Dark Souls

Dark Souls
je neuvěřitelně populární hra, má obrovský vliv
a já ji naprosto nesnáším. Panebože! Panebože! To je prase v blyštivé zbroji? Pokud máte jako hráči rádi výzvu,
musíte si ji zahrát. A když ji dokončíte,
budete se tím chlubit. Zvlášť pokud se vám to
podaří pomocí banánů. Pokud se ale musíte dívat,
jak hraje váš přítel, budete se nudit.

A sledovat, jak mu hrabe. Cože? To snad... Panebože! Tohle není recenze Dark Souls, tohle je recenze toho,
jaké je to žít s někým, kdo v Dark Souls umírá. Když tuhle hru
vydali na Nintendo Switch a můj přítel řekl,
že ji bude hrát znovu, tentokrát klidně z postele,
podívala jsem se na něj a klidně řekla: Ne!

Bože! Vím, že je ta hra dobrá,
věřím Telegraphu a uživateli JPoppa z Metacritic. Ale při jejím sledování se cítíte
jak Bill Murray v Na Hromnice o den více. Už zase? Pořád dokola budete
prožívat stejné okamžiky, protože váš přítel
bude pořád dokola umírat. Pobodali mě, postřelili, otrávili, uškvařili
elektřinou a popálili.

A k většině bossů jsou to od ohně, kde se objevíte po smrti,
aspoň dvě minuty. Takže cesta do fantazie
za bossem po každé smrti je trest, který vás oba
přivede k šílenství. Boje tu nabízejí nejvíc adrenalinu,
co jde ve hrách najít, ale když je vidíte podesáté,
je těžké mít o to ještě zájem. Když bosse konečně
porazí, cítí se takhle: Ale vy takhle: To nejhorší na bydlení s někým, kdo hraje Dark Souls, je audio.

Jako by každá postava ve hře
končila dialog úchylným smíchem. A uslyšíte spoustu zvuků umírání, které v této hře zní,
jako by se někdo hodně dobře vykadil. Minule jsem u Dennyho na záchodě
slyšela, jak někdo hraje DS. - Jak se jmenuješ?


- Jsem Solaire z Astury. Dobře. Jeden z ohňů
můj přítel používal opakovaně a přímo pod ním
do toho bušil nahatý Santa. A já měla pocit, že mi hrábne. Když se tam přítel objevil,
chtěla jsem řvát: Drž hubu! Takže gameplay
je repetitivní a audio otravné, ale zachrání hru její příběh?

Ne. Žádný tu není. Co vím, tak je to o škaredé mrtvole,
co musí zazvonit na zvony. Každý dialog, co jsem slyšela,
byly totální bláboly. Ze starobylé bestie
zrodila se propast. A hrozí, že pozře celý Oolacile. Přestaň! Příběh za tím schovaný je asi zajímavý
a asi je vyprávěn samotným světem hry, ale pokud tu hru nehrajete vy a ten svět
neobjevujete, tak se v tom ztratíte.

Prostě proto, že jste odešli poté,
co se tohle stalo popáté za sebou. Nezahrávej si se mnou, kotletko. Panebože, představte si to. Jediný psaný text ve hře,
který byl prima, byly zprávy od hráčů. Bylo vtipné, když můj přítel našel tip
nebo radu, ze kterých se vyklubala lež. Buď strávil pět minut
snahou projít falešnou zdí... Nebo ho zabili. Měl by váš přítel hrát Dark Souls?


Ano, rozhodně. Nejsou náročnější hry, které vás odmění
za trpělivost, než ty od FromSoftware. Pokud se ale snadno naštve,
mějte pojištěnou telku. Nech toho! Měli byste se na něj při tom dívat? Ne! Bože, prosím, ne! Zeptala jsem se, proč tyhle náročné
a frustrující hry hraje, a on řekl: "Po poražení tolika her
občas potřebuju, aby hra porazila mě." Nemůžeme uvěřit,
že už máme 100 000 odběratelů!

Díky za odběr a podporu v tom,
abychom pokračovali. Budeme vytvářet videa tak jako tak,
ale můžete nás podpořit na Patreonu. Prosím, napište nám,
o jakých hrách máme mluvit dál. Teď jdeme hrát
Smash Bros. Ultimate. Pa. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz