom pokračovali. Budeme vytvářet videa tak jako tak, ale můžete nás podpořit na Patreonu. Prosím, napište nám, o jakých hrách máme mluvit dál. Teď jdeme hrát Smash Bros. Ultimate. Pa. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
A sledovat, jak mu hrabe. Cože? To snad... Panebože! Tohle není recenze Dark Souls, tohle je recenze toho, jaké je to žít s někým, kdo v Dark Souls umírá. Když tuhle hru vydali na Nintendo Switch a můj přítel řekl, že ji bude hrát znovu, tentokrát klidně z postele, podívala jsem se na něj a klidně řekla: Ne!
Bože! Vím, že je ta hra dobrá, věřím Telegraphu a uživateli JPoppa z Metacritic. Ale při jejím sledování se cítíte jak Bill Murray v Na Hromnice o den více. Už zase? Pořád dokola budete prožívat stejné okamžiky, protože váš přítel bude pořád dokola umírat. Pobodali mě, postřelili, otrávili, uškvařili elektřinou a popálili.
A k většině bossů jsou to od ohně, kde se objevíte po smrti, aspoň dvě minuty. Takže cesta do fantazie za bossem po každé smrti je trest, který vás oba přivede k šílenství. Boje tu nabízejí nejvíc adrenalinu, co jde ve hrách najít, ale když je vidíte podesáté, je těžké mít o to ještě zájem. Když bosse konečně porazí, cítí se takhle: Ale vy takhle: To nejhorší na bydlení s někým, kdo hraje Dark Souls, je audio.
Jako by každá postava ve hře končila dialog úchylným smíchem. A uslyšíte spoustu zvuků umírání, které v této hře zní, jako by se někdo hodně dobře vykadil. Minule jsem u Dennyho na záchodě slyšela, jak někdo hraje DS. - Jak se jmenuješ?
- Jsem Solaire z Astury. Dobře. Jeden z ohňů můj přítel používal opakovaně a přímo pod ním do toho bušil nahatý Santa. A já měla pocit, že mi hrábne. Když se tam přítel objevil, chtěla jsem řvát: Drž hubu! Takže gameplay je repetitivní a audio otravné, ale zachrání hru její příběh?
Ne. Žádný tu není. Co vím, tak je to o škaredé mrtvole, co musí zazvonit na zvony. Každý dialog, co jsem slyšela, byly totální bláboly. Ze starobylé bestie zrodila se propast. A hrozí, že pozře celý Oolacile. Přestaň! Příběh za tím schovaný je asi zajímavý a asi je vyprávěn samotným světem hry, ale pokud tu hru nehrajete vy a ten svět neobjevujete, tak se v tom ztratíte.
Prostě proto, že jste odešli poté, co se tohle stalo popáté za sebou. Nezahrávej si se mnou, kotletko. Panebože, představte si to. Jediný psaný text ve hře, který byl prima, byly zprávy od hráčů. Bylo vtipné, když můj přítel našel tip nebo radu, ze kterých se vyklubala lež. Buď strávil pět minut snahou projít falešnou zdí... Nebo ho zabili. Měl by váš přítel hrát Dark Souls?
Ano, rozhodně. Nejsou náročnější hry, které vás odmění za trpělivost, než ty od FromSoftware. Pokud se ale snadno naštve, mějte pojištěnou telku. Nech toho! Měli byste se na něj při tom dívat? Ne! Bože, prosím, ne! Zeptala jsem se, proč tyhle náročné a frustrující hry hraje, a on řekl: "Po poražení tolika her občas potřebuju, aby hra porazila mě." Nemůžeme uvěřit, že už máme 100 000 odběratelů!
Díky za odběr a podporu v tom, abychom pokračovali. Budeme vytvářet videa tak jako tak, ale můžete nás podpořit na Patreonu. Prosím, napište nám, o jakých hrách máme mluvit dál. Teď jdeme hrát Smash Bros. Ultimate. Pa. Překlad: Xardass www.videacesky.cz
Komentáře (0)