Jel jsem metrem

Nedostali jsme povolení točit v MHD, tak točíme jinde. Doma to nezkoušejte. Tak. Musím jíst, takže musím pracovat, takže musím jezdit metrem. Každé ráno. Metro je bílé, smrdí a jsou tam kachlíky. Je to jako 215 km záchodků pod Paříží. Takže si to někteří pletou. A není tam umyvadlo. Jsou tam lavičky, který vyvinuli borci v kanceláři, aby se na nich nedalo ležet.

Dřív tam spali chudý lidi, teď tam spí nepohodlně. Metro útočí na všechny smysly. Zrak, čich, hmat, sluch. Co se týče chuti, viděl jsem týpka, co udělal tohle. Jsou tam reklamy s chlapama, co rádi mluví anglicky, dětma, co zbožňujou úkoly, a lidma, co se zadluží na 20 let kvůli pračce. Tohohle typa už půl roku před týdnem vyhodili z práce. - Právě mě vyhodili...

- Má melodii jako všichni žebráci. - Umřely mi děti... - Neumím číst... - Nananana... - Nananana... Byl by to super hit na léto. Nananana... Nananana... Když se nudím, bavím se tím, že zívám a počítám lidi, který nakazím. Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm.

Jo! Někdy se metro zastaví v tunelu a čeká se. - Řidič říká, abychom čekali. - Děkujeme, že čekáte. Kdyby náhodou... Já tu teda čekat nebudu. Tak čau. Hej, super, krysy.

Tak jsem jel metrem. Nananana...