Brnkačka

Už by to nemělo být daleko. Co?
Co se děje? Posvátná půda.
Nemohu tam vstoupit. Jseš si jistý? Možná na to mám kouzlo. Ani nápad. Navštivte Věštkyni beze mě. Odpoví pouze na tři dotazy,
prosím buďte opatrní.

- Nezapomeňte.
- Nezapomeneme. Neptejte se na moc otázek,
než se dostanete k té mé. Záměrně bude dávat
nejasné odpovědi, pokud jí to dovolíte. - Pokládejte otázky s rozmyslem.
- Carrowe. - My víme.
- Jako bys čekal, že selžeme. A neměl bych, když jdeš ty? Omlouvám se, necítím se ve své kůži. Brzy bude po všem.

Do setmění jsme zpět. BRNKAČKA Nemůžu takhle zůstat. To byla má cesta domů.
Podívej, co jsi udělala! Já? Jak to může být má chyba? Kde jsou mí orkové? Netuším, co říkáš. No pokud ti to z kontextu nedošlo...

Nezraněni. Dobře? Nejsou... tu. Máš tak roztomilý přízvuk. Co?
Cože? Kde jsou? Tohle je absurdní
a naprosto pod mou úroveň. Dej mi to! Oba se vměšujete
do práce akreditovaného barda.

Přestaňte, nebo vás povedu k odpovědnosti. Mimochodem, zezelenal jsi. Napočítám do tří. Tři... dva... jeden a půl... Co teď? Když vylezu, Zabiják orků mě pozná.

Glorion tě nesmí vidět. To se ti nebude líbit. Nebude se mi to líbit, co? Bohové... To mi vůbec nebodlo. Vy dvě tam! Neviděly jste tu tři vesničany? Zdá se, že odešly.

Ne, nikoho jsem neviděla. Jsme tu jen my a my musíme jít. Sbohem, ráda jsem tě poznala. Počkat! Už před jakou dobou jsem si objednal pivo. Ty, děvečko, kde je mé pití? Je támhle. Dobrou, dámy.

Ksakru! Vůbec není dobré. Hmm, chutné. Proč jsi mi neřekl, že jsi ve městě? A ahoj, mimochodem. Děkuju, že jsi mě dostala ven,
ale musím se vrátit. Musím bojovat se Zabijákem orků. Sledovala jsem ho roky.

Nemůžeš s ním bojovat. Zabije tě. Nejspíš. Ty to víš? Tak proč chceš jít zpět? Už tak jsem na svůj kmen
velice zostudil. Ztratil jsem své orky, pokryl se člověčí barevnou pastou a vypařil se jako zbabělec.

Pokud má můj úkol selhat, vykoupím se alespoň pořádnou smrtí. Tohle je tak... barbarské. Jsem ork, pamatuješ? Poznám, když má cesta končí. Na konci ostří. To nikdy nevíš. Máš pravdu.

Možná to bude šíp.
Nebo hrot kopí. Nevím, jestli se můj humor překládá. Takže tady se asi rozloučíme. Proč jsi mi neřekl, že jsi... Chtěl jsem, víc než cokoliv... Kvůli tobě jsem zapomněl na svůj kmen. Ale nejsi součástí mého úkolu. Chápeš?

Až moc dobře. Jsi úžasná a hlas máš jako drozd na jaře. Budeš mi chybět. Pojď se mnou. Moje skupina míří za Věštkyní. Zabiják orků jde po nich. Mohli bychom cestovat spolu.

Našli jsme Zabijáka orků.
Jeden z nás zemře. Tomu nezabráníš. Jsem bard, pamatuješ? Nesmím se vměšovat. Ten druhý to udělal. Co vidíš? Vše umírá.
Naprosto vše. Kousek po kousku se rozkládá.

Učíš se dívat a pohybovat.
Brzy objevíš i svůj Hlas. Začalo ti už ubližovat slunce?
To je úplně normální. Co po mně chceš? Lhala jsem ti, vyhrožovala ti, zaútočila, zranila
nebo na tebe byla nepříjemná? Chceme to stejné, Carrowe.
Návrat k normálnosti. Chceš se mě na něco zeptat,
ale ostýcháš se. Vierisovi to nebude vadit, pokračuj.


Zeptej se mě, jako bych byla Věštkyně. Mohu být vyléčen?
Znovu být v pořádku? Ano, existují způsoby. Jak?
Prosím. Trpělivost, uvidíme,
s čím přijdou tvoji přátelé. Možná nebudeš potřebovat mou pomoc,
což by ti určitě hrozně vadilo. Jsou to přátelé, Carrowe.
Pokud nemůžeš věřit jim... Kdo hledá Věštkyni? Žertuju, jsem věštkyně.


Vím, kdo jste? Buchtu? Páni, malinové. - Mé oblíbené.
- Já vím, jsem věštkyně. Než začneme, jsou to tři otázky
na osobu nebo celkově? - Celkově.
- Počítá se tohle jako otázka? Stejně jako toto, Vyvolený. Proč všechno poděláš? To bylo na něj, ne na tebe.

Jedna zbývá. Hej, Měsíční paprsku.
Počítá se tohle jako poslední otázka? Vykuř mi bodec! Zbývá jedna.
Sakra. Carrow je asi důležitější. Věštkyně, jak se může Carrow... Jaký je osud, pro který jsem se zrodila? Omlouvám se.

- Nedokážu to říct.
- Cože? Cože? Ty to nevíš nebo to nesmíš říct? Došly vám otázky. Věděla jsem, že to přijde. Věštkyně. Buchtu? Jsi fakt dobrá. Cože jste?

Mohl jsem vyplýtvat pár otázek... Vyplýtvat? Já využila tu poslední. Mělo by mě to překvapovat? Zbývala jedna otázka
a tvá marnotratnost předčila mou potřebu? Nejspíš nebudu slavná,
tak se vykašlu na mrtvého přítele. Po těch letech, kdy jsem vás léčil. Pomáhal vám!

Chránil jsem vás před strachem a bolestí.
A nikdy jsem za to nic nechtěl! Přesto jste pro mě nebyli
schopní udělat ani tohle! Pro mě! Co budu dělat? Budu uhnívat, dokud prostě nezmizím. Carrowe... Carrowe! Překlad: Mithril
www.videacesky.cz