Hazel Brugger: Romantika a vztahyStand-up okénko

Zdravím. Vždycky mi přijde hrozný, když musím dlouho jít a lidi na mě u toho koukají, protože to moc neumím. Umím se pohybovat tak, abych nespadla, ale to u ženy nestačí. Dobrý na tom je, že mě za tmy nepřepadají. Moje silueta vypadá jako kombinace muže ve fázi objevování sexuality a hospodářským zvířetem, které poprvé vyzkoušelo Wick MediNait. Člověk neví co, ale ojet to zrovna nechce.

Dost mě šokovalo, když mi jedna žena... Aspoň myslím, že to byla žena, na internetu člověk nikdy neví. Mělo to fotku ženy a napsalo mi to. Chtěla, abych za ni požádala jejího přítele o ruku. Ta představa mi přišla divná. Pokud za ni musím já převzít něco tak důležitého, tak je společensky naprosto nepoužitelná. Nejsem ta správná osoba pro romantické situace.

Moc to neumím, jsem ze Švýcarska, my nemáme emoce. Máme peníze. Ale těch máme dost. Vystoupení jsou ve Švýcarsku taky jiná, tleská se tam písemně. Až po třech měsících se člověk dozví: "Ano, líbilo se jim to." Nebo taky ne. Takže jsem se rozhodla tu nabídku k sňatku neudělat. Taky mi přijde fajn, když jsou lidé spolu a nejsou svoji. Myslím, že když jsou spolu už 10 let a nejsou svoji, je to jako by zůstali u operátora, ačkoliv už tam nemají smlouvu.

Prostě protože si řeknou: "Ta síť je vlastně docela fajn. A že máme na 2 % železničních tratí wi-fi, je taky super." Takové to je, když jsou spolu lidi bez svatby. Myslím, že spousta lidí má svatbu z nouze. Prostě protože nevědí, jak to ukončit. Člověk si řekne, že toho druhého přitlačí ke zdi. Třeba se zabije.

Pak se na sebe lidi po třech čtyřech letech vztahu ráno podívají a říkají si: "Pojď, vezmeme se." A tak to nemusí být. Nenechte se zatlačit někam, kam nechcete. Taky dělám moc věcí ze zdvořilosti. Nejvíc se bojím, že se tak jednou stanu závislou na heroinu čistě ze zdvořilosti. Takhle v Hannoveru na nádraží, kde je 62% šance, že se stanete závislí, by ke mně přišla hubená, vyzáblá, melancholicky rozčarovaná, třesoucí se šlapka na cracku a nabídla mi heroin.

Nevím, proč by u sebe měla mít heroin, třeba byla ve vzdělávacím centru, a aby si rozšířila trh, nabízela uppers i downers. Kdyby mi nabídla heroin, tak neodmítnu. Jako když vám na Velikonoce babička nabídne třetí kus koláče a už fakt nechcete koláč, ale jsou to její poslední Velikonoce. Jen se nedělejte, taky na takový věci myslíte. Člověk překonává svůj vnitřní smutek romantickými gesty.

Třeba přinese po práci kytici. Co to vlastně znamená, člověk se postaví před partnera/partnerku a říká: "Zlato, tady máš od profíka zabitý lichý počet přesně symetrických rostlin. Chci, aby sis je doma postavil/a a koukal/a na to, jak jejich květy pomalu, ale jistě usychají, jejich stonky vadnou a jejich voda začíná strašně smrdět. Protože, lásko, já jsem připraven/a udělat s tebou to samé. Dívat se, jak tvé květy pomalu, ale jistě usychají, tvůj stonek vadne...

No, můžeme do vody přisypat ještě prášek, potom to potrvá dýl. ...a jak tvoje voda začíná strašně smrdět, protože upřímně, zlato, to je přece láska. Když je člověk připraven přihlížet procesu rozkladu druhého člověka." Myslím, že láska je třeba taky společné tloustnutí. Podíváte se na sebe a říkáte si: "Já už nechci být s nikým jiným, ty ani nemůžeš být s nikým jiným..." To je láska. Že toho člověk nechá tolik projít, až už nemůže chodit. A to není romantické.

Ale to není špatně, protože láska se odehrává v realitě, romantika ne. Romantika je vždycky únik z reality, protože realita není sexy. V realitě kupuju toaleťák. To není sexy. Mám dokonce dvě kamarádky... Tečka. To jsem jenom chtěla zmínit. Ne, mám dvě kamarádky... Netleskat, měla bych jich víc, kdybych se snažila. Mám dvě kamarádky, které se stydí kupovat velké balení toaleťáku, pokud potom musí jet autobusem.

Nevejde se to do batohu, musí to nést pod paží. Všichni v autobuse to vidí a ti všichni by si teď třeba mohli myslet, že ony doma používají toaletní papír. Přitom by mi přišlo nejhorší, kdybych se s někým 10 let přátelila a potom zjistila: "Tys ještě nikdy nepoužil toaleťák? Proto chováš ty angorský králíky." Potřebujeme romantiku, potřebujeme únik z všedního života. Mluvíme o nedůležitých sračkách: "Vesmír, hvězdy, moje pocity, má duše se toulá."

Jakoby moje duše byla nějakej senilní dědek. Vážně, pokud mám duši, tak nechci, aby se toulala. To je pro tak důležitý orgán příliš nebezpečná činnost, ale to je to, co lidé chtějí. Potom se vezmou a takové blbosti, vymění si bižuterii před cizinci, kteří se koukají a brečí. Brečící babičky, které vědí, že už nikdy nesmíte jíst koláč.

A já jsem vyvinula metodu, jak něco vyrazit z té mé poruchy, že řeknu to, co si myslím, a ne to, co cítím. Nově nabízím ve vzdělávacím centru semináře o verbální ochraně. To bych vám ještě ráda dala na cestu. Verbální ochrana je extrémně efektivní. Potřebujete romantickou situaci, která prospívá a vzkvétá, a tu potom mokrým hadrem reality ubijete k smrti. Hodí se to třeba, když se dáte s někým dohromady a příliš pozdě si uvědomíte, že rozhodně nesmíte založit rodinu.

"Příšerně smrdíš. Není to šampónem, myslím, že jsi můj bratranec." V tu chvíli přijde na řadu verbální ochrana. Musíte se podívat partnerovi/partnerce, nebo, pokud to fakt rozjíždíte, partnerům během styku hluboko do očí. Pokud to poloha dovoluje, jinak použijte zpětné zrcátko. Nezapomenout na ohlédnutí, aby vám tam někdo nevlít ze slepého úhlu. Podívat se hluboko do očí a říct něco, co je vážně pravda. Na vědecké úrovni.

Já jako žena bych mohla třeba říct muži... Nejlépe u toho ještě eroticky dýchat, aby nepojal podezření. Pardon, to byl dirty talk ve švýcarské němčině. Podívat se hluboko do očí a říct něco, co je vážně pravda. Já bych řekla: "Není to šílené, že teď zrovna, na geneticko-biologické úrovni, čistě matematicky, máš z 50 % sex s mým otcem?"

Funguje to pokaždé. Když to nefunguje, rovnou to ukončit. Ty s mými rodiči na oběd nepůjdeš. Každopádně těm dvěma přeju... Ona ví, že mluvím o ní, on ne. Ale potom mi psala, že už s ním má dítě. To by pak nemělo být takové překvapení, když se ho zeptá sama. On asi neřekne: "Co? Já? Já si tě mám brát?" Zkuste nejdřív spolu změnit operátora, uvidíte, jestli je to u O2 fajn.

Zjistíte, že je to trochu drahý na to, že nemáte žádný signál. A potom spolu ztloustněte. Bude to určitě hezký. Díky moc. Překlad: jesterka www.videacesky.cz